Generální ředitel Yahoo Scott Thompson se podepsal pod nepravdivou informaci, že získal vysokoškolské vzdělání v oboru informatiky - a stálo ho to místo (viz "Lhář" Thompson...). S potížemi plynoucími z lživých informací v životopisech se potýkají i české firmy. Z průzkumu, který provedla agentura Heliview Research pro personálněporadenskou společnost Robert Half International v 11 zemích světa, vyplynulo, že pokud jde o míru nedůvěry k životopisům, Česko jednoznačně vítězí.

Za nespolehlivé považuje údaje uváděné v životopisech celkem 70 procent dotázaných manažerů. Průměrný podíl nedůvěřivých šéfů ve světě přitom dosáhl jen necelých 49 procent.

K podezíravosti je důvod. V internetovém průzkumu pracovního portálu OnlinePrace.cz se ke lhaní v životopisech přiznala téměř polovina respondentů, necelá třetina pak připustila alespoň "slovíčkaření", tedy drobné nepřesnosti, které jejich profil stavějí do lepšího světla. V zahraničí se v obdobných šetřeních ke lžím přiznává méně lidí. Například v Británii v průzkumu agentury Opinion Matters úpravy faktů ve svém životopise připustil jen jeden ze tří dotázaných.

Psycholožka Tereza Sýkorová soudí, že na vině je obecná společenská situace. "Kdysi lidé věřili, že nelhat je správné - a že se to vyplácí, dnes už si tím tak jisti nejsou," konstatuje. Podle výkonného ředitele pražské pobočky personálněporadenské sítě Hill International Davida Petrů může být příčinou nižší sebevědomí Čechů. "Zatímco třeba v anglosaských zemích se lidé hrdě hlásí i k tomu, že jsou popeláři, Češi často mívají pocit, že to, čeho v životě dosáhli, není dost významné. Proto věří, že pokud chtějí v přijímacím řízení zaujmout, musejí své zkušenosti trochu přikrášlit. Z obchodních zástupců se tak na papíře stávají třeba obchodní manažeři," popisuje Petrů.

Rovnou falešný diplom

Pokud jde o lži týkající se vzdělání, je situace v Česku podle průzkumu Robert Half International opačná než jinde ve světě. To, že Češi mají ve zvyku lhát v životopisech o svých titulech a školách, si myslí pouze dvě procenta dotázaných personalistů. To je nejméně ze všech zemí, v nichž se šetření provádělo. Za tím výsledkem může stát skutečnost, že české firmy na tituly příliš nehledí, a lidem tak nedávají mnoho důvodů o vzdělání lhát. "Zatímco dříve byl v případě manažerských pozic vysokoškolský diplom často podmínkou, dnes už není tak nezbytný. Samozřejmě jsou pozice, v nichž se člověk bez titulu neobejde - například místo firemního právníka. U mnoha manažerských pozic, a to i těch vyšších, jde ale v první řadě o praxi a výsledky," říká ředitelka headhunterské společnosti Touchdown Barbora Tomšovská.

Její slova potvrzuje i průzkum firmy Robert Half International. Na vzdělání se jako na první věc v životopise soustředí jen dvě procenta českých personalistů. Naopak 67 procent z nich zajímá na prvním místě praxe.

Tomu, že čeští manažeři v životopisech o vzdělání oproti jiným zemím nijak výrazně nelžou, nasvědčuje i fakt, že případ Scotta Thompsona nebyl ve Spojených státech ani zdaleka ojedinělý. V roce 2009 musel například ze svého postu odstoupit tehdejší prezident amerického výrobce potaše Itrepid Potash Patrick Avery. Zjistilo se, že informace ve firemním letáku o tom, že absolvoval dvě univerzity, není pravdivá. Podobný osud stihl v roce 2006 i bývalého šéfa amerického řezetězce prodejen s elektronikou RadioShack Davea Edmondsona. Tvrdil, že vystudoval teologii a psychologii. Lež o vysokoškolském vzdělání donutila rezignovat i jeho.

Česko naopak na skandální odhalení šéfa firmy předstírajícího své vysokoškolské vzdělání stále čeká. "Chceme-li však najít českého "lžidoktora", který se proslavil, nezbývá než opustit svět byznysu a hledat mezi politiky. Snad nejznámější je kauza pražského advokáta Jana Kalvody. Do roku 1997, kdy se zjistilo, že není doktor práv, ale pouze magistr, byl poslanec, předseda Občanské demokratické aliance a ministr spravedlnosti. Všech těchto svých funkcí se vzápětí vzdal a z politiky odešel.

S trochou nadsázky lze říci, že dalším důvodem, proč české životopisy o vzdělání příliš často nelžou, je fakt, že v Česku se titul dá celkem snadno koupit. V souvislosti s podvodným získáváním vysokoškolských titulů je zmiňována Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Tu skandál nakonec donutil tituly některým svým "absolventům" odebrat. Podle právního experta univerzity Františka Korbela šlo celkem o 15 lidí.

Ti, kteří jsou blíže seznámeni s prostředím českých vysokých škol, ovšem upozorňují na to, že tento případ podivuhodně rychle získaných titulů, který se dostal do médií, je jen špičkou ledovce. Ceny titulů začínají již na několika desítkách tisíc, v případě soukromých vzdělávacích institucí se pak mohou rovnat školnému.

