Africké námluvy

Senegalský prezident Abdoulaye Wade předvedl novinářům, kteří se minulý víkend sjeli na lisabonský summit Evropské unie s Afrikou, co to je "nová africká hrdost". "Afrika je krásná a bohatá nevěsta. O nápadníky nemá nouzi. Může si vybírat," odpověděl na otázku, zda jeho země podpoří návrh strategického partnerství, se kterým do Lisabonu přijela delegace Evropské komise. Mimochodem místo konání summitu, portugalský Lisabon, má ve vztahu k Africe z pohledu historie symbolický význam. V roce 1415 vyplula z ústí řeky Tejo, která protéká Lisabonem, jedna z prvních karavel, na kterých se portugalští mořeplavci pustili do průzkumu afrických břehů.

Senegalský prezident partnerství podpořil, ale také jménem většiny afrických zemí odmítl bruselské návrhy na nové dohody o liberalizaci obchodu. "V té podobě, v jaké nám byly předloženy, o nich jednat nebudeme." Evropanům přitom šlo právě o tyto dohody. Čas tlačí. Platnost těch stávajících, které existují na základě výjimky povolené Světovou obchodní organizací, vyprší s posledním dnem roku 2007.
A pokud jde o ony "námluvy", Evropané zjistili, že nejsou sami, kdo se o "krásnou a bohatou nevěstu" ucházejí. "Dnešní Afrika už nebude výsadním revírem Evropy, nepotřebujeme poručníkování ani z Bruselu, ani z jiné evropské metropole. Je na nás, jaké dohody uzavřeme třeba s Čínou, Indií nebo kteroukoli jinou zemí," poznamenal ghanský prezident John Kufuor, který je také úřadujícím předsedou Africké unie. Evropané se tak musejí smířit s tím, že na černém kontinentu už nehrají první housle a tón v námluvách udává Čína a Spojené státy.

Afričanů se dotklo už to, že z jejich kontinentu přijeli do Lisabonu všichni, kdo si zaslouží označení šéf státu nebo vlády, ale v evropské delegaci zely mezery. Nepřijel třeba britský premiér Gordon Brown. Také Česko poslalo do Lisabonu jen ministra zahraničí. Příčinou byl zimbabwský diktátor Robert Mugabe. Pro Evropany je to symbol útlaku a diktatury nepřijatelného typu, pro většinu představitelů afrických států ale jeden z nich.
"Vy v Evropě prostě nemáte dost přesných a hlavně pravdivých informací o tom, co se děje v Zimbabwe," horoval Wade. Německá kancléřka Angela Merkelová, kterou Unie pověřila, aby Mugabeho v Lisabonu kritizovala, udělala pro záchranu summitu hodně už tím, že dala jasně najevo: "...Afrika je příliš důležitá na to, abychom se jí zřekli kvůli jednomu diktátorovi."
Pravdou je, že lisabonský summit měl být třetí v pořadí. Ten první, který se konal v Káhiře před sedmi lety, skončil bez konkrétních závěrů. Ty se měly dojednat v roce 2004. Ale summit se tehdy nesešel, opět kvůli Mugabemu. Teď v Lisabonu to měl být nový začátek, mohutný posun kupředu. Výsledek je ale nemastný neslaný.

EVROPA KRITIZOVALA, ČÍNA JEDNALA. Zatímco Evropa se v Lisabonu cvičila ve výčitkách na adresu špatné situace v afrických zemích a kritizovala poměry v Zimbabwe, uzavírali Číňané v Africe obchody. Belgický list La Libre Belgique zveřejnil podrobnosti ze smlouvy mezi skupinou čínských podniků a vládou Demokratické republiky Kongo, která Číňanům zajišťuje dodávky nerostných surovin na příštích třicet let. Číňané mohou mimo jiné počítat s dodávkou osmi milionů tun mědi, 200 tisíc tun kobaltu a 372 tun zlata. Za to v Demokratické republice Kongo (někdejší Belgické Kongo) postaví dvanáct silnic, jednu železniční trať, 32 nemocnic, 145 zdravotnických středisek, dvě univerzity a pět tisíc bytů.

To, že ve společném podniku, který má dohodu realizovat, mají mít Číňané 68 procent a Konžané jen 32, je jiná věc. "Číňané v Africe investují, nekladou si žádné podmínky a jdou i do projektů, které jsou podle Evropanů příliš riskantní," shrnul pro Ekonom Khanyi Goasa z investiční organizace DTI z Jihoafrické republiky. Jinak řečeno: dokonce i Jihoafrická republika, bezesporu nejrozvinutější stát na černém kontinentu, s vládou, která má nejblíže k západním představám o vývoji k demokratickým pořádkům, nemá nic proti angažování Číny a nevidí v tom žádné nebezpečí. Ostatně několik set kilometrů východně od Durbanu, nejvýkonnějšího přístavu v Africe, staví jihoafrické firmy přístav nový, jehož kapacity budou převážně sloužit pro obchod s Asií.

Velvyslanec Jihoafrické republiky při Evropské unii Anil Sookal upozornil na další aspekt africko-čínské náklonnosti. "Čína byla původně velmi chudou zemí. Dokázala se z bídy zvednout vlastními silami. Pro mnoho afrických států to je vzor hodný následování. Nehledě na to, že na rozdíl od Evropy neměla říše středu v Africe nikdy žádné kolonie. A především se nevměšuje do vnitřních záležitostí. Čína je v Africe vítaná." A už zmíněný ghanský prezident připomněl: "Také Čína pozvala Afriku na summit. Konal se loni začátkem listopadu v Pekingu. A pozváni byli všichni bez výjimky."

Obdobně postupují i Spojené státy, které zvyšují odběr africké ropy, a s vybranými zeměmi vyjednávají o zřízení základen, které by měly chránit ropné zdroje. USA totiž předpokládají, že v dohledné budoucnosti budou krýt až 25 procent své spotřeby ropy přednostně ze zdrojů v západní Africe. Nejde totiž o tak rizikovou oblast, jakou je Blízký a Střední východ, a pouze Angola a Nigérie jsou členy Organizace zemí vyvážejících ropu. A také přepravní vzdálenost je podstatně menší než třeba od ropných přístavů v oblasti Perského zálivu.

HRA O CLA. Na rozdíl od Číny nebo Spojených států je Afrika pro Evropu bezprostředním sousedem. Ale už z pohledu na statistiku obchodu Evropské unie s černým kontinentem je zřejmé, že jde spíše o troškaření. Ale obchod je základ, a pokud Evropa stojí o to, aby se Afrika zbavila bídy, nemocí a etnických a občanských válek, musí otevírat své trhy. K tomu sloužily i dohody, jejichž platnost skončí 31. prosince letošního roku.
Uskupení zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), kterých je 78 (z toho je 53 států afrických), přiznala Evropa lepší obchodní podmínky než zbývajícím rozvojovým zemím. Právě proto dala Světová obchodní organizace Unii jen časově omezenou výjimku, neboť pravidla WTO zavazují členské země k poskytování rovných podmínek všem státům. To, že si Unie výjimku prosadila, má historické kořeny: v případě států, kterým byly přiznány lepší podmínky než jiným, jde vesměs o bývalé kolonie evropských mocností.

Evropská unie těmto zemím přiznala rozsáhlé osvobození od dovozních cel. Zároveň akceptovala to, že si signatářské země mohou ponechat ochranná cla na zboží dovážené z unijního prostoru. Brusel podle návrhu, se kterým přijela delegace do Lisabonu, chce, aby se země, se kterými má sjednané stávající dohody, zřekly do patnácti let čtyř pětin ochranných cel. Výměnou za to by Unie odstranila veškerá zbývající cla, dosud uvalovaná na dovoz z nejchudších zemí. Odpor afrických zemí proti takovémuto schématu vzájemného obchodu spočívá v jejich nechuti otevřít naplno své trhy evropskému vývozu. Mají totiž obavy, že by to zničilo jejich dosud velmi slabou výrobní sféru. A nabízené výhody, tedy plné otevření evropských trhů, by tuto hrozbu neodvrátily. Většina z afrických států se totiž na evropských trzích uplatňuje jen se surovinami a některými agrárními produkty.

KOLEKTIVNÍ VIZE PADLA. Evropský komisař pro obchod Peter Mandelson a německá kancléřka Angela Merkelová se teď cvičí v účelovém optimismu: Unie bude o obchodu s Afrikou jednat znovu už v pátek 14. prosince na evropském summitu v Bruselu. "Uvidíme, zda bude možné naše pozice k obchodu s Afrikou ještě více uvolnit," prohlásila kancléřka, citovaná listem Handelsblatt. Ovšem už teď je zřejmé, že do konce roku se nic napravit nepodaří, takže dosažení standardních dohod o volném obchodu s Afrikou se odsouvá. V lepším případě na první polovinu příštího roku.

Protože se vize kolektivní dohody spíše vzdaluje, usiluje Brusel o uzavření dohod o liberalizaci obchodu alespoň s jednotlivými státy. V posledních týdnech platnosti dohody uzavřela Unie předběžné dohody se čtyřmi státy na jihu kontinentu a s pěti státy východní Afriky. Avšak ekonomicky nejvýznamnější země kontinentu, Jihoafrická republika, a také Namibie, takové dohody odmítly. Velvyslanec Jihoafrické republiky při Evropské unii vysvětlil: "Největší výhrady máme k takzvané doložce nejvyšších výhod, kterou Brusel do návrhu začlenil na poslední chvíli. Předpokládá totiž, že všechny obchodní výhody, které si vyjednáme s jinými zeměmi, se musí rozšířit i na Evropskou unii. V tom vidíme hrubý zásah do suverenity země. Vyhrazujeme si právo na uzavření vlastních dohod třeba s Indií nebo Čínou bez toho, že bychom museli přihlížet námitkám nebo doporučením z Bruselu."

PARTNERSTVÍ ROVNÝCH. Podíl Afriky na obchodu s Českou republikou je velmi malý. Očekává se, že vývoz do afrických zemí letos dosáhne hodnoty zhruba 27,6 miliardy korun. Ale podíváme-li se zpět, jde o růst: V roce 2000 činil vývoz pouhých 14 miliard korun. "Zaznamenáváme vysloveně růst. Máme zájem na tom, aby se i české podniky mohly opřít ve svých úmyslech o dlouhodobou perspektivu, podpořenou smluvními vazbami," řekl Ekonomu náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. "Je to důležité už proto, že Afriku považujeme za kontinent druhé poloviny 21. století."
Když už se v Lisabonu nepodařilo dospět k dohodám o podstatné liberalizaci obchodu, je cenné už to, že summit dospěl alespoň k rámcové dohodě o strategickém partnerství. Ta nese neoficiální podtitul "Partnerství rovných". Vedle obchodu a rozvojové pomoci pamatuje tento dokument také na ochranu lidských práv, zlepšování státní správy, migraci, bezpečnost, a na poslední chvíli se podařilo zařadit i téma ochrany klimatu.

Na základě rámce, který byl připraven už před lisabonským summitem, bude vypracován akční plán a strategie jeho naplňování. Stanoveny budou i kontrolní postupy. Z toho, co je dosud známé, vyplývá, že Brusel kromě jiného zajistí pomoc při financování mírových misí pod hlavičkou Africké unie a pomůže také s logistikou mírových misí armád afrických zemí. Konkrétní částky nebyly zatím zmíněny. V dokumentu se mluví pouze o "vytvoření finančních nástrojů". Nicméně na prvním místě půjde zřejmě o spolufinancování mírové mise v krizí a občanskou válkou postižené západosúdánské provincii Dárfúr. Unie také plánuje pomocnou misi v Čadu.
Třicet nejchudších afrických zemí dostane dodatečnou rozvojovou pomoc. Na ni hodlá Brusel vyčlenit zhruba osm miliard eur. Z toho je 1,6 miliardy eur určených na opatření, jež mají vést ke zlepšení efektivnosti státní správy. Všechny peníze ale budou uvolňovány jen v případě, budou-li cílové projekty přesně definované a také kontrolovatelné.
Evropská unie také upouští od běžné praxe, kdy byly finanční prostředky, určené například na infrastrukturní projekty, vypláceny na příslušná projektová konta. Ukázalo se totiž, že to umožňovalo jejich neoprávněné čerpání a mnoho peněz se ztrácelo v korupčních kanálech. Nyní půjde o příspěvky do rozpočtů přijímajících zemí. Jejich vlády pak budou povinny vykazovat jejich čerpání v souladu s přijatou politikou.

PETR NĚMEC