České depeše běží po aféře WikiLeaks postaru

Server WikiLeaks v minulých dnech dokončil zveřejnění všech 251 tisíc amerických depeší, které se jeho šéfredaktorovi Julianu Assangemu dostaly do ruky kvůli indiskreci jednoho vojína americké armády.

Poprask, jaký to světě vyvolalo, v Česku kupodivu nenastal. A to přesto, že ve zveřejněném balíčku bylo i 1271 zpráv z americké ambasády v Praze, v nichž se to popisy korupce v českém prostředí jen hemží.

Jenže čeští politici k tomu mlčí, aféra WikiLeaks jako by se jich netýkala. A platí to i co do technické stránky diplomatické korespondence. Zatímco americké úřady začaly hned po zjištění úniku depeší razantně ucpávat díry v systému, české ministerstvo zahraničních věcí podle zjištění týdeníku Ekonom žádné změny neprovedlo a ani nechystá.

U nás se to stát nemůže...

»Žádné opatření se u nás nedělalo, nic se neměnilo. Ani technicky, ani personálně,« prohlásil pro týdeník Ekonom mluvčí ministerstva Vít Kolář.

Nepovolaný člověk se podle něho u nás k diplomatickým zprávám nemůže dostat, protože máme jiný systém předávání, jištění i archivace než USA.

»Neutajovanou i šifrovanou korespondenci totiž odesílají naše zastupitelské úřady ve světě přímo a pouze konkrétním adresátům,« popisuje Kolář. Každý telegram má tak svého gestora určeného velvyslancem.

Depeše putují elektronicky, a pokud jsou v režimu utajení, odesílá je ambasáda ze zvláštní místnosti a z vyčleněného počítače. Hlavně - a na rozdíl od USA - jsou takové zprávy chráněné proti tomu, aby bylo možné je stahovat nebo kopírovat. Adresáti mohou pracovat jen s evidovanými výtisky, takže viníka úniku dat by mělo jít lehce zjistit.

»Neexistuje místo, ať už na teritoriálních odborech ministerstva, úřadu vlády či Kanceláři prezidenta republiky, kde by si někdo mohl číst kompletní komunikaci ministerstva,« uvádí Kolář důvod, proč by u nás nemělo dojít k vyzrazení obsahu zpráv v rozsahu aféry WikiLeaks.

Je fakt, že v USA to až do loňska fungovalo jinak.

K tamnímu systému SIPRNet, jenž do loňska shromažďoval zprávy a analýzy z ambasád a vojenských základen Spojených států z celého světa, mělo svého času přístup přes tři miliony osob ve státní službě. Paradoxně to způsobily události z 11. září 2011. Reakcí byla totiž snaha zpřístupnit diplomatické dokumenty vojenským složkám a naopak.

Systém byl zabezpečen řadou pojistek (hesla, tajný režim nosičů dat apod.), ta se však často kvůli zjednodušení nedodržovala. A tak bylo jen otázkou času, kdy se najde dvaadvacetiletý vojín Bradley Manning, sloužící na americké základně v Iráku, který citlivá data stáhne a předá médím.

Dnes už by neuspěl. Databáze amerického ministerstva zahraničí už je od systému SIPRNet odpojena a vojáci ji nesdílejí.

...ale už se stalo

Český systém, jedoucí postaru, však přece jen není bez rizika. Důkazem je, že i u nás už v minulosti k úniku citlivé diplomatické zprávy došlo. Koncem roku 2008 zveřejnil týdeník Reflex přepis z návštěvy tehdejšího premiéra Mirka Topolánka u francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v Paříži.

»Víš, co to je, být sám proti všem těm Arabům? Mít je na telefonu? Jsou hrozní, přísahám,« hřímal tehdy Sarkozy. Francouze česká indiskrece natolik naštvala, že se ministr zahraničí Karel Schwarzenberg musel omluvit.

Jeho ministerstvo pak v lednu 2009 dostalo od Národního bezpečnostního úřadu pokutu 77 tisíc korun za to, že zprávu se záznamem rozhovoru obou politiků neoznačilo stupněm utajení »Vyhrazené«. Viník úniku se ale nikdy nenašel.

Archivace depeší v Česku probíhá podle Koláře tak, že ambasády své zprávy adresují nejen hlavním, ale i takzvaným povinným adresátům. Což jsou archivační úseky ministerstva nebo odbory pro přenos informací.

