Česká republika vyváží víc počítačů než aut. V roce 2010 činil podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) export zboží v oblasti informačních a komunikačních technologií téměř 380 miliard korun, zatímco osobních automobilů jsme vyvezli za zhruba 240 miliard. Jen pět evropských zemí je většími exportéry ICT zboží než my.

To je pěkný začátek příběhu; pravdivý, ale bohužel matoucí. Vzhledem k tomu, jaký význam ICT v dnešním světě má, bychom mohli usoudit, že země, která je významným vývozcem, patří k nejužší světové technologické špičce.

Tak tomu ale není. Velkou většinu českého ICT exportu tvoří produkce montoven. Jsou to firmy, které dovážejí součástky a sestavují z nich počítače a spotřební elektroniku; tyto výrobky se pak zase vyvážejí. Finanční objem dovozu a vývozu je téměř stejný, přidaná hodnota tedy velmi malá; v českém ICT průmyslu se pohybuje kolem pěti procent jeho celkových tržeb. Jinými slovy, výroba ICT zboží - počítačů, tiskáren, mobilních telefonů, displejů a podobně - přispívá jen velmi málo k českému HDP.

Co není hi-tech - a co je

Klíčovým údajem je přidaná hodnota. Aby byla vysoká, je zapotřebí do výrobku nebo služby vložit co nejvíce kvalifikované práce. Proto není dobré, abychom byli zemí montoven a proto je nám zmíněné šesté místo v Evropě spíše ke škodě než k užitku. Výrobní závody, mezi nimiž jsou největší továrny Foxconnu v Pardubicích a Kutné Hoře, sice vytvořily dost pracovních míst, většinou však pro méně kvalifikované.

Skutečné hi-tech je jinde. Nepřevážejí je kolony kamionů po přetížených silnicích středních Čech, létá po světě optickými kabely. Jinými slovy, budoucnost českého IT sektoru musíme hledat především v menších firmách zabývajících se programováním a internetem.

Světová softwarová špička je velmi silně koncentrována do Silicon Valley. Mimo něj vzniklo poslední dobou velmi málo zásadních projektů, z těch největších vlastně jen jediný - Skype. Hodně českých specialistů do této Mekky odchází, nejen jako zaměstnanci, ale stále častěji jako podnikatelé. Přesto je domácí startupová scéna živá a její význam roste.

Letoční milníky

Letos jsme zaznamenali několik pozoruhodných událostí. V únoru měla na newyorské burze IPO společnost AVG Technologies, vůbec první česká firma kotovaná v USA. AVG sídlí v Brně, produkuje antivirový software, ke vstupu na burzu ji připravil finanční investor Gabriel Eichler. Její momentální tržní kapitalizace činí asi 750 milionů USD. Domácí konkurent AVG, společnost Avast Software, kterou založili a provozují Eduard Kučera a Pavel Baudiš, učiní stejný krok v nejbližší době. Jejich antivirus, který si v základní verzi můžete stejně jako AVG stáhnout zdarma, má po světě přes 150 milionů uživatelů.

Společnost Mall.cz vedená podnikatelem Ondřejem Frycem, která je jedním z největších internetových maloobchodníků ve střední Evropě, byla letos převzata jihoafrickou skupina Naspers (patří jí i české Aukro) za 5,5 miliard korun. Hodnota Seznamu, jedné z mála firem světa, která je na lokálním trhu úspěšnější než Google, se konzervativně odhaduje na 15 miliard korun (Seznam má tržby 2,5 mld. Kč a provozní zisk 1,1 mld. - efektivnější strojek na peníze jen tak nenajdete).

Druhé kolo štafety

Důležité je, že podobných úspěchů lze jmenovat více. Podnikatel Roman Staněk, který v minulosti úspěšně prodal velkým americkým společnostem dva softwarové startupy, má v USA velmi ambiciózní projekt Good Data, jímž usiluje o pozici jednoho z klíčových hráčů na formujícím se trhu webových služeb pro podniky. Pavel Doležal prodal svůj podíl v úspěšné společnosti Ataxo a podniká na brazilském internetovém trhu. Dosud nejprofesionálněji vedený český akcelerátor Startup Yard pracuje s penězi českých internetových podnikatelů první vlny, kteří jako investoři posouvají štafetu dál.

To už mluvíme o globálně působících firmách; o netradičních obchodních modelech; o splývání IT sektoru s docela jinými oblastmi, jako je marketing, maloobchod, různé druhy služeb od outsourcingu účetnictví po cestovní kanceláře… zkrátka o hybridní a eklektické ekonomice jednadvacátého století, která ruší všechny zavedené hranice. Není to vysloveně idylická budoucnost, kromě vítězů v ní bude i hodně poražených. Hlavní však je, že Česká republika v ní zřejmě bude zapojena tak, jak vyspělé evropské zemi odpovídá.

Související
Zobrazit