Jeho odlišnost je patrná už z výšky. Pletence dálnic, které se pod vámi při přistání rozbíhají do všech stran, a záplava světel spíše připomínají západní metropoli a první dojmy tak boří představy, jaké jste kdy o Africe měli.
Johannesburg, hospodářské centrum Jihoafrické republiky, se může jako jediné město černého kontinentu pochlubit úctyhodně zubatou siluetou mrakodrapů. Snoubí se zde extrémní bohatství i rozporuplnost země. Sídlí tu největší africká burza, významné investiční společnosti, světové banky a movití těžaři. Ale v domcích z kartonů a plechů se tísní také statisíce obyvatel slumů.

Vrzající první housle v regionu
Jihoafrická republika dlouhodobě patří k nejvýkonnějším ekonomikám světadílu. Produkuje 23 procent kontinentálního HDP a 21 procent afrického exportu. Vyrobí více než 45 procent celkové energie Afriky. Připadá na ni 60 procent všech telefonních linek a 50 procent internetových připojení.
Země je jedním z největších investorů v regionu. Její investice přinášejí severním sousedům lepší infrastrukturu, budování rozvodných elektrických sítí, transfer technologií i know-how.
Zároveň patří k zemím s jedním z největších nerostných bohatství na světě. Disponuje největšími světovými zásobami zlata (35 procent), manganu (80 procent), platiny (56 procent) a vanadu (45 procent). V Jižní Africe má původ i jedno z hlavních sídel firma De Beers, která prodává 40 procent světové produkce surových diamantů.
Nejen těžební průmysl ovšem v posledních měsících zaznamenává výrazný pokles. Stejně jako cena zlata i zahraniční investice.
Tradiční tahoun celého afrického kontinentu tak začíná ztrácet dech. Guvernér Jihoafrické rezervní banky Tito Mboweni oznámil, že země se na jaře "technicky dostala do recese".
Poprvé po sedmnácti letech.
A výhledy do budoucna nejsou nijak růžové. Podle Jihoafrické obchodní a průmyslové komory klesla podnikatelská důvěra od roku 2007 o téměř dvacet procent.
Časopis Economist dokonce označil Jihoafrickou republiku za nejrizikovější rozvojový trh na světě.

Díky bohu za fotbal
Situaci alespoň mírně vylepšuje fakt, že země bude příští rok hostit světový šampionát ve fotbale.
Vláda na něj přidělila v přepočtu 51,5 miliardy amerických dolarů, investuje do služeb, infrastruktury a snaží se nalákat do země turisty.
"Vzdor globální ekonomické recesi se díky fotbalovému mistrovství spustila řada rozsáhlých infrastrukturních projektů, které vytvořily mnoho pracovních příležitostí," komentuje situaci Ivana de Felice, která v Jihoafrické republice zastupovala českou firmu Bohemia Crystalex Trading.
Vychytávají se i "detaily", jako například nepříliš spolehlivé zásobování elektrickým proudem. Opakující se výpadky dodávky elektřiny totiž postihují zemi už od roku 2007."Kvůli fotbalovému šampionátu chystají organizátoři u každého stadionu pro všechny případy rezervní dieselové generátory," doplňuje Milan Prokš, zástupce Česko-jihoafrické obchodní komory.
Přípravu mistrovství na začátku července ohrožovala stávka 70 tisíc dělníků, kteří se podílejí na stavbě stadionů. Požadovali navýšení platů o třináct procent, zaměstnavatelé však byli ochotni přistoupit pouze na deset procent.
Za stávkující se postavil Kongres jihoafrických odborů, který má silné zastoupení v parlamentu a spolu s Jihoafrickou komunistickou stranou vytváří prostředí, kvůli němuž propuká v JAR každoročně kolem osmi tisíc protestů.
I díky tomu stávkující nakonec prosadili svou a práce na stavbě mohla pokračovat.
Zajímavostí je, že země dosahuje v poměru na počet obyvatel bezkonkurenčně nejvyššího počtu stávek na světě.

Na návštěvě v safari i ve slumech
Příliv turistů kvůli mistrovství by měl pomoci zdvihnout národní důchod a snad i zvýšit důvěru zahraničních investorů.
"Díky hostování šampionátu zažívá Jihoafrická republika vzestup turismu už dnes. Kapské Město bylo v roce 2008 zvoleno nejoblíbenější světovou destinací," říká Ivana de Felice.
Turismus tvoří 8,3 procenta HDP a působí v něm sedm procent z celkového počtu pracovníků v zemi. "Úroveň služeb a kvalita nabídky turistických atrakcí je se zbytkem kontinentu nesrovnatelná," doplňuje Josef Regner, prezident Česko-jihoafrické obchodní komory.
"Řada rezervací je v soukromých rukou a jejich provozovatelé vědí, co jejich klienti žádají. Půjčovny terénních aut, kánoí i koní patří k základní výbavě. Specialitou jsou golfová hřiště kombinovaná se safari. Vše s komfortem a prvotřídní kuchyní," dodává.
Většina Čechů, kteří do Jihoafrické republiky cestují jako turisté, tak pozná jen její příjemnější tvář.
A když se náhodou chtějí seznámit s tou odvrácenou, mohou využít programů cestovních kanceláří, jež je provezou "atrakcemi" jihoafrických townshipů - pozůstatků nechvalně proslulého apartheidu.
Nemusí jít jenom o chudinské čtvrtě.
"Třeba v johannesburském Sowetu najdete řadu výstavních sídel patřících černošským právníkům, lékařům a podnikatelům," doplňuje obrázek Josef Regner.

Prezident chudých
Valnou většinu obyvatel ale dodnes tvoří chudí, kterým bylo programově odepíráno vyšší vzdělání a s nimiž se počítalo na nekvalifikovanou práci. Plody nelidského systému se napříč společností projevují dodnes.
I patnáct let po konci apartheidu žije 40 procent Jihoafričanů v chudobě, v chatrčích ve slumech, kde nezaměstnanost přesahuje i 80 procent. Počet HIV pozitivních podle humanitární organizace Oxfam dosahuje 5,3 milionu lidí, nakažen je tedy každý desátý Jihoafričan.
Umírají lidé středního věku a děti vychovávají prarodiče. Finance nestačí na zajištění léčby pro všechny nakažené a nedaří se snížit šíření nákazy, říká Dita Kalousová, která v rámci stáže dojížděla do slumu nedaleko města Potchefstroomu.
Slumy jsou kriminogenním prostředím a společensky destabilizačním prvkem.
Mezi chudými má ale tradiční podporu největší jihoafrická politická strana Africký národní kongres (ANC), která v dubnových volbách dosáhla téměř sedmdesáti procent hlasů.
Nový prezident a její lídr Jacob Zuma připravuje protikrizová opatření, jež mají v první řadě ochránit chudé. Nechce ale omezovat ani dobře nastavená pravidla volného trhu, zvyšovat daně a cla a odradit zahraniční investory.
Od konce apartheidu v 90. letech se podařilo vytvořit systém otevřené ekonomiky a volného trhu, otevřít ho zahraničním investicím a importu, vytvořit transparentní podmínky pro podnikání, nastartovat růst a udržovat státní deficit pod třemi procenty.

Miniapartheid naruby
Nepřirozená situace, kdy deset procent bílých ovládalo veřejný a soukromý sektor, vedla po roce 1994 k řízené redistribuci majetku a snaze zajistit rovné a rasismem nedotčené podmínky.
Děje se tak bohužel podle pravidel pozitivní diskriminace, která je znovu založena na "rasových rozdílech".
"Nejvážnější rizika pro ekonomickou stabilitu JAR představují její vlastní socio-ekonomické strategie a další sociální a politický vývoj," shrnuje Zdenek Kubeš, dřívější předseda Česko-jihoafrické společnosti.
Součástí strategie je i pozemková reforma, která má docílit, že v roce 2014 bude 30 procent půdy patřit "černým obyvatelům". Definice do této skupiny zahrnuje všechna dříve znevýhodňovaná etnika včetně početné minority Indů a Číňanů.
V roce 2007 byl vyhlášen program Black Economic Empowerment. "Černým obyvatelům" má zajistit rovný přístup k zaměstnání, socio-ekonomickému rozvoji, ale i podíl na řízení a vlastnictví firem a institucí. Na přijímání uchazečů o zaměstnání jsou stanoveny kvóty, které určují minimální zastoupení "černých".
"Kdyby například všichni uchazeči při výběru nového pracovníka do banky měli stejnou kvalifikaci, první se přijme černá žena, poté černý muž, pak bílá žena a nakonec bílý muž," popisuje pravidla Dita Kalousová, která v JAR absolvovala několikaměsíční studijní stáž.
Ať už si o programu myslíme cokoliv, je především reakcí na sociální nerovnost, snahou vytvořit z majoritní "černé populace" střední třídu a snížit zvyšující se podíl nezaměstnanosti, která podle údajů z března 2009 dosahuje 23,5 procenta.
A zdá se, že se to daří. "Program vytvořil rostoucí vyšší střední třídu, která má pozitivní dopad na prodej a zvyšuje poptávku po luxusním zboží," říká Ivana de Felice.
Na druhé straně díky státním programům řada lidí vykonává absurdní práci.
"Při vjezdu do garáže stojí mezi automatem a vámi člověk, který ochotně zmáčkne knoflík a ukáže vám, kde máte zaparkovat, ve fabrice místo instalace dopravního pásu zaměstnají tři lidi, kteří nosí zboží," popisují lidé, kteří nedávno Jihoafrickou republiku navštívili. Ale pro "přezaměstnané" je lépe pracovat než skončit na ulici. A nakonec je to výhodné pro celou společnost.

České stopy v Africe
V některých ohledech je přesto Jihoafrická republika vyspělejší než země střední Evropy. "Jihoafričané očekávají přesné a včasné dodávky, které nejsou silnou stránkou českých dodavatelů. Ti jsou považováni za nespolehlivé partnery a osobně mi dalo velkou práci tento negativní efekt minimalizovat," komentuje Ivana de Felice.
Češi mají bohužel v zemi špatné jméno i kvůli "českým dobrodruhům" s pochybnou obchodní etikou, jako je třeba Radovan Krejčíř, byť si tu váží českých lékařů.
Obdobná je i nedůvěra vůči jihoafrickým výrobkům u nás.
"Když jsme v Česku ukázali prospekty jihoafrických strojů, vůbec nám nechtěli věřit, že pocházejí z Afriky," říká Josef Regner na adresu jednoho z nejsilnějších vývozních artiklů JAR - důlních technologií.

Tomáš Urban
Autor je vedoucím informačních projektů společnosti Člověk v tísni

8,3 procenta
HDP země tvoří příjmy z turismu.

Prezident Jacob Zuma připravuje protikrizová opatření, jež mají v první řadě ochránit chudé .

23,5 procenta
dosáhla nezaměstnanost v březnu 2009.

V některých ohledech je JAR vyspělejší než země střední Evropy.

HDP na základě parity kupní síly
Vývoj kurzu jihoafrického randu
Bilance obchodní výměny Česka a JAR

Související