V posledních měsících se zvyšuje aktivita našich zákonodárců ohledně právních předpisů, které upravují systémy sociálního zabezpečení. Jedním z důvodů jsou nepochybně blížící se volby, nicméně motivací je jistě i snaha o tak potřebnou reformu těchto veřejných fondů. Zatímco zásadní změnu v oblasti důchodového pojištění se ještě prosadit nepodařilo, nový zákon o nemocenském pojištění již byl schválen. Na své únorové schůzi tento zákon Senát sice vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ta ho však 14. března schválila v původním znění. Pokud tento zákon podepíše prezident, měl by nabýt účinnosti 1. ledna 2007. Spolu s tímto novým zákonem se projednává rovněž novela souvisejících zákonů.

Důvodem pro změnu současného systému nemocenského pojištění je podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí zejména přetrvávající vysoká míra pracovní neschopnosti, která neodpovídá obecně se zlepšujícímu zdravotnímu stavu obyvatel. Na vině jsou zejména nedostatečné vnitřní a vnější kontrolní mechanismy, které by bránily zneužívání nemocenských dávek. Podívejme se nyní na nejzásadnější změny.

NÁHRADY MZDY MÍSTO NEMOCENSKÉ. Během prvních čtrnácti dní pracovní neschopnosti nebude zaměstnanci vyplácena nemocenská, ale obdrží náhradu mzdy od zaměstnavatele. Náhrada mzdy bude zaměstnanci náležet pouze za pracovní dny, a to jen po dobu trvání pracovního vztahu, který zakládá nemocenské pojištění. Výše náhrady byla stanovena tak, aby v průměru odpovídala dosavadnímu příjmu z nemocenské:

první tři pracovní dny nemoci by měla činit 30 % z denního průměrného výdělku (v současnosti je to 25 % za první tři kalendářní dny),

od čtvrtého dne do konce druhého týdne pracovní neschopnosti pak 69 % za pracovní dny (dnes je to rovněž 69 %).

Náhrada mzdy nebude podléhat dani z příjmů ani placení pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Zaměstnavatel bude moci zaměstnanci zvýšit náhradu mzdy i nad rámec zákonného minima.

Cílem této změny je snaha motivovat zaměstnavatele ke snížení pracovní neschopnosti svých zaměstnanců, např. vytvářením příznivých pracovních podmínek či nastavením kontrolních mechanismů, které by zamezily zneužívání systému. Zaměstnavatelova část pojistného na nemocenské pojištění se zároveň sníží ze současných 3,3 % na 1,4 %. Úspora ze snížení pojistného by měla podle odhadu Ministerstva práce a sociálních věcí kompenzovat očekávané výdaje zaměstnavatelů na poskytování náhrady mzdy.

Na druhou stranu se zejména u malých firem zvýší volatilita vyplácené náhrady mzdy, která může v některých případech výrazně převýšit úsporu ze snížení pojistného. Zaměstnavatelé s méně než 26 zaměstnanci budou mít proto možnost dobrovolně si zvolit jiný systém. V takovém případě budou odvádět pojistné za zaměstnance v současné výši (3,3 %) a polovinu vyplacené náhrady mzdy jim bude refundovat Česká správa sociálního zabezpečení. Proti současnému stavu tak dojde ke zvýšení nákladů na pracovní sílu. Vzhledem k tomu, že toto pojištění nebude založeno na principu zisku, měla by se sazba pojistného v budoucnu měnit podle toho, zda pojistné vybrané ze sazby vyšší než 1,4 % bude vyšší nebo nižší než refundovaná polovina náhrady mzdy.

Nemocenská v současné podobě bude náležet zaměstnanci od patnáctého kalendářního dne nemoci, a to za kalendářní dny. Zůstane zachován i systém redukčních pásem pro zápočet výdělku, z něhož se bude nemocenská počítat, s tím, že příjem bude započítáván z 60 % v pásmu mezi 1-1,5násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství a z 30 % v pásmu mezi 1,5-3násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství. Z redukovaného denního vyměřovacího základu se denní nemocenská stanoví ve výši 69 %.

Redukce příjmu je postavena na principu solidarity, kdy v rámci systému nemocenského pojištění by pojištěnci s vyššími příjmy měli být solidární s pojištěnci s příjmy nižšími.

Zatímco lze tento princip ospravedlnit např. v případě důchodového pojištění, kdy by všem pojištěncům při splnění podmínek měl být zaručen důchod v určité výši tak, aby byly pokryty jejich životní náklady, v případě nemocenského pojištění je taková solidarita ospravedlnitelná pouze do určité míry. V praxi pak vede k tomu, že u lidí s nižšími příjmy je výrazně vyšší míra pracovní neschopnosti než u zaměstnanců s vyššími příjmy.

Náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti budou poskytovat všichni zaměstnavatelé, ale nemocenské pojištění bude výlučně provádět Česká správa sociálního zabezpečení. Bude proto zrušeno rozdělení zaměstnavatelů na organizace a na malé organizace. V novém zákoně je rovněž přesněji definován léčebný režim a zpřísněny sankce za jeho porušování.

V konečném důsledku je nový systém nemocenského pojištění koncipován jako finančně neutrální - na pojistném by se teoreticky mělo vybrat stejně, jako se vynaloží na nemocenských dávkách a ostatních souvisejících výdajích.

OSOBNÍ ROZSAH POJIŠTĚNÍ. Nově je zavedeno rozdělení zaměstnanců zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, na tzv. smluvní a zahraniční. V původním návrhu bylo toto rozdělení koncipováno tak, že za tzv. smluvního zaměstnance měl být považován zaměstnanec, který vykonává činnost podle příkazů a ve prospěch českého subjektu (smluvního zaměstnavatele). Jednalo se tedy o koncept ekonomického zaměstnání. Zahraničním zaměstnancem by pak byl zaměstnanec vykonávající činnost na území České republiky dle příkazů a ve prospěch svého zahraničního zaměstnavatele.

Poslanecká sněmovna však schválila pozměňovací návrh, který stanoví, že smluvním zaměstnancem se rozumí osoba, která vykonává činnost u českého subjektu (smluvního zaměstnavatele). Smluvním zaměstnavatelem je pak takový český subjekt, u něhož jsou činní tito zaměstnanci, pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou jejich příjmy vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli. Domnívám se, že takto upravené znění v praxi povede k výkladovým nejasnostem u vysílacích struktur založených na poskytování služeb.

Smluvní zaměstnanec má být povinně účasten českých systémů sociálního zabezpečení prostřednictvím ekonomického zaměstnavatele po uplynutí 270 kalendářních dnů trvání zaměstnání na území České republiky. Do počtu 270 kalendářních dnů se v takovém případě započtou všechny kalendářní dny výkonu zaměstnání na území České republiky, které spadají do období dvou let přede dnem zahájení výkonu posledního zaměstnání na našem území. Zahraniční zaměstnanec může být účasten pojištění pouze dobrovolně.

V navrhované novele zákona o pojistném na sociální zabezpečení byla u zaměstnanců vypuštěna podmínka účasti na nemocenském pojištění. Může se proto rozejít účast na nemocenském pojištění a v systémech sociálního zabezpečení. Dle navrhovaného znění se tak stane u jednatelů společnosti, kteří nebudou povinně účastni nemocenského pojištění, ale budou se muset účastnit ostatních systémů sociálního zabezpečení (důchodového pojištění a pojištění v nezaměstnanosti).

MAXIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD. V původním návrhu novely byl obsažen rovněž maximální vyměřovací základ (tzv. strop) pro výpočet pojistného do systémů sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Vzhledem k tomu, že i výše případných dávek je omezena, v některých případech pevnou hranicí, je zavedení stropu i na straně pojistného logickým požadavkem. Strop v původním návrhu byl nastaven poměrně vysoko, na úroveň pětinásobku průměrné mzdy v roce 2007 (zhruba 85 000 Kč), s postupným snížením na trojnásobek průměrné mzdy v roce 2009. V konečném znění zákonů schválených Poslaneckou sněmovnou byl strop vypuštěn, zřejmě jako důsledek zákulisních jednání. Senát ve svých pozměňovacích návrzích strop do znění příslušných zákonů vrátil. Poslanecká sněmovna však nyní návrh Senátu přehlasovala.

Strop na pojistné (minimálně v částečném rozsahu) je zaveden ve většině okolních států (viz tabulku). Jeho neexistence má vliv zejména na zahraniční manažery s vysokými příjmy a zhoršuje tak postavení České republiky (ve srovnání třeba se Slovenskem), co se týče nákladovosti investic přicházejících do země (viz tabulka v příloze tohoto čísla). Srovnáme-li např. výši pojistného z ročního příjmu 30 000 eur v České republice a na Slovensku, jsou částky slovenského pojistného oproti českému téměř poloviční.

Zahraniční zaměstnanci ze států jako jsou USA, Japonsko nebo Korea, se kterými Česká republika dosud neuzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení, navíc nebudou mít možnost vyvázat se z českého pojištění, a to ani v případě, kdy budou účastni domácího povinného pojištění. Na pojistné " se rovněž nevztahují investiční pobídky ve formě daňových úlev. Pokud vezmeme v úvahu, co vše je česká vláda schopna udělat pro získání zahraničních investic (včetně vyvlastnění soukromého majetku), je s podivem, že dosud nevyužila tento - ve světě zcela běžný - nástroj pro snížení celkových nákladů odměňování.

PODPORA RODIN S DĚTMI. Na probíhající schůzi Poslanecká sněmovna rovněž potvrdila zákon o životním a existenčním minimu, jehož součástí je zvýšení rodičovského příspěvku. Pokud i tento zákon podepíše prezident, dojde ke zvýšení rodičovského příspěvku na výši 40 % průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, tj. od ledna 2007 na 7580 Kč. Podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí by touto změnou mohlo dojít ke zvýšení výdajů státního rozpočtu až o 12 miliard korun.

Poslanecká sněmovna rovněž schválila zvýšení částek porodného. Od 1. dubna 2006 rodiče obdrží za narození jednoho dítěte desetinásobek životního minima na osobní potřeby dítěte, to znamená 17 500 Kč (v současnosti je porodné na jedno dítě 8750 Kč). Při narození dvojčat, trojčat nebo více dětí bude porodné činit patnáctinásobek životního minima, a to na každé narozené dítě. Rodiče dvojčat by tedy měli obdržet porodné ve výši 52 500 Kč a rodiče trojčat 78 750 Kč. Náklady na tuto dávku by podle vyjádření MPSV měly v letošním roce přesáhnout 1,5 miliardy korun.

Robert Wadura, Deloitte


E06_1236.gif ()

Související