Nejvíc, ale úplně nejvíc v pohodě jsou mezinárodní arbitři. Těžko říct, čím to je, ale právě z rozhodců obchodních pří sálá největší spokojenost. Jejich zápal pro věc, o níž vykládají v nejlepších restauracích a lobby nejdražších hotelů, je až nakažlivý. Jde o vzácný druh živočichů, často totiž migrují a přelétají z kontinentu na kontinent, a proto bývá těžké je odchytit.


Nacházejí práci v dobách ekonomického úpadku, kdy je spousta sporů, stejně jako v dobách konjunktury, kdy je také spousta sporů. Mají široký rozhled a široký úsměv.


Dlouho se přitom zdálo, že nejvíc v pohodě jsou právníci pracující ve velkých bankách. Ve srovnání s jinými právníky, třeba s těmi s vlastní advokátní praxí, disponují zpravidla větším klidem. Pochopitelně by bylo nevhodné spekulovat o tom, zda za tím stojí kratší pracovní doba a menší míra odpovědnosti – je to jen pozorování. Na arbitry ale stran spokojenosti nemají.


Další profese stačí vzít jen heslovitě: Státní zaměstnanci, jako kupříkladu lidé na ministerstvech, bývají rozpolceni. Na jedné straně cítí svou práci jako poslání (někteří), což jim přináší jisté uspokojení (některým). Na straně druhé jsou frustrováni tím, že neustále narážejí na mantinely státní byrokracie a neutuchající snahu politiků zasahovat. Mají taky horší peníze (někteří).


Politici samotní jsou taky většinou rozpolceni. Mnoho z nich neví, jestli mají věnovat více času hájení veřejného zájmu, nebo zájmu vlastního. Z toho pramení těžké chvíle temných úvah, což na štěstí nepřidá.


Velmi zvláštním druhem neštěstí trpí často lidé z nevládních organizací. Jednak skoro nikdy neví, jak dlouho jim vydrží peníze, a jednak, což je významnější, se stávají otroky vlastní důležitosti. Více než v jiných profesích u nich hrozí, že nabudou dojmu, že právě oni jsou jedinými správnými obhájci Pravdy. Což o to, mohou mít klidně i pravdu, ale je v tom štěstí?


Speciální kapitolu tvoří majitelé úspěšných firem. Ti ale zase obvykle nesou na zádech odpovědnost za to, co vybudovali. Spíš než o štěstí mluví o hrdosti.


Specialisté? IT vývojáři? Vědci? Pche! Ti si rvou vlasy nad tím, že jejich oboru nikdo nerozumí, nejméně ze všeho jejich šéf. Zpravidla taky platí, že čím menší obor, tím větší žárlivost a nevraživost mezi lidmi, kteří se v něm pohybují.


Na otázku, jak se člověk stane mezinárodním arbitrem, odpovídají příslušníci této kasty s úsměvem: Musíte mít štěstí. Možná právě v tom je magie štěstí – budete šťastní, když budete mít štěstí.

 

P.S.

Mimochodem, pokud by někdo byl v pokušení zařadit do okruhu zaměstnání, ve kterých jsou lidi v pohodě, také novináře, ať na to rychle zapomene. Jen v málokteré branži najdete takové uzlíčky nervů jako právě v redakcích mnoha médií.

Související