Připouštíme-li si to, či nikoliv, první dojem o lidech si vytvoříme během prvních tří vteřin.

»Z padesáti pěti procent si obrázek o druhých děláme na základě řeči těla,« zdůrazňuje důležitost neverbální komunikace Hana Smítalová, HR manažerka společnosti Fleishman-Hillard.

Do tohoto druhu komunikace řadíme nejen gesta, mimiku, postoje, úsměv či oční kontakt. Podle psycholožky Veroniky Víchové k ní patří i úprava zevnějšku, proxemika (vzdálenost, kterou od našeho protějšku v komunikaci udržujeme) či vokální projev, například tón, barva hlasu a tempo řeči.

»Řeč« těla má významné místo i v životě manažerů a především personalistů - HR manažerů, kteří jsou s neznámými lidmi v kontaktu každý den. Během pohovoru lze totiž z chování uchazeče o práci leccos vyčíst.

Pevný stisk - dobrá práce

Když se rozhovoru účastní školený odborník, může odhalit i to, co by mělo zůstat z pohledu uchazeče skryté, nebo naopak upozornit na silné stránky osobnosti, jichž by si jinak nikdo jiný nevšiml.

Při osobním setkání personalista posuzuje nejen zpracování CV, adekvátní oblečení, čistotu a úpravu zevnějšku (účes, líčení...).

»Působí na něj i způsob pozdravu, podání ruky, ale třeba i to, kam se posadíme. V bližším kontaktu se zaměřuje na gesta, mimiku,« vyjmenovává Víchová.

I když řeč těla není podle odborníků to hlavní, co bychom při vedení pohovoru měli sledovat, neměli bychom ji podceňovat.

Například Hana Smítalová tvrdí, že se jí již párkrát potvrdilo, že když se na pohovor dostaví žena s velmi výrazným líčením, ve stresových situacích se její chování mění na hysterické. Podvědomě si také všímá více i lidí, kteří si při mluvení zakrývají ústa.

»Ověřuji si, zda tito lidé vždy a za každých okolností říkají pravdu. Podezřelí jsou mi i lidé, kteří mají při hovoru vztyčený ukazováček a případně jím na mě občas zamíří,« doplňuje.

Ale i ona se během své praxe například setkala s ředitelem divize jedné firmy, který lidi do svého týmu vybíral dle stisku ruky. Kvalifikace a zkušenosti kandidátů ho zajímali pouze okrajově.

S tím by možná souhlasil i zaměstnavatel Petr Kudláček, jednatel společnosti Memos Software, který často vede pohovory jak v Česku, tak v Bělorusku. Uvědomuje si, že první dojem má na něj velký vliv, zvláště to jak člověk vejde do kanceláře, zda sebevědomě, či vystrašeně. A zda mu ruku sevře pevně, nebo mu podá jen takzvanou leklou rybu.

»Ač by to tak být nemělo, první dojem nevědomky ovlivní zbytek veškerého přijímacího řízení a velice těžko se kandidátovi podaří jej zvrátit,« konstatuje.

V klidu jako u moře

Každý, kdo chce přesvědčovat, ať už během pohovoru, v zaměstnání či v běžném životě, by se měl s řečí těla alespoň zběžně seznámit. Ovšem je zde problém, četné kurzy sice nabízejí základní poučení a na trhu se najde i dost publikací, jež budí zdání, že po přečtení se staneme odborníky v této nelehké disciplíně. Vyžaduje to však mnohem více. Mimo studia psychologie či teorie komunikace také mnohaletou zkušenost, která musí být neustále prověřována praxí.

Neverbální komunikaci není lehké se naučit. Člověk má podle odborníků totiž v sobě spoustu informací do jisté míry daných geneticky. Některá gesta se samozřejmě vštípit dají, výsledek však působí nepřirozeně a strojeně.

Například Martin Kalet ze společnosti Lektoři-online dobře ví, že u otřelých kandidátů je těžké rozeznat, zda jsou přirození, nebo dokonce lžou.

»Dítě, když zalže, přikrývá si ústa rukou nebo ji jakkoliv dává přes obličej. Trénovaný "dospělák" se při lhaní může druhému koukat zpříma do očí a v mimice vás přesvědčí o své "pravdě". Zájemce o práci tak může například používat gesta velké sebedůvěry, jako ruce sklopené do stříšky (já jsem tady odborník) nebo ruce složené za hlavou (jsem nad věcí, tomu rozumím nejvíce),« vysvětluje Kalet.

