Daň z elektřiny

- Kdo bude platit novou daň z elektřiny? Máte zájem o nákup elektrické energie osvobozené od daně? Při splnění určitých podmínek můžete požádat celní úřad o vydání povolení.
- Dodavatel má vždy postavení plátce. Registrovat se však musí až tehdy, když mu vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit.
- Zákon o dani z elektřiny nezná pojem souhrnný daňový doklad, neobsahuje pravidla pro vystavování dokladů odběratelem a nedává jasnou odpověď na otázku, zda lze doklady vystavit elektronicky.

Zdaněná energie

Do okamžiku, kdy v drátech elektrického vedení či plynových potrubích začne proudit energie zatížená daní a kdy z komínů kotlů na tuhá paliva bude pomalu stoupat zdaňovaný dým, zbývá několik týdnů.

Spolu s přijetím zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů dochází v České republice k zavedení daně z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv. Vedle již mnoho let fungující spotřební daně a daně z přidané hodnoty jde v principu o další nepřímé daně v české daňové legislativě, které se poprvé začnou uplatňovat k 1. 1. 2008. Načasování ekologické daňové reformy na stejný okamžik s reformou veřejných financí je shoda náhod, neboť jde o závazek, který musí Česká republika splnit kvůli svému členství v EU. Do daňové soustavy České republiky tak přichází kromě úprav stávajících daňových zákonů i představení daní zcela nových.

Příslušná část zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů týkající se daně z elektřiny nese označení 47, běžně je ovšem nazývána zákonem o dani z elektřiny. Na následujících stránkách se seznámíte s komentovaným paragrafovým zněním zákona o dani z elektřiny.

ČTYŘI DRUHY. Z pohledu zákona o dani z elektřiny budou od ledna roku 2008 proudit v elektrických rozvodných sítích čtyři druhy elektřiny:
- elektřina bez daně,
- zdaněná elektřina,
- elektřina osvobozená od daně díky jejímu původu,
- elektřina osvobozená od daně díky jejímu specifickému využití.
Podívejme se na tyto jednotlivé druhy blíže. Prvým je "elektřina bez daně", která od okamžiku své výroby bude prodávána mezi jednotlivými obchodníky s elektřinou. Na elektřinu by měla být uvalena daň teprve v okamžiku její spotřeby finálním spotřebitelem. V té chvíli se z této energie stane "zdaněná elektřina".
Na běžné domácnosti se kromě zvýšené ceny elektřiny nebudou vztahovat žádné formální daňové povinnosti. Zbývající dva druhy elektřiny by mohly dramaticky ovlivnit postoj mnoha podniků podnikajících ve výrobní sféře i v oblasti poskytování služeb k ekologické daňové reformě. Jde o elektřinu osvobozenou od daně díky jejímu původu a dále o elektřinu osvobozenou od daně díky jejímu specifickému využití. Nadále tak od 1. ledna 2008 bude existovat možnost spotřeby energie bez dodatečného navýšení ceny o daň.

ZÁKON O DANI Z ELEKTŘINY POPISUJE, jak mají se zmíněnými čtyřmi druhy energie nakládat jednotliví účastníci trhu s energií - mezi jinými obchodníci, výrobci, spotřebitelé nebo provozovatelé distribučních a přenosových soustav. Uvádí, kdy má který z nich povinnost zdanit elektřinu, kterou disponuje. Zákon rovněž obsahuje potřebná ustanovení o možnosti zbavit se této povinnosti prostřednictvím využití osvobození. Samozřejmě je od daně z elektřiny možné osvobodit pouze zákonem stanovenou elektřinu, většina elektřiny bude tedy dani podléhat.
Na celý koloběh nezdaněné, zdaněné, případně osvobozené energie budou z pohledu uplatnění daně z elektřiny dohlížet celní úřady, které jsou stejně jako u spotřebních daní správci této daně. Zákon o dani z elektřiny jim mimo jiné dává za úkol kontrolovat správnost podávaných přiznání k dani, dohlížet na obsah a formu daňových dokladů či rozhodovat o přidělování osvobození a o jejich odnímání.
S celními úřady se kvůli uplatňování nově zavedené daně z elektřiny setkají její výrobci a dále každý obchodník s touto komoditou. Domácnosti a podnikatelé nesplňující podmínky pro nákup osvobozené energie do styku se správcem daně z elektřiny běžně nepřijdou. V konečném důsledku to ale budou právě oni, kdo tuto daň zaplatí.
Současně bude od 1. ledna 2008 zavedena i daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv, fungující na obdobných principech jako daň z elektřiny. Tyto daně vám představíme v některém z nejbližších čísel týdeníku Ekonom.

Zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů

Část čtyřicátá sedmá
Daň z elektřiny
Čl. LXXIV

§ 1
Předmět úpravy
(1) V této části jsou zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství¹⁾ a upraveny podmínky zdaňování elektřiny daní z elektřiny (dále jen "daň").
(2) Správu daně vykonávají celní orgány.

Komentář
Závazek zavést zdaňování elektřiny vyplývá České republice především ze směrnice Rady 2003/96/ES. Při přípravě zákona o dani z elektřiny se naši zákonodárci museli držet jejího smyslu a účelu. Nejde jen o samotnou specifikaci předmětu daně, ale například i o určení, kdy se stává elektřina předmětem daně, či o povinném dodržení minimální sazby daně jednotlivými členskými státy. Směrnice však ponechávají plně na úvaze zákonodárce, jakou podobu legislativy implementující ekologické daně zvolí. Konkrétní systém zdanění v České republice byl vtělen do samostatného daňového zákona o dani z elektřiny (dále rovněž používáme i označení "zákon o DzE", ZoDzE, případně jen "zákon").
Správou zákona o dani z elektřiny byla pověřena celní správa České republiky. Vzhledem k tomu, že daň z elektřiny je funkčně velice příbuzná dani spotřební, jejímiž správci jsou také celní orgány, jde nesporně o logický krok.

§ 2
Vymezení pojmů
(1) Pro účely této části se rozumí
a) daňovým územím území České republiky,
b) dodavatelem obchodník s elektřinou²⁾ výrobce³⁾ podle energetického zákona a operátor trhu s elektřinou⁴⁾,
c) konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně; konečným spotřebitelem není provozovatel distribuční soustavy⁵⁾, provozovatel přenosové soustavy⁶⁾,
d) ekologicky šetrnou elektřinou elektřina
1. pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie,
2. vyrobená ve vodních elektrárnách,
3. vyrobená z biomasy⁷⁾ nebo produktů vyrobených z biomasy,
4. vyrobená z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů, nebo
5. vyrobená z palivových článků,
e) klasifikací NACE odvětvová klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90, ve znění nařízení Komise (ES) č. 29/2002 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství,
f) metalurgickými procesy tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů uvedená v klasifikaci NACE pod kódem DJ 27 "výroba základních kovů a hutních výrobků",
g) mineralogickými postupy procesy uvedené v klasifikaci NACE pod kódem DI 26 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků",
h) kódem nomenklatury číselné označení výrobků uvedené v nařízení Rady o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku⁸⁾, ve znění platném k 1. lednu 2002,
i) identifikačními údaji obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o právnickou osobu; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky nebo adresa místa pobytu cizince v České republice a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o fyzickou osobu.
(2) Pro účely této části se považuje za
a) bezúhonného ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za hospodářský trestný čin nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen,
b) den dodání den odečtu z měřícího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby elektřiny.

Komentář
Paragraf 2 zákona o dani z elektřiny plní funkci rozcestníku, protože vymezuje základní definice pojmů, které zákon dále užívá. Je však potřeba si všimnout, že není rozcestníkem jediným. Základní definice pojmů najdeme rozesety i v dalších paragrafech zákona.
V odstavci 1 písm. a) se vymezuje pojem "daňové území", kterým se rozumí celé území České republiky. Jeho definice má dopady především na aplikaci § 3 odst. 1 a § 5 odst. 1: důsledkem je uplatnění daně podle českého zákona o dani z elektřiny pouze na elektřinu fyzicky dodanou konečnému spotřebiteli na území ČR. Elektřina fyzicky dodaná konečnému spotřebiteli na území jiného členského státu by měla podléhat tamní ekologické dani.
Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) odlišují dva klíčové subjekty, se kterými operují další ustanovení zákona o DzE - dodavatele a konečného spotřebitele a poprvé se zde setkáváme s pojmem "nabytí elektřiny bez daně". Institut elektřiny bez daně je základním stavebním kamenem fungování zákona a jeho vztah k pojmům dodavatel a konečný spotřebitel je následující:
- dodavateli je dána možnost nakoupit elektřinu bez daně;
- dodavatel může jinému dodavateli prodat elektřinu opět bez daně;
- konečnému spotřebiteli nesmí být dodána elektřina bez daně.
Následující ustanovení (§ 2 odst 1.) definují většinou technické pojmy mající nejčastěji dopady na možná daňová zvýhodnění. Blíže viz komentář k § 8 zákona o dani z elektřiny, kde zjistíme, že na obsahu těchto technických pojmů závisí aplikace některých osvobození.
Vymezení bezúhonné osoby má souvislost výhradně jen s § 10 odst. 2 písm. b) - nikde jinde se zákon na bezúhonnou osobu neodvolává. Na bezúhonnosti navrhovatele tak pouze závisí udělení povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně celním úřadem (§10 odst. 2). Je zajímavé, že tato úprava se s ohledem na znění definice bezúhonné osoby týká pouze fyzických osob žádajících o povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.
V § 2 odst. 2 písm. b) je definován okamžik, kdy má dojít za splnění dalších podmínek zákona o DzE ke dni přiznání daně z elektřiny. Podstatným okamžikem je den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby energie. Zákon uvádí zdánlivě obdobné varianty ve snaze pokrýt všechny situace, které přináší praxe. Například některá kolejová vozidla nemají vlastní měřicí zařízení, proto se spotřeba trakční energie na železnici bude nejspíše určovat zjednodušeně řečeno příkonem dané lokomotivy vynásobeným dobou jízdy (ve skutečnosti mají subjekty již dnes fakturující trakční elektřinu k dispozici daleko sofistikovanější modely propočtů její spotřeby). Nicméně kdykoli bude spotřeba elektrické energie určena výpočtem (ať již jednodušším, či složitým) vždy zůstává otázkou, zda tímto náhradním způsobem dojde ke zjištění skutečné spotřeby energie. Máme obavy, že správce daně bude vcelku oprávněně argumentovat, že výsledkem i toho nejpropracovanějšího výpočtu nakonec je vždy pouze odhad skutečné spotřeby energie. Nelze proto vyloučit, že správce daně bude trvat výhradně jen na odečtech z měřicího zařízení.
Není stanoven žádný pevný termín pro zdanění dodané energie, jako například konec kalendářního roku. Není ani nutné daň z elektřiny přiznávat ke dni přijetí záloh na dodanou elektřinu. Způsob určení dne dodání by tak neměl nadbytečně zvyšovat administrativní zátěž dodavatelů energie.

§ 3
Plátce daně
(1) Plátcem daně je
a) dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli,
b) provozovatel distribuční soustavy⁵⁾ a provozovatel přenosové soustavy⁶⁾,
c) fyzická nebo právnická osoba, která použila elektřinu osvobozenou od daně podle § 8 odst. 2 k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo
d) fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněnou elektřinu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně.
(2) Plátce daně podá návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.
(3) Postavení plátce daně bez povinnosti se registrovat má dodavatel, kterému nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

Komentář
Plátce daně z elektřiny je osoba odpovědná za její přiznání a zaplacení správci daně. Zákon rozlišuje čtyři kategorie plátců.
První kategorie plátců (§ 3 odst. 1 písm. a)) je navržena jako důsledek § 12. Z něj mimo jiné vyplývá, že při dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území zákon požaduje vybrat daň z elektřiny. Paragraf 3 odst. 1 písm. a) odpovídající povinnost přenáší na daného obchodníka tím, že jej označuje jako plátce daně z elektřiny.
Zákon kromě dodavatele (za kterého považuje jejího výrobce podle energetického zákona, obchodníka s elektřinou a operátora trhu s elektřinou), a kromě konečného spotřebitele (kterým je obecně fyzická či právnická osoba bez povolení k nabytí elektřiny bez daně) vymezuje ještě další skupinu - to jsou právě provozovatelé distribuční soustavy a provozovatelé přenosové soustavy, ze kterých se rekrutuje druhá kategorie plátců (§ 3 odst. 1 písm. b)).
Důvod pro toto vymezení není možná na první pohled zcela zřejmý. Provozovatelé distribučních a přenosových soustav jsou však vyjmuti z množiny dodavatelů, protože musejí odlišným způsobem vést evidenci (§§ 18-21). Samozřejmě, že pokud je provozovatel distribuční soustavy obchodníkem podle zákona o DzE, stane se plátcem již z tohoto titulu. To však neplatí pro provozovatele přenosové soustavy, který držitelem licence na obchod s elektřinou být vůbec nesmí. Důvod vyjmutí z množiny konečných spotřebitelů je naopak skryt v § 8 odst. 3 (blíže viz komentář k § 8).
V případě třetí kategorie plátců je nezbytné vysvětlit, že zákon o dani z elektřiny kromě zdaněné elektřiny a elektřiny nabyté bez daně rozeznává ještě třetí druh elektrické energie - tím je elektřina osvobozená od daně. Jejím charakteristickým znakem je, že může být spotřebována konečným spotřebitelem nebo (čistě technicky vzato dokonce i dodavatelem nebo provozovatelem distribuční či přenosové soustavy), aniž by došlo k jejímu zdanění daní z elektřiny. Tato vlastnost ji odlišuje od elektřiny bez daně, kterou je potřeba zatížit daní při dodání konečnému spotřebiteli, nebo při spotřebě jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou. Zákon požaduje vybrat daň z elektřiny, která byla sice dodána jako osvobozená energie, ale spotřebována k neosvobozeným účelům. A tento požadavek řeší § 3 odst. 1 písm. c).
Nakonec se dostáváme ke čtvrté množině plátců. Jde o zbytkovou množinu jakýchkoli fyzických nebo právnických osob, které spotřebovaly nezdaněnou elektřinu a o kterých nepojednávaly předchozí odstavce § 3. Dopadá tak například na obchodníky, kteří na základě platného povolení nakoupili elektřinu bez daně, ale nedodali ji a spotřebovali pro své vlastní účely. V praxi může jít o úbytek elektřiny v rozvodné síti, který nelze vysvětlit ztrátami při jejím přenosu.
Nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit je plátce daně povinen podat návrh na registraci k dani u celního úřadu. Po procesní stránce se tato podání řídí příslušnými ustanoveními zákona o správě daní a poplatků, zákon o DzE samostatně zvláštní úpravu neobsahuje. Registrace se správci daně předkládá na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. V současné době lze příslušné formuláře nalézt na webových stránkách celní správy www.cs.mfcr.cz. V souvislosti s § 3 odst. 2) upozorňujeme dále na komentář k § 30, kde lze nalézt další modifikující pravidla platná specificky pro dodávky elektřiny v průběhu ledna 2008.
Ojedinělým prvkem daňové soustavy České republiky je ustanovení § 3 odst. 3: Dodavatel má vždy postavení plátce, registrovat se však musí až tehdy, vznikne-li mu povinnost daň přiznat a zaplatit.
Povšimněme si, že toto ustanovení nedopadá na provozovatele přenosových či distribučních soustav, zákon je nechápe jako dodavatele. Nedopadá zdánlivě ani na osoby, které jako spotřebitel nakoupí elektřinu osvobozenou od daně a následně ji prodají jiné osobě. Ty sice nejsou povinny daň přiznat a zaplatit (viz § 5 odst. 2), nicméně při strikním výkladu § 3 odst. 1 písm. c) jsou tyto osoby plátci (prodejem energie ji použili k jiným účelům, než na který se osvobození vztahuje). Současně však tyto osoby nejsou dodavateli, neboť nesplňují definici podle § 2 odst. 1 písm. b). Je obtížné předjímat, jaká interpretace zákona bude obecně přijata. Nicméně podle našeho názoru každá osoba, která nakoupí elektřinu osvobozenou od daně a následně ji prodá jiné osobě, nemá povinnost přiznat daň, a proto by ani neměla mít povinnost se registrovat.

§ 4
Předmět daně
Předmětem daně je elektřina uvedená pod kódem nomenklatury 2716.

Komentář
Směrnice Rady 2003/96/ES, ve znění směrnice Rady 2004/74/ES hovoří o tom, že členské státy jsou povinny aplikovat daň na elektřinu s číselným označením 2716 uvedeným v nařízení Rady o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku. V tomto smyslu je předmět daně definován v § 4 s využitím legislativní zkratky "kód nomenklatury". Její definici nalezneme v § 2 odst. 1 písm. h).
Ačkoli může nezávislému pozorovateli připadat tak složitá definice nadbytečná, má v zákoně své opodstatnění, protože elektřinu fixuje na stav celního sazebníku platného k 1. 1. 2002. Změny celního sazebníku by tak neměly ovlivnit definici předmětu daně. Datum 1. 1. 2002 přitom opět vyplývá ze směrnice Rady 2003/96/ES.

§ 5
Vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit
(1) Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem
a) dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území,
b) spotřeby elektřiny osvobozené od daně podle § 8 odst. 2 k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo
c) spotřeby nezdaněné elektřiny, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně.
(2) Povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká, pokud fyzická nebo právnická osoba, která nabyla zdaněnou elektřinu nebo elektřinu osvobozenou od daně, dodá takovou elektřinu jiné fyzické nebo právnické osobě.

Komentář
Obecně je povinnost daň přiznat a zaplatit vázána na dodání elektřiny nebo na její spotřebu. To znamená, že v situacích, kdy dochází ke vzniku plátcovství, nastává povinnost daň přiznat a zaplatit. Zjevnou výjimkou jsou pouze provozovatelé distribučních a přenosových soustav. Přikloníme-li se k velice striktnímu výkladu zákona (blíže viz komentář k § 3), pak druhou výjimkou by teoreticky mohly být i osoby, které jako spotřebitel nakoupí elektřinu osvobozenou od daně a následně ji prodají jiné osobě.
Abychom správně interpretovali § 5 odst. 1 písm. a), je třeba určit den dodání elektřiny. Jeho definici nalezneme v § 2 odst. 2, v jehož komentáři vysvětlujeme, že den dodání zákon o DzE neváže vždy jen na den odečtu z měřicího zařízení, ale i na den zjištění skutečné spotřeby elektřiny. Nicméně opět i na tomto místě vyjadřujeme obavy, zda způsob zjištění bez odečtu z měřicího zařízení bude správci daně v praxi akceptován.
V § 5 odst. 1 písm. a) je opět skryt již jednou komentovaný princip fungování daně z elektřiny. Dodavatel může dodat elektřinu bez daně pouze jinému obchodníkovi. Ovšem při dodání elektřiny konečnému spotřebiteli zákon požaduje vybrat daň z elektřiny. Jak vyplývá z § 3 definujícího plátce DzE, a vůbec z principu nepřímých daní, zákon přenáší povinnost vybrat daň na daného obchodníka.
Povšimněme si, že jak § 3 tak i § 5 pro možnost vzniku povinnosti přiznat a zaplatit daň, považují za nutné uskutečnění dodání elektřiny na daňovém území. Daňové území vymezuje § 2 odst. 1 jako celé území České republiky. Lze se domnívat, že místem dodání elektřiny je odběrné místo, prostřednictvím něhož je spotřebitel připojen k elektrizační soustavě. Nicméně ZoDzE jasnou definici místa dodání neobsahuje. Zákon rovněž blíže nespecifikuje, zda dodání elektřiny s místem dodání na přeshraničním styčném bodu mezi přenosovými soustavami (např. ČEPS/EoN) se považuje za uskutečněné na daňovém území, či zda se takové dodání považuje za uskutečněné mimo daňové území. Za předpokladu, že by z přeshraničních styčných bodů elektřinu neodebírali koneční spotřebitelé, nebude nám v zákoně definice místa plnění chybět. Opak je však pravdou - před obtížně řešitelný problém bude postaven například český obchodník s elektřinou dodávající tuto komoditu německému obchodníkovi s elektřinou, který nemá licenci na nákup elektřiny bez daně podle § 12.
Absence definice místa spotřeby - viz § 5 odst. 1 písm. b) a c) - není nijak fatální, protože lze celkem snadno odvodit, jak by mohla definice místa spotřeby vypadat. Vážnější může být, že zákon pro vznik plátcovství a povinnosti přiznat a zaplatit daň vůbec ani nerozlišuje, kde ke spotřebě došlo. To by teoreticky mohlo svádět k závěru, že plátce má povinnost daň přiznat a zaplatit při spotřebě jakékoli nezdaněné elektřiny, ať již je spotřebována na území ČR nebo mimo ně. Jak už jsme však uvedli výše, je samozřejmě evidentní, že zdanění spotřeby mimo daňové území odporuje smyslu a účelu zákona o DzE. Velice pravděpodobně proto zákon bude všeobecně interpretován tak, že i v případě spotřeby elektřiny bude rozhodujícím faktorem místo spotřeby.
Podle § 5 odst. 2) povinnost přiznat a zaplatit daň nevzniká, pokud osoba nabyla zdaněnou elektřinu a dodá ji jiné osobě. Úmysl zákonodárce je zřejmý, snaží se zabránit dvojímu zdanění elektřiny.
Další dopady § 5 odst. 2) jsou však poněkud méně zjevné - v případě nakoupené elektřiny osvobozené od daně podle § 8 odst. 2 a následně prodané jiné osobě je odpovědnost za uhrazení daně přesunuta až na tu osobu, která elektřinu skutečně spotřebovala. Samozřejmě za předpokladu, že elektřina nebyla spotřebována pro účely, na které se vztahuje osvobození. Ustanovení § 5 odst. 2) jsou tak poměrně dobře využitelná u těch spotřebitelů, u nichž zájem nakupovat osvobozenou energii naráží na technické problémy s instalováním vlastního měřicího zařízení, případně na problémy se získáním povolení k nakupování osvobozené elektrické energie. Takoví spotřebitelé budou moci získávat osvobozenou energii "přefakturací" od jiných osob.

§ 6
Základ a sazba daně
(1) Základem daně je množství elektřiny v MWh.
(2) Sazba daně činí 28,30 Kč/Mwh.

Komentář
V tomto paragrafu je určen základ daně jako množství elektřiny v MWh. Důvodová zpráva sice uvádí, že "se stanovuje sazba daně, která splňuje minimální úroveň požadovanou směrnicí 2003/96/ES" Toto tvrzení je jen poloviční pravdou, směrnice 2003/96/ES totiž určuje dvě minimální sazby daně v závislosti na využití elektřiny. V případě nekomerčního využití je sazba daně podle této směrnice 1 EUR/Mwh, což odpovídá sazbě implementované zákonem o DzE. Nicméně v případě elektřiny spotřebované pro obchodní či výrobní využití sazba daně podle směrnice 2003/96/ES činí polovinu, tj. 0,5 EUR/Mwh. Domníváme se, že zákon tuto poloviční sazbu neobsahuje kvůli možným pochybám zákonodárce, zda lze prakticky zákonem definovat a zajistit jasné odlišení mezi komerčním a nekomerčním využitím elektřiny. Jistě však i dalším důvodem bylo to, že výnos z daně z elektřiny představuje dodatečný rozpočtový příjem a snížení sazby na polovinu by vedlo k jeho relativně vysokému výpadku.

§ 7
Výpočet daně
Výše daně se vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně.

§ 8
Osvobození od daně
(1) Od daně je osvobozena elektřina
a) ekologicky šetrná,
b) vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je tam spotřebována,
c) vyrobená ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně, v zařízeních se jmenovitým elektrickým výkonem do 2 MW, pokud je taková elektřina spotřebována přímo nebo je dodávána prostřednictvím vedení, kterým je dodávána výhradně taková elektřina.
(2) Od daně je osvobozena také elektřina určená k použití nebo použitá
a) k technologickým účelům nezbytným pro výrobu elektřiny nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla⁹⁾,
b) k technologickým účelům nezbytným k udržení schopnosti vyrábět elektřinu nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla⁹⁾,
c) ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě,
d) při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí na dráze železniční, tramvajové a trolejbusové,
e) při elektrolytických nebo metalurgických procesech, nebo
f) k mineralogickým postupům.
(3) Nabýt elektřinu osvobozenou od daně podle odstavce 2 jinak než výrobou může pouze konečný spotřebitel, který je držitelem povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.
(4) Je-li elektřina uvedená v odstavci 2 odebírána konečným spotřebitelem od dodavatele, je taková elektřina osvobozena od daně pouze tehdy, pokud byla odebrána do odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně, jehož registrační číslo¹¹⁾ je uvedeno v povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.

Komentář
Zákon rozeznává dva běžné režimy dodávek energie. Prvým jsou dodávky mezi jednotlivými obchodníky s touto komoditou - ti mezi sebou dodávají elektřinu v úrovni bez daně. Druhým jsou dodávky konečnému spotřebiteli - poslední článek obchodního řetězce, který dodá elektřinu na daňovém území konečnému spotřebiteli, je povinen elektřinu zatížit daní.
Kromě elektřiny nabyté bez daně a zdaněné elektřiny však zákon rozeznává ještě třetí kategorii elektrické energie - elektřinu osvobozenou od daně. Přitom osvobození elektřiny dává do souvislosti buď se způsobem její výroby, nebo se způsobem její spotřeby konečným spotřebitelem.
V souvislosti s výrobou je od daně osvobozena elektřina vyrobená ekologicky šetrným způsobem, tedy z obnovitelných zdrojů uvedených v § 2 odst 1) písm. d). Jde o elektřinu pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie, vyrobenou ve vodních elektrárnách, z biomasy nebo produktů vyrobených z biomasy, z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů, nebo vyrobenou z palivových článků.
Od daně je osvobozena také elektřina vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je zde rovněž spotřebována. Směrnice 2003/96/ES však podmínku spotřeby v dopravním prostředku výslovně nezmiňuje, hovoří pouze o osvobození elektřiny vyrobené na palubách dopravních prostředků. Není tedy zřejmé, jaký bude režim elektřiny vyrobené například při jízdě osobního automobilu, pokud nebude spotřebována přímo v daném automobilu. Důvodová zpráva uvádí, že "výroba elektřiny v dopravních prostředcích není primárním účelem; elektřina je spotřebována pouze v souvislosti s provozem dopravního prostředku". Zákonodárce tedy pravděpodobně chtěl vyjádřit to, že od daně je osvobozena elektřina vyrobená v dopravních prostředcích a spotřebovaná ať již v přímé či nepřímé souvislosti s jeho provozem.
Dalším typem osvobození závislým na způsobu výroby je osvobození elektřiny, která byla vyrobena v malém výrobním zařízení do 2 MW elektrického výkonu z výrobků již jednou zdaněných. Nebude tak potřeba odvádět daň z mobilních zdrojů elektřiny poháněných stlačeným plynem či jinými palivy podléhajícími spotřební dani. Toto ustanovení by mělo umožnit nezdaňování elektřiny dodávané záložními zdroji do části elektrizační soustavy při dočasném výpadku elektřiny.
V § 8 odst. 2 jsou vyjmenována taková osvobození, která jsou aplikována na elektřinu v závislosti na jejím předpokládaném či skutečném použití.
Prvé tři kategorie (písm. a) až c)) se vztahují na spotřebu elektřiny technologicky nezbytné pro její výrobu či přenos. Je tak osvobozena elektřina použitá pro provoz systémů elektráren a ke krytí ztrát v přenosových nebo distribučních soustavách. Ze zákona nevyplývá, jak zjistit objem přirozených technologických ztrát při přenosu elektrické energie a jak jej odlišit od objemu elektřiny provozovateli přenosových a distribučních soustav spotřebované k jiným účelům. Provozovatelé přenosových a distribučních soustav však disponují potřebnými matematickými modely, pomocí nichž je možné technologické ztráty vyčíslit.
Je poněkud zarážející, proč důvodová zpráva hovoří o tom, že osvobozena je kromě elektřiny použité ke krytí ztrát při jejím přenosu i elektřina použitá pro její přečerpávání (ano, skutečně hovoří o přečerpávání). Považujeme za nutné podotknout, že takové osvobození není v zákoně zmíněno, a to z jednoduchého důvodu - pro přenos elektřiny totiž není žádná jiná elektrická energie využívána; pouze jsou pokryty ztráty při jejím přenosu.
Zbývající tři kategorie osvobození popisují elektrickou energii spotřebovanou v rámci specifických odvětví. To se týká elektrolytických, metalurgických procesů a mineralogických postupů. Nezapomeňte, že tyto pojmy definuje pro své účely v § 2 odst. 1. Dále se tato možnost osvobození týká provozovatelů železniční, tramvajové či trolejbusové dopravy.
Možnost osvobození elektřiny v závislosti na jejím předpokládaném či skutečném použití je dále omezena pouze na případy uvedené v § 8 odst. 3) a 4) zákona o DzE. Obě dvě ustanovení kladou další podmínky pro osvobození elektřiny při jejím nabytí jinak než výrobou.
Dikce § 8 odst. 3) může být na první pohled zavádějící. Zdá se, že možnost získat elektřinu osvobozenou od daně jinak než výrobou má pouze konečný spotřebitel, který vlastní povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně (o tomto povolení viz blíže komentář k § 9). Budeme-li však vycházet z definice konečného spotřebitele (§ 2 odst. 1 písm.c)), potom provozovatelé distribučních a přenosových soustav nebudou schopni nakoupit osvobozenou elektřinu určenou ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě. Přitom zákon tuto možnost zjevně připouští jejím vyjmenováním v § 8 odst. 2 písm. c).
Odpovědí na tuto spornou situaci je interpretace ustanovení § 8 odst. 3): obecně nezakazuje nákup elektřiny osvobozené od daně nikomu, pouze v případě konečných spotřebitelů si vymiňuje, aby při nakupování osvobozené elektřiny byli držiteli zvláštního povolení. Zákon tedy po provozovatelích distribučních a přenosových soustav pouze požaduje, aby byli registrováni jako plátci daně a plnili svou evidenční povinnost podle § 20 (viz komentář k §§ 3, 5 a 20). Zvláštní povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně není nutností.
Co se týká § 8 odst. 4), podle prozatímních zkušeností se jeví jako prakticky největší překážka pro aplikaci osvobození na nakupovanou elektřinu konečným spotřebitelem. Zákon vyžaduje, aby byla elektřina odebrána do odběrného místa podle energetického zákona, které je určeno pro odběr elektřiny osvobozené od daně a které má specifické registrační číslo uvedené v povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. To lze vykládat minimálně dvěma způsoby:
Lze dovodit, že pro možnost osvobození elektřiny zákon vyžaduje faktické oddělení osvobozené elektřiny od elektřiny neosvobozené pomocí samostatného odběrného místa. Již sama existence § 8 odst. 4) tomuto výkladu velice nasvědčuje.
Lze dovodit, že zákon vyžaduje, aby bylo odběrné místo pro odběr osvobozené elektřiny registrováno podle energetického zákona a aby bylo oznámeno správci daně. Nemusí však být přes něj nakupována pouze osvobozená elektřina. Není ale zřejmé, proč by pak zákonodárce měl takový zájem o přesnou specifikaci odběrného místa a o jeho nahlášení správci daně včetně předání "schématu zobrazujícího odběrné elektrické zařízení v odběrném místě, včetně zařízení využívajících elektřinu osvobozenou od daně" (viz blíže § 9 odst. 3 b). Navíc v původních verzích připravovaného zákona měla žádost o udělení povolení obsahovat "prohlášení o tom, že je technicky vyloučeno, aby elektřina osvobozená od daně byla použita k jiným účelům než k účelům, na které se vztahuje osvobození od daně". Tento text byl z konečné verze znění zákona vypuštěn. Odstranění ustanovení procesního charakteru upravujícího podobu žádosti může pravděpodobně jen těžko ovlivnit význam § 8 odst. 4 zákona upravujícího samotný princip fungování osvobození, jehož podoba se oproti původnímu znění nijak nezměnila.
Nicméně důvodová zpráva vypracovaná předkladatelem zákona k § 9-11 přímo tento výklad zákona zmiňuje ("Koneční spotřebitelé často musejí odebírat do jednoho odběrného místa elektřinu zdaněnou a elektřinu osvobozenou od daně, kterou nelze při odběru technicky odlišit..."). Situace je tak poměrně nepřehledná.
V současné době není známo, jakou interpretaci budou zastávat správci daně rozhodující o vydávání povolení k odběru elektřiny osvobozené od daně. Vše je v praxi ztíženo dále tím, že ze zákona není ani zjevné, do jaké míry má elektřina souviset s činnostmi vyjmenovanými v § 8 odst. 3) písm. d) až f) , aby ji bylo možno považovat za osvobozenou. Určitým vodítkem může být důvodová zpráva vypracovaná předkladatelem zákona k § 8 zákona, která uvádí:
"Elektřina spotřebovaná bezprostředně v souvislosti s veřejnou hromadnou dopravou je i taková, která je nezbytná pro zajištění bezpečného a přiměřeného provozu. Osvobození se tedy bude vztahovat např. na elektřinu trakční, spotřebovanou na palubách, použitou pro zabezpečovací a řídicí systémy a elektřinu nezbytnou pro provoz stanic metra. V případě elektrolytických, metalurgických procesů a mineralogických postupů je možné osvobození vztáhnout výlučně na elektřinu použitou bezprostředně pro technologické účely."
Nicméně ani důvodová zpráva příliš světla do dané problematiky nevnáší. Jako elektřinu nezbytnou pro zajištění bezpečného a přiměřeného provozu v případě kolejové dopravy si lze i při menší dávce fantazie představit téměř veškerou elektřinu spotřebovanou danými dopravními společnostmi a dostat se tak až nad rámec zákona o DzE. Takový přístup by byl příliš krátkozraký a je možné předpokládat, že by správce daně povolení na možnost pořizování elektrické energie osvobozené od daně nevydal. V případě elektrolytických, metalurgických procesů a mineralogických postupů se pojem "energie použitá bezprostředně pro technologické účely" použitý v důvodové zprávě zdá být přiměřený obsahu relevantních pojmů směrnice 2003/96/ES. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že tomuto pojmu může být v praxi obecně přikládán různý význam a může tak dojít i v tomto případě k výkladovým nejasnostem.

Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně
§ 9
(1) O vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně rozhoduje celní úřad.
(2) Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně obsahuje
a) identifikační údaje navrhovatele,
b) předpokládané roční množství odebrané elektřiny osvobozené od daně v MWh,
c) registrační číslo¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně,
d) rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny, výpis z obchodního rejstříku, nebo výpis z živnostenského rejstříku¹²⁾, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatel zahraniční osobou; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.
(3) Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně musí rovněž obsahovat
a) popis účelu a způsobu použití elektřiny osvobozené od daně včetně odkazu na ustanovení této části, podle něhož je elektřina osvobozena od daně,
b) schéma zobrazující odběrné elektrické zařízení v odběrném místě navrhovatele odpovídající skutečnému stavu, včetně zařízení využívajících elektřinu osvobozenou od daně.

Komentář
Ustanovení obsahují procesní pravidla pro vydávání Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. Nemá význam opakovat veškeré zákonné požadavky na žádost a osobu žadatele. V souvislosti s vydáváním povolení považujeme za vhodné především upozornit na komentář k přechodnému ustanovení § 30 odst. 2), zabývající se důsledky podání žádosti do 15. ledna 2008. Není stanovena oficiální podoba žádosti, na webových stránkách celní správy je možné získat poměrně podrobné informace k jejím náležitostem.

§ 10
(1) Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 9 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad výpis z evidence Rejstříku trestů.
(2) Celní úřad vydá povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, jsou-li splněny následující podmínky:
a) návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 9 odst. 2 a 3,
b) navrhovatel je bezúhonný,
c) navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a
d) navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 11 odst. 4 písm. b) nebo c).
(3) Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně se vydává na dobu 5 let.

§ 11
(1) Držitel povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně je povinen oznámit celnímu úřadu každou změnu údajů uvedených v § 9 odst. 2 písm. c) a d) a v § 9 odst. 3 do 15 dnů ode dne jejich změny.
(2) Dojde-li ke změně registračního čísla¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně, celní úřad na základě oznámení rozhodne do 30 dnů o změně původního povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.
(3) Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně zanikne
a) uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,
b) zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,
c) dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkurzu na majetek držitele povolení,
d) dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení, nebo
e) dnem zániku živnostenského oprávnění¹³⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.
(4) Celní úřad zruší povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, jestliže
a) držitel povolení o zrušení povolení požádá,
b) držitel povolení použil elektřinu osvobozenou od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, a nepřiznal daň odpovídající jinému účelu použití elektřiny, nebo
c) držiteli povolení byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. d).

§ 12
Nabytí elektřiny bez daně
Nabýt elektřinu bez daně může na daňovém území pouze obchodník s elektřinou, a to pouze na základě povolení k nabytí elektřiny bez daně. To neplatí pro nabytí elektřiny bez daně výrobou a nabytí elektřiny operátorem trhu s elektřinou⁴⁾.

Komentář
Dodavatel může dodat elektřinu bez daně pouze jinému obchodníkovi s povolením k nabytí elektřiny, nikdy ne konečnému spotřebiteli.
Nicméně první věta § 12 obecně zakazuje nabýt elektřinu bez daně všem osobám kromě obchodníkům s elektřinou s povolením k nabytí elektřiny bez daně. Proto jsou z tohoto zákazu zpětně vyjmuti výrobci elektřiny - zákon jim neukládá povinnost elektřinu zatížit daní okamžitě při její výrobě, nebylo by tedy logické, aby výrobcům zakázal jimi vyrobenou elektřinu nabýt.
Z podobného důvodu je ze zákazu nabýt elektřinu bez daně vyjmut operátor trhu s elektřinou - v jeho případě zákon nepovažuje dodání elektřiny operátorovi trhu s elektřinou za zdanitelné plnění. Bylo by opět nelogické, kdyby zákon na druhou stranu trval na tom, že operátor trhu s elektřinou nesmí nabýt elektřinu bez daně.

Povolení k nabytí elektřiny bez daně
§ 13
(1) O vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně rozhoduje celní úřad.
(2) Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně obsahuje
a) identifikační údaje navrhovatele,
b) předpokládané roční množství odebrané elektřiny bez daně v MWh,
c) výpis z obchodního rejstříku, výpis z živnostenského rejstříku¹²⁾, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatelem zahraniční osoba; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů,
d) doklad prokazující, že navrhovatel je držitelem licence na obchod s elektřinou.

Komentář
Ustanovení obsahují procesní pravidla pro vydávání Povolení k nabytí elektřiny bez daně. V souvislosti s vydáváním povolení nepřehlédněte komentář k přechodnému ustanovení § 30 odst. 2), který vysvětluje režim žádostí podaných do 15. ledna 2008. Rovněž i v případě formuláře žádosti o povolení k nabytí elektřiny bez daně není dána její oficiální podoba, pro podrobnější informace odkazujeme na webové stránky celní správy (www.cs.mfcr.cz).

§ 14
(1) Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 13 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad výpis z evidence Rejstříku trestů.
(2) Celní úřad vydá povolení k nabytí elektřiny bez daně, jsou-li splněny následující podmínky:
a) návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 13 odst. 2,
b) navrhovatel je bezúhonný,
c) navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a
d) navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 15 odst. 2 písm. b) nebo c).
(3) Povolení k nabytí elektřiny bez daně se vydává na dobu 5 let.

§ 15
(1) Povolení k nabytí elektřiny bez daně zanikne
a) uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,
b) zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,
c) dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkurzu na majetek držitele povolení,
d) dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení,
e) dnem zániku nebo zrušení licence podle § 13 odst. 2 písm. d), nebo
f) dnem zániku živnostenského oprávnění¹³⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.
(2) Celní úřad zruší povolení k nabytí elektřiny bez daně, jestliže
a) držitel povolení o zrušení povolení požádá,
b) držitel povolení nabývá elektřinu bez daně převážně za jiným účelem než za účelem jejího dalšího prodeje, nebo
c) držitel povolení opakovaně porušil zákaz stanovený v § 16 nebo povinnost stanovenou v § 17, nebo mu byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. c).

§ 16
Zákaz dodání elektřiny
(1) Dodavatel nesmí na daňovém území dodat elektřinu osvobozenou od daně podle § 8 odst. 2 fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.
(2) Dodavatel nesmí na daňovém území dodat elektřinu bez daně fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně.

Komentář
Ustanovení § 16 odst. 1 je zrcadlovým ustanovením k § 8 odst. 3) který konečným spotřebitelům dává možnost nakupování osvobozené elektřiny pouze tehdy, pokud budou držiteli zvláštního povolení. V § 16 odst. 1 naopak nalezneme zákaz konečným spotřebitelům bez povolení k nákupu osvobozené elektřiny tuto elektřinu dodat.
Podobně ustanovení § 16 odst. 2 mělo pravděpodobně být zrcadlovým ustanovením k § 12. Nicméně pravděpodobně nedopatřením není v § 16 odst. 2 zmíněna možnost dodat elektřinu bez daně operátoru trhu s elektřinou.
Zde musíme upozornit na další nedůslednost v ustanoveních zakazujících dodání elektřiny osvobozené od daně (§ 8 odst. 2) konečným spotřebitelům bez potřebného potvrzení. Elektřina spotřebovaná při elektrolytických, metalurgických procesech a mineralogických postupech či elektřina spotřebovaná při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí je osvobozena vždy. Při striktním výkladu zákona by bylo možné dospět k závěru, že obchodníci s elektřinou nesmí tuto elektřinu vůbec dodat konečným spotřebitelům bez potřebného potvrzení. Pokud by se například provozovatelům dráhy a drážní dopravy nepodařilo získat potřebné povolení, od 1. ledna 2008 by se metro a na železnicích vlaky prostě zastavily (viz komentář k přechodnému ustanovení § 30 odst. 2).
Situace by byla jasnější, kdyby § 16 odst. 1 stanovil, že dodavatel nesmí osvobodit podle § 8 odst. 2 elektřinu dodávanou na daňovém území fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně. Vzhledem k tomu, že zákon nemůže omezovat samotné dodání elektřiny, jeho účelem má být elektřinu zdaňovat (případně osvobozovat), je nezbytné § 16 odst. 1 takto interpretovat i za stávajícího znění.

§ 17
Daňový doklad a doklad o prodeji
(1) Při dodání elektřiny konečnému spotřebiteli vystavuje dodavatel daňový doklad. Při dodání elektřiny bez daně obchodníkovi s elektřinou vystavuje dodavatel doklad o prodeji.
(2) Daňový doklad podle odstavce 1, který je dodavatel povinen vystavit do 15 dnů ode dne dodání elektřiny konečnému spotřebiteli, obsahuje tyto údaje:
a) identifikační údaje dodavatele,
b) identifikační údaje konečného spotřebitele,
c) registrační číslo¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾,
d) množství dodané elektřiny v MWh, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně,
e) množství dodané elektřiny osvobozené od daně v MWh,
f) výši daně celkem v Kč,
g) den dodání,
h) datum vystavení daňového dokladu,
i) číslo daňového dokladu.
(3) Pokud je konečnému spotřebiteli na základě povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně dodána elektřina osvobozená od daně podle § 8 odst. 2, musí být na daňovém dokladu uvedeno, že se jedná o elektřinu osvobozenou od daně s odkazem na příslušné ustanovení této části, na základě něhož je dodaná elektřina osvobozena od daně.
(4) Doklad o prodeji podle odstavce 1, který je dodavatel povinen vystavit do 15 dnů ode dne dodání elektřiny bez daně obchodníkovi s elektřinou, obsahuje tyto údaje:
a) identifikační údaje dodavatele,
b) identifikační údaje obchodníka s elektřinou,
c) množství dodané elektřiny v MWh,
d) den dodání,
e) datum vystavení dokladu o prodeji,
f) číslo dokladu o prodeji.
(5) Daňový doklad nebo doklad o prodeji lze vystavit se souhlasem fyzické nebo právnické osoby, která jej přijímá, v elektronické podobě, pokud je opatřen zaručeným elektronickým podpisem¹⁴⁾ nebo elektronickou značkou¹⁵⁾ dodavatele.

Komentář
Zákon rozeznává dva typy dokladů vystavených v souvislosti s dodávkou elektřiny. Jednotliví obchodníci mezi sebou obchodují elektřinu nezatíženou daní a vystavují si navzájem pouze doklady o prodeji bez uvedení daně z elektřiny. Při dodání konečnému spotřebiteli nastane povinnost vystavit daňový doklad s uvedením daně, respektive bez daně v případě dodání osvobozené elektřiny.
Ukazuje se, že zákon o DzE je v oblasti vystavování dokladů až příliš stručný. Nezná pojem souhrnný daňový doklad, neobsahuje pravidla pro vystavování dokladů odběratelem (tzv. samofakturaci), nedává jasnou odpověď na otázku, zda je možné vystavit doklad o prodeji či daňový doklad elektronicky. To, co běžně známe ze zákona o DPH, budou v praxi plátci daně z elektřiny jistě postrádat. Na tom mohou jen málo změnit neoficiální výklady zákona zastávané některými pracovníky Ministerstva financí, podle nichž lze využít všech nástrojů zákona o DPH, které nejsou zákonem o DzE zakázány.
Dokud nedojde ke změně zákona, hrozí některým plátcům, že budou muset vystavovat zvláštní daňové doklady pro účely daně z přidané hodnoty a zvláštní daňové doklady pro účely daně z elektřiny.

Evidence
§ 18
(1) Dodavatel vede pro daňové účely za jednotlivá zdaňovací období evidenci o množství
a) nabyté elektřiny osvobozené od daně,
b) nabyté elektřiny bez daně,
c) dodané elektřiny, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně a elektřiny dodané bez daně,
d) dodané elektřiny osvobozené od daně,
e) dodané elektřiny bez daně,
f) elektřiny použité pro vlastní spotřebu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně, pokud dodavatel dodává takovou elektřinu sám sobě,
g) elektřiny osvobozené od daně použité pro vlastní spotřebu, pokud dodavatel dodává takovou elektřinu sám sobě.
(2) Evidence podle odstavce 1 se člení podle fyzických nebo právnických osob, od kterých je elektřina nabyta a kterým je elektřina dodána, a obsahuje jejich identifikační údaje. Evidence elektřiny podle odstavce 1 písm. c) nemusí být členěna podle jednotlivých fyzických nebo právnických osob.

Komentář
Zákon vyžaduje od dodavatele vedení podrobné evidence jednak o jednotlivých nákupech a dodáních elektrické energie a jednak o vlastní spotřebě elektřiny. To vše v členění na elektřinu zdaněnou, osvobozenou a elektřinu bez daně. Obdobnou povinnost mají i konečný spotřebitel s povolením nabývat osvobozenou elektřinu (§ 19) a provozovatel distribuční a přenosové soustavy (§ 20), v jejich případě však v úvahu připadá pouze členění elektřiny nabyté a spotřebované.

§ 19
(1) Plátce daně podle § 3 odst. 1 písm. d) a držitel povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně vede pro daňové účely za jednotlivá zdaňovací období evidenci o množství
a) nabyté elektřiny, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně,
b) nabyté elektřiny osvobozené od daně,
c) spotřebované elektřiny, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně,
d) spotřebované elektřiny osvobozené od daně.
(2) Evidence podle odstavce 1 se člení podle fyzických nebo právnických osob, od kterých je elektřina nabyta, a obsahuje jejich identifikační údaje.

§ 20
Provozovatel distribuční soustavy⁵⁾ a provozovatel přenosové soustavy⁶⁾ vede pro daňové účely za jednotlivá zdaňovací období evidenci o množství
a) elektřiny použité pro vlastní spotřebu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně,
b) elektřiny osvobozené od daně použité pro vlastní spotřebu.

§ 21
Evidence podle § 18 až 20 se uchovává po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ke kterému se evidence vztahuje.
Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

§ 22
(1) Pro účely této části se osobou požívající výsad a imunit podle mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu¹⁶⁾ (dále jen "osoba požívající výsad a imunit"), rozumí
a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky, akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,
b) zvláštní mise,
c) zastupitelství mezinárodní organizace,
d) orgány Evropských společenství,
e) člen diplomatické mise nebo konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,
f) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky a není státním občanem ČR, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí na daňovém území, a státní úředník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu na daňovém území,
g) rodinný příslušník osoby uvedené v písm. e) nebo f), pokud s ní žije ve společné domácnosti na daňovém území, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.
(2) Osobám požívajícím výsad a imunit vzniká nárok na vrácení daně dnem dodání zdaněné elektřiny.
(3) Zaplacená daň se vrací na základě uplatňování principu vzájemnosti, který potvrzuje Ministerstvo zahraničních věcí, nebo v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které upravují postavení mezinárodních organizací a jejich úředníků.

Komentář
Podobně jako je osobám požívajícím výsad a imunit v principu umožněno vracení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, i zákon o DzE přiznává vybraným osobám nárok na vrácení zaplacené daně z elektřiny. Ustanovení § 22 odst. 3 dále uvádí, že daň se nevrací, pokud s příslušným státem neexistuje princip vzájemnosti při vracení. Paragrafy 23 a 24 dále obsahují procesní ustanovení týkající se vrácení daně.
Upozorňujeme na § 25, který stanovuje měsíční zdaňovací období, a ovlivňuje tak i lhůty pro možnost žádat o vrácení daně osobami požívajícím výsad a imunit.

§ 23
(1) Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem.
(2) Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání. Daňové přiznání se podává do konce zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok vznikl.
(3) Orgány Evropských společenství se sídlem na daňovém území podávají daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí celnímu úřadu místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území.
(4) Osobě požívající výsad a imunit se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne, kdy byl nárok na vrácení daně vyměřen.
(5) Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vrácení daně procesní postavení poplatníka bez povinnosti se registrovat.

§ 24
Nárok na vrácení daně zanikne uplynutím jednoho roku od konce zdaňovacího období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Nárok na vrácení daně orgánům Evropských společenství nezanikne.

§ 25
Zdaňovací období
Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

Komentář
Zdaňovacím obdobím je podobně jako v případě spotřební daně či daně z přidané hodnoty kalendářní měsíc. Zákon neumožňuje možnost volby delšího časového intervalu pro stanovení zdaňovacího období. To však neznamená, že by plátcům daně z elektřiny vznikala povinnost podávat 12x během kalendářního roku daňové přiznání (blíže viz komentář k § 26).

§ 26
Daňové přiznání a splatnost daně
(1) Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.
(2) Daňové přiznání se podává i v průběhu konkurzního nebo insolvenčního řízení.
(3) Dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost může plátce daně uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

Komentář
Splatnost daně a termín pro podání daňového přiznání jsou stanoveny na tentýž den. Podobnou úpravu najdeme například i v zákoně o dani z přidané hodnoty.
Z ustanovení § 26 vyplývá, že není třeba podávat daňové přiznání, pokud nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Což naopak zákon o DzE odlišuje od zákona o DPH, který si povinnost podávat i nulová přiznání vymiňuje. Přesto je potřeba pamatovat na to, že v případě, kdy plátci nevznikne daňová povinnost a daňové přiznání k DzE nemusí podat, je o této skutečnosti povinen informovat správce daně. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 40 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků. Zákon o DzE tak svou tolerancí může způsobit plátcům, kterým v daném zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost, zbytečné obtíže. Ne každý si je totiž vědom důsledků zmiňovaného § 40 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků.
S dalším problémem se pak může takový plátce setkat při dodatečném zjištění skutečností, které měly vést k podání daňového přiznání. Bez podaného řádného daňového přiznání na nulové částky a bez řádného oznámení toho, že povinnost podat přiznání nevznikla, bude následně podané daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti považováno za řádné, nikoli za dodatečné daňové přiznání. Přitom bude chápáno jako opožděně podané řádné přiznání. Plátci daně tak kromě časového úroku z prodlení bude hrozit i sankce navýšení daně až o 10 % podle § 68 zákona o správě daní a poplatků.
Specifikem zákona o dani z elektřiny je zkrácení běžně známé tříleté lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání na lhůtu 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Podobně krátkou lhůtu nalezneme již jen v zákoně o spotřebních daních.

Správní delikty
§ 27
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a) jako dodavatel dodá na daňovém území elektřinu osvobozenou od daně podle § 8 odst. 2 fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně,
b) jako dodavatel dodá na daňovém území elektřinu bez daně fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně,
c) jako dodavatel nevede evidenci podle § 18,
d) jako plátce daně podle § 3 odst. 1 písm. d) nebo jako držitel povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně nevede evidenci podle § 19,
e) jako provozovatel distribuční nebo přenosové soustavy nevede evidenci podle § 20,
f) jako dodavatel nevystaví daňový doklad nebo doklad o prodeji podle § 17.
(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do
a) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b),
b) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) až f).

