Dlužníka v zahraničí lze také dohnat

Evropský exekuční titul byl zaveden evropským nařízením č. 805/2004 na konci října minulého roku. Od té doby může věřitel nechat potvrdit svou nespornou pohledávku za evropský exekuční titul a posléze přikročit přímo k jejímu vymáhání za hranicemi domovského státu. Za pohledávku nespornou se považuje pohledávka, kterou dlužník uznal výslovně či mlčky. Jako evropský exekuční titul mohou být uznány pouze rozhodnutí v obchodních a civilních věcech. Kromě některých dalších výjimek, jako je např. konkurz a vyrovnání, nemohou být uznána jako evropský exekuční titul ani majetková práva z manželských vztahů. Věřitel, který chce získat prohlášení za evropský exekuční titul, si nechá rozhodnutí soudu, soudní smír či úřední listinu o nesporných nárocích, kterými je pohledávka uznána, potvrdit vnitrostátním soudem státu, který rozhodnutí vydal. Pokud byly splněny podmínky pro takové potvrzení, pak je jiný členský stát Unie, kromě Dánska, povinen předmětné rozhodnutí za exekuční titul uznat a bez dalšího vykonat. Na rozhodnutí uznané jako evropský exekuční titul se pak v členském státě hledí jako na domácí rozhodnutí a samotné vykonávací řízení se řídí právními předpisy tohoto státu.

POKROK. Existence takového instrumentu může působit až samozřejmě. Dosavadní situace však byla jiná. Do vydání nařízení o evropském exekučním titulu platil i pro nesporné pohledávky pouze obecný mechanismus pro uznávání a výkon soudních rozhodnutí, tzv. doložka vykonatelnosti. Žadatel musel podstoupit schvalování či uznávání podkladového rozhodnutí, které bylo v domovském státě exekučním titulem, zahraničním soudem, který měl exekuci zahraniční pohledávky provádět. Takové řízení bylo náročné na čas a spojeno s vysokými náklady. Nařízení zavádějící evropský exekuční titul oproti tomu řízení pro nesporné pohledávky zjednodušuje a doložku vykonatelnosti ruší.

MINIMÁLNÍ NORMY PRO OCHRANU DLUŽNÍKA. Se zjednodušením řízení ale vyvstává otázka dostatečnosti garancí, které mají zabránit zneužití evropského exekučního titulu vůči dlužníkům. Nové nařízení proto stanovuje pro nesporná řízení tzv. minimální normy. Ty by měly takovému zneužití zabránit. Potřebnost těchto minimálních norem dokládá například skutečnost, že nařízení umožňuje potvrdit jako exekuční titul rozhodnutí, které bylo vydáno v rámci řízení, aniž by dlužník byl na takovém řízení přítomen. V českém právu se jedná o rozsudek pro zmeškání a platební rozkaz. Tyto minimální normy se týkají zejména doručování a poučení o důležitosti účasti na řízení. Mají zaručit, aby byl dlužník o konání řízení skutečně obeznámen. Pokud minimální standardy nebyly dodrženy, má dlužník právo požádat soud o přezkoumání evropského exekučního titulu.

NESOULAD S OBČANSKÝM SOUDNÍM ŘÁDEM. Nařízení zavádějící evropský exekuční titul je účinné téměř půl roku. Vzhledem k tomu, že se jedná o normu, která má nejen přednost před českým právem, ale také je přímo aplikovatelná, může kdokoli od této doby požadovat potvrzení své nesporné pohledávky za evropský exekuční titul. Zároveň může kdokoli z jiného členského státu požádat v České republice o přímý výkon rozhodnutí, které bylo potvrzeno domovským státem žadatele za evropský exekuční titul. Zde začíná jádro zmatků a z toho vyplývající nejistoty, dané nesouladem nařízení, obdařeným právem přednosti, s platným českým právem. V České republice je základním právním předpisem, který stanoví pravidla postupu při výkonu soudních rozhodnutí, občanský soudní řád. Uznání a výkon cizích rozhodnutí upravuje zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Ani jeden z těchto zákonů v současné době s úpravou evropského exekučního titulu nepočítá. Vládní návrh novely obou zákonů zavádějící evropský exekuční titul byl předložen Poslanecké sněmovně v srpnu minulého roku, tedy dva měsíce před tím, než evropské nařízení nabylo účinnosti. V současné době se nachází ve Sněmovně ve druhém čtení. Od počátku legislativního procesu bylo tedy zřejmé, že k novelizaci těchto předpisů včas nedojde. Jaké důsledky má současná situace? Jaké důsledky bude mít novela po jejím schválení pro toho, kdo se rozhodne požádat o potvrzení své nesporné pohledávky za evropský exekuční titul?

SOUDNÍ ROZHODNUTÍ A SMÍRY ANO. Přestože dosud nevstoupila v platnost novela zmíněných zákonů, jsou české soudy povinny rozhodnutí a soudní smíry, které vyhovují předepsaným podmínkám, za exekuční titul potvrdit. Vyplývá to z přímé aplikovatelnosti nařízení a jeho přednosti před národními právními předpisy, byť ty jsou s ním v současné době v nesouladu. Odepření uznání exekučního titulu kvůli tomu, že tento instrument české právo zatím nezná, by znamenalo porušení evropského práva a zakládalo by nárok na náhradu škody. Pokud odmyslíme skutečnost, že nesouladem českých a evropských norem je podkopáván princip právní jistoty, je systém díky zakotvené přednosti a za podmínky, že soudy budou plnit svou úlohu a přikročí k přímé aplikaci evropského práva, teoreticky funkční. S potvrzením soudních rozhodnutí a soudních smírů se tedy můžeme obrátit přímo na soud, který rozhodnutí vydal. Pokud oslovíme soud s žádostí o potvrzení rozhodnutí jako evropský exekuční titul, dostane se nám odpovědi, že soudům opravdu nic jiného nezbude, než evropské nařízení přímo aplikovat. Doporučí nám žádost ve formě formuláře tvořícího přílohu k nařízení vyplnit s tím, že se následně uvidí, jak se s ní soud vyrovná. Většinou jsou exekuční soudy, pokud jde o přímou aplikovatelnost nařízení, ochotny rozhodnutí za evropský exekuční titul potvrzovat.

ÚŘEDNÍ LISTINY. V případě úřední listiny nařízení tak konkrétní není a ponechává stanovení příslušnosti orgánu pro její potvrzení za exekuční titul na členském státu. Úřední listinou se míní např. notářský nebo exekutorský zápis, jímž se dlužník zaváže splnit pohledávku věřitele. Ke komu v takovém případě podat návrh na potvrzení takové úřední listiny za evropský exekuční titul, když nařízení zůstává obecné a kvůli dosud neschválené novele české právo mlčí? Ministerstvo spravedlnosti se domnívá, že za takové situace by měl být návrh na potvrzení za exekuční titul podán k obecnému soudu oprávněného, s jehož příslušností počítá návrh novely zmíněných předpisů. Soudy se s touto argumentací ale neshodují. V podstatě by šlo o dobrovolné převzetí potvrzování úředních listin za exekuční titul bez zákonného podkladu. Poslední, kdo tak zbývá k potvrzení úřední listiny za evropský exekuční titul, je ten, kdo tento zápis se svolením vykonatelnosti sepsal, tedy notář či exekutor. Z výkladu zákonů skutečně vyplývá, že k vydání takového potvrzení by opravdu mohl být příslušný notář a osvícení notáři to i přiznávají. Potvrzení úřední listiny tedy do přijetí novely závisí na informovanosti a ochotě notářů či exekutorů takové potvrzení vydat.

SITUACE PO NOVELE. Bylo by logické očekávat, že účinností novely bude tento problém vyřešen a zmatky odstraněny. Kvůli nedokonalosti novely však pravděpodobně dojde k situaci přesně opačné. Novela sice upřesní proces potvrzení a vyřeší i problém, kdo je k potvrzení úředních listin za evropský exekuční titul příslušný. Bude jím obecný soud oprávněného. Jako jediného účastníka řízení o potvrzení za exekuční titul však stanoví pouze věřitele a upravuje tak jen způsob, jak se má věřitel vydání exekučního titulu domoci. Nestanoví však již postup, jak se má zahraniční dlužník domáhat oprav či pozastavení výkonu v případě vadnosti samotného prohlášení za evropský exekuční titul. Zahraničnímu dlužníkovi tak nezbývá než podat žádost bez zákonné opory k českému soudu a doufat, že soud si sám najde cestu, jak na základě obecných ustanovení evropského nařízení rozhodnout. V budoucnu nás proto pravděpodobně čeká další novelizace.

Evropské nařízení je účinné už několik měsíců. Zákon, kterým má být provedeno, leží v Poslanecké sněmovně a aplikace závisí na osvícenosti a ochotě soudů, notářů a exekutorů používat přímo evropské právo zachycené v podobě nařízení. Podstatným pochybením však zůstává nedokonalost novely provádějící nařízení, která pravděpodobně způsobí více problémů, než pokud by vůbec nebyla přijata. Zavedení evropského exekučního titulu reaguje na skutečnost, že se společným evropským vnitřním trhem dochází stále častěji k přeshraničním sporům. Jistě se jedná o další krok Evropy ke sjednocení práva mezi členskými státy. Na straně druhé je na tomto případě možno demonstrovat opakující se problémy českého státu s harmonizací národního práva s právem evropským.

Vojtěch Vávra
Advokátní kancelář Gleiss Lutz