Vyhazov nebo kriminál

Tomu, kdo svému zaměstnavateli lživě tvrdí, že má vysokoškolské vzdělání, hrozí v nejhorším případě ztráta práce. "Pokud je titul nezbytný pro řádný výkon daného zaměstnání, zákoník práce umožňuje firmě dát takovému zaměstnanci výpověď," konstatuje advokát mezinárodní právní kanceláře Kinstellar Petr Holub.

Lidé, kteří si pořídí falešný diplom, riskují více. Hrozí jim ztráta svobody. Svým jednáním totiž naplňují skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny. Trest hrozí i lháři, který byl odhalen před několika týdny v České Třebové. Pořídil si falešný vysokoškolský diplom, otevřel ordinaci a vystupoval jako lékař. Nyní čelí trestnímu stíhání.

Pokud jde o tituly, nemají dokonale čisté svědomí ani leckteří čeští manažeři. "Falešný vysokoškolák se občas v managementu objeví, ale když se to zjistí, mnohdy zůstává na svém místě," přibližuje headhunterka Barbora Tomšovská. Příběhy takových lží totiž bývá žádoucí utajit.

Firmy se nechlubí ani případy odhalených lhářů, kteří byli propuštěni. I tyto případy totiž mohou poškodit jejich pověst - podobně jako se to stalo Univerzitě J. A. Komenského, když Česká televize zjistila, že na ní studentům přednášel "mediální expert" Václav Prokůpek. Ten sice ve svém životopise tvrdí, že studoval na devíti vysokých školách a získal několik akademických titulů, ale televizním reportérům nebyl schopen doložit ani jediný z nich.

Jak se mlží v životopisech

O čem lžou čeští manažeři nejčastěji? "Obvykle se setkáváme s nafukováním pravomocí a odpovědností. Poznala jsem například člověka, který si do životopisu napsal, že strávil jeden rok v pozici obchodního ředitele. Pak ale vyšlo najevo, že jím byl jen tři měsíce. Potkala jsem ale i krizového manažera, který v jedné firmě působil jako poradce generálního ředitele - a tuto svoji zkušenost v životopise shrnul tak, že byl generálním ředitelem," popisuje své zkušenosti šéfka headhunterské firmy Pedersen & Partners ČR Petra Grabmayerová.

Podle marketingového ředitele personální agentury Manpower ČR Jiřího Halbrštáta kandidáti tohoto typu o sobě například tvrdí, že ve firmě pracovali třeba v letech 2010-2011. Při bližším zkoumání se přijde na to, že tam strávili jen zkušební dobu, tedy listopad, prosinec a leden.

Petra Grabmayerová rovněž upozorňuje na to, že lidé přibarvují výsledky, kterých ve firmě dosáhli, zvyšují počty lidí, které vedli, a zásluhy týmů přisuzují sobě. "Obchodní ředitel třeba napíše, že zdvojnásobil obrat, ale ve skutečnosti se firma vezla na vlně konjunktury a rostla i navzdory jeho neefektivním rozhodnutím," přibližuje Jiří Halbrštát.

Podobné nepravdy se headhunter či personální agentura snaží odhalit pomocí referencí. Podle Barbory Tomšovské jsou nejspolehlivější ty "neoficiální", tedy zkušenosti od lidí, kteří s kandidátem spolupracovali, ale on na ně neposkytl kontakt. Nebezpečí oficiálních referencí spočívá v tom, že mnohé firmy neschopnému zaměstnanci na "cestu" poskytnou dobrá doporučení. "Firmy pak tvrdí třeba to, že daný člověk z pozice, kterou zastával, 'vyrostl' a firma pro něho nemá jiné uplatnění. Nemusí se jednat o vyložené lhaní, jen o zamlčení detailů," přibližuje Barbora Tomšovská.

Ať se šéfovi zalíbím

Další oblastí, která se v manažerských životopisech často neobejde bez lží, je jazyková výbava. "Vzpomínám si na pohovor s jedním jinak velice schopným generálním ředitelem, který se ucházel o obdobnou pozici. V životopise měl uvedenu aktivní znalost angličtiny. Jenže, když došlo na rozhovor v angličtině, na otázku, jak tráví volný čas, odpověděl: 'I dog, I childrens'. Řekl tedy něco jako: já pes, já dítěta," líčí David Petrů z Hill International. Zároveň upozorňuje na aktuální "trend" v úpravách životopisu. "V poslední době jsme se začali setkávat s úpravou koníčků a zálib podle konkrétní firmy či jejího manažera, který bude rozhodovat o přijetí. Takže pokud je ředitel dané společnosti hráč golfu nebo se firma účastní běžeckých závodů a kandidát to zjistí, neopomene takovou zálibu zdůraznit ve svém životopise," upřesňuje Petrů.

A jak se na lháře dívají zaměstnavatelé? "Pokud jde jen o mírné zušlechtění životopisu, jsou ochotni to přehlédnout. Avšak zkreslení zásadních informací vede k ukončení jednání s kandidátem. Dobrá personální agentura se postará o to, aby takový člověk zůstal před branami klienta," uzavírá Tomšovská.

Petra Sýkorová
Miroslav Prchal

Související