- Největší firma ve středoevropském regionu podle tržeb, loni dosáhly 35,9 miliardy dolarů.
- Zabývá se petrochemií a retailem - provozováním čerpacích stanic.
- V Německu vlastní síť čerpacích stanic Star, v Litvě ovládá stoprocentně rafinerii Orlen Lituva (dříve AB Mažeikiu Nafta), v Česku je majoritním vlastníkem společnosti Unipetrol.
- Polský stát drží v PKN Orlen sice jen 28 procent akcií, ale zákonem je upraveno, že může do vedení firmy jmenovat tolik svých zástupců, že podnik de facto ovládá. Po pěti procentech akcií pak vlastní fondy Aviva OFE a ING OFE, zbylých 62 procent akcií je na volném trhu.
Největší středoevropská firma, polský petrochemický gigant PKN Orlen, vede boj s českým státem. Přesněji se státními firmami Mero a Čepro, které provozují ropovody, resp. distribuci pohonných hmot. Za potížemi Orlenem ovládané společnosti Unipetrol, jež loni propadla do rekordní ztráty 5,9 miliardy korun, jsou podle šéfa polského "orla" Jacka Krawiece přehnaně vysoké poplatky, které jim musí Unipetrol platit.
V polsko-českém souboji přitom už pořádně přituhuje. V kuloárech rovnou padají slova o tom, že prodej Unipetrolu Polákům byla chyba, a že dokonce Orlen firmu už jen tuneluje, neinvestuje a chystá se provozy uzavřít. "Žádný takový scénář dnes na stole nemáme, jsou to klepy," prohlašuje ovšem Jacek Krawiec v exkluzivním rozhovoru pro týdeník Ekonom a Hospodářské noviny.
Pětina rafinerií končí
Šéf Orlenu nesvaluje vinu jen na české poměry. Upozorňuje, že rafinerská a petrochemická branže je v krizi už několik let v celé Evropě. V Česku v roce 2011 poklesla spotřeba pohonných hmot o šest procent. Od roku 2009 zůstalo 20 procent evropských rafinerských kapacit uzavřeno. To představuje snížení zpracování ropy na úroveň 2,5 milionu barelů denně. Pro srovnání - Orlen, který je rafinerskou pětkou v Evropě, má výrobu 300 tisíc barelů denně.
"To vše má vliv na to, že marže rafinerií jsou na velmi nízké úrovni. Loni jsme měli nejnižší marže za posledních sedm let ve výši 2,10 dolaru za barel. Kvůli tomu všemu je rentabilita rafinerských a petrochemických firem mnohem menší než v minulosti. Nedávno zkrachovala švýcarská firma Petroplus - dala se koupit doslova za jedno euro. Trendy, které se nyní ukazují, tedy hovoří buď o integraci s logistikou, nebo s těžebními společnostmi. V těchto těžkých podmínkách musí Orlen působit na čtyřech trzích - v Polsku, České republice, Německu a Litvě," zdůrazňuje generální ředitel Orlenu.
V každé zemi je přitom situace specifická. Co je těžké v Česku? "Hlavní potíž je to, že chybějí podmínky pro konkurenci. Víme, že loni spotřeba pohonných hmot poklesla a Unipetrol už dva roky do výsledků Orlenu kladně nepřispívá. Ale příjmy Čepra mezi lety 2009 až 2011 vzrostly o 25 procent a provozní zisk v letech 2007 až 2011 byl vyšší o 20 procent. Mero má marže před zdaněním 17 až 20 procent. O tom se může v době krize jiným odvětvím v oboru jen zdát. Je to proto, že poplatky za přenos jsou u těchto firem zhruba dvakrát až dvaapůlkrát vyšší, než je evropský průměr. Právě proto jsme požádali o prověření český antimonopolní úřad. Žádost byla odmítnuta, ale je zajímavé, že například argumentace antimonopolního úřadu je zcela stejná jako argumentace Mera vůči nám," upozorňuje Jacek Krawiec a dodává, že aktivity Unipetrolu také výrazně ovlivňuje šedá ekonomika.
VÍCE SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 11. ŘÍJNA.