Dalíkovo zlaté dědictví: Privatizace Technoexportu za 516 milionů

Možná se jen Marek Dalík nyní stal snadným terčem všech, kteří chtějí dodatečně zpochybnit veřejné zakázky a privatizační tendry. Pravdou ale je, že někdejší pravá ruka premiéra Mirka Topolánka se opět dostává na tapetu v souvislosti s velkým byznysem.

Poté co byl nedávno nařčen manažerem firmy Steyr z toho, že žádal půlmiliardový úplatek při nákupu obrněných transportérů pro českou armádu, je teď zmiňováno jeho angažmá u privatizace podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Privatizační zprostředkovatel

Už předloni, kdy stát Technoexport prodával, někteří manažeři spolupracující na privatizaci tvrdili, že celou operaci koordinuje lobbista Dalík. Usiluje prý, aby nejcennější část majetku, pražský palác Koruna, získala finanční skupina J&T, přičemž posléze by se budovy zmocnil sám. Po dvou letech v duchu tohoto »scénáře« překvapivě hovoří i přímí účastníci tehdejší soutěže.

Především Tomáš Plachý, šéf a rozhodující akcionář společnosti Chemoprojekt, která Technoexport za 516 milionů korun od státu koupila.

Plachý se podle svého vyjádření pro týdeník Ekonom s J&T již na začátku celého procesu domluvil, že jí lukrativní palác na pražském Zlatém kříži, jehož tržní cena je odhadována na miliardu korun, po privatizaci odprodá. Sám si prý chtěl ponechat jen klíčový byznys Technoexportu související s vývozem investičních celků. S J&T se prý ale nikdy nebyl schopen dohodnout na písemném stvrzení jejich partnerství, byť bylo připraveno asi sedm variant smluv.

»Přes pana Dalíka mi byla firma J&T doporučena. Dalík si mě v této věci pozval a představil mi pana Palcra,« řekl týdeníku Ekonom Plachý.

Dušan Palcr je dlouholetým partnerem a nyní i spolumajitelem J&T, za skupinu komunikuje s politiky a lidmi kolem nich. S Dalíkem a Palcrem se Plachý podle svých slov potkal i později. Schůzky v jedné z pražských restaurací se prý účastnil i bývalý náměstek (nyní vrchní ředitel) ministerstva průmyslu a obchodu Petr Polák a manažer skupiny PPF Karel Pražák.

Jako v Toskánsku?

Týdeník Ekonom se dotazoval zástupců J&T i Marka Dalíka, zda v této věci s Plachým skutečně jednali. Firma J&T to nepotvrdila, ani nevyvrátila.

»Neposkytujeme informace o možných transakcích, a to ani v případě, že se jich neplánujeme účastnit,« uvedl ředitel marketingu firmy Petr Málek. Spojení s Dalíkem ovšem popřel.

»Zástupci J&T nebyli na žádné schůzce o paláci Koruna za účasti pana Dalíka,« tvrdí. I Marek Dalík prohlašuje, že se v celé věci nijak neangažoval, byť připouští, že Tomáš Plachý pro něj není cizí člověk.

»Znám ho z tenisu a vím také, že je to bývalý agent StB. Nevím, proč mě do toho zatahuje, vůbec mě ten případ nezajímá,« prohlásil do telefonu Dalík, v minulých dnech pobývající v Chorvatsku.

Připomeňme ale, že to není poprvé, co je Dalíkovo jméno zmiňováno v souvislosti s nemovitostními transakcemi a J&T. Podobné to bylo i u velmi diskutované luxusní vily v toskánském Monte Argentariu, kterou si s premiérem Topolánkem »pronajali« v létě 2009. I u prodeje této vily, u níž se dodnes neví, komu patří, J&T asistovala.

U kávy s Buškem (Chobotem)

Zajímavé ale je, že Dalíkovu aktivní účast na privatizaci Technoexportu potvrzuje i Plachého dnešní úhlavní protivník, podnikatel František Bušek, kdysi nesoucí příjmení Chobot a šéfující makléřské firmě Iceberg.

Muž s kontroverzní minulostí, který se točil kolem některých padlých bank, se prý v době privatizace sešel s Dalíkem v centru Prahy.

»Přemlouval mě, ať naši žalobu stáhneme, že je to přání premiéra,« uvedl Bušek pro týdeník Ekonom. Takový návrh prý ale nebyl ochoten bez patřičné kompenzace přijmout.

I Bušek totiž chtěl a dodnes chce z Technoexportu vytěžit velké peníze. Ve spojení s majiteli firmy Féniks CZ bratry Gušmirovičovými (původem z Bosny), již v průběhu privatizace uplatnil vůči Technoexportu spornou pohledávku ve výši 80 milionů dolarů. Má souviset s výstavbou dvou srbských cukrovarů (viz Ekonom č. 21/2009).

Diskutabilní finanční požadavek ohrozil dokončení privatizace. Dodnes o něm není právoplatně rozhodnuto.

Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře sepsal v roce 2009 v této věci nejdříve pracovní návrh nálezu, který byl ve prospěch Buška a jeho přátel. Když ale posléze nález oficiálně vydal, byl naopak v jejich neprospěch. Celou věc pak zkoumala policie i soud.

V minulých dnech Městský soud v Praze rozhodl z procesních důvodů o zrušení rozhodčího nálezu .

»Samozřejmě jsme to oslavili,« září Bušek radostí a už se těší, že se mu tím otevírá cesta k uznání obří pohledávky a možná i k tolik žádané Koruně. V záloze má i další právní želízka v ohni, jak Plachého donutit k alespoň částečnému plnění. Hrozí, že zpochybní celou privatizaci.

Jeho rival Plachý se chce odvolat k Vrchnímu soudu.Buškův tlak označuje za vydírání. Palác Koruna ale již stačil oddělit od původního Technoexportu (budovu převedl do samostatné firmy Koruna Palace Assets).

Sisákovo křoví

Zajímavé je i to, kdo Plachému v roce 2009 při privatizaci »konkuroval«. Byli to totiž Buškovi letití přátelé - Petr Sisák a Ladislav Adamec mladší, syn někdejšího federálního premiéra. První se skrýval za nabídkou firem Kovoprojekta Brno a Slovácké strojírny, druhý za konsorciem Texim.

Dnes se zdá - a Bušek i Plachý to nepopírají - že Sisákova a Adamcova role byla čistě formální, o Technoexport ve skutečnosti neusilovali. Při privatizaci měli vytvořit jen »křoví«. Však se také Plachý se Sisákem zná, stavěl pro něho v jeho Setuze nový provoz (o Sisákových aktivitách viz).

I Adamec se Sisákem se tak stali součástí scénáře směřujícího evidentně k tomu, že miliardové zlaté vejce (palác Koruna) bude schováno pod opelichanou slepici (Technoexport), jejíž cena byla tehdy odhadnuta jen na 195 až 230 milionů korun.

Nakonec se ale vše vyvinulo úplně jinak, než aktéři zamýšleli. Proto i teď řinčí zbraně.

Jiří Pšenička

Dalík popírá, že by se o palác Koruna zajímal. Aktéři privatizace však popisují, jak se s ním scházeli. Montáž: Jan Bělovský