Nevím, jak vy, ale já jsem si své děti nevybíral přes assessment centra a nemám žádné psychology, poradce a kouče, kteří by s nimi pracovali na jejich rozvojovém programu. Trápíme se s nimi s manželkou - a ony s námi.

Je to zvláštní pocit, uvědomit si, že člověk udělal chyby na vlastních dětech. Chyby, které se někdy už ani nedají napravit. Stejně zvláštní je pocit, když stojí úspěšný podnikatel ve svojí firmě a bezradně se dívá na problémy kolem sebe:

Jeho spolupracovníci nemají tolik nadšení pro firmu jako má on sám a nedávají jí ani tolik energie. A proč by měli? Kdyby to tak bylo, pravděpodobně by tato firma patřila jim. Nadšení a motivace nevznikají z bonusů a služebních aut, ve kterých se naši spolupracovníci vozí, ale ze svobody a radosti, smyslu toho, kam směřuje naše činnost, a možná i z příležitosti rozvíjet ve firmě něco výjimečného, budovat mistrovství a profesionalitu na světové úrovni.

JSME PŘÍLIŠ ZAMĚSTNÁNI

Mnohé firmy dnes připomínají spíše věznice než podniky, spíš se v nich plní úlohy a příkazy než objevují příležitosti. Lidé jsou zaměstnáni prací, místo toho, aby hledali své povolání (jinými slovy to, k čemu jsou povoláni, co je volá, dokáže nadchnout, baví a dává jejich životu smysl). Jsme často tak zaměstnáni, že neslyšíme to, co nás volá, máme tolik povinností, že nevnímáme příležitosti poletující kolem nás. Tak se trápíme, že nám nezůstává čas na radost. Máme tolik práce, že nemáme kdy vydělávat peníze.

Mezi lidmi v podniku vznikají konflikty, projevuje se frustrace a vznikají chyby. Vzpomeňme si, kolik času věnujeme řešení operativních a technických věcí a jak se nám nechce hovořit o narušených vztazích a jejich příčinách, jak málo rozumíme (a možná ani nechceme rozumět) druhým lidem, jak málo času a energie jsme investovali do budování vztahů, důvěry a spolupráce. Jak se vyhýbáme těmto pro nás techniky neuchopitelným věcem.

A když si už nevíme rady, pozveme do firmy psychology a "motivátory" a ti to někdy domotají ještě víc. Lidem, kterým chyběla pokora, přidají sebevědomí, a lidi, kteří umí velmi málo, přesvědčí, že umí víc než všichni ostatní. Úmyslně přeháním a upřímně říkám, že existují mnozí psychologové, koučové a mediátoři, kteří naopak dokáží složité a neviditelné sítě problémů vytáhnout na světlo a pomoci je vyřešit.

Všichni lidé ve firmě usilovně pracují na úlohách svých oddělení a dosažení svých cílů. Výsledkem tohoto nadlidského úsilí jsou však časté skluzy v termínech, nervozita, přesčasy a vícenáklady, opravování chyb - a hledání viníka. Nakonec všichni udělali svou práci, jen zákazník nedostal to, co si objednal, a firma přišla o peníze. Kdo je vinen? Ten, kdo nebyl na poradě - nejčastěji nezodpovědný zákazník, který si neustále něco vymýšlí. Vzpomeňme si, kolik času jsme v posledních letech věnovali vytváření oddělení (zdůrazňuji sloveso oddělovat) a kolik času plynulému toku, který vyřídí požadavek zákazníka bez zbytečných komplikací a zdržení?

TO NEJDŮLEŽITĚJŠI NÁS NIKDO NENAUČIL

Po absolvování mnoha manažerských kurzů jsme na tom tak, že máme firmu plnou nejlepších praktik, příruček a standardů, že místo práce vyplňujeme formuláře, katalogy opatření, připravujeme deadliny a powerpointové prezentace. Nezdá se vám, že místo skutečné práce prezentujeme někdy jen její popis, a místo výsledků plány, jak jich dosáhnout? Nezdá se vám, že jsme zdravý rozum nahradili množstvím nesmyslů, které se sice dobře prezentují na kurzech MBA ale v reálném životě spíše zdržují, než pomáhají? Složitost zabíjí produktivitu, vyhání z firmy zdravý rozum i zákazníka. A nakonec i zbytek normálních lidí.

