Rozhovor týdne: Pitr je proti Sisákovi poctivec

Jednal s Tomášem Pitrem, který dnes ve Švýcarsku čeká na vydání do českého vězení. Figuroval ve společnosti Key Investments, jež proslula jak půjčkou expremiérovi Grossovi na jeho zázračné zbohatnutí obchodem s akciemi Moravia Energo, tak prodejem sporných dluhopisů pražským radnicím.

Především byl však více než pět let parťákem jedné z nejtajemnějších a podle kritiků i nejtemnějších postav českého byznysu Petra Sisáka, jehož osoba všechny zmíněné kauzy propojuje.

Nyní se Babej-Kmec odhodlal mluvit o pozadí některých transakcí veřejně. Důvod je zřejmý - bývalí kamarádi se rozešli a ve hře jsou teď velké peníze. Babej-Kmec dokonce zvažuje mezinárodní arbitráž.

Máte poměrně neobvyklé jméno...

Pocházím z východního Slovenska, z Šariše, kraje mezi Prešovem a Košicemi. Z vesničky Drienovska Nová Ves. V naší rodině byli velcí kulaci, vlastnili i lesy a rybníky. A předci byli také považováni za "starší rodu", stařešiny. Česky bychom řekli kmeti. A tenhle přídomek po šarišsku se přidal ke jménu Babej.

Z prešovské vesnice jste se nakonec dostal až do londýnské City, centra finančního byznysu. Jakou cestou?

Při mých studiích v Praze přišla listopadová revoluce, a tak jsem zamířil na zkušenou za moře. Americký profesor John T. Gerlach mi pomohl odjet do Spojených států. Pracoval jsem tam pro General Electric, dělal jsem finančního analytika v marketingovém oddělení, a po večerech studoval finance na Sacred Heart University.

Kdy jste se dostal do Mekky finančnictví, do londýnské City k Rothschildům?

V roce1995 jsem přešel do společnosti Consilium, což byla dcera společností N M Rothschild & Sons a ČSOB. Chtěl jsem se učit od těch nejlepších. Půl roku jsem strávil také v ústředí v Londýně.

U Rothschildů jste strávil poměrně dlouhou dobu.

Přes šest let. Zodpovídal jsem v Consiliu za transakce ve střední a východní Evropě, podíleli jsme se například na emisi akcií Českých radiokomunikací. Ještě stále si pamatuji tu pracovní vytíženost - tady u nás nedosahujeme snad ani 50 procent nasazení, jež bylo u Rothschildů. Každý dokument, který opouštěl kancelář, museli zkontrolovat nejméně tři lidé. Byla to nesmírná preciznost a pro mě neocenitelná škola.

Potom se ale Rothschildové soustředili jen na svá hlavní centra - Londýn, Frankfurt, Milán, Paříž - a omezili tyhle takříkajíc butiky v jiných částech Evropy. Proto jsem odešel.

Já jsem finančník, Sisák kreativec

A začal jste sám podnikat a investovat...

Už od roku 2001 jsem sledoval situaci kolem Spolchemie. A taky spoluzakládal společnost IB Standard, což je řekněme obdoba Consilia v poradenství u fúzí a akvizic.

Proč jste měl zájem právě o Spolchemii?

Můj spolužák z vysoké školy Martin Procházka ve Spolchemii - Spolku pro chemickou a hutní výrobu - působil. A byla to přitom jedna z posledních firem, které ještě nebyly zprivatizovány. V dubnu 2002 jsme založili Via Chem, jako vyústění více než ročních příprav, s cílem odkoupit Spolchemii. Nejprve jsme koupili na volném trhu 10procentní balík akcií. Současně jsme vyjednávali se společností Česká finanční, která měla rozhodující balík.

Kdy jste přizvali Petra Sisáka?

Jedna část toho balíku akcií Spolchemie, drženého Českou finanční, měla takzvanou právní vadu. Vada spočívala ve sporu s Foresbankou - a tu ovládal pan doktor Sisák. Dohoda s ním byla základem k tomu, abychom Spolchemii mohli ovládnout.

Byl jste už tehdy zkušený investor a Petr Sisák neměl dobrou pověst. Neodhadl jste, jak nakonec spolupráce s ním dopadne?

Věděl jsem už, že byl pravomocně odsouzený. Ale šlo o byznys. Znal jsem ho z dřívější doby a přišel jsem za ním s nápadem se spojit. Je to velice inteligentní a chytrý právník. A od roku 2002 až do mého odchodu z Via Chemu v roce 2007 jsme zkrátka spolupracovali.

Jak jste si rozdělili podíly ve Via Chemu?

