Začíná tím hvězdný okamžik prezidenta Miloše Zemana. Jedině on může jmenovat nového premiéra. A svou (pravo)moc si nepochybně plnými doušky užije.

 

Spekuluje se o tom, že by nástupcem Nečase měl být ministr průmyslu Martin Kuba. S prezidentem stihl být už na několika zahraničních cestách, poměrně si s ním rozumí a má mu i co nabídnout – například ve prospěch Zemana ukončený spor o potenciální velvyslance Vladimíra Remka a Livii Klausovou... S ministerstvem zahraničí má sám dost nevyřízených účtů.

 

Z politické krize se země nevymaní po několik týdnů, či spíše měsíců, a evidentně nás tedy přes léto nečeká okurková sezóna, ale spíš nekončící politická soap opera.

 

Nutno připomenout, že Nečasova demise je jedinou možnou a správnou reakcí na skandál se zneužitím tajné služby ze strany jeho blízké spolupracovnice Jany Nagyové. Další nohy případů ale zůstávají nejasné a nevyřešené a je podkopána věrohodnost současné vládní koalice jako celku.

 

Předčasné volby jistě řešením jsou. Pokud by se sněmovna dokázala nejméně 120 hlasy rozpustit, měli bychom volby někdy koncem srpna. Což je ale z taktického hlediska dosti hloupé datum, v nejbližší době tedy seberozpuštění sněmovny čekat nelze.

 

A mimochodem – demise, jakkoli to tak dnes nevypadá, bude jednou Nečasovi historicky přičtena k dobru. Stejně jako fakt, že ke svému pádu přispěl on sám tím, že utnul letitou přísnou politickou kontrolu policie a státních zastupitelství. Bez toho by Nagyová i nadále řídila ze Strakovy akademie tuhle zemi. Ještě tu ale zbývá dost jmen k řešení: Rittig, Janoušek, Hrdlička jsou jen některými z nich.

 

Samostatnou analýzu by si pak zasluhoval rozbor toho, co tato vláda stihla udělat a co už udělat – bohužel i naštěstí – udělat nestihne...

Související