Pokud někomu prospěla nedávná světová finanční krize, byly to ratingové agentury. Jejich hodnotící zprávy se těší mnohem větší pozornosti investorů než před čtyřmi lety.

Přitom je dost důvodů, proč analytické zprávy ratingových agentur ignorovat. Netroubily na poplach kvůli bobtnajícím problémům z nekvalitních hypotečních úvěrů. Na problémy předlužených zemí eurozóny začaly reagovat snižováním ratingu až poté, co rostoucí riziko vytušily finanční trhy.

Vedle opožděné reakce jim bývá vyčítána nepříliš průhledná metodika a »nadržování« Spojeným státům, jejichž státní dluhopisy se těší nejvyššímu hodnocení i přes problémy s vysokým zadlužením a vládními schodky. Naopak vlády potýkající se s poklesem ratingu viní ratingové agentury z ovlivňování trhů a šíření paniky.

Těžkopádná mašinerie

Jaký má tedy smysl dál sledovat ty kombinace písmenek a značek? Proč si investoři raději nehodnotí investice sami?

Důvodem jsou především vysoké náklady, které by finanční instituce musely vynaložit na týmy expertů a shromažďování údajů. Nákup hotového produktu, ač trpící uvedenými neduhy, je stále podstatně levnější.

Druhým důvodem je setrvačnost - investoři jsou zvyklí s ratingy v podobě přehledných kombinací písmen pracovat.

Síla ratingových agentur hýbat finančním trhem je však, především ze strany politiků, přeceňována. Investoři sice zprávy ratingových agentur nadále pozorně sledují, zkušenost s nedávnou finanční krizí je však naučila pracovat s větším množstvím informací a analytických zdrojů.

Reakce trhu na řeckou dluhovou krizi potvrdila, že investoři jsou schopni rozpoznat rostoucí riziko dříve, než nové informace projedou těžkopádnou mašinerií ratingové agentury.

Kritika »ratingovek« ze strany vlád je vedena spíše snahou odvést pozornost od vlastních chyb a odpovědnosti. Politici zaměňují příčinu s následkem.

Řecké či portugalské dluhopisy investoři neodmítají proto, že by jim to poradily ratingové agentury, ale prostě jen nevěří, že vlády trvale hospodařící s vysokými deficity a valící před sebou hromadu dluhů budou schopny dostát závazkům.

Vyviklaná nezávislost

Pokud by agentury, byť alespoň opožděně, nereagovaly zhoršeným hodnocením, ztratily by na důvěryhodnosti.

Je spíše s podivem, že mnohým státům jsou nadále udržována vysoká hodnocení, přestože jejich finanční stav by, pokud by šlo o soukromou firmu, neobstál. Ať už jde o vysoké zadlužení dosahující ročního obratu (respektive HDP) či permanentní finanční ztrátu v podobě deficitů veřejných rozpočtů.

Představě některých evropských politiků, že vše vyřeší vznik »evropské« ratingové agentury rozdávající příznivé hodnocení vládním dluhům, lze jen stěží uvěřit. Stačí pohled na vyviklanou nezávislost Evropské centrální banky.

Vojtěch Benda
Senior Economist ING Commercial Banking

Související