Málokdo asi ví, že až do 20. let 20. století, kdy se teprve začalo ve větší míře obchodovat s akciemi, byly hlavním spekulačním nástrojem rozvinutých finančních trhů státní dluhopisy. Snad jen pozorný čtenář Dumasova románu Hrabě Monte Cristo si maně připomene, že hamižného bankéře barona Danglarse ožebračilo pouhých pár špatně časovaných transakcí se španělskými obligacemi na pařížské burze.
Nebyla to náhoda. Španělsko si v 19. století, po vyschnutí přílivu zlata a dalších surovin ze zámořských kolonií, žilo vysoce nad poměry a osmkrát vyhlásilo úpadek státní pokladny, takže téměř polovinu století trávilo v platební neschopnosti. Jeho úvěrová historie tedy zhruba odpovídala Mugabeho Zimbabwe. Protože se tehdejší státní dluhopisy navíc vydávaly jako perpetuity (věčné důchody), způsobovala jakákoliv cenotvorná informace obrovské tržní výkyvy, s nimiž se dnešní hojně citované rozdíly v rizikových maržích, například mezi Němec-kem a Řeckem, nedají vůbec srovnávat.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



