The Economist: Diplom už k dobrému místu a platu nestačí

Co nevidět dají miliony absolventů středních škol v bohatém světě se slzou v oku sbohem rodičům, aby se vydali vstříc novému životu na půdě univerzit.

Pro některé je dostatečnou motivací láska k učení. Většina je však přesvědčena, že tři nebo čtyři roky strávené na vysoké škole - během nichž si kromě jiného zadělají i na obrovské dluhy - výrazně zvýší jejich šance na získání jistého a dobře placeného místa.

Starší generace přece vždy tvrdila, že získat vzdělání je nejlepší způsob, jak se připravit na život a úspěšně prorazit v globalizovaném světě. Navíc je všeobecně známo, že dělnické profese se doma kvůli pracovníkům ze zahraničí už neuplatní, nebo je jednoduše nahradí stroje.

Kdo nedokončí školu, bude mít celý život hluboko do kapsy. Zato šťastlivcům, kteří se propracují až k promoci, bude svět ležet u nohou.

Začátek nové éry?

Podobné názory jsou dokonce podloženy důkazy.

Studie, kterou nedávno provedli ve středisku pro vzdělání a zaměstnanost Georgetownské univerzity, prokázala, že »získat vyšší vzdělání se téměř vždy vyplatí«.

Úzce rovněž souvisí s výší příjmů: zatímco Američan s odborným titulem si za život vydělá 3,6 milionu dolarů, jeho protějšek s pouhým středoškolským vzděláním nemůže očekávat více než 1,3 milionu dolarů.

Rozdíl ve výdělcích lidí s nižším a vyšším vzděláním se tedy nejspíše prohlubuje. Studie z roku 2002 došla ke zjištění, že člověk s pouhým bakalářským titulem si může za život vydělat až o 75 procent více než středoškolák. Dnes je tento rozdíl ještě výraznější.

Může se však budoucnost řídit vzory z minulosti? Nebo stojíme na počátku nové éry, v níž dochází ke změně souvztažnosti vzdělání a pracovního uplatnění?

Důvodů, proč by ke změně zavedených vzorů mělo dojít, je dost. Stejně tak je opodstatněné očekávat, že současný pokles poptávky po absolventech ze Západu způsobený ekonomickou krizí nabude strukturálního významu. Nad vystudovanou elitou se začínají stahovat mračna.

Absolventů vysokých škol rychle přibývá. Z výpočtů týdeníku The Chronicle of Higher Education vyplývá, že v letech 1990 až 2007 vzrostl počet vysokoškolských studentů v Severní Americe o 22 procent, v Evropě o 74 procent, v Latinské Americe o 144 procent a v Asii o 203 procent.

V roce 2007 bylo na vysokých školách na celém světě zapsáno 150 milionů studentů, z toho 70 milionů v Asii.

V rozvíjejících se ekonomikách - zejména v Číně - vynakládají nesmírné prostředky na budování univerzit, které mohou konkurovat elitním školám v Americe i Evropě.

V sektoru odborných služeb tam navíc vznikají takové firmy jako Tata Consulting Services a Infosys, které nabírají čerstvé absolventy a dělají z nich programátory a konzultanty světové úrovně. Těm nejlepším a nejchytřejším z bohatého světa stále častěji konkurují ti nejlepší a nejchytřejší z chudších zemí, kteří jsou však ochotni odvést více práce za méně peněz.

Účetní nebudou třeba

Poptávku po vzdělané pracovní síle zároveň ovlivňují technologie. Podobně jako v 19. století změnily poptávku po pracovní síle v zemědělství a ve 20. století pak zájem o tovární dělníky.

Počítač nevyniká jen tím, že umí provádět opakované duševní úkony rychleji než člověk. Dokáže udělat z amatérů profesionály. Proč za zpracování daňového přiznání platit opravdovou účetní, když stejnou práci za zlomek ceny odvede program Turbotax?

Počet zaměstnání, která za nás zastanou počítače, se zvyšuje. Programátoři je už umějí naučit, jak se vypořádat s mnohoznačnostmi zvuku a jazyka.

Několik ekonomů včetně Paula Krugmana přišlo s tvrzením, že postindustriální společnost se nebude vyznačovat nepřetržitým nárůstem poptávky po vzdělaných pracovnících. Spíše pro ni bude typické velké »vymílání«, jak inteligentní stroje vymýtí pracovní místa na střední úrovni a zpomalí se růst pozic na vysoké úrovni.

David Autor z institutu Massachusetts Institute of Technology (MIT) upozorňuje, že hlavním důsledkem automatizace v éře počítačů není zánik pracovních míst v dělnických profesích, ale zánik všech pracovních míst, která lze zredukovat na rutinně prováděné operace.

Alan Blinder z Princetonské univerzity upozorňuje, že činnosti, které obvykle vykonávali vysokoškolští absolventi, je možné zajistit jinde ještě snadněji než práce málo placené. Práci instalatéra nebo řidiče kamionu těžko někdo udělá z Indie. S prací počítačového programátora je to ovšem jinak.

Vysokoškolské vzdělání je stále ještě předpokladem pro vstup do některých vrcholných profesí, jako jsou medicína, právo nebo akademická sféra, které nabízejí jistou a dobře placenou práci. V průběhu 20. století se jim podařilo značně ztížit přístup - někdy z dobrých důvodů (nikdo by jistě nechtěl, aby ho operoval lazebník) a někdy ve vlastním zájmu.

Avšak i tyto profese začínají ztrácet půdu pod nohama. Noviny bojují marnou bitvu proti blogosféře. Vysoké školy už nejmenují profesory na doživotí a začínají je zaměstnávat na dobu určitou. Právnické firmy zadávají rutinní práci (jako třeba přípravu dokumentace pro soudní spory) odborníkům na vyhledávání s využitím výpočetní techniky, jako je firma Blackstone Discovery.

Ohroženi jsou i lékaři, protože pacienti stále častěji vyhledávají rady on-line a léčbu v nových zdravotních střediscích Walmart.

Na akademiky jako na špendlíky

Thomas Malone z institutu MIT tvrdí, že tyto změny - automatizace, globalizace a deregulace - mohou být součástí větší změny, a totiž aplikace dělby práce na duševní činnost. Stejně jako kdysi v továrně Adama Smithe rozložili výrobu špendlíků na 18 úkonů, dnešní podniky se snaží co nejvíce rozkouskovat duševní práci.

Společnost TopCoder rozseká projekty v oblasti informatiky na malá sousta a rozhodí je mezi programátory na volné noze rozptýlené po celém světě.Tyto změny bezpochyby zvýší produktivitu duševní práce. Umožní spotřebitelům obejít semknuté profese, které si za své služby účtují nemalé peníze. A dovolí řadě pracovníků v duševních profesích zaměřit se na to, co umějí nejlépe, a méně záživné úkoly přenechat jiným.

Nové uspořádání však také do značné míry připraví další generaci vysokoškoláků o pohodlný a předvídatelný život.

Zoufalý David Rowe, čtyřiadvacetiletý absolvent Univerzity v Kentu, hledá práci v ulicích centra Londýna. Foto: Isifa