Rakouský spisovatel Stefan Zweig v roce 1941 napsal, že Brazílie je předurčena hrát jednu z nejdůležitějších rolí v dalším vývoji světa. Po 70 letech se jeho předpověď obsažená v knize Brazílie, země budoucnosti začíná naplňovat.

Velkou zásluhu na tom má odcházející prezident Luiz Inácio Lula da Silva, kterého velká část Brazilců doslova zbožňuje. Nastartoval ekonomický růst založený na vládních výdajích, země za jeho vlády bohatla i díky svému velkému nerostnému bohatství. Nastoupený kurz bude sledovat i nová hlava státu, o níž lidé rozhodnou v neděli. Ani jeden z kandidátů, kteří se ve druhém kole volby střetnou - Dilma Rousseffová či José Serra - se proti dosavadní politice nestaví.

V předvolebních průzkumech vítězí s desetiprocentním náskokem Rousseffová, která je pravou rukou končícího prezidenta. Předtím, než se v dubnu stala prezidentskou kandidátkou levicové Strany pracujících (PT), byla šéfkou Lulova kabinetu.

Její soupeř je z opoziční sociální demokracie (PSDB), která v Brazílii představuje politický střed. V letech 2005 až 2006 byl starostou S#195#Ło Paula a později guvernérem stejnojmenného státu.

Privatizovat? Radši ne...

Praktické zkušenosti z vysoké politiky tedy mají oba. »Jsou to spíše manažeři než politici. Strany, za něž kandidují, se od sebe v ekonomické politice příliš neliší. A tak se čeká, že budou pokračovat ve stopách prezidenta Luly,« shrnuje Jan Němec z Vysoké školy ekonomické.

Neshodnou se úplně ve všem, třeba v otázce státního vlastnictví. Zatímco Rousseffová chce nechat strategické podniky v rukou státu, Serra nevylučuje privatizaci.Ekonomika se v kampani stejně moc neřešila. Převažovaly útoky na soupeře, probírala se korupce nebo Lulovy vřelé vztahy s autoritativními vládci - třeba s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem.

»Pro politiku a pro vládu platí nepsaný zákon brazilského fotbalu - v týmu, který vyhrává, se nic nemění. Ani hráči, ani taktika,« vysvětluje brazilský novinář Clóvis Rossi, proč se nový prezident nebude pouštět do překotných změn.

Léčba Keynesem

Proniknutí Brazílie na výsluní umožnila také pořádná dávka štěstí.

Zemi před ekonomickými obtížemi z velké části zabránil čínský hlad po nerostných surovinách z Brazílie. Loni se odtud poprvé vyvezlo více zboží do Číny než do USA.

Pokud jde o export do Číny, má více než třetinový podíl železná ruda, s 30 procenty následuje sója a se čtrnácti procenty ropa. Její podíl je letos ve srovnání s loňskem trojnásobný.

Pomohl i velkorysý vládní Program urychlení růstu (PAC), který odstartoval Lula v lednu 2007. Jeho součástí jsou investice do dopravní infrastruktury, obnovy měst či na vodohospodářské projekty. Klasický keynesiánský přístup - s pomocí státních peněz se rozhýbala kola hospodářství.

Brazilská ekonomika se díky tomu s globální krizí vypořádala téměř beze ztrát. HDP loni kleslo o pouhé dvě desetiny procenta, zatímco vyspělé ekonomiky přišly souhrnem o více než tři procenta. Letos si podle vylepšené prognózy MMF brazilská ekonomika polepší o 7,5 procenta, v roce 2011 pak o 4,1 procenta.

Program PAC má hodně kritiků, ale i ti připouštějí, že projekty daly práci chudým. Nezaměstnanost v září klesla na 6,2 procenta. V roce 2006 převyšovala deset procent.

První fáze programu počítala mezi roky 2007 až 2010 s projekty za 504 miliard realů (tedy přes pět bilionů korun, což pro srovnání představuje celkový výkon české ekonomiky za rok a čtvrt). Přestože velká část naplánovaných projektů ještě nebyla dokončena, brazilská vláda už rozjíždí nové kolo investic. V příštích čtyřech letech chce dát ještě dvakrát tolik.

Peníze půjdou opět hlavně na vylepšení špatného dopravní spojení, které komplikuje život také investorům. »Brazílie v posledních letech rostla neuvěřitelným tempem, ale infrastruktura tomu stále neodpovídá,« říká Juan Pinto Ribeiro z mexické vládní agentury pro podporu obchodu ProMéxico.

Ohromné výdaje si vyžádá také příprava na světový fotbalový šampionát v roce 2014 a na olympijské hry, které proběhnou o dva roky později.

Nepřepálit vládní výdaje

To, co dnes přináší rozvoj, může být ale zítra problém. Experti varují před nekontrolovatelným nárůstem vládních výdajů.

»Zatímco vzestup veřejných výdajů na investice do chybějící infrastruktury je potřebný, vláda by měla zpomalit narůstání běžných výdajů,« tvrdí ekonomové z Goldman Sachs.

Podobně i rostoucí závislost na dodávkách surovin do Číny. Pokud čínská bublina splaskne, Brazílie na to ošklivě doplatí.

Už dnes brazilské exportéry drtí oslabující dolar. Brazilský real vůči americké měně od června posílil o dvanáct procent, což podlamuje konkurenceschopnost jejich zboží v zahraničí. Vláda se nyní zvyšováním daní na finanční operace ze zahraničí snaží omezit příliv peněz, které jdou za vysokými brazilskými úrokovými mírami. A tím zpevňování realu zastavit.

Brazílie byznysu nepřátelská

Přes nesporné úspěchy, jako je například snížení počtu lidí žijících v chudobě z poloviny populace v roce 1990 na čtvrtinu, se ani Lulovi nepodařilo vyléčit všechny nemoci »staré« Brazílie. Zkostnatělá byrokracie zůstává velkou překážkou pro byznys. Země se podle poslední zprávy Doing Business z dílny Světové banky umístila až na 129. místě (z celkového počtu 183 zemí). Lépe dopadla třeba Nigérie či Bangladéš.

Například při založení firmy musí každý žadatel provést šestnáct různých úkonů. Celé to trvá 120 dní. Desetkrát déle, než je průměr zemí OECD. Výpočet a placení daní pak ročně zabere neuvěřitelných 2600 hodin, ve vyspělých zemích je to o řád méně.

Není divu, že i velké zahraniční firmy vstupují na trh nepřímo. Brazílii vzaly útokem hlavně asijské podniky, které mají zálusk na přírodní zdroje. Třeba Čínský státní ropný gigant Sinopec zaplatil 7,1 miliardy dolarů za 40 procent akcií brazilské dcery španělského Repsolu.

Martin Petříček
spolupracovník redakce v Jižní a Severní Americe

Brazílii pomohla Čína. I v době ekonomické krize byla hladová po surovinách.

Předzvěst výsledků voleb? Prezidenta Lulu da Silvu pravděpodobně vystřídá jeho pravá ruka Dilma Rousseffová.

Foto: Profimedia.cz

Související