»Když například velvyslanec v Afghánistánu píše zprávu o tamní politické situaci a není to utajovaná forma komunikace, tak uvede kromě odboru Asie či bezpečnosti i ony povinné adresáty,« uvádí Kolář příklad, jak postupují velvyslanci.

Drby z diplomatické kuchyně

Přesto se zdá, že důležitost informačních diplomatických relací zvaných depeše v současném Česku i jinde ve světě klesá.

Časy, kdy třeba takzvaná Emžská depeše, v níž pruský kancléř Otto von Bismarck fingoval pomocí zkreslené diplomatické zprávy neochotu svého krále jednat s francouzským císařem, přivedla v roce 1870 Francii do války s Pruskem, jsou nejspíše pryč.

Když vypukla aféra WikiLeaks, věštil italský ministr zahraničí Franco Frattini, že půjde o 11. září světové diplomacie. Místo toho ale publikování neučesaných textů přineslo jen drby z diplomatické kuchyně a žádná nová, převratná fakta. Jistě i proto, že nešlo o materiály s razítkem »přísně tajné«.

»Americké depeše odhalují povzbudivě malý rozdíl mezi tím, co USA deklarují veřejně, a úvahami v důvěrných dokumentech,« uvedl pro týdeník Ekonom někdejší šéf české diplomacie Josef Zieleniec. A právě sbližování veřejné a důvěrné části zahraniční politiky, dlouhodobě pozorovatelné nejenom u americké diplomacie, je podle něho povzbudivé. »Srozumitelnější svět je světem bezpečnějším,« vyvozuje exministr.

Na počtu depeší už nezáleží

Od českých velvyslanců ministerský šéf Karel Schwarzenberg nadále žádá zprávy o situaci v jejich působištích. Ale v dnešní době informační záplavy na internetu už ne tak striktně jako v minulosti.

»Dříve bývala praxe, že se čárkovalo, kolik kdo napsal telegramů. Na tohle už si dneska nehrajeme. Jsou velvyslanci, kteří píší kdejakou maličkost, zatímco jiní třeba jen jednou za čas analytičtější materiál,« říká mluvčí Kolář. Zpráv, které ročně čeští diplomaté pošlou ze 112 českých ambasád, 17 generálních konzulátů a z asi desítky stálých misí do Prahy, jsou odhadem desetitisíce, přesná statistika není k dispozici.

Každopádně Fond politického zpravodajství zastupitelských úřadů v Archivu ministerstva zahraničí, kde jsou přístupné depeše z let 1918 až 1975, patří k nejvyužívanějším. Jde totiž o hlavní zdroj informací pro dějiny československých zahraničních vztahů.

Ale zpět k WikiLeaks. Zatímco americké úřady pachatele úniku vypátraly ještě dříve, než aféra vypukla, viníka zveřejnění rozhovoru mezi Topolánkem a Sarkozym Češi neznají dodnes. Kontrast obou případů naznačuje jediné: nějaký pořádný depešní skandál Česko možná teprve čeká.

Jan Štětka

Aféra WikiLeaks
- V květnu 2010 byl zadržen vojín Bradley Manning, který si podle obžaloby stahoval depeše ambasád USA z celého světa a předal je médiím.
- Od listopadu 2010 do září 2011 zveřejnil server WikiLeaks, patřící australskému novináři Julianu Assangeovi, spolu s pěti světovými deníky 251 tisíc depeší v původním znění.
- Mezi nejpeprnější zveřejněné výroky amerických diplomatů patřilo označení ruského prezidenta Vladimira Putina za alfa samce a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho za císaře, co je nahý. Německou kancléřku Angelu Merkelovou depeše charakterizují jako kreativní ženu, ale dodávají, že se prý bojí riskovat.
- 1271 zveřejněných depeší pochází z americké ambasády v Praze a píše se v nich o Česku: o ochotě Jiřího Paroubka k plánovanému radaru v Brdech, o údajné pýše prezidenta Václava Klause a hlavně o nákupu obrněných transportérů Pandur, při nichž si měl lobbista Marek Dalík říci o provizi 480 milionů korun.

Zveřejněná nahrávka rozhovoru bývalého českého premiéra Mirka Topolánka s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym z konce roku 2008 ukázala, že i v Česku lze prolomit tabu diplomatických dokumentů. Foto: ČTK