Činnost celé firmy závisí na několika jednotlivcích. Samotný majitel je někdy největším omezením své firmy. Má v rukou všechny nitky, nestihl delegovat, nemá nástupce, který by po něm převzal štafetu. On, který firmu vytvořil, se stává jejím nejslabším článkem, z tvůrce se stává oběť.

Představte si hokejový tým, ve kterém by hrála na ledě pouze první pětka. Jaké by byly výkony, únava hráčů a výsledky po první, druhé a třetí třetině? Jak by vypadalo mužstvo na konci sezóny? A jak by hrálo mužstvo, které by nemělo dobrého kouče, který rozumí svým hráčům a trenéry, kteří je rozvíjejí? Představte si, že by se celý management sportovního týmu staral jen o to, aby byl opravený stadion, byly nakoupeny moderní přístroje v posilovně a výstroj pro hráče.

A teď zpátky k vaší firmě. Kolik času a investic věnuje rozvoji lidí? Ne školením a čárkám, které proplácejí různé fondy, ale skutečnému rozvoji lidí - jejich sebepoznávání, rozvoji schopností vést sám sebe - až ke schopnosti vytvářet podmínky pro to, aby si lidé ve firmě našli své správné místo, kde nejlépe využijí svůj talent a najdou motivaci.

PLÁNOVÁNÍ NÁM JDE, ALE REALIZACE VÁZNE

Ve firmě definujeme vize, hledáme poslání, vytyčujeme cíle a akční plány. Všechno je fajn, "jen" realizace se nám nějak nedaří. Naši zaměstnanci nenacházejí na naší strategii nic vzrušujícího, co by je nadchlo. O co méně se nám daří plnit cíle, o to víc cílů se objevuje v našich tabulkách. Bez pomoci informačního systému si na ně už ani nevzpomeneme.

Přiznejme si, že se víc věnujeme projektové agendě, než samotné práci na projektech. Powerpointy jsou "in". Kick off mítinky jsou na to, aby odkoply objevený problém co nejdál. Mezitím se objeví další problémy a ten starý překryjí.

Je běžné začínat nové věci a nedokončovat staré. Umíme věci naplánovat, někdy i změnit k lepšímu, ale neumíme je udržet a rozvíjet dál.

Spokojíme se s průměrem, řešeními, která nejsou dotažená do konce, přeskakujeme z problému na problém bez toho, abychom znali své zákazníky, sedíme na mítincích a prezentujeme spokojené klienty a obrazy světlé budoucnosti. Tak často si opakujeme svoje pravdy, které už dávno pravdami nejsou, že jim nakonec uvěříme.

Ze snu nás probudí nespokojený zákazník, o kterém jsme si mysleli, že ho budeme obsluhovat navěky, nebo konkurent, kterého jsme považovali za úplně bezvýznamného hráče. Může to být i technologie, o níž jsme všichni byli přesvědčeni, že ještě dlouho nenahradí tu naši, či produkt konkurenta, kterému jsme se smáli a dnes ho kupují naši zákazníci.

Pýcha, sebevědomí, spánek na vavřínech, nedostatek empatie k prostředí, které se mění? Nazvěme si to, jak chceme. Stává se to stále častěji. Nejčastěji těm nejúspěšnějším. Proč? Protože zvládnout úspěch nebývá jednoduché a omyl si nikdo nepřiznává rád. Gilbert Keith Chesterton říká: "Nazvěte svůj omyl zkušeností - a jeho tíha bude hned o polovinu lehčí."

ÚTĚK PŘED PROBLÉMY NENÍ ŘEŠENÍ

Jsou to problémy, které vám nedovolí klidně spát? A jak je řešíte? Znám lidi, kteří od problémů utíkají do zóny, ve které se cítí dobře - ke svému produktu, technologii a k problémům, kterým rozumějí. Tak, jako utíkají chlapi před problémy ve své rodině - někteří do své dílničky, jiní do hospody. Tedy tam, kde je určitě vyřešit nemohou.

Znám podnikatele, který mi vyprávěl o začátku své cesty - hledal zákazníky, produkty, sháněl peníze, stavěl budovy a kupoval nové technologie. Jeden starší podnikatel z Německa mu tehdy dával rady: "Toto všechno jednou vyřešíš a potom přijde největší problém, který bude bránit dalšímu rozvoji tvé firmy - bude to to, čemu rozumíš nejméně - lidé."

Můj přítel si tehdy myslel to, co nám často víří hlavou, když dostáváme rady od starších a zkušenějších: "Chtěl bych mít tvoje starosti." Dnes buduje firemní školu a lituje, že toto rozhodnutí neudělal před několika lety. Má před sebou velké projekty a kolem sebe "unavenou první pětku".

