Je to historický den pro genderovou rovnováhu a pro rovnost. Tato slova eurokomisařky pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingové vyvolala minulý týden v Česku ohromnou vlnu nevole. Uvedla jimi totiž právě schválený návrh směrnice Evropské komise, podle níž by ve vedení velkých firem v Evropě do roku 2020 mělo sedět nejméně 40 procent žen. V hlasitých protestech některých českých politiků i lidí z byznysu, že nenechají komisi mluvit do obsazování ředitelských pozic, ovšem tak trochu zanikla podstata návrhu. Jak zjistil týdeník Ekonom po prostudování návrhu směrnice a dotazy na zastoupení Evropské komise v České republice, strach kolem nové evropské "genderové" legislativy vycházela ze zkreslených informací. Při bližším pohledu na text návrhu je jasné, že reálný dopad na společnosti působící v Česku bude minimální. A to hned z několika důvodů.

Tím hlavním je fakt, že povinnost prosadit ženy do vedení se týká jen dozorčích rad velkých podniků kotovaných na kterékoli evropské burze s více než 250 zaměstnanci a s ročním obratem překračujícím 50 milionů eur. Firem, které splňují zároveň všechny tři tyto podmínky, a jichž by se novinka dotkla, je v Česku minimum. Přímo na pražské burze je jich 15 - například Komerční banka, sázková kancelář Fortuna, autobazary AAA Auto nebo polostátní společnost ČEZ. Ani ty nicméně z návrhu nejsou nadšené. Zvláště v některých oborech totiž může být problém se sháněním kvalifikovaných odbornic.

"U technických oborů bude složitější najít vhodné kandidátky," říká například mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Ostatní firmy v Česku, a to jak malé a střední podniky, tak například také dceřiné společnosti nadnárodních korporací, které nejsou samy kotovány na burze, mohou zůstat v klidu. Podle mluvčího zastoupení Evropské komise v České republice Martina Staška se na ně totiž směrnice vztahovat nebude.

Dopady návrhu na české firmy velmi významně snižuje i další skutečnost: dosazovat se ženy budou muset jen na nevýkonné funkce. V Česku to znamená obsadit dvěma pětinami žen křesla pouze v dozorčích radách. Na představenstva, a tedy reálné vedení firmy, se legislativa vztahovat nebude. "V definici se uvádí, že ve státech, kde je systém řízení společnosti rozdělen mezi dvě úrovně, tedy na představenstvo a dozorčí radu, se považují za nevýkonné členy vedení pouze členové dozorčí rady," vysvětluje Martin Stašek.

Pozice dozorčích rad je nicméně v českém prostředí poměrně slabá - na běžný chod firmy nemají prakticky žádný vliv. Dosazení žen tak bude v podstatě jen formalitou, která nebude mít výraznější dopady na rozhodování a fungování podniků. "Dozorčí rady ve většině případů hrají spíše formální roli. Praktické dopady zavedení kvót by tak byly mizivé," potvrzuje partner advokátní kanceláře Ambruz & Dark Jan Spáčil.

Posledním důvodem, proč zatím firmy nemusejí kvůli kvótám panikařit, je fakt, že směrnice byla schválena zatím jen Evropskou komisí. K jejímu závaznému fungování v celé Evropské unii je vzhledem ke komplikovanému legislativnímu procesu ještě daleko. "Zda vůbec a případně v jaké podobě bude směrnice přijata, je otázkou pro Evropský parlament a členské státy," dodává Martin Stašek z českého zastoupení komise. Jak naznačuje dřívější postoj mnoha europoslanců i zástupců členských zemí unie, nová legislativa ani zdaleka nemá vyhráno.

