Rozhovor týdne: Úspěch se měří počtem vydělaných peněz

Realitní magnát David Krajný je přesně ten typ podnikatele, který když se do problému zakousne, tak nepustí. Přátelé o něm říkají, že je Mr. Never Happy, protože nikdy není spokojen s dosaženými výsledky a vždy chce víc.

Majoritní vlastník licence RE/MAX pro Česko a Slovensko letos expandoval i do Maďarska. Firma se pod jeho vedením stala největší realitní sítí na tuzemském trhu počtem otevřených kanceláří a makléřů, i současným tržním podílem 14 procent. Za jeden měsíc například prodá až 600 a pronajme více než 200 nemovitostí.

V mládí to vypadalo, že si bude vydělávat sportem. V pražské Slávii dokonce začínal se slavným hokejovým brankářem Petrem Břízou. »Pak jsem se rozhodl, že se budu raději živit hlavou než rukama a nohama,« říká Krajný.

Byť je subtilnější postavy, nelze ho při jeho značné vitalitě na podnikatelském hřišti přehlédnout.

»Peníze jsou pro mě kritériem úspěchu a je jedno, zda je vydělá sportovec, řemeslník, umělec, byznysmen nebo obchodník. Je to jeden z bodů, kterým se hodnotí úspěch ve společnosti,« míní Krajný.

Více než polovina nemovitostí se v Česku prodává mimo realitní kanceláře. Víte proč?

Může za to nedůvěra, špatná kvalita poskytnutých služeb a neznalost makléřů.

Není za tím hlavně snaha lidí ušetřit na provizi realitce?

Paradoxně to není hlavní důvod. Spíše se lidé obávají, že nedostanou servis, který platí.

Dnes se to hodně mění, protože trh v porovnání se situací před pěti lety je jiný. To vám stačilo k prodeji bytu dát někam řádkový inzerát. Dnes je větší nabídka než poptávka a není jednoduché se v ní orientovat, těžké je prodat i koupit. Vše ještě komplikují různé možnosti financování.

Vaše realitka si pro vlastní potřebu vypracovala cenové mapy. Co je v nich, zveřejníte je?

Vidíme tam, jaká byla nabídková cena a jaká realizovaná, jak dlouho byla nemovitost na trhu, co se v lokalitě neprodává a co ano.

Naše cenové mapy se od ostatních liší především svou relevancí a množstvím dat, která jsme díky naší velikosti schopni shromáždit o každé jednotlivé transakci.

Zatím mapu využívají naši makléři, příští rok počítáme se zpřístupněním.

Budou ceny nemovitostí ještě dále klesat?

Na to není jednoznačná odpověď. Když v našich cenových mapách srovnáme na Praze 5 dvoupokojový byt za loňské druhé a letošní první pololetí, tak cena klesla o dalších osm procent. Na druhou stranu jsou takzvané AAA lokality, což je třeba Pařížská třída a její okolí, které drží cenu. Naopak co se týče nové výstavby na horším místě a s ne nejlepší architekturou a dostupností, tam budou ceny ještě klesat.

Obecně ale ceny nemovitostí dlouhodobě rostou. Porostou i v Česku, jak poroste ekonomika, životní úroveň, koupěschopnost, inflace.

Z dlouhodobého hlediska jsou nemovitosti nejlepší investicí. Stále je to zhodnocovaná investice, vždycky jde cena nahoru.

Vy sám máte domek ve Španělsku u golfového hřiště. To je investice, nebo jen hobby? Proč neinvestujete do většího počtu zahraničních nemovitostí?

Protože nevím, co bych z toho měl. Španělsko je o kvalitě života. Já jsem investoval hodně do nemovitostí v Česku, kde příležitosti byly a hlavně stále jsou. Je to daleko praktičtější, jednodušší, pakliže se nechci pouštět do spekulací a kupovat v Moldávii.

Do nemovitostí jsem nikdy neinvestoval spekulativně, ale v dlouhodobém či střednědobém horizontu.

