Rozhovor týdne s Čechem, který se podílel na projektu Mars 500

Cesta na Mars a zpět dopadla na výbornou. Posádka "ruské kosmické lodi" sice neopustila planetu Zemi, ale experiment Mars 500, při kterém šestice mužů po dlouhých 520 dní simulovala život ve vesmírném modulu, přežila ve zdraví a bez konfliktů.

Právě na to, aby se pobyt v extrémních podmínkách uzavřeného prostoru nezměnil v bitevní pole a nemusel být předčasně ukončen, jako se to stalo u jiných pokusů, dohlíželi experti české firmy QED Group. Její zakladatel Radvan Bahbouh je odborníkem na takzvané sociomapování.

Metoda, s níž přišel už v roce 1993 jako první na světě, na trojrozměrných modelech názorně ukazuje, jak přesně vypadají vzájemné vztahy ve skupině, jak spolu lidé mluví či nemluví a kde hrozí možné konflikty. Stejně dobře jako na posádku kosmických lodí se dá metoda aplikovat i na jakékoli jiné "pozemšťany". "Všechno to, co jsme testovali v rámci experimentu Mars 500, se dá využít v běžném životě," říká Radvan Bahbouh. Mezi klienty jeho společnosti patří například ČEZ, Google, T-Mobile a Raiffeisenbank.

Letěl byste na Mars, kdybyste měl tu možnost?

Na Mars ne, ale mým dětským snem, kterého jsem se zatím nevzdal, je let na Měsíc. Pořád sleduji, kolik aktuálně stojí kosmický výlet. Je to zatím mimo mé možnosti, ale odhaduji, že se cena ještě za mého života sníží natolik, že se na zeměkouli z Měsíce podívám.

Projekt Mars 500 poměrně věrně odrážel skutečný průběh letu na Mars. Jak jste se k tomuto projektu dostali vy?

Ruská strana nás oslovila, protože máme s podobnými experimenty zkušenosti již od začátku 90. let. Simulace letu sice neodpovídala fyzikální realitě, ale testovala, zda posádka zvládne tak dlouhou dobu v izolaci efektivně komunikovat a koordinovat všechny úkoly. Zda zvládne střídání úseků velké nudy a chvil, kdy se musí rozhodovat ve zlomcích vteřin.

Podstatné bylo, že jsme už dříve zjistili, že jsou lidé schopni komunikaci sami dobře reflektovat, pokud jsou k tomu vyzváni. Díky tomu se dá vysledovat dlouhodobý trend, dá se zachytit, že se něco mění ještě před tím, než dojde k selhání. I pro partnerské soužití platí, že konfliktu předchází dlouhodobý pokles komunikace, který nemusí být ani výrazný. Je to stejné, jako když vám zaostávají dopravní cesty mezi dvěma či více městy, vy je neopravujete, a když přijde zátěž, nastane dopravní zácpa.

CHCETE, ABY SPOLEČNOST ŘÍDILI JEN SAMÍ AUTISTÉ?

Experimentu Mars 500 se účastnili samí muži. Vypadalo by vše jinak, kdyby na palubě byla i žena?

Určitě ano. Rusové se ale rozhodli, že v jejich posádkách ženy nebudou, protože to situaci komplikuje. Osobně toho lituji, protože je smysluplné v takto exponovaném týmu ženy mít, ale neměla by být jen jedna. Ženy mají totiž obecně dobrý vliv na týmovou komunikaci. Vezměte si, jak mezi sebou obvykle mluví skupiny mužů v nepřítomnosti žen - začnou mluvit zjednodušeně a méně, jsou hrubší, uzavírají se do sebe...

Dá se všechno to, co jste testovali v rámci experimentu Mars 500 vztáhnout na normální život, vztahy v kolektivu, na pracovišti?

Jistě, řadu těchto analýz děláme i ve vedení firem. Základní problém většiny týmů je právě to, že v nich nejsou ženy. Nebo tam mají jednu, aby se neřeklo. To pak vede k velmi rivalitnímu prostředí, k agresivitě a nedostatečné citlivosti k dopadům některých rozhodnutí. Tak to prostě je. Muži a ženy jsou rozdílní ve svých úvahách, hodnotách, zaměřenosti. Jsou na to i nedávné studie, které říkají, že autismus je v podstatě extrémní formou mužského mozku.

Jak to myslíte?

To, co je pro muže autista, je pro ženu muž. Uspořádání mozku z hlediska podílu krátkých a dlouhých asociačních drah je prostě takové. Vezměte si příznaky. Autisté jsou zaměřeni na určitý druh činnosti, nevnímají tolik, co se kolem nich děje, nevyjadřují emoce, kromě občasného záchvatu vzteku, mají schopnost systematizovat a dobře zacházet s čísly, ve vyjadřování jsou více logičtí než psychologičtí... A to přece vyčítají ženy mužům!

