Rozhovor týdne: Namočit do špíny je tak snadné, tvrdí Kovář z Unicornu

Vladimír Kovář, zdá se, trochu klame tělem. Majitel největší české softwarové firmy sice stále lpí na vizáži "rockového" byznysmena: neshodil dlouhé vlasy, uvítá vás tak, jak po firmě chodí, tedy naboso, v rozlehlé moderní kanceláři je bicí souprava s kytarou.

Jakmile ale začne vysvětlovat svůj názor na jakoukoli problematiku - od řízení firem po nutnost mít vždy čistě uklizený pracovní stůl - už to není žádný ležérní podnikatel. Snaží se o "systémové" vysvětlení, uvádí souvislosti, neuznává stručné odpovědi.

Po letošním 1. srpnu se mohlo dokonce zdát, že Kovář klame veřejnost opravdu. Muž honosící se titulem Podnikatel roku 2008 a především pověstí neohroženého bojovníka proti korupci byl najednou vláčen médii kvůli podezření, že má prsty v požáru známé Petrovy boudy v Krkonoších.

Kovář až nyní, v prvním exkluzivním rozhovoru po oné události prolomil své mlčení, a pro týdeník Ekonom hovoří jak o událostech, jež se ho bezprostředně týkají, tak o názorech na české podnikatelské prostředí.

Jaký pocit dnes máte z toho, že jste se stal na sklonku roku 2009 mediálním symbolem boje s korupcí, nebál jste se vystoupit proti podivným praktikám v tehdejším tendru ČSÚ na sčítání lidu?

Bylo dobře, že se to medializovalo. Otevřely se pak i další kauzy. Já sám jsem ale z toho, že jsem začal být vnímán jako kladný hrdina, žádnou velkou radost neměl. A třeba v souvislosti s tou Petrovou boudou to naopak může působit jako nějaký extrémní zlom. Přitom já přece nic nezapálil...

Nevyužíváte ale svého antikorupčního renomé i pozitivně, jako image? Třeba s Radimem Jančurou ze Student Agency spolu inzerujete na megaboardu, že podnikat se dá i bez korupce.

Ale ano, my všechny zakázky získáváme průhledně, jak říkáme na základě nabídky "cena lomeno výkon". Je to úspěch a nestydíme se, že to inzerujeme.

Ale nabízeli mi třeba, jestli bych nechtěl být v radě nadačního fondu proti korupci, co zakládá Karel Janeček, který odměňuje bojovníky s korupcí. Mně už se ale tohle příčí, nekrást a neuplácet má být přece normální.

Je tu ale taky druhá strana - někoho namočit do špíny je tak snadné.

Jak například?

My jsme si to chtěli při jednom sezení ve firmě prakticky demonstrovat. A schválně jsme jedné naší dlouholeté kolegyni neočekávaně s kolegou z vedení řekli: Šla bys se mnou a Honzou do "trojky"? A ona, je noblesní dáma, stačila jen překvapeně vyhrknout: "No, já..." A my jsme si říkali: Tak, tahle dvě slova bychom měli natočená na kameru - a byl by to "důkaz" o něčem?

Uvrtat někoho do podezření, třeba i z podplácení, může být hrozně jednoduché. A když se udělá z boje proti korupci hon, může se spousta věcí zkreslit.

Máme tu přece policii. Jedině kdyby stát úplně selhal, snad pak bychom měli sami zakládat nějaké protikorupční komise...

Hnus ve státních zakázkách

Slibujete si něco od nového zákona o veřejných zakázkách?

Moc ne. Byl jsem pozván na britské velvyslanectví, když tu byl premiér David Cameron. A on v krátké přednášce řekl o korupci: Chce to transparentnost, transparentnost, transparentnost.
Je to přesně tak. Veškeré zakázky a nabídky se musejí zveřejnit. Kdo z uchazečů tvrdí, že nemůže, že si chrání své know-how a obchodní tajemství - tak ať se prostě neúčastní. Veřejnost musí mít možnost do všeho vidět.

Před časem jste zmínil, že vás jeden známý odrazoval: Počkej, až půjdeš do státních zakázek, uvidíš ten hnus. Už jste se spálili při zmíněné zakázce pro ČSÚ, kterou jste nezískali, i když jste dali o 120 milionů korun nižší nabídku než konkurenční Hewlett-Packard. Měl váš známý plnou pravdu?

Něco děláme pro správu sociálního zabezpečení, ale jedinou velkou státní zakázku máme pro ČEPS. A tam platí ono kritérium "cena lomeno výkon". Ale jiné státní zakázky nemáme. Přitom ČEPS se chová více jako privátní firma, třeba jako Škoda Auto, pro které děláme. Už umí tvrdě vyjednávat, ale je to férové.

O zakázky pro státní firmy byste ale přece stáli?

Vyhodnocujeme všechny pro nás zajímavé státní tendry. Právě u ČSÚ nám vyšlo, že na tenhle úkol bychom byli velmi dobří.

Jak celá vaše stížnost na podezření z manipulace tendru, kdy jste dostávali dokonce i anonymní žádosti o úplatek, nakonec dopadla?

