I když první kolo prezidentských voleb nemohlo matematicky vzato skončit jinak než dvojicí postupujících a sedmičkou poražených, součet tak jednoduchý není. Mezi vítěze se totiž dají počítat i ti, kteří do druhého kola nepostoupili. Především Vladimír Franz (který jinak mezinárodně marginálním českým volbám zajistil pozornost světového tisku) s překvapivě vysokým ziskem sedmi procent hlasů, a pak v pořadí čtvrtý Jiří Dienstbier. Jeho osoba si zaslouží zvláštní pozornost.

Šestnáct procent hlasů, jež získal, zaskočilo i některé sociální demokraty, pro něž je Dienstbier spíše trpěnou černou ovcí. Navzdory tomu, že je stínovým ministrem spravedlnosti i místopředsedou strany, jeho postavení v partaji je spíše slabé. Ukazuje to obecně na bídu české stranické politiky. Muž, který se těší vysoké popularitě u veřejnosti, mluví jasně a srozumitelně a má své zásady, narušuje svou existencí zaběhnuté stranické pořádky, kdy se o postech rozhoduje podle jiného klíče, než je úspěšnost, schopnosti či podpora stávajících a zejména potenciálních voličů. Dienstbier přitom vedle Bohuslava Sobotky (do jehož křídla ve straně patří) či Michala Haška a řady dalších působí jako závan světa a moderní politiky.

Pokud sociální demokraté ještě vidí nějaký vzor v ohromující změně, kterou v britské společnosti vyvolal v polovině devadesátých let Tony Blair se svou new Labour, měl by se stát Jiří Dienstbier v březnu na volebním sjezdu novým předsedou, a tím i kandidátem na budoucího premiéra. Místo toho to vypadá na volbu mezi pány Neslaným a Nemastným. Sociální demokraté vůbec mohou být rádi, že je na tom česká vláda (zejména ODS) tak, jak na tom je. Politici ČSSD sice hodně mluví, kritizují vládu, kde mohou, víme, co všechno je podle nich špatně, ale o jejich představě, jak a kam tuto zemi směřovat, se dozvídáme jen pramálo. Malý test: víte, kdo je za sociální demokracii stínovým ministrem průmyslu, dopravy nebo financí?

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související
Zobrazit