Že nejsou vnímaví vůči potřebám druhých, že příliš nevyjadřují emoce, kromě občasných záchvatů vzteku, že nepotřebují tolik komunikovat a na několik hodin se klidně ponoří do nějaké monotónní činnosti... A čistě mužské skupiny tento typ myšlení zvýrazňují. Nepřejeme si přece, aby byla společnost řízená autisticky. Pro dobré řízení firmy je proto zapotřebí více žen. Máme zkušenost, že tam, kde je přirozeně vyšší zastoupení žen, je komunikace lepší.

V POLITICE JDE JEN O OSOBNÍ PROSPĚCH

Sociomapování může sloužit i k plánování marketingových a komunikačních kampaní. Už se s tím na vás obrátily i politické strany? Průzkumy byly a jsou u politiků velmi populární...

Mám tu zkušenost, i když se k ní už nechci vracet. Předpověděli jsme rozpad jedné strany. Místo kroků vedoucích k záchraně strany ovšem následovaly kroky k záchraně osobní kariéry. To je asi problém všech politiků. Kde převažují osobní zájmy, není dlouhodobá synergie.

Rozumím tomu dobře, že nyní byste se politickým zakázkám už vyhýbal?

Záleží na tom, co by to bylo za politiky a za záměr. Ale zatím jsem se v této oblasti nesetkal s nikým, komu by více záleželo na tom, co dělat, než na tom, co říci. Člověk by přitom neměl mluvit primárně v souladu s průzkumy mínění, ale v souladu s hodnotami, které ctí.

Jaká je budoucnost sociomapování, dá se vůbec dál rozvíjet?

Podle mě je to obor, který má ty nejlepší objevy ještě před sebou. Sice plánujeme let na Mars, rozšifrovali jsme genetický kód, v urychlovačích studujeme mikročástice, ale nejsme moc schopni odhadnout, jak se lidé zachovají. Málo si rozumíme. Na to, jak jsme daleko s informačními technologiemi spolu stále stejně špatně komunikujeme. Máme sice k dispozici spoustu informací, ale jsme strašně zranitelní ve svém rozhodování. A naše emoce jsou stále stejné jako bývaly kdysi. To mě fascinuje, a proto si myslím, že psychologie je obor budoucnosti.

Často se mluví o paradoxu rozpadu komunikace vlivem moderních komunikačních technologií...

Čím více technologií, tím větší nebezpečí, pokud nebudeme schopni odhadovat, co potřebují druzí, a nebudeme mít respekt k mezilidskému kontaktu. Také zrychlování ubírá čas prožívání. Jsme ze všech stran zahlcení, ale jsme vnitřně deprivovaní. Velmi často nerozumíme sami sobě, natož abychom porozuměli jiným. V každém z nás dříme i něco ďábelského a je lepší se s tím seznámit, než před tím unikat. Jsme neuvěřitelně chytlaví na různé nacionalistické, rasistické, demagogické řeči. Lidé se rozhodují o tom, koho budou volit, na základě povrchních údajů. Jsme manipulovatelní. Tady vidím obrovský prostor pro to, aby v tom psychologie udělala osvětu.

PŘEPNOUT NA AUTOPILOTA JE PŘÍLIŠ SNADNÉ

Vedle sociomapování se věnujete i sebekoučování. V čem spočívá?

Jde o to, jak rozvíjet sám sebe. Když nás k tomu z vnějšku nikdo nenutí, nebo k tomu sami sebe nevyzýváme, jsme schopní léta opakovat tutéž činnost a nijak se v ní nezlepšovat. Spousta lidí říká, že talent je o počtu investovaných hodin, ale to není tak úplně pravda. Je mnoho lidí, kteří něco dělají třicet let, a pořád stejně špatně. Tajemství, jak během měsíce pokročit dál než v průběhu několika let, není v investovaném čase, ale ve vlastní motivaci.

Nejde o to se nálepkovat paušálním hodnocením, ale citlivěji sledovat zákonitosti kolísání naší výkonnosti a motivace. Lidé pak začnou být všímavější k tomu, co dělají, snaží se to dělat lépe. V životě máme často tendenci přepnout na autopilota - už umím řídit, umím vést mítinky, umím přednášet, mám partnerský vztah... Ale jen když něco děláte naplno, tak z toho máte radost.

Vy jdete příkladem, a pokud vím, chcete se každý rok naučit něco nového... Držíte ten plán?

Držím. Letos jsem měl například plán, že chci zkusit dirigovat orchestr, to už jsem absolvoval a bylo to naprosto úžasné. Loni jsem si dokončil sommeliérské kvalifikační zkoušky a kurs potápění. Příští rok chci začít s létáním. Rád zkouším nové činnosti, nové sporty, rád potkávám nové lidi...

Čistě prakticky - kde na to berete čas? Máte úspěšnou firmu, máte velkou rodinu, učíte...

Na důležité věci si vždycky čas najdeme. Stačí se rozhodnout.

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve středu 16. listopadu, nebo pod odkazem níže: