Kdy přijde nezávislost Kosova? Nejpravděpodobnějším datem je neděle 17. února, napsal albánský list Express s odvoláním na zdroje z Evropské unie. Ve stejném duchu hovoří kosovsko-albánská televizní stanice RTK a dodává, že toto datum už bylo dojednáno se Spojenými státy. Nepřímo to potvrdil také kosovský premiér Hashim Thaci, který 7. února při návštěvě v Bruselu prohlásil, že "po 15. únoru zažije Kosovo významné dny". Pro datum 17. února svědčí i to, že o den později se v Bruselu sejdou na pravidelné schůzce ministři zahraničních věcí Evropské unie, kteří podle listu Express vezmou vyhlášení nezávislosti na vědomí. Tím by se cesta k uznání nového státu otevřela. Jedinou podmínkou je závazný příslib kosovského parlamentu, že dodrží takzvaný Ahtisaariho plán (podle finského diplomata, vyjednávače OSN Martti Ahtisaariho), který má zajistit bezpečnost srbské menšiny na území Kosova.
V podstatě je jedno, zda kosovští Albánci vyhlásí nezávislost v neděli 17. února nebo o nějaký den či týden později. Jisté je, že Evropské unii poté nastanou starosti. Od Mise Organizace spojených národů v Kosovu (UNMIK), která provincii spravovala od skončení války se Srbskem v roce 1999, převezme odpovědnost za další vývoj. Mnozí mluví o vlně násilností a další studené válce s Ruskem, které Unii pohrozilo "vážnými důsledky" pro případ, že bezprostředně po vyhlášení nezávislosti Kosova nový stát uzná.

DOMINOVÝ EFEKT. Ať tak či onak, scénář událostí po vyhlášení nezávislosti je daný. Kohorty činovníků Organizace spojených národů Kosovo opustí. Jejich místo má zaujmout bezpečnostní mise Evropské unie. Na 1800 policistů, soudců a správních úředníků má před sebou úkol hodný Titánů. Především musejí zabránit střetu mezi Albánci a Srby, soustředěnými hlavně na severu Kosova poblíž hranic se Srbskem. Nelze vyloučit, že na jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany Albánců odpovědí kosovští Srbové, jejichž počet se odhaduje na zhruba 150 tisíc, stejně jednostranným tlakem na připojení k Srbsku, neuznají kosovskou vládu ani bezpečnostní misi Evropské unie. Unie navíc pro takovou "pořádkovou" či bezpečnostní misi nemá mandát OSN a jde tedy v podstatě také o jednostranný krok. Například Kypr, Rumunsko a Španělsko mají proti misi vážné námitky. Kypr má na svém území významný počet Turků, Rumunsko má problémy s Maďary a Španělsko s Basky. Podle nich se Kosovo může stát precedentem, který vyvolá dominový efekt a destabilizuje Evropu. Oproti tomu Spojené státy, které chtějí vidět nezávislé Kosovo co nejdříve, už na svou stranu strhly Německo, Francii a Británii. Po Slovinsku, které je nyní předsednickou zemí, žádají, aby Kosovo uznalo jako první.
I když se Unii podaří splnit základní část úkolu, který na sebe vzala, a v Kosovu nepropuknou násilnosti, zůstane na ní dohled nad stabilizací nového státu. Mise OSN za sebou nenechává dobré dědictví. Od roku 1999 napumpovalo mezinárodní společenství do Kosova na 22 miliard eur, s jejichž pomocí se měla válkou poničená provincie postavit na nohy. Výsledkem je bezkonkurenčně nejchudší region v Evropě.
Na území o něco menším, než je rozloha Středočeského kraje (10 887 km2 ), žije na 2,2 milionu obyvatel: 92 procent Albánců, 5,3 procenta Srbů a 2,7 procenta jiných národností. Více než polovina lidí nemá práci. Ani ti, kteří práci mají, nevydělávají v průměru více než 240 eur měsíčně. "Čtyřicet procent obyvatel Kosova žije v chudobě, tedy za méně než dva dolary denně. A dalších patnáct procent lidí v provincii žije dokonce v extrémní chudobě, za méně než dolar denně," konstatuje zástupce Světové banky v kosovské metropoli Prištině Ranjit Nayak, citovaný rakouským listem Die Presse.
Nominální hodnota hrubého domácího produktu Kosova činí pouhé 2,4 miliardy dolarů a podíl na obyvatele představuje jen čtvrtinu toho, co vykazuje Srbsko. Zahraniční dluh Kosova už dnes činí 70 procent HDP. Hlavním exportním artiklem je železný šrot. Provincie, která má vysloveně zemědělský charakter, musí na 90 procent všech potravin dovážet. Nikoho tedy neudivuje, že zahraniční kapitál vyčkává. V Kosovu neexistuje ani pozemkový katastr, takže i ti, kdo by tady rádi zahájili aktivity kupříkladu v těžebním průmyslu, si nemohou být jisti ani tím, že koupili pozemky třeba pro stavbu výrobních hal od právoplatného majitele.
Nemožnost získat zaměstnání vyhání spoustu kosovských Albánců do zahraničí. Odhaduje se, že finanční prostředky posílané rodinám kosovskými Albánci pracujícími v zahraničí odpovídají přibližně třinácti procentům hrubého domácího produktu provincie. Kosovo používá jako měnu euro, aniž by ovšem bylo členem eurozóny.
Předpokládá se, že až z Kosova odejdou činovníci OSN, propadne se hospodářství o dalších sedm procent. Úředníci a vojáci tu přece jenom utráceli a živili drobné živnostníky s jejich kavárnami a podobnými zařízeními. "Až přijde nezávislost, přijdou i investoři," tvrdí Jerta Xhara, komentátorka televizní stanice RTK v rakouském listu Die Presse. "Nezávislost rovná se investoři, rovná se práce, rovná se rozkvět." Tak zní mantra většiny obyvatel.

ČEKÁNÍ NA INVESTORY. Takové očekávání se však nenaplní ihned. Investory odrazuje také naprosto nevyhovující infrastruktura, do které se za posledních dvacet let nic nevložilo. "UNMIK svolával jen jednu konferenci za druhou, utrácel peníze za nekončící porady a smlouvání se znesvářenými stranami, ale neopravil jediný metr cest, nepostaral se o dodávky elektřiny," konstatuje Jerta Xhara. Dokonce i v Prištině, budoucím hlavním městě nového státu, se ten, kdo potřebuje elektřinu, neobejde se bez vlastního agregátu. Jejich rachot a zápach výfukových plynů z neseřízených motorů, pohánějících generátory, jsou trvalou součástí prištinského koloritu.
Kosovo přitom má na čem stavět. Pod hornatou krajinou jsou bohaté zásoby hnědého uhlí, třetí největší v Evropě. A co více, dá se těžit poměrně snadno, neboť uhelné sloje leží mnohdy jen několik metrů pod povrchem. V Kosovu jsou ale také bohatá naleziště rud vzácných a barevných kovů - zlato, stříbro, olovo, nikl, zinek.
Doly jsou však zanedbané. Například těžební koncern Trepca, který dokázal za časů Jugoslávie sám vyprodukovat celou čtvrtinu tehdejších devizových příjmů, dnes těží jen asi 200 tun olověné a zinkové rudy denně. O nějakém dalším zpracování, třeba na koncentrát, který je na surovinových trzích žádaným zbožím a při dnešních vysokých cenách surovin by mohl přinášet pěkné zisky, nemůže být řeč. "Nemůžeme se spolehnout na dodávky elektřiny. Vypínají ji i několikrát denně," svěřil se listu Financial Times kosovský Albánec Xhafer Pece, jeden ze dvou set stálých zaměstnanců dolu Stanterg u města Mitrovice, kteří se spíše snaží o udržení nejdůležitějších zařízení v chodu. "Svobodné Kosovo bude potřebovat naši rudu na vývoz, dostaneme za ni dobré peníze," doufá Pece.
První odvážlivci nicméně už v Kosovu působí. Rakouská Raiffeisenbank otevřela v Prištině filiálku a zahájila výstavbu poboček v celé provincii. Následovala ji francouzská BNP Paribas. Energetické koncerny, jako německý RWE či EnBW a také ČEZ, se ucházejí o projekt stavby nové elektrárny o instalovaném výkonu 2000 MW za 3,5 miliardy dolarů, což by byl dosud největší průmyslový projekt v celé historii Kosova. K elektrárně má být otevřen také nový hnědouhelný důl. O jak potřebný projekt jde, dokazují dvě už stojící elektrárny v těsné blízkosti budoucího projektu, který ponese označení Kosovo C. Kosovo A začalo dodávat elektřinu před 46 lety, za celou dobu neprošlo jedinou rozsáhlejší modernizací. Elektrárna Kosovo B pracuje už jen na poloviční výkon. První proud dodala v roce 1984.
"Samozřejmě i my máme zájem o aktivity v Kosovu," řekl týdeníku Ekonom Jiří Šářec, výkonný ředitel exportní aliance Česká dobývací technika. Aliance je schopna dodávat kompletní vybavení povrchových i hlubinných dolů. Ale je zde překážka. "Politická nestabilita. Budeme muset počkat, až jak se věci vyvinou. Ale samozřejmě nechceme čekat příliš dlouho," tvrdí Šářec.
"Lidé jsou otrávení a frustrovaní. Určitě budou zklamaní, až zjistí, že se do Kosova nezačnou investoři hrnout hned po vyhlášení nezávislosti. Zahraniční kapitál chce spolehlivý právní rámec a nepůjde do země, ve které by hrozily národnostní střety," připustil ve Financial Times Muhamet Mustafa z ekonomického institutu v Prištině.
"Každý den, o který se nezávislost odloží, přináší jen další hospodářské škody, podněcuje sociální nepokoje, politické revolty a chaos," tvrdí v listu Handelsblatt Haki Shatri, ministr hospodářství a financí vlády v Prištině.

PETR NĚMEC

43cekani.gif
Související