Doktor Sisák vlastnil 50 procent, my s Martinem Procházkou také 50.

A jak jste si rozdělili práci?

Já jsem v podstatě finančník, orientovaný na čísla. Takže jsem měl na starost banky, finance. Sisák je kreativec, s výborným právním zázemím. Jako odsouzená osoba ale nemohl moc vystupovat navenek - na druhé straně jsme ovšem otevřeně přiznávali, že i on je vlastník, když jsme například jednali s bankami o akvizičním financování celé Spolchemie. Martin Procházka zase znal dobře firmu po provozní stránce.

Proč jste v roce 2007 z Via Chemu odešel?

Ze zdravotních důvodů.

www.Anti-Sisák.cz

Potom jste řešil majetkové vztahy s Petrem Sisákem?

Měli jsme dohodu o vykoupení mého podílu ve Via Chemu. Ta první nebyla naplněna, tak jsme uzavřeli dodatek. Zase jsem peníze nedostal, nakonec 3. listopadu 2008 jsme podepsali poslední smlouvu. Měl jsem být vyplacen v šesti splátkách. Ale 19. listopadu došlo z rozhodnutí pana Sisáka k navýšení základního jmění Via Chemu o 250 milionů korun - fiktivní pohledávkou. Tím by byl můj podíl znehodnocen. To znamená, že už když se mnou podepisoval ten poslední dodatek, věděl, že nemá v úmyslu mi nic zaplatit. (Týdeník Ekonom požádal o vyjádření k celé kauze Petra Sisáka i Martina Procházku, ani jeden ale nereagoval - pozn. red.)

Vám osobně jde údajně o stamiliony...

Nechci to blíže komentovat.

Kdy jste se o navýšení jmění dozvěděl?

Náhodou. Když jsem se vracel ze silvestra do Prahy, vyjel jsem si výpis z obchodního rejstříku. Okamžitě jsem ještě stihl podat žalobu na neplatnost navýšení jmění. Po roce soud rozhodl, že mám pravdu. Strategie pana Sisáka ale je stále se odvolávat. Dnes je věc u Vrchního soudu.

Co říkáte postupu českých soudů?

Nefungují a rozhodují subjektivně. Jednou řeším naprosto jednoznačnou záležitost třetí rok - a jindy zase podám třeba rozsáhlý návrh na předběžné opatření, a soudce ho zamítne ten samý den, i když má pětidenní lhůtu. Například soud vyhověl právním zástupcům Spolchemie o odročení z rodinných důvodů už měsíc před jednáním. Jindy se advokát zase úspěšně omluví jen půlhodinu před začátkem stání... To je také důvod, proč připravujeme kvůli doktoru Sisákovi mezinárodní žalobu.

Arbitráž by vedla vaše firma Calpit, která sídlí v Belize?

Ano. Já veřejně přiznávám, že jsem majitelem Calpitu. Kvůli arbitráži by došlo k přesunu do jurisdikce země, která má podepsanou dohodu o ochraně investic s Evropskou unií. Sisák i Procházka mají vyhlášeny exekuce na svůj majetek v Čechách. Na to mám směnečný platební rozkaz.

Ale když vidím, jak se majetek Via Chemu rozprodává, připravujeme žalobu na ochranu zahraničních investic. Z firmy byly vyvedeny dvě miliardy korun. Máme informace, že pan Sisák nyní jedná o prodeji Spolchemie. Až to prodá, tak mi možná pošle bezcenné akcie Via Chemu. A já budu mít na starost neplatně vydané dluhopisy této firmy, které prodal pražským městským částem. A on se bude smát na Maltě.

Zmínil jste, že se Sisák chystá nyní prodat i celou Spolchemii. Mám důvěryhodné informace, že už jedná s vážnými zájemci, zejména z Asie. A formální představitelé Via Chemu, kde jsou v představenstvu pan Vladimír Sisák a Erhard Procházka, tátové obou mých bývalých partnerů, podepisují cokoli. Včetně těch dluhopisů, které koupily městské části Prahy a jež byly vydány bez souhlasu valné hromady.

Byli také schopni podepsat prodej jedné dcery Via Chemu, která měla základní jmění 200 tisíc, za tisíc korun. Umím si představit, že podepíší prodej těch 62,6 procenta akcií, jež má Via Chem ve Spolchemii.

Chystáte kromě soudní cesty i další kroky?

Webové stánky, kde zveřejníme všechny transakce a machinace, které souvisejí s panem Sisákem a jeho lidmi.

Jak se budou stránky jmenovat?

Nevím ještě, možná Anti-Sisák...

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 13. října, nebo pod odkazem níže: