Globální krize se pomalu vrací. Evropa zjišťuje, že po problémech bank se špatnými aktivy mají problémy národní státy se svými dluhy. Podnikatelé a manažeři řešili problémy na úrovni firem před třemi lety, a to často radikálně s jediným cílem, aby jejich firmy přežily.

Přizpůsobili se poptávce a situaci na trhu, snižovali platy, propouštěli, redukovali neefektivní výroby, oddalovali investice, a pokud nějaké měli, využívali polštářů z minulosti. Chovali se maximálně racionálně a zodpovědně, aby udrželi byznys při životě.

Jak se chovají politické elity ve srovnání s lídry byznysu? Oddalují zásadní rozhodnutí, půjčují si další peníze, aby mohly zaplatit půjčky ostatních, uklidňují voliče, že se nic neděje a že je třeba zaplatit ještě něco navíc, pak že nás potká zářná budoucnost. Další zadlužování má přinést řešení dřívějších dluhů.

Před ekonomickou realitou se nedá uniknout, pouze ji lze oddálit za cenu nesmírných finančních nákladů. Kdy už konečně někdo z lídrů EU řekne, že král je nahý?

Je nesporné, že zadlužené země budou muset své dluhy vrátit, anebo jejich věřitelé, především německé a francouzské bankovní domy, část svých pohledávek prostě odepíší jako důsledek špatného obchodního rozhodnutí. Toho se evropští politici bojí asi nejvíce, protože se svým bankám zaručují za 100 procent rizik, bohužel z peněz daňových poplatníků. To se to potom podniká.

Tak jako mohou zkrachovat firmy, mohou zkrachovat i státy. Bankrot však nemůže být jen negativní, neboť Schumpeterovská kreativní destrukce umožňuje očištění a vznik nového a silného života, nezatíženého starými dluhy.

Ondřej Oravec,
generální ředitel a předseda představenstva investiční skupiny CTY Group

Související