Noha ve dveřích

Mnozí kritici směrnici nicméně vyčítají už samotný fakt, že bezprecedentně prolamuje dosud nedotknutelné právo soukromých firem, aby samy rozhodovaly o svém byznysu včetně toho, kdo ho bude řídit. Současný návrh je podle nich jen "testovacím balonkem". Pokud by nenarazil na větší odpor, mohla by se Evropská komise pokusit zajít ještě dále a uvalit povinné kvóty pro ženské zastoupení i ve výkonném vedení firem, v Česku tudíž v představenstvech. Odborníci ale věří, že takové obavy nejsou namístě. "Vzhledem ke kontroverzi, kterou vyvolává už zavedení kvót pro takzvané nevýkonné členy orgánů firem, rozšíření na představenstva nepředpokládám," odhaduje partner advokátní kanceláře Ambruz & Dark Jan Spáčil.

Při prosazování současného návrhu navíc eurokomisařka Viviane Redingová narazila na odpor i mezi samotnými členy Evropské komise, a to dokonce včetně některých žen. Návrh proto dostal kompromisní podobu a je jen těžko představitelné, že by v blízké budoucnosti bylo možné přijít s ještě významnějším zásahem do rozhodování soukromých subjektů.

Více žen, větší zisk?

Hlavním argumentem eurokomisařky Redingové při prosazování kontroverzních kvót pro ženy ve vedení firem je zvýšení rovnoprávnosti obou pohlaví a dosažení genderové vyváženosti. "Po desetiletích prázdných slibů a neúspěšných pokusů o seberegulaci stále máme 85 procent mužů ve správních radách největších evropských společností. Ženy tvoří jen 15 procent," konstatuje Redingová. Pokud se podíváme na data o České republice, je situace ještě horší. Podle různých zdrojů sedí ve vedení českých společností mezi čtyřmi až osmi procenty žen.

Redingová ale přidává také další argument, který má dodat návrhu sporné směrnice mnohem větší váhu. Podle eurokomisařky toto opatření totiž prospěje i samotným firmám, a to z několika důvodů. Větší zastoupení žen má například mít vliv na lepší atmosféru v kolektivu, kvalitnější rozhodování nebo větší inovativnost. Jinak řečeno - ženy mají vnášet do řízení firem jiný pohled.

Co si o tom myslí psychologové? "Skutečností je, že ve smíšených kolektivech je vždy jiná vztahová dynamika než v týmech homogenních. Muži se trochu více předvádějí, ženy na sebe dbají, celkově je tam více 'živo'," myslí si psycholog a partner poradenské společnosti Sofa Consulting David Heider. Nicméně "diverzita" na pracovišti podle něho nemusí být nutně pouze prospěšná. "Nemyslím si, že by tyto skutečnosti mohly mít nějaký velmi výrazný vliv na výkon, a pokud ano, tak je to možné oběma směry. Přítomnost druhého pohlaví nás může v pracovním výkonu podpořit (chodit do práce nás víc baví nebo soutěžíme o pozornost apod.), ale může nás i od práce místy odvádět," dodává David Heider.

Navíc rozdílnosti vlastností mužů a žen podle něho bývá přisuzována až příliš významná role. "Rozdíly jsou mnohem menší, než se obecně myslí. Je pravda, že kulturně jsou muži naučeni být více rozhodní, neústupní, racionální a ženy jsou zase otevřenější vůči emocím, možná intuici. Ale v každém týmu existuje mechanismus zastávních rolí. Vždy, když nějaká role v týmu chybí, najde se někdo, kdo ji zastane," tvrdí psycholog.

Dalším důvodem, proč by mělo být v zájmu firmy přivést do vedení více manažerek, je podle představ Evropské komise fakt, že ženy mají velký vliv na to, co rodiny nakupují. "Podle posledních odhadů ženy mají 'na svědomí' okolo 70 procent globálních spotřebitelských nákupních rozhodnutí," tvrdí Redingová. Z toho podle ní plyne, že rovnoprávnější genderové zastoupení ve vedení společností zajistí lepší rozhodování o tom, co vyrábět a prodávat.

Podle Evropské komise výše uvedená fakta dokazují i studie zabývající se vztahem mezi zastoupením žen ve vedení a ekonomickými výsledky firem. Z několika vyplynulo, že podniky s více ženami v manažerských funkcích dosahují lepších výsledků. Například podle studie společnosti McKinsey dosáhly takové firmy v letech 2005 až 2007 o více než třetinu vyššího růstu cen akcií, než byl průměr akciového indexu Eurostoxx 600. Podobně i studie jiné společnosti Catalyst ukazuje na vyšší dosaženou průměrnou rentabilitu vlastního jmění u firem, na jejichž řízení se ve vyšší míře podílejí ženy.

