Rozhovor týdne: Mamutí firmy potřebují železný mozek

V roce 1989 emigroval do Německa. Po pádu komunistického režimu se ale do Česka nevrátil. Místo toho emigroval znovu - tentokrát do Kanady. Odmítl se totiž vzdát svého amerického snu. První rok strávil v Torontu marným hledáním práce. Se svojí ženou a malým synem žil ve sklepním bytě bez oken. Druhý rok sehnal místo programátora. Později se vypracoval na ředitele oddělení byznys inteligence v Bank of Montreal. Jenže sen Jana Mrázka vypadal jinak - chtěl vlastní firmu.

A tak vznikla softwarová Adastra specializující se na oblast byznys inteligence, tedy "dolování informací z dat". Dnes je z ní celosvětová skupina s ročním obratem přesahujícím 100 milionů amerických dolarů, pro niž pracuje bezmála 900 zaměstnanců. K jejím klientům patří například Telefónica O2, GE Money Bank, Deutsche Bank či Volkswagen.

Muž stojící v čele Adastry se zdá být spokojený. S hledáním nových příležitostí ale nepřestal. "Není to nenažranost, jde o to poskytnout našim lidem prostor k dalšímu vývoji," vysvětluje Mrázek, který patří do desítky nejvýznamnějších českých byznysmenů v cizině.

Zůstal dnes ve velkých firmách prostor pro šestý smysl, anebo se jejich manažeři rozhodují spíše jen na základě analýz, které provádějí inteligentní stroje?

V první fázi vývoje byznys inteligence se intuice potlačovala. Za ideál bylo považováno rozhodování prováděné výhradně na základě dat. Manažer dostal každý týden nebo každý den zprávy, které obsahovaly data ze systémů, a o tom, co měla firma dělat, rozhodoval jen na základě těchto faktů. Intuici přitom, pokud možno, potlačoval. Jednu dobu byl takový model, alespoň co se teorie řízení týká, poměrně módní, ale já myslím, že byl dost omezený. I přes raketový nárůst sběru a vyhodnocování stále většího množství různých dat jsme pořád schopni zaznamenat a odkrýt jen špičku ledovce.

Náš mozek je přitom superchytrá mašina, která dělá to samé, co mají dělat systémy, které budujeme my v Adastře - až na to, že to dělá daleko lépe a na základě daleko většího objemu dat. Každou vteřinu spojuje obrovské množství nesourodých dat. Problém je, že lidé intuici dnes příliš nevěří. Jako ideální mi připadá chování manažera, který pro své rozhodování využívá moderní systémy byznys inteligence, ale nespoléhá se jen na ně a nebojí se jít v uvažování dál - veden svojí intuicí.

Vy se intuicí vést necháváte?

Když mi třeba moje žena nějaké své tvrzení nebo rozhodnutí zdůvodňuje tím, že to tak prostě cítí, moc se na to netvářím. Jenže ona má pravdu. To, že některé věci nejsme schopni vysvětlit, ještě vůbec neznamená, že jsou špatně.

Adastru řídím do značné míry intuitivně. Kde nemáme, či nestačí čísla, tam nastupuje prostor pro intuici - vždycky se ale snažím ověřovat, zda mě vede správně. Pokud nejsou k dispozici data, zkouším je nahradit třeba rozhovory s odborníky v dané oblasti.

KAM SE POHNE SVĚT

Věnujete se dnes jen řízení firmy, nebo i samotné práci na jejích systémech?

Práce na projektech se už přímo neúčastním. Většinou sice vím, jak fungují, ale detailně je neznám. Máme zdatné odborníky, kteří jsou v tom, co dělají, dnes mnohem lepší než já. Mě zaměstnává hlavně hledání příležitostí k růstu. Není to ale nenažranost, jde o to vytvářet příležitosti pro naše lidi - poskytnout jim prostor k dalšímu vývoji.

Jak ty příležitosti hledáte?

Do značné míry je to právě otázka intuice. Přitom ale potřebujete rozumět tomu, co firma dělá a co ještě nedělá, ale co by dělat mohla - to znamená, kterým směrem by mohla udělat další krok. K tomu je třeba mít přehled, kam se hýbou naši klienti, kde se co bude utlumovat, kde naopak potřeby porostou. Vlastně je třeba odhadnout, jakým směrem se bude vyvíjet svět.

Daří se vám přizpůsobovat tomu vývoj vaší firmy?

Můj přístup k řízení Adastry je dost konzervativní, jsme taková podivně řízená firma. Kromě úplných začátků jsme si již léta od nikoho nepůjčili žádné peníze. Hospodaříme jedině s tím, co vyděláme. A ještě před třemi lety se říkalo, že společnost, která nemá dluhy, je špatně řízená. My jsme tedy taková "špatně" vedená firma, která je ovšem stabilní a přitom neustále roste.

Kdysi jsem potkal jednoho moudrého člověka. Ten mi říkal, že život je třeba stavět jako pyramidu. Ony se totiž stávají nepěkné věci, ale pokud je váš život jako pyramida, nikdy nespadnete úplně dolů. Vždy jen o ten jeden schod. A Adastra je postavená přesně takhle.

Světová ekonomika je naopak postavená na dluzích. Je podle vás udržitelná?

Ekonomika západního světa byla nastartovaná osobními půjčkami. Spousta našich klientů takové služby nabízí, a asi by neslyšeli rádi, že si myslím, že je to přehnané, ale tak to je. Žijeme na dluh - a to se určitě změní.

Co konkrétně by se mělo změnit?

Pro rozhodování je vždy důležité časové hledisko. Budete se rozhodovat jinak, pokud neřešíte budoucnost, jinak, pokud uvažujete v horizontu tří pěti let, a jinak, pokud zvažujete dobu svého života, anebo dokonce i důsledky, které bude vaše rozhodnutí mít, až vy budete dávno po smrti.

Právě taková rozhodnutí potom obdivujeme - třeba Gaudího Sagradu Familiu. Když ji navrhoval, neexistovaly technické prostředky, za jeho života prostě nebylo možné tu budovu dostavět, ale on s tím přesto začal. A podobně o svých rozhodnutích přemýšlejí i nejlepší lídři - ať už v byznysu nebo v politice. Uvažují v dlouhém časovém horizontu. Jenže kolik politiků se dnes chová jako Gaudí?

Pokud se ale k takovému způsobu uvažování nevrátíme, bude naše společnost dál upadat. Tím, že budeme přelévat peníze z jednoho fondu do druhého, proženeme je Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, dluhovou krizi nevyřešíme. Lidé si budou muset uvědomit, že takhle to nefunguje.

Pokračování článku si můžete přečíst v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 1. března, nebo pod odkazem níže: