Rozhovor týdne: Sociální stát? Ten už selhal

Kritizuje amerického prezidenta Baracka Obamu, sociální stát je podle něho mrtev, Čína před sebou prý nemá tak zářnou budoucnost, jak jí mnozí předpovídají, a z korupce snad jednou vyroste i České republika.

Americký politolog Charles Kesler propaguje odkaz bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, hlavně jeho důraz na malý stát, nízké daně, svobodu jednotlivců a liberalismus.

»Sociální stát má být jen záchrannou sítí potřebným, nemá to být způsob života,« říká Kesler v rozhovoru pro týdeník Ekonom.

Čím by se mohly současné západní vlády inspirovat u Ronalda Reagana?

Myslím, že sociální stát v USA podobně jako v západní Evropě selhal. A pokud ještě ne úplně, tak stojí před svým krachem.

Pokud si chceme dovolit sociální stát, nezbytně k tomu potřebujeme dynamickou kapitalistickou ekonomiku. Tu teď ale nemáme. Americká i evropská ekonomika je nyní ve značných problémech, stojí jen na navyšování deficitů a státního dluhu a je velmi labilní. Princip sociálního státu proto potřebuje hlubokou reformu a zde se nabízí poučení z Reagana. Sociální stát má být jen záchrannou sítí potřebným, nemá to být způsob života.

Pokud jde o americkou ekonomiku, americký deficit dosáhl hranice, kdy de facto ze zákona hrozí Spojeným státům bankrot. Může dříve nebo později skutečně dojít ke krachu?

Není to žádná bezprostřední hrozba, ale je to vážný dlouhodobý problém. Růst americké ekonomiky není příliš vysoký. Vláda si nemůže dovolit plnit všechno, co lidem naslibovala, zadlužuje budoucí generace.Přístup vlády bude muset být jiný. A nebude snadné lidem vysvětlit, že i sociální stát potřebuje změnu.

Do jaké míry souvisí americký dluh a problémy ekonomiky s vedením nákladných válek v Iráku či Afghánistánu?

Války stojí samozřejmě velké peníze, které si musíme půjčovat. Trvají také mnohem déle, než si na počátku dokázal kdokoli představit.

Ale mnohem větší problém pro americkou ekonomiku vidím právě v neudržitelnosti sociálního státu v kombinaci s nepříznivým demografickým vývojem.

Když se ještě zastavím u válek, letos to bude přesně deset let od útoků z 11. září a od vyhlášení války terorismu. Myslíte si, že v ní jako Západ vítězíme?

Samotný pojem válka proti terorismu je problematický. Terorismus je spíše než jednotnou silou taktikou boje. Ale podle mě jsme v posledních deseti letech zaznamenali mnoho úspěchů, i když často za velmi vysokou cenu a s řadou chyb.

Přesto si však myslím, že se naše bezpečnost v posledních deseti letech zlepšila.

Kde vidíte možné budoucí konflikty? A nemusí jít jen o »horké války«...

Svět vnímá Čínu jako velmi úspěšnou a expandující ekonomickou sílu, ale ona roste i na poli vojenském. Výrazně navyšuje svůj rozpočet na obranu, obrovské výdaje plynou do námořnictva, vzdušných a raketových sil.

Spojené státy se samy sebe snaží přesvědčovat, že Čína je především ekonomickým partnerem. Panuje tradiční přesvědčení, že tam, kde se daří vzájemnému obchodu, není prostor pro možné konflikty.

Osobně si ale myslím, že politika je na ekonomice nezávislá a Čínu je nutné vnímat strategicky jako soupeře a potenciálně silného oponenta. Právě Čína může být hlavním budoucím problémem na mezinárodním poli.

Hlavním spojencem je pro nás stále Evropa

Čína je už druhou největší ekonomikou světa a netají se tím, že by ráda předstihla i první Spojené státy. Podaří se jí to?

V absolutních číslech se to Číně možná někdy podaří, ale pokud jde o výkon ekonomiky v přepočtu na hlavu, bude jí to trvat ještě velmi dlouho, pokud to vůbec někdy nastane.

Ostatně Čína má sama řadu problémů. Může se ukázat, že proroctví, která zemi přisuzují jasnou budoucí pozici světové velmoci, jsou lichá. V Číně panují dramatické rozdíly mezi chudými a bohatými a je možné, že bude čelit značným vnitřním problémům, které mohou vyústit třeba až v revoluci.

Jaká tedy bude role menších zemí, třeba těch ve střední Evropě, mezi soupeřícími mocnostmi?

Amerika potřebuje evropské spojence, a mezi nimi i Českou republiku, více než kdykoli předtím. Jednak proto, že naše vlastní vůdčí světová pozice do jisté míry oslabuje, ale také proto, že svobodní lidé a svobodné ekonomiky jsou zdrojem skvělých nápadů, inspirace, produktů i politických hnutí a vzájemně se potřebujeme.

Nemyslíte si, že spíše oslabuje pozice Evropské unie?

Unie je teď v dosti nestabilní situaci. Nevím, jakým směrem se bude ubírat v budoucnosti, ale nepřekvapilo by mne, kdyby došlo i k nějaké formě rozpadu, jakkoli si to nepřeji.

Za pozornost stojí i vztahy v Severoatlantické alianci. Příspěvek USA plní společný rozpočet ze tří čtvrtin, v době studené války to bylo pro srovnání zhruba padesát procent. Což je z hlediska Spojených států politicky neudržitelné. Jsem přesvědčen, že svobodní lidé jako vy v České republice by měli sami chtít dávat více peněz na zajištění své vlastní ochrany a více se na ní podílet.

Nebylo by pro pro Spojené státy výhodnější orientovat se ekonomicky a politicky spíše na země BRIC - Brazílii, Rusko, Indii a Čínu?

Význam těchto zemí roste, ale je třeba vidět i problémy. Třeba Rusko stojí před demografickou katastrofou. Své problémy má i Indie (viz též analýzy & trendy) a o potížích Číny jsme už mluvili. Je evidentní, že pro Spojené státy není důležitější spojenec, než je Evropa.

V Evropě, zejména v Německu, se v poslední době silně řeší odklon od jaderné energetiky. Je to podle vás správná cesta?

Ne. Bezpečnost jaderných elektráren je především otázkou kvality technologií. Jejich ochrana, ať už před terorismem nebo živelními katastrofami, není nic, co by se nedalo řešit.

Pokud chce někdo opravdu chránit přírodu před devastací, je jaderná energetika v mnoha věcech ohleduplnější než řada alternativ. A navíc poskytuje z hlediska energetické bezpečnosti značnou dávku nezávislosti na zdrojích z Ruska a dalších zemí.

Čím menší stát, tím zdravější společnost

Na nedávné konferenci o korupci v Česku vystoupil i americký velvyslanec v ČR Norman Eisen a pochvaloval si, že administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy má primát v tom, že se jí zcela vyhýbají skandály. Je to pravda?

Myslím, že skandální je samotná současná administrativa a její mizerná politika. Ale budiž. Obecně to bývá tak, že většina skandálů je spojena spíše až s druhým funkčním obdobím prezidenta. Takže pokud nějaké druhé funkční období bude, dočkáme se asi i skandálů, které se zatím dařilo ututlat.

To česká politika kvůli tomu na žádné druhé funkční období čekat nemusí. Myslíte, že z toho jednou vyrosteme, že třeba rozsáhlá korupce je jen průvodním jevem dozrávající demokracie?

Existuje jasná souvislost mezi nesvobodou a kulturou lži, která korumpuje celou společnost. Korupce je vážný problém v celém postsovětském bloku. Je to problém dlouhodobý, vyžaduje změnu myšlení, kultury, což trvá alespoň dvě generace.

Korupci může samozřejmě zmírnit vláda zákona a schopní politici. Ale obecně platí - čím větší je vláda, čím více má pravomocí, tím větší je prostor pro korupci. A naopak - čím menší stát, tím zdravější je společnost.

Robert Břešťan

Foto: Tomki Němec