Věc má ale jeden poměrně zásadní háček. Sami autoři obou studií totiž připouštějí, že mezi podílem zastoupení žen ve vedení firem a hospodářskými výsledky existuje poměrně silná korelace. Nikoli ale příčinný vztah. Jinak řečeno - vyšší zastoupení žen ve vedení nemusí nutně zaručit lepší výsledky. Tvrzení, že kvóty zajistí firmám vyšší zisky, je tedy nanejvýš diskutabilní.

Důkazem může být třeba finský výrobce mobilních telefonů Nokia. Tato firma se v minulosti pokoušela prosazovat vyšší zastoupení žen ve svém vedení. Za posledních několik let ale drtivě podlehla konkurenci společností Apple nebo Samsung a z dřívějšího lídra trhu s mobilními telefony je moloch balancující na okraji propasti. Zaspání nástupu chytrých telefonů jistě nelze dávat za vinu ženám. Zároveň ale platí, že ani zvyšování jejich podílu na vedení a rozhodování finské společnosti neznamenalo automaticky výhru.

Firmy: Kvóty nechceme

Co si o kvótách pro ženy ve svém vedení myslí české firmy, kterých by se jejich uvedení v platnost dotklo? Podle ankety týdeníku Ekonom je jejich postoj často odmítavý nebo přinejmenším silně zdrženlivý. Většinou se o zvýšení vlivu žen ve svém byznysu samy snaží, takže komise se v některých případech "vlamuje do otevřených dveří". "Dlouhodobě se této otázce věnujeme a osobně si myslím, že budeme schopni tento požadavek naplnit. Tato regulace ale patří mezi nadbytečné a nepomůže ani firmám, ani ženám," konstatuje například ředitel úseku lidských zdrojů České spořitelny Luboš Tejkl.

Kolem třetiny žen v manažerských pozicích má už dnes například telekomunikační společnost Telefónica O2. "V České republice máme 30procentní podíl žen v manažerských pozicích. Ve vedení evropské skupiny Telefónica mají ženy více než 40procentní zastoupení, a to včetně generální ředitelky Telefónica Europe Evy Castillo Sanz," tvrdí personální ředitel firmy Ctirad Lolek. Přestože ale společnost vychází ženám vstříc, legislativní povinnost dodržovat kvóty odmítá. "Stále bychom měli mít na paměti, že výběr vhodných kandidátů do manažerských pozic by měl být na základě kvality kandidáta, ne na základě pohlaví," dodává Ctirad Lolek.

Kvóty mohou nicméně zejména v některých oborech podnikání, které jsou více mužskou doménou, firmám přinést i problémy. Může pro ně být komplikované sehnat ženy s potřebnou kvalifikací, které by v orgánech firmy neseděly jen z nutnosti. "To, zda v některých 'mužských' oborech, jako je automobilový průmysl, vůbec bude dost kvalifikovaných žen, je samozřejmě otázka. Ve vedení naší firmy jsou ženy zastoupeny zatím zejména v oddělení lidských zdrojů, kontaktního centra, tréninku, financí či marketingu," vysvětluje generální ředitelka autobazarů AAA Auto Karolína Topolová.

Podobná je situace v energetice. "Jedinou ženou v sedmičlenném představenstvu ČEZ je Michaela Chaloupková, ředitelka divize obchodu. Ve dvanáctičlenné dozorčí radě není žena ani jedna," vypočítává mluvčí skupiny ČEZ Ladislav Kříž. "Okruh lidí s technickým vzděláním a znalostmi je už tak omezený," vysvětluje.

