Jiří Michal (60)

 - Narodil se 23. prosince 1950.
- Po absolvování pražské Vysoké školy chemicko-technologické nastoupil v roce 1974 do podniku Léčiva, základu dnešní Zentivy, v níž se po pádu komunistického režimu stal generálním ředitelem a šéfem představenstva.
- Při privatizaci Léčiv do rukou managementu, dokončené v roce 1998, získal v podniku zhruba tříprocentní podíl.
- Přivedl Zentivu v roce 2004 na pražskou burzu, vedl její akvizice na Slovensku, v Rumunsku a Turecku.
- V roce 2009 Zentivu převzala světová farmaceutická trojka Sanofi-aventis. Jiří Michal prodejem svého podílu získal podle odhadů kolem tří miliard korun.
- Loni ze Zentivy odešel. Nyní je v představenstvu sklářské společnosti Moser. Je i ve správních radách nadačních fondů, jež pomáhají handicapovaným lidem, a členem několika vědeckých rad.
- Loni ho za manažerské schopnosti odměnil prezident Václav Kalus medailí Za zásluhy.
- Je ženatý, má tři děti. Vyzná se v klasické hudbě, literatuře a v dobrém víně.

Co si myslí Jiří Michal

O vstupu firem na burzu
Když jdete s firmou na burzu, myslíte si, že vás řídí trh. Jenže vás neřídí trh, ale jen jakési vědomí jakýchsi portfoliových manažerů, kteří podle situace propadají panice, nebo euforii. A investují podle toho, jak mají nastavené bonusy. Na burzu nevstupujte, pokud vaše firma nemá také nějaké vlastní finanční zázemí.

O úloze vlády
Seriál »Jistě, pane ministře« nám dokládá, že i ve vyspělé britské demokracii má vláda ve čtyřletém období tak sotva dva roky na skutečnou koncepční práci. Jinak musí »krmit« voliče. Prakticky žádné naší vládě se zatím nepodařilo uskutečnit důležité reformy, protože se místo toho stará o každodenní hlouposti.

O korupci
Židovské pořekadlo říká, že s tím, kdo vám pomáhá vydělat peníze, se také máte rozdělit... O korupci tam ovšem není ani slovo. U nás nemá smysl vytvářet nové protikorupční zákony. Každý zákon se dá obejít.

O českých manažerech
Pokud je nepozře démon »chtíče po mamonu«, mají dispozice k dobrému manažerství, poměrně široké vzdělání i vztah k řemeslu. Ale chybí jim mezinárodní zkušenost.

V dobách Zentivy mě v noci budíval stres z toho, co jsem ještě nestihl zařídit. První půlrok po odchodu z firmy mě naopak budil stres, že nemám co dělat, popisuje v mírné nadsázce uznávaný manažer a miliardář Jiří Michal první období poté, co loni opustil po 36 letech »svoji« farmaceutickou firmu Zentiva.

Stres z nicnedělání mu ale dlouho nevydržel a nedávno zasedl v představenstvu špičkové sklářské společnosti Moser.

»Přefinancovali jsme Moser a v době pro sklářský průmysl hodně bouřlivé jsme ho pomohli konsolidovat,« potvrdil de facto Michal týdeníku Ekonom, že v karlovarské firmě se angažuje i vlastnicky. Podrobnosti o svém majetkovém podílu říci nechtěl a současné vlastnické podíly není možné ověřit ani ve sbírce listin.

Přitom také nepřestává sledovat témata, jež hýbou nejen českou společností: střety kultur, boj politiků s recesí, krize eurozóny.

Není nad originál

Pro své nové podnikání si zařídil vilku v pražských Dejvicích, a vybavení interiéru koresponduje i s jeho novým byznysem - obklopil se vesměs uměleckými originály.

»Umístit Načeradského do kuchyně by se mohlo někomu zdát zvláštní, ale sem se prostě hodí,« ukazuje na jeden z obrazů.

Má pravdu, i další malířské originály prozrazují dobrý vkus.

Heslo »Co kus - to originál« platí i pro výrobky Moser. Dekorativní předměty i jídelní servisy z křišťálového skla podle Michala nevyrábějí řemeslníci, ale umělci.

V Moseru se dostal v jistém smyslu na opačnou stranu, než jakou hájil ve farmaceutické firmě. Zentiva vyráběla takzvaná generika - tedy levnější kopie originálních léčiv. Ovšem Michalovi nová pozice svědčí.

»Fascinuje mě ten totální rozdíl. V Zentivě jsme dělali produkty pro co nejširší spektrum spotřebitelů. Moser je naopak založen na tom, že jeho ruční výroba je velmi limitovaná, produkt je jedinečný,« prohlašuje.

Moser si prý vybral nejen proto, že se znal s lidmi z firmy. »Křišťálové sklo se mi líbilo od dětství,« tvrdí.

V představenstvu skláren sedí i se svým dlouholetým kolegou ze Zentivy Petrem Šulcem, bývalým finančním ředitelem farmaceutické firmy.

