Hledání klíčů k národní prosperitě

Při mnoha historicky nejzdařilejších hospodářských reformách si chytré země vzaly ponaučení z úspěšných politik jiných zemí a přizpůsobily je svým podmínkám. Během dlouhých dějin hospodářského rozvoje se Británie osmnáctého století poučila od Holandska, Prusko počátku devatenáctého století od Británie a Francie, Japonsko za Meidžiho ve druhé polovině devatenáctého století od Německa, Evropa po druhé světové válce od USA a Čína za Teng Siao-pchinga od Japonska.

Pomocí institucionálních výpůjček a kreativní adaptace se úspěšné ekonomické instituce a špičkové technologie šíří po světě, čímž posilují globální růst. I dnes se nabízejí obrovské příležitosti pro takovouto "arbitráž politických přístupů", jen kdyby více zemí věnovalo dostatek času učení se z úspěchů jiných.

Řada zemí se například potýká s krizí zaměstnanosti, avšak jedna část kapitalistického světa potíže nemá: severní Evropa, včetně Německa a Nizozemska. Jak to Severoevropané dělají? Všichni využívají aktivních politik trhu práce, včetně pružné pracovní doby, učňovského školství navázaného na zaměstnavatele a rozsáhlých programů rekvalifikací a hledání práce pro konkrétní uchazeče. Obdobně platí, že v éře chronických rozpočtových krizí hospodaří Německo, Švédsko a Švýcarsko s téměř vyrovnanými rozpočty. Všechny tři země spoléhají na rozpočtová pravidla vyžadující cyklicky korigovanou vyrovnanost rozpočtu. Všechny tři mají též základní pojistku proti nezvladatelnému růstu výdajů na sociální dávky: důchodový věk alespoň 65 roků. To drží výdaje na mnohem nižší úrovni než třeba ve Francii a Řecku, kde se do starobního důchodu odchází v 60 letech, nebo i dříve.

V éře zvyšujících se výdajů na zdravotní péči se většině zemí s vysokými příjmy - Kanadě, západním ekonomikám EU a Japonsku - daří držet zdravotnické výdaje pod 12 % HDP a přitom dosahovat skvělých zdravotnických výsledků, zatímco USA vynakládají téměř 18 % HDP, a přesto jsou jejich výsledky nevalné.

V éře vystřelujících cen ropy hrstka zemí znatelně změnila svoji energetickou efektivitu. V zemích OECD se v průměru spotřebuje 160 kilogramů ropného ekvivalentu energie na každých tisíc dolarů HDP (při paritě kupní síly). V energeticky efektivním Švýcarsku však na tisíc dolarů HDP padne jen 100 kg a v Dánsku jen 110 kg, zatímco v USA jde o 190 kg.

V éře změny klimatu několik zemí předvádí, jak směřovat k nízkouhlíkové ekonomice. Bohaté země v průměru uvolňují 2,3 kg CO₂ na každý kilogram jednotky ropného ekvivalentu energie. Francie však uvolňuje jen 1,4 kg, díky ohromnému úspěchu při zavádění bezpečné nízkonákladové jaderné energetiky.

V éře ostrého technologického soupeření se před ostatní derou země, které kombinují veřejné a soukromé financování výzkumu a vývoje. Nadále vynikají USA, aktuálně s obrovskými průlomy při průzkumu Marsu a v genomice, třebaže tuto svoji silnou stránku teď ohrožují rozpočtovými škrty.

V éře rostoucí nerovnosti alespoň některé země zúžily propasti v bohatství a příjmech. Nejnovějším tahounem je Brazílie, která výrazně rozšiřuje veřejné školství a cílenými transferovými programy systematicky útočí na zbývající ohniska chudoby. Příjmová nerovnost díky tomu v Brazílii klesá.

Konečně v éře všudypřítomné úzkosti si Bhútán klade otázky ohledně smyslu a podstaty štěstí. Ve snaze dospět k vyváženější společnosti, která slučuje hospodářskou prosperitu, sociální soudržnost a environmentální udržitelnost, Bhútán proslul prosazováním hrubého národního štěstí namísto hrubého národního produktu. Řada dalších zemí - včetně Británie - následuje bhútánského příkladu a mezi svými občany provádí průzkumy dotazující se na spokojenost se životem. Zeměmi na nejvyšších příčkách žebříčku spokojenosti se životem jsou Dánsko, Finsko a Norsko. Naději však mají i země v nižších zeměpisných šířkách. Na vrchol ligy štěstí se prosadila i tropická Kostarika.

Jeffrey D. Sachs
vyučuje ekonomii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Nejspokojenější země se životem jsou Dánsko, Finsko a Norsko.

V éře všudypřítomné úzkosti si Bhútán klade otázky ohledně smyslu a podstaty samotného štěstí.