Její podobu po listopadu 1989 vymodelovaly rychlé reformy, jejichž tvar v hospodářské oblasti určili liberálové kolem Václava Klause, a pokud snad existovala alternativa, ztělesňoval ji právě Valtr Komárek.

Historie nezná žádné kdyby, přesto stojí za připomenutí, co tento prognostik, levicový politik a znalec literárního díla apoštola nenásilí Lva Tolstého, v dobách své největší slávy prosazoval.

Také on tu (a spíše v Československu než jen v Česku) chtěl trh, nikoliv ale bez přívlastků. Rozhodně k němu nechtěl dospět tvořivou destrukcí schumpeterovského typu a za cenu dočasného hospodářského poklesu. Preferoval postupné kroky.

Odmítal proto okamžitou liberalizaci a privatizaci, v jeho představách – možná idealistických – měl obrozený stát nejdříve odstranit deformace, které za socialismu trh pokřivily, a postarat se o konkurenční prostředí, nezbytné instituce, zahraniční kapitál i chybějící know-how. Teprve pak podle něj bylo možné předávat kompetence soukromému sektoru. Konkrétně šlo o to, že by osvícení plánovači nejdříve zavírali neperspektivní podniky, například hutě, a namísto do jaderné elektrárny v Temelíně by se investovalo buď do tradičních oborů, sklářství a přesného strojírenství, nebo naopak do progresivních odvětí, elektroniky či biotechnologií.

Tak si to reformní komunista Valtr Komárek a nakonec čestný předseda ČSSD vysnil koncem osmdesátých let v čele Prognostického ústavu ČSAV, kde se připravovali na československou perestrojku. Žádný domácí Gorbačov ale nepřišel a neobratný pokus převést tyto plány do nové doby ztroskotal. Komárek se nestal premiérem a ve stejné logice v roce 1990 na celé čáře prohrál, trochu paradoxně, v souboji s mladšími kolegy ze „svého“ ústavu i zápas o podobu hospodářské transformace. Byla to porážka hlavně politická. Většina lidí jednoduše nechtěla nic, co by připomínalo dřívější režim, a požadovala rázné změny, které váhavý profesor nenabízel.

Po dvacet let se zdálo, že se jeho osmašedesátnické koncepty do světa moderní monetaristické ekonomiky skutečně nehodí. Tím spíše, že gradualismus (tedy postupná transformace) lepší výsledky než šoková terapie nikde v postkomunistických zemích nepřinesl. Avšak krize, do níž nyní zabředl celý Západ, staví opět vzájemný vztah mezi trhem a státem na poli ekonomické výkonnosti do jiného světla. U nového kola těchto diskusí Valtr Komárek ale bude chybět.

Související