Měli bychom ovšem vědět, že čím dál od mozku, tím hůře se ovládají projevy jakékoliv lži, stresu a nesouhlasu. Především ruce a nohy můžeme »ukočírovat« jen těžko.

»Můžete-li, podívejte se protějšku v komunikaci na konec rukou a nohou, zda jsou v souladu s tím, co říká obličej. Usmívá-li se dotyčný na vás, ale nohy jsou již otočeny ke dveřím, možná by nejraději odešel,« uvádí Víchová.

Nejvíce se tyto nevědomé tělesné projevy objevují ve stresu. To se každý chová podobně, jako když mu není dobře. Choulí se, ruce dává před sebe, jako by si chránil břicho, nohu má přes nohu, neudržujete oční kontakt a neusmívá se.

Stres je samozřejmě, zvláště před pohovorem, přirozený. Petr Kudláček z Memos Softwaru má zkušenost, že se často projevuje u mladších kandidátů tím, že se jim třesou ruce či hlas.

»Je to projev nervozity, ale to u mladších ročníků nemusí souviset s neznalostí. Jen to znamená nezkušenost,« upozorňuje.

Víchová vysvětluje, že lidem může pomoci, když přijdou na pohovor s časovou rezervou, projdou-li se na čerstvém vzduchu nebo si jen vzpomenou na místo, kde jim bylo dobře, třeba na dovolené u moře.

»Člověk pak sedí uvolněně, usmívá se, je nakloněn k tomu, kdo ho zajímá, gesta jsou okrouhlá, tempo řeči klidné, vzdálenost mezi ním a tazatelem není přes celý sál,« dokončuje Víchová.

Petr Němec
Zuzana Panczaková

Co na sebe mohou lidé prozradit tělem

Ruce
- Ruce jsou naším vývěsním štítem. Gesty prozrazujeme nejen psychický stav, ale také postoj k protějšku.
- Prsty spojené do špičky mohou být signálem: »Poslouchám pozorně, jsem plně koncentrován na to, co mi sdělujete.«
- Během pohovoru je nejlepší mít ruce na stole dlaněmi nahoru. Gesto naznačuje: »Mám co nabídnout a jsem ochotný přijmout vaše argumenty a přemýšlet o nich.«
- Ruce sevřené v pěst nebo schované pod stolem mohou být znakem agresivity a nesouhlasu.
- Při prezentacích ve stoje se vyvarujte nervózních pohybů rukou, vyvolávají totiž dojem nejistoty. Naopak ruce složené volně za zády vyjadřují důvěru. Nejjednodušší a nejpraktičtější je však nechat ruce volně svěšené podél těla.
- Nikdy nepředstupujeme před posluchače s rukama v kapsách, nevědomě tak můžeme dávat signál: »Moc si tě/vás nevážím. Jsem tady jen tak mimochodem.«

Prsty
- Pohyby prstů prozrazují, co se nám honí hlavou.
- Nervózní bubnování na desku stolu, »točení mlýnku« nebo lámání prstů v kloubech jsou projevy vnitřního neklidu.
- Vztyčeným ukazováčkem obvykle hrozíme. Gesto může být bráno negativně.
- Ukazováček umístěný před bradou může znamenat výzvu: »Pojďme pokračovat, jednání je pro mne zajímavé.« Může jít také o signál: »Přejděme k jádru věci.«
- Prsty dotýkající se sevřených rtů mohou znamenat: »Jsem opravdu zvědavý na vaše další návrhy.«
- Prst umístěný pod bradou je známkou sebejistoty a hrdosti.

Obličej a rty
- Posunutí jazyka mezi oba rty může být vykládáno jako známka spokojenosti.
- Povysune-li partner jazyk jen pod jedním rtem, je možné, že se mu hlavou honí podezření, že je zde něco, co si zasluhuje bližší prozkoumání, další dotazy a vysvětlení.
- Nesouhlasné vrtění hlavou může být náznakem agresivity.
- Uhýbavý a těkavý pohled značí nervozitu, nezájem či špatnou koncentraci.
- Nesouhlas značí i ztráta úsměvu.

Držení těla
- Zkřížení rukou a nohou nebo odklonění může znamenat nesouhlas (může však být i projevem chladu v místnosti).
- Při prezentacích ve stoje se dává přednost uvolněnému postoji doprovázenému nenásilným pohybem.
- Strnulý postoj se spojuje s arogancí a s dominancí.
- Pravidelné klidné dýchání člověka uvolní.

55 procent
Takovou částí ovlivňuje neverbální komunikace první dojem.

Stres před pohovorem je samozřejmě přirozená věc. Dejte si pozor na třesoucí se ruce a nejistý hlas.

Související