Kde v zahraničí se dá na nemovitostech nyní vydělat?

Ve Španělsku je krize vleklá, zásadní a projevuje se to na nemovitostech, jejichž ceny spadly. Také americký trh poskytuje příležitosti. Ale určitě nekoupíte letos a příští rok se ziskem prodáte. Nejspíše se už takový boom, jaký existoval před krizí jak v cizině, tak v tuzemsku, nebude opakovat.

Kdybychom se chtěli inspirovat vašimi investicemi v Česku. Čeho se týkaly?

Nájemního bydlení. Co jsem vydělal, jsem neutrácel za drahá auta, ale za nemovitosti, a to se vyplatilo. Mám finance z pronájmu a zároveň se mi peníze v nemovitosti zhodnocují. To radím každému.

Je to lepší než investovat do akcií, cenných papírů a podobně. Nejlepší životní pojištění je koupit byt, a ten pronajímat.

Čeští podnikatelé jsou spíše podnikavci

Vy jste uměl peníze vždycky vydělat, třeba i řízením limuzíny. V době, kdy jste po vysoké škole působil ve Strojimportu, tak i poté, když jste hledal jinou práci. Jako řidič jste se potkal s manažery, ke kterým byste se jinak jen těžko dostal.

To je pravda. Do Prahy jezdila těsně po revoluci spousta byznysmenů, kteří zjišťovali, jak se tu bude vyvíjet trh. Hledali obchodní příležitosti. Vedle vydělaných peněz, které výrazně přesahovaly plat ve Strojimportu i s příplatky za státní jazykové zkoušky, to byla hlavně velmi dobrá zkušenost.

S některými manažery jsem se dokonce skamarádil.

Bývalému marketingovému řediteli pro Evropu firmy Mobil Oil vděčím za to, že jsem přijal nabídku od Wrigley. On mi řekl, abych ji vzal. Já jako pětadvacetiletý mladík jsem se jen těžko mohl zorientovat ve světě byznysu, i když jsem samozřejmě věděl, že státní monopol končí.

Jsou obecně známosti v byznysu tak důležité, jak se tvrdí? Nebo k úspěchu stačí jen dobrý podnikatelský nápad?

Moje zkušenost ukazuje, že nejsložitěji se byznys dělá přes kontakty. Je to paradoxní, protože tento stát stojí na kontaktech. Tvrdím, že česká podnikatelská kultura je spíše kultura podnikavců. Bohužel stále převládá odkaz komunismu.

Velmi často vidím, že podnikavci nevědí, jak správně budovat byznys, tak všechno honí přes kontakty jako za socialismu: »Já vám dám obkladačky, vy mně lednici.«

Dobře že mladá generace si to už nepamatuje. Stále se ale setkávám s tím, že byznys není budován na fundamentálních základech, kdy ústřední osou je zákazník a jeho potřeby.

Problémem českého byznysu jsou státní či polostátní firmy, známí na ministerstvech a jinde. Všichni to dobře známe.

Vám nezavolá váš známý s prosbou, kdyby se v nabídce objevila laciná vila v lukrativní pražské čtvrti, abyste mu ji přihrál?

Setkávám se s tím, ale takové lidi odkazuji na naši nabídku. Nejde, abych řekl makléři, sundej si něco z marže nebo koukej svého klienta odrbat, protože kupec je můj známý.

Nepřicházíte tak o známé?

Zakládám si na tom, že můj byznys nikdy nebyl postaven na kontaktech. Určitě ty příležitosti jsou, ale já to ze zásady nedělám. Ani se tak nechovám vůči jiným lidem. Nezavolám kamarádovi s přáním, že potřebuji audit, aby mi ho udělal za lepší cenu.

Vím, že byznys je těžké budovat, a tohle by bylo vydírání. Samozřejmě že někdo, kdo koupí deset aut, dostane lepší cenu, ale dostat lepší cenu kvůli tomu, že je někdo kamarád, to bychom se vrátili do prvobytně pospolné společnosti a bártrovali.