Věci, na něž jsme si stěžovali, označil nejprve ČSÚ za nepodstatné - třeba že nabídka měla být v elektronické podobě. Konkurence ji tak neodevzdala. Antimonopolní úřad se pak zabýval jen dalšími našimi stížnostmi, které už nebyly tak černé na bílém - i když stačilo, aby je potvrdila výběrová komise. Ale nikdo z jejích členů to neudělal. Mimochodem by mě teď třeba zajímalo, co ČSÚ udělá s celou zakázkou dál. My jsme například chtěli úřadu celý ten projekt prodat. Ale Hewlett-Packard to jen pronajal, jestli teď ještě navíc ČSÚ bude muset platit za jeho další využívání...

Do jiných státních tendrů jste se nehlásili?

Zatím ne. Myslím, že nabízíme kvalitativně jiná řešení než ostatní firmy - ale zdá se, že naše náročnější systémy stát většinou nepoptává.

V privátní sféře jste se s korupcí nesetkal?

Někdy ty náznaky jsou. Velcí klienti mají dobrá oddělení nákupu, drsná a nesmlouvavá. Jenže vždycky je to o lidech. Do týmu se může dostat člověk napojený na jinou společnost. Je však obtížné na to upozornit - těžko se to prokazuje.

Navíc se až ke mně taková situace nedostane, střetnou se s tím moji manažeři. Pro ně to může být obrovský problém, přirovnal bych to dokonce k tomu, jako když někdo znásilní ženu. Je to naprosté zneuctění jejich práce, osoby.

Přece jen, úplatkáři se nemusejí soustředit jen na vaše podřízené, když mohou jít rovnou za Kovářem... Nikdy jste sám korupční nabídku od soukromé firmy neřešil?

Jednou, byl to zástupce renomovaného klienta. Měla to být provize za to, že jejich nákupní oddělení nebude tlačit na snižování našich cen. Naštěstí do měsíce klient celý ten tým rozpustil. Tak jsme to nemuseli řešit.

Začínal jste jako programátor. Jak jste dospěl až k řízení firem?

Když jsem pracoval v Koospolu, byl jsem jedním z nejlepších programátorů. Pak jsem se za Koospol v roce 1988 dostal na školení do Německa k Siemensu, připravil jsem se na to - a byl jsem zase lepší než ten školitel. Když máte základy matematiky z fakulty jaderné fyziky, není to problém. Nicméně jsem postupem času pochopil, že není důležité, jak výborný jste programátor.

Všechny systémy, které vyvíjíme a prodáváme, totiž nakonec přece slouží k tomu, aby jejich uživatel dosáhl ve své firmě dobrých výsledků. Jinak řečeno, programování je jen prostředkem, ale konečným cílem je vlastně dosáhnout co nejefektivnějšího řízení firmy.

A tohle už zkrátka není o vynikajícím programátorovi, ale o systémovém řízení. Já nejprve programoval, pak jsem programování učil. A postupně jsem začal vyvíjet systémy, jak lépe progra­movat a řídit podniky. A nakonec jsme se dostali až k vývoji systémů, jež umožňují podnikům lépe získávat zakázky. Mimochodem, ani my sami jich přitom pořád nemáme dost, a to je Unicorn na tom asi nejlépe ze všech vývojářských firem.

Jak tenhle byznys hodláte ještě rozšiřovat?

Například franšízovými aktivitami. Jde totiž o určitý mustr. Například obsluha uživatelů portálu B2B Škody, která prodává auta klientům po celém světě, je velmi podobná pobočkovému systému Tatrabanky. Jako když se veterinář dívá na kloub koně a krávy, je to podobné, i když to jsou rozdílná zvířata chovaná k odlišným účelům.

Dávám do toho všechno

Máte titul Podnikatel roku, nicméně byznys není vždy jen o úspěších - jaké největší chyby jste se při vlastním podnikání dopustil?

Největší chyba je vždycky ta, která se udála naposledy. Děláme chyby, protože rozhodujeme. Ale v relativně krátkém čase nastávají korekce.

Tu korekci vám dává systém, vaši lidé, nebo je to spíše one man show a rozhodujete vždy vy?

Spousta věcí vám přijde jako zpětná vazba. Například asistentka Radka tu se mnou pracuje už 21 let. A ta si dobře všimne, když to není ono.

Nebo se mi při přednášce na vysoké škole stává, že dostanu dotaz, a najednou mi dojde, kde jsme udělali chybu. Copatá studentka opraví třeba jedním dotazem práci, na níž jsme makali ve třiceti lidech.

Před časem jste si žertem posteskl, že už nejste ve firmě jednička, za kterou se otáčejí dívky z vaší recepce...

Teď jsem ještě víc v pozadí... Já ale vlastně profesně mám jen ty svoje firmy ve skupině Unicorn. Rodina je sice něco jiného, ale v konečném důsledku je na Unicornu vlastně taky závislá. Takže do toho pořád musím dávat všechno. Ono se ale nemůže stále jen vymýšlet něco nového, musí se i pracovat. Za vymýšlení novinek pro chod vlastní firmy vás klienti nezaplatí. Ale zhruba v ročních cyklech zavádím závažnější změny.