Komentář
Zákon uvádí poměrně široký výčet správních deliktů. Zjevným důvodem je snaha postihovat nepovolené jednání sankcemi, jejichž výše je specifikována v ustanovení § 27 odst. 2. Existuje však i další, již méně viditelný důvod. Upozorňujeme v této souvislosti na § 11 odst. 4 a § 15 odst. 2. Na základě těchto ustanovení celní úřad odejme povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně nebo povolení k nabytí elektřiny bez daně těm subjektům, které opakovaně dostanou pokutu za nevedení evidence podle § 18, případně § 19.

§ 28
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty podle této části v prvním stupni projednává celní úřad.
(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(6) Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

Komentář
V souvislosti s porušením povinností vyjmenovaných v § 27 vznikají sankcionované správní delikty. Ustanovení § 28 blíže popisují procesní postupy projednávání, vybírání a vymáhání těchto pokut, jakož i možnosti, jakým způsobem se právnické a fyzické osoby mohou zbavit zodpovědnosti za své jednání. Jestliže tyto osoby prokáží, že vynaložily veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránily, za správní delikt neodpovídají. Je nasnadě, že prokázat takový fakt, který právnické a fyzické osoby mohou zbavit zodpovědnosti za jejich jednání, bude stále ležet na bedrech těchto osob. Věrohodně a bez dalších pochyb doložit, že nebylo možné vynaložit více úsilí, jistě nebude lehké. Zákon ulehčuje prokazování alespoň v některých případech - blíže viz komentář k § 29.

§ 29
Společná ustanovení
(1) Při správě daně, jakož i v řízeních o věcech upravených v této části se postupuje podle předpisu upravujícího správu daně, s výjimkou řízení o správních deliktech.
(2) Celní úřad je povinen uveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam plátců daně, konečných spotřebitelů, kteří jsou držiteli povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, a držitelů povolení k nabytí elektřiny bez daně. Seznam obsahuje tyto údaje:
a) identifikační údaje,
b) registrační číslo¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně uvedeného v povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně,
c) adresu příslušného celního úřadu,
d) datum vydání, zániku a zrušení povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně a povolení k nabytí elektřiny bez daně.

Komentář
Na řízení o správních deliktech je obecně aplikován správní řád. V jakémkoli jiném řízení se však postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Tato skutečnost již podle našeho názoru jasně vyplývá z § 1 odst. 2 zákona o DzE § 1 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků.
Paragraf 29 odst 2) je velkou pomocí pro plátce daně z elektřiny. Bez veřejně přístupného seznamu konečných spotřebitelů, kteří jsou držiteli povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, a seznamu držitelů povolení k nabytí elektřiny bez daně by obchodníci s elektřinou byli ve značné nejistotě. Museli by se spoléhat pouze na tvrzení jejich odběratelů, případně je velmi složitě ověřovat. Paragraf 29 odst. 2 však stanovuje celnímu úřadu povinnost tyto seznamy uveřejnit na své úřední desce.
Je samozřejmě otázkou, jak často budou tyto seznamy aktualizované, nicméně ani neaktuálnost nemusí pro obchodníky s elektřinou být na překážku. Je pravdou, že například dodáním elektřiny osvobozené od daně podle § 8 odst. 2 fyzické nebo právnické osobě, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, se obchodník dopouští správního deliktu. Pokud ovšem tato fyzická nebo právnická osoba bude v době dodání figurovat na zmiňovaném seznamu, pak je třeba postupovat podle § 28 odst. 1 zákona. Na obchodníka by v takovém případě mělo být nahlíženo jako na osobu, která za správní delikt neodpovídá (právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila). Musí to však být schopna prokázat.

§ 30
Přechodná ustanovení
(1) Pokud vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit v období od 1. ledna 2008 do 31. ledna 2008, podá plátce daně návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději do 31. ledna 2008.
(2) Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba podá návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně nebo na vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně nejpozději do 15. ledna 2008, považuje se taková osoba od počátku roku 2008 za držitele povolení k nabytí elektřiny bez daně nebo za držitele povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, bylo-li návrhu vyhověno.
(3) Předmětem daně není elektřina, která byla dodána konečnému spotřebiteli do 1. ledna 2008. U konečných spotřebitelů vybavených měřením typu A nebo B podle zvláštního právního předpisu¹⁷⁾ se množství elektřiny dodané do 1. ledna 2008 určí odečtem měřícího zařízení k 31. prosinci 2007. U konečných spotřebitelů vybavených měřením typu C podle zvláštního právního předpisu¹⁷⁾ se množství elektřiny dodané do 1. ledna 2008 určí odečtem měřícího zařízení k 31. prosinci 2007, podle typového diagramu dodávky přiřazeného podle zvláštního právního předpisu¹⁷⁾ a platného pro období od data minulého dne dodání do 31. prosince 2007 a od 1. ledna 2008 do data dalšího dne dodání, nebo rovnoměrným rozdělením dodané elektřiny na části úměrné délce období od data minulého dne dodání do 31. prosince 2007 a od 1. ledna 2008 do data dalšího dne dodání.

Komentář
Plátci daně, kterým s účinností zákona vznikne povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 5 už během ledna 2008, musí podat návrh na registraci k dani do konce ledna 2008. Toto ustanovení modifikuje § 3 odst. 2,, podle něhož plátce podává návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.
Ustanovení § 30 odst. 1 je tedy k plátcům poměrně tolerantní, pokrývá však pouze přechodné období těsně po účinnosti zákona. Upozorňujeme na to, že při vzniku povinnosti přiznat a zaplatit daň podle § 5 od 1. února 2008 je potřeba postupovat již jen podle § 3 odst. 2.
Po nabytí účinnosti zákona mohou subjekty navrhnout, aby jim celní úřad vydal povolení k nabytí elektřiny bez daně a elektřiny osvobozené od daně. Pokud tak učiní do 15. ledna 2008, považují se tyto subjekty za držitele dotčených povolení zpětně od 1. ledna 2008. Toto ustanovení však prakticky není tak vstřícné, jak se zdá. Je totiž otázkou, jak se zachovají dodavatelé elektřiny při dodávkách osobě, která teprve podá žádost celnímu úřadu a bude očekávat její kladné vyřízení. Například na dodávku uskutečněnou 1. 1. 2008 musí být vystaven daňový doklad do 15. ledna 2008. Lze očekávat, že takový daňový doklad bude obsahovat daň. Správci daně zákon navíc nestanoví žádnou lhůtu, ve které musí být povolení vydáno.
Zákon neobsahuje žádný mechanismus, který by odběrateli zdaněné elektřiny, jež mohla být osvobozena, umožnil vrácení daně správcem daně. Bude záležet na vstřícnosti dodavatele elektřiny, podá-li dodatečné daňové přiznání a sám daň odběrateli vrátí. Až praxe ukáže, v jaké míře bude k takovým opravám na základě dodatečných přiznání docházet.
Je tedy dobře, že správci daně akceptují přijímání žádostí už i v roce 2007. Proces vydávání požadovaných povolení by tak mohl být dokončen ihned počátkem ledna 2008 a byly by tak do maximální možné míry eleminovány případy, kdy dodavatel elektřiny nemá jistotu o možnosti jejího osvobození či dodání bez daně.

Poznámky
¹⁾ Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, ve znění směrnice Rady 2004/74/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění a směrnice Rady 2004/75/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost Kypru uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění.
Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, ve znění směrnice Rady 92/108/EHS ze dne 14. prosince 1992, kterou se mění směrnice 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani a směrnice 92/81/EHS, směrnice Rady 94/74/ES ze dne 22. prosince 1994, kterou se mění směrnice