»Doufám, že Moseru pomohu jak manažerskou zkušeností, tak i určitou podnikatelskou vizí,« říká Jiří Michal. Při propagaci skla využívá i mnoha svých dlouholetých kontaktů.

Jedním z nejlepších »dealerů« karlovarského křišťálu je přitom i český prezidentský pár.

Livia Klausová například převzala i kmotrovství nad speciální jídelní soupravou Splendid. Michal ale naprosto odmítá tezi, že by za příchylností první dámy k Moseru stály jeho kontakty s Václavem Klausem. Od něho mimochodem dostal loni medaili Za zásluhy - jako jeden z mála českých manažerů.

»Na Pražském hradě má Moser historickou pozici už z dob před Václavem Klausem. My jsme zkrátka hrdí na to, že prezidentský pár používá naše sklo třeba i jako dary pro zahraniční návštěvy - a Moser tak reprezentuje naši zemi,« říká Jiří Michal.

Plast místo porcelánu

Téma vlastenectví, národní identity má s prezidentem společné. Stejně jako Václav Klaus není ani on zastáncem multikulturalismu.

»Nejsme přece Evropané, jsme Češi. Je důležité respektovat kulturní zvyky - jak začnete někomu něco vnucovat, narazíte na odpor,« upozorňuje.

Právě v Zentivě zažil střet firemních kultur dokonce z různých úhlů pohledu. Česká firma nejprve přebírala akvizice v Rumunsku a Turecku, nakonec však sama byla ovládnuta obří společností Sanofi-aventis sídlící ve Francii.

»Problém velkých nadnárodních společností je v tom, že při akvizicích nahrazují lokální kulturu nikoli svojí národní, ale jakousi umělou korporátní. Sanofi sice v Paříži sídlí, ale je to světová firma, vlastní národní identitu nemá,« říká.

Češi se přitom podle něho nemusejí za svoji firemní kulturu stydět.

»Kdysi jsem se v kantýně zděsil, že máme jen hrnky s uraženými oušky. Kdyby prý byly bezvadné, lidé je ukradnou. My jsme pak zavedli hrnečky s oušky, a nikdo je nekradl,« vzpomíná na »výchovu« lidí v Zentivě.

Když však potom v této farmaceutické společnosti zavedla své zvyky Sanofi-aventis, začali všichni zaměstnanci jíst a pít z plastového nádobí.

»Je to škoda. V Zentivě se teď ani mé jméno nemá vyslovovat, prý jsme lidi moc hýčkali...« poznamenává Michal.

Nicméně alespoň formálně si ho současné vedení Zentivy cení.

»Je to vynikající podnikatel a vůdce-vizionář. Sám si po odchodu vybral, že už nebude placeným konzultantem,« řekl Ekonomu prezident Zentivy Rob Korremans.

Panika nás může zničit

Dalším klíčovým tématem, jež dnes přece jen možná nedopřeje Michalovi klidný spánek, jsou otázky recese, propadů globálních trhů a ekonomického »přežití« Česka i celé západní civilizace.

»Už před dvaceti lety chytří lidé upozorňovali, že motor ekonomiky se přesouvá z euroatlantické zóny do pacifické. S nadsázkou můžeme říci, že se na nás budou chodit dívat jako do skanzenu, jak se šily boty nebo ručně tavilo sklo,« zdůrazňuje.

Riziko pro celý svět ovšem podle něho může spočívat i v tom, jak se byznys zcela globalizoval. Varuje, že firmy i celé státy jsou vydány napospas trhům, na nichž se odehrávají nekontrolovatelné akce.

Také v tomto ohledu má Michal zkušenost ze Zentivy. Byla totiž první česku firmou, jež vstoupila - úspěšně - s primárním úpisem akcií na pražskou burzu. Jako první na ní ale také prožila peripetie, když musela ohlásit horší výsledky, než čekali analytici.

»Vydělali jsme tehdy zhruba místo miliardy a půl jen miliardu. Akcie se nám proto zřítily z ceny 1400 korun na polovinu. Přitom firma jela bez problémů dál,« vzpomíná na události roku 2008.

Zentiva však panice nepropadla, a akcie brzo šplhaly vzhůru.

»Jenže když propadnou panice makléři, což se stává, tak se může vytvořit taková panika, která může vést k celosvětové katastrofě,« varuje Jiří Michal.

Křišťálovou věšteckou kouli ovšem nemá ani on. A jeho angažmá v Moseru přece jen napovídá, že katastrofický scénář nepovažuje za nevyhnutelný.

Martin Mařík

 Riziko podle Jiřího Michala spočívá v tom, jak se svět globalizoval. Firmy jsou vydány napospas trhům.

Bývalý šéf Zentivy se v Moseru dostal na jinou stranu byznysu. Zatímco farmaceutická firma vyráběla levná generika, v Moseru platí co kus, to originál. Foto: Jan Rasch

Související