Spotřební daň na víno byla, není, chvilku to vypadalo, že bude, ale nejspíše nebude. Život vinařům tedy neztrpčuje žádná spotřební daň a navíc spolu s vinohradnictvím patří k nejvíce dotovaným oblastem českého zemědělství. Na pivovary se vztahuje různá sazba daně podle objemu jejich výroby.

Daň je odpuštěna jen těm úplně nejmenším, a to ještě za předpokladu, že pivo dále neprodávají. O tom všem si výrobci ostatních alkoholických nápojů, ke kterým patří různé lihoviny, destiláty a likéry, mohou nechat jen zdát. Ať už jsou malí, nebo velcí. Z toho plyne, že stát z nějakého důvodu podporuje výrobce a konzumenty vína, zatímco producenty a příznivce ostatních alkoholických nápojů svým způsobem trestá.

Proč se takové přízně dostává právě vinařům? Jedním z hlavních argumentů bývá odpůrci zdanění uváděno to, že vinařství v ostatních zemích EU také není předmětem spotřební daně, takže musejí naši vinaři mít rovné podmínky. Pravdou ale je, že tichá (nesycená) vína jsou zdaněna v téměř polovině zemí EU. Dále bývá uváděno, že producenti vína vytvářejí řadu pracovních míst, přispívají k tvorbě kulturní krajiny a rozvoji cestovního ruchu. To jsou argumenty, které mají své opodstatnění, ale o pivovarech a likérkách lze přece říci to samé. Najdeme mezi nimi malé i velké producenty, z nichž každý přispívá k ekonomické aktivitě a zaměstnanosti ve svém regionu.

Spotřební daně tvoří spolu s příjmovými daněmi a DPH největší příjmovou položku státního rozpočtu, která nikdy nebude dostatečně vysoká. Nikde tedy nevidím důvod pro rozdílné zdanění různých alkoholových skupin. Všem by se mělo měřit stejným metrem. Teď nehoruji za zavedení daně na víno ani za snížení daní likérníkům či zrušení daňových úlev pivovarům, ale za stejná pravidla soutěže pro všechny. A jaká pravidla to budou, to ať stanoví spravedlivý hospodář, kterým může být, věřím tomu, i stát.

Pavel Kučera
předseda Sdružení výrobců lihovin

Související