ROZUMĚT LIDEM JE TĚŽŠÍ NEŽ ROZUMĚT TECHNOLOGIÍM

Je to zajímavé, že často úspěšně řešíme složité technické problémy, snažíme se porozumět zákazníkům a složitým systémům, a přitom ze všeho nejméně rozumíme sami sobě a lidem kolem nás. Proč je to tak? Odpověď hledejte v následujících otázkách:

Kolik času jste za poslední rok věnovali tomu, abyste se setkali sami se sebou? Na tichém místě, odpojeni od vnějších vlivů, beze spěchu a tlaku, tak, abyste dokázali odlišit důležité od nedůležitého.

Kolik času jste v posledních měsících věnovali operativním a strategickým věcem, rozvoji sebe sama a rozvoji svých spolupracovníků? Také se už pár let přesvědčujete, že se to zlepší?

Kolik času během dne věnujete mluvení, prezentování, instrukcím a radám ostatním a kolik naslouchání tomu, co vám říkají oni?

Jaký je poměr chyb a dobrých vlastností, které nacházíte na svých spolupracovnících a také na sobě? Věnujete se víc zlepšování druhých nebo sebe? Rozvíjíte potenciál nebo strach? Cukr a bič? Půl na půl? Tak počítejte: Výsledek = potenciál - strach.

Kdy jste se naposledy ve firmě upřímně bavili o tom, co vás spojuje, co vás těší a z čeho máte radost? Co můžete udělat jeden pro druhého?

Máte někoho, kdo vás trpělivě vyslechne, ne proto, že jste jeho šéf, ale proto, že je mezi vámi důvěra a upřímně vám chce pomoct při hledání vaší cesty? Někoho, kdo vám na všechno nepřikyvuje, neříká naučené fráze, ale naopak vám dává otázky, které vás někdy vyvedou z míry a nemáte na ně odpověď, dokáže vás nasměrovat a podržet, když ztrácíte půdu pod nohama? Děláte tuto službu někomu ve vaší firmě i vy?

Je vaše zaměstnání i vaším povoláním? A jak jsou na tom vaši spolupracovníci?

Kolik času věnují lidé popisování, prezentování a plánování a kolik samotné akci?

Kolik jste investovali do svých lidí (čas a peníze na jejich rozvoj) a kolik vám přinesli zpět (přínosy z projektů, workshopů, výsledky inovací, přidaná hodnota)? Co je příčinou toho, že se někdy investice rychle vracejí a někdy ne? Je to v člověku, v jeho šéfovi, v organizaci a kompetencích (chtít, umět, moci) nebo v nesprávně vybraných školitelích a školících programech?

Zamýšlíte se nad tím, proč mnohé věci ve vaší firmě fungují jen tehdy, když se na lidi vytváří přímý tlak - ať už ze strany externích poradců nebo krizových manažerů? Hledáte metodiku řešení tohoto stavu? Nehledejte. Stačí zrcadlo.

Tyto otázky a odpovědi na ně jsou vzdálené tomu, čemu se denně věnují mnozí podnikatelé a manažeři - optimalizaci firemních procesů, "motivaci lidí", pod kterou si často představují finanční stimuly, řešení každodenních problémů a projektům techniky, technologie nebo nových produktů. Náš problém je, že si tyto otázky často ani nepoložíme, nebo se vyhýbáme upřímným odpovědím na ně. Podobně jako v osobním životě.

VÝSLEDEK = POTENCIÁL - STRACH

Když chceme excelentní výsledky, můžeme tlačit na lidi, aby jich dosáhli, nebo si je můžeme kupovat různými bonusy. Můžeme také pracovat na rozvoji potenciálu, který je v nás a odstranění strachu, který nám brání udělat důležité kroky v našem životě a v práci.

Tento vzorec bychom mohli pro oblast inovací ještě rozšířit:

Inovace (výsledek u zákazníka, nejen nápad, patent, projekt nebo produkt) = Potenciál objevení a využití příležitosti - Strach, nedostatek odvahy a neschopnost rychlé akce

Závěr?

Dost bylo slov. V = P - S!

 

Ján Košturiak, IPA

 

Je běžné začínat nové věci a nedokončovat staré. Umíme věci naplánovat, někdy i změnit k lepšímu, ale neumíme je udržet a rozvíjet dál.

Související