The Economist: Prezidentské volby v USA budou i o budoucnosti kapitalismu

Mezi radikálními kandidáty v republikánských primárkách působí uchazeč o prezidentské křeslo Mitt Romney spíše jako představitel establishmentu. Ve své dřívější kariéře však patřil mezi revolucionáře. Ačkoli dnes si lze Romneyho jen stěží představit s vidlemi nebo na barikádě, jeho revoluční minulost není žádný žert. Během své kariéry v byznysu byl dosavadní lídr v republikánských primárkách Romney hned u tří převratů.

Když americkým firmám patřil svět

První revolucí byl vzestup meritokracie v amerických podnicích. V 50. a 60. letech panovalo přesvědčení, že manažerům stačí selský rozum. Firmy nehledaly geniální mozky, ale především si přály, aby jejich manažeři byli "vyvážené osobnosti". V 60. a 70. letech ovšem začaly vznikat nové typy společností, kde se pracovalo téměř výhradně hlavou: šlo o firmy investující soukromý kapitál jako například Kohlberg Kravis Roberts nebo konzultační společnosti, jako je Boston Consulting Group (BCG) a s ní nepřímo související Bain and Company.

Tyto společnosti si nejvíce ze všeho cenily analytických schopností - rozhodně více než zkušeností nebo golfového handicapu. Bruce Henderson, zakladatel firmy BCG, zaměstnával ty nejchytřejší absolventy z těch nejlepších obchodních škol. A republikán Mitt Romney byl předobrazem tohoto nového typu člověka. Patřil mezi pět procent nejlepších studentů ve svém ročníku na Harvardově obchodní škole. Byl to horlivý mladý muž, který s oblibou nahlížel firmám pod kapotu a přemýšlel, jak jim lépe promazat soukolí. V roce 1975 začal pracovat pro společnost BCG a o pár let později přešel k podniku Bain and Company, kde důraz na intelekt hraničil s posedlostí.

Druhou revolucí byla myšlenka, že posláním podniků je tvořit zisk pro akcionáře, jak to popsal Benjamin Wallace-Wells v časopise New York. Kapitalismu v poválečné Americe dominovali manažeři, nikoli akcionáři. Byli jako sultánové s výplatní páskou, kteří vládli nad bujícími konglomeráty s propracovanou hierarchickou strukturou a přepychovými sídly. Tři skleničky Martini u oběda byly samozřejmostí. Proč taky ne? Americkým firmám patřil celý svět. Na Wall Street panovalo sebeuspokojení a japonské firmy tehdy ještě nikdo nebral vážně.

Ve stroji na peníze

Tento pohodlný svět se však začal pomalu bořit v 70. letech, kdy už Mitt Romney nebyl žádný nezkušený mladík. Poválečnou prosperitu vystřídala stagflace. Japonské firmy začaly kroužit kolem amerických obrů s hliněnýma nohama. V roce 1976 dva akademici zabývající se podnikáním, Michael Jensen z Harvardu a William Meckling z Univerzity v Rochesteru, vydali geniální článek, ve kterém nabídli radikální diagnózu: korporátní Amerika trpí problémem "vlastníka a správce". Správci (tedy manažeři) se starají zejména o své dobré bydlo, místo toho, aby jednali v zájmu vlastníků (akcionářů). Řešením bylo přinutit manažery, aby se zaměřili na maximalizaci hodnoty pro akcionáře.

S tím z celého srdce souhlasil Bill Bain. Odešel od společnosti BCG, protože se mu znechutil podnikatelský model založený na tom, že konzultanti vypracují zprávu a začnou se zabývat dalším klientem. Jeho cílem bylo budovat těsnější vztahy s menším počtem společností. A zašel v této koncepci ještě o velký krok dál.

Proč to nedotáhnout až do konce a neinvestovat do společností, kterým radíte? Proč nevyplatit špatné manažery a nechat vlastní znamenité mladé konzultanty, aby společnost vybudovali od základů znovu? Tak vznikla firma Bain Capital, kterou v letech 1984 až 1999 řídil právě Mitt Romney. Vydělal si v ní jmění odhadované na 200 milionů dolarů.

Společnost Bain Capital byla stroj na peníze. V roce 1984 spravovala kapitál ve výši 37 milionů dolarů. V roce 1994 to již bylo 500 milionů dolarů (a tato částka od té doby narostla na dnešních 66 miliard dolarů). Nastartovala takové společnosti jako Staples (která má dnes síť dvou tisíc obchodů s kancelářskými potřebami) a Sports Authority. Byla však také příznakem rozsáhlejší změny. Americké podniky nedostali do formy jen lidé jako Mitt Romney. Dotlačila je k tomu také neúprosná globální konkurence. Firmy všeho druhu se snažily zbavit neefektivnosti, odprodat vedlejší aktivity a uzavřít nadbytečné provozy, a to vše ve jménu hodnoty pro akcionáře.

Život naruby

Třetí revolucí byl přechod od výroby ke službám. Mittův otec George Romney pracoval 23 let ve výrobě. Z toho osm let řídil společnost American Motors Corporation. Taková kariéra je dnes vzácná. Bystří, ambiciózní mladí Američané málokdy stráví celý život výrobou produktů s kuličkovými ložisky. Pod vedením Mitta Romneyho společnost Bain Capital radikálně proměnila na 150 podniků v tolika různých odvětvích, až z toho jde hlava kolem.

Mitt Romney a jemu podobní pomohli americkým podnikům k větší efektivitě. Nicméně pro řadu lidí to znamenalo, že se naruby obrátil přirozený běh věcí, když mladí muži vkráčeli do hrdých podniků s ukazovátky a prezentacemi a radili ostříleným manažerům, co a jak mají dělat.

Má lék na krizi?

Jako kandidát vystavuje Mitt Romney své třicetileté podnikatelské zkušenosti na odiv. Tvrdí, že když má ekonomika takové potíže, Spojené státy potřebují v Bílém domě odborníka na jejich řešení, a ne bývalého komunitního organizátora. Jeho protivníci to vidí jinak. Dokonce i někteří republikáni ho líčí jako bezcitného podnikatele, který skupuje podniky a rozvrací firmy a rodiny, jen aby zajistil výdělek akcionářům. Podobně jako k volbám v roce 2008 patřila debata o rasových vztazích, volby v roce 2012 budou spjaty s debatou o americkém kapitalismu. Jak moc bezohledný ho voliči budou chtít mít?

Tato debata bude postavená spíše na emocích než na faktech. Roznítit emoce je snadné, zatímco doložit fakta jde obtížně. Vytvořil Mitt Romney za svého působení ve společnosti Bain Capital 100 tisíc pracovních míst, jak sám tvrdí, nebo jich ještě více zrušil? Protože není jasné, co by se stalo, kdyby se do věci nevložila Bainova společnost, můžeme se jen dohadovat. Mitt Romney říká, že zvýšil podnikovou produktivitu, a obohatil tak Ameriku. Jeho soupeři, a to dokonce i republikán a někdejší předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, od kterého by to nikdo nečekal, remcají, že Romney obohatil sám sebe.

Dvě vize

Vést tuto debatu však stojí za to. Demokratický prezident Barack Obama chce zmírnit výstřelky kapitalismu. Mitt Romney, jak by řekl vlastními slovy, nabízí "jednoznačnou obranu amerického ideálu ekonomické svobody, za kterou se není třeba nikomu omlouvat". Pokoušel se dokonce vysvětlit výhody koncepce zisku jednomu z příslušníků hnutí Occupy Wall Street. V letošních volbách nepůjde jen o Baracka Obamu. Voliči řeknou své také ke kapitalismu.

© 2012 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Volby v roce 2012 budou spjaty s debatou o kapitalismu. Jak moc bezohledný ho voliči budou chtít mít.

200 mil. USD
Tolik si Mitt Romney vydělal za svého působení ve společnosti Bain Capital.

Foto: Reuters