Nedostatek potenciálních kandidátek na pozice ve vedení některých typů společností potvrzují i statistiky o vzdělání v Česku. Zastánci kvót totiž argumentují tím, že ženská část populace je vzdělanější a společnost plýtvá jejich potenciálem. Například na českých vysokých školách představuje podíl studentek podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 56 procent. Argument zastánců kvót nicméně vůbec nerozlišuje mezi různými studijními obory. Při bližším pohledu na data ČSÚ je přitom patrné, že největší převaha žen nad muži panuje jen na některých školách. Jinak řečeno - ženy studium některých oborů neláká. "Narážíme na omezení dané výrazným rozdílem v zájmu o studium. To vidím jako důsledek genderového rozdělení rolí ve společnosti," potvrzuje profesor informatiky a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška.

Navrch mají ženy ve společenských oborech, jako je právo nebo ekonomika, ve zdravotnictví, na humanitně zaměřených školách a v pedagogice. Naopak na strojírenských, technických či stavebních univerzitách jasně dominují muži - mezi studenty jich jsou téměř tři čtvrtiny. Podobně je tomu u přírodních věd a matematiky, kde podíl žen jen mírně přesahuje jednu třetinu. Je tedy jasné, že pro průmyslové, stavební či energetické firmy by v případě přijetí směrnice mohly kvóty představovat poměrně závažný problém.

Kvóty nechtějí ani ženy

Zdánlivě překvapivý by mohl být pro zastánce či zastánkyně rovnoprávnosti vynucené zákonem fakt, že ji odmítá i mnoho žen. Pohříchu jsou to navíc ty nejpovolanější: vysoko postavené manažerky, které za sebou mají úspěšnou kariéru. Jejich odpor vysvětluje psycholog David Heider. "Každý člověk potřebuje mít jistotu, že úspěch, kterého dosáhl, si zaslouží díky svým schopnostem, vůli, cílevědomosti, tedy díky vlastnostem, které může nějakým způsobem ovlivnit," tvrdí Heider. Ženy, které jsou jmenovány do funkcí v prostředí pozitivní diskriminace, si však tímto jisté být nemohou. "Mohou ze svého okolí cítit oprávněnou nejistotu, zda byly jmenovány více kvůli svým schopnostem, či naplňování kvót," dodává psycholog.

Jeho slova potvrzují i samotné manažerky, které v anketě oslovil týdeník Ekonom. "Domnívám se, že ženám v byznysu může stanovení jejich povinného podílu ve vedení firem v konečném důsledku spíše uškodit. Může totiž vyvolat domněnku, že žena svou pozici získala jen na základě kvóty - a něco takového jí v kariéře určitě nepomůže," soudí například generální ředitelka dodavatele systémů benefitů Sodexo - Řešení pro motivaci Martina Grygar Březinová.

Opatrná je v hodnocení i partnerka pražské advokátní kanceláře Squire Sanders Vladimira Papirnik, která jako jedna z mála oslovených manažerek kvóty zcela neodmítá. "Žádný schopný člověk, muž či žena, nechce být jmenovaný do dozorčí rady jenom do počtu. To je recept na malér. Nemyslím si, že by bylo málo žen, které mají na to, aby v radě působily jako plnohodnotné členky. Ale je relativně málo žen, které se na podobnou pozici připravovaly nebo které mají od svých nadřízených či kolegů správnou podporu," říká Vladimira Papirnik.

Plošné prosazování žen do vedení firem pomocí kvót s sebou tedy přináší mnoho problémů a rizik. Zároveň má velmi malou podporu jak ve firmách, tak mezi samotnými ženami. A to i navzdory faktu, že zatím není jasné, zda nakonec návrh směrnice bude schválen a české podniky budou muset opravdu začít shánět odbornice do svých dozorčích rad. V konečném důsledku tak může dobře míněná snaha Evropské komise ženy poškodit.

Příkladem negativních dopadů nedomyšleného boje za rovnoprávnost, který vede Evropská komise, může být jiné nedávno prosazené opatření. To mělo zamezit nerovnému postavení mužů a žen u finančních institucí, konkrétně pojišťoven. Snaha o popření statistického faktu, že se ženy dožívají v průměru vyššího věku, s sebou přinesla efekt, jakého bojovníci proti diskriminaci měli jen těžko v úmyslu dosáhnout. Pojišťovny musely odhodit léty prověřené pojistně-matematické tabulky a ženy zrovnoprávnily. Od příštího roku jim kvůli tomu razantně zdraží pojistné.

Jan Němec
Petra Sýkorová

Pravda o kvótách

Do roku 2020 mají být ve vedeních velkých evropských firem zastoupeny ženy 40 procenty.

Navržené kvóty se týkají firem s 250 a více zaměstnanci, obratem vyšším než 50 milionů eur ročně, kotovaných na evropských burzách.

Celkem by se v Evropě dotkly 5000 firem, v Česku jen asi dvacítky podniků.

Kvóty platí pouze pro "nevýkonné funkce", tedy ne pro management řídící běžný chod firmy. V Česku se mají vztahovat jen na dozorčí rady.

Členské státy mají samy rozhodnout o sankcích, které uvalí na firmy, jež neplní ustanovení směrnice.

Aby návrh vstoupil v platnost, musí ještě projít Evropským parlamentem a musí ho schválit členské státy Evropské unie.

11. Nový Zéland
12. Francie
13. Lucembursko
14. Portugalsko
15. Makedonie
16. Moldavsko
17. Filipíny
18. Belgie
19. Británie
20. Rumunsko
21. Albánie
22. Irsko
23. Čína
24. Slovinsko
25. Lotyšsko
26. Trinidad a Tobago
27. Řecko
28. Estonsko
29. Chorvatsko
30. Německo
31. Slovensko
32. Mongolsko
33. Kazachstán
34. Bělorusko
35. Polsko
36. Kostarika
37. Singapur
38. Rwanda
39. Bahamy
40. Kyrgyzstán
41. Guyana
42. Kypr
43. Arménie
44. Španělsko
45. Vietnam
46. Ukrajina
47. Kapverdy
48. Malta
49. Rakousko
50. Bulharsko
51. Izrael
52. Gruzie
53. Mexiko
54. Paraguay
55. JAR
56. Kuba
57. Turkmenistán
58. Uzbekistán
59. Itálie
60. Rusko
61. Namíbie
62. Litva
63. Argentina
64. Burundi
65. Thajsko
66. Uruguay
67. Bosna a Hercegovina
68. Venezuela
69. Peru
70. Fidži
71. Jamajka

73. Botswana
74. Srí Lanka
75. Honduras
76. Tunisko

154. Sierra Leone
155.Guinea
156. Súdán
157. Etiopie
158. Pákistán
159. Niger
160. Šalamounovy ostrovy
161. Mali
162. Demokratická republika Kongo
163. Jemen
164. Afghánistán
165. Čad

Kde se ženám žije nejlépe?

Časopis Newsweek letos sestavil žebříček zemí, kde se nejlépe žije ženám.
Vycházel z databází OECD, Světové banky, OSN, Světového ekonomického fóra nebo Světové zdravotnické organizace. Země dostaly v každé kategorii hodnocení od 0 do 100 (nulou byla ohodnocena nejhorší země a stovkou nejlepší). Špatné hodnocení Česka, které se umístilo jako dvaasedmdesáté, způsobila chybějící legislativa v některých oblastech ženských práv a malé zastoupení žen v českých firmách i politice.

Hodnocené faktory:

Spravedlnost: existence zákonů proti násilí na ženách, prevence sexuálního násilí a psychického týrání, osobní svobody žen atd.

Zdraví: porodnost mladistvých, úmrtnost při porodu, výskyt a léčba HIV, počet a legálnost potratů atd.

Vzdělání: míra gramotnosti mladistvých a dospělých žen, podíl žen bez vzdělání, rovnováha přístupu ke vzdělání atd.

Ekonomika: podíl pracujících žen, nerovnost platů žen a mužů, přístup žen do vedení firem, omezení pro práci žen, možnost stoupat po kariérním žebříčku atd.

Politika: podíl žen v ministerských funkcích, parlamentu a veřejné správě atd.

Foto: Jan Rasch, archiv

Související