Němci preferují vlastní eura, těch "cizích" mají jen 40 procent

Finské letící labutě v Belgii, německá Braniborská brána ve Španělsku či rakouský Mozart na rubu euromince v Řecku? Deset let po zavedení eura jsou zákonitosti pohybu euromincí stále málo probádaná zóna. Německý matematik Dietrich Stoyan, emeritní profesor z univerzity ve Freiburgu, ovšem zjistil, že německé euromince se nerady míchají s evropskými.

Podle něho o tom svědčí fakt, že asi jen 40 procent euromincí v peněženkách Němců je zahraničního ražení. Dominují mezi nimi španělské - nikoli francouzské či italské kousky, které jsou co do velikosti ražby hned za německými. Stoyan to vysvětluje tím, že Iberský poloostrov se u německých turistů těší mimořádné oblibě.

Ideál za 18 let

Matematik při svých analýzách pohybu eura po Evropě také zjistil, že podíl "cizích" mincí se různí podle regionu. Tam, kde spolkové země hraničí s dalšími členskými státy eurozóny, tedy především na západě země, je více "cizinců" v německých peněženkách než na východě země u hranic s Polskem či Českem.

Více zahraničních ražeb je ve velkoměstech a méně na venkově. Ideální promísení euromincí ovšem podle výpočtů matematika nastane teprve kolem roku 2030. Rovnoměrné rozdělení mincí po eurozóně ovšem nevidí reálně.

Rigidní Francie

Ve Francii je to s pestrostí euromincí ještě horší, jak ukázal průzkum geografa Clauda Graslanda a ředitelky Národního institutu pro demografická studia France Guérin-Pace. Na francouzské burze je po tuzemských mincích nejvíce těch z Německa, Španělska a Belgie, které cinkají zejména v přeshraničních oblastech. Naopak nejvíce "izolovanou" zónou vzdálenou od eur jiné národnosti byly kraje Limousin a Bretaň.

Existují ale i ražení, která k promíchání peněz nepřispívají. Jsou to mince z Monaka, San Marina a Vatikánu. Končí totiž nikoli v peněženkách, nýbrž jako cenné trofeje v albech sběratelů.

INFOGRAFIKA: Jaká euromince mají v Německu?

Zita Senková
spolupracovnice redakce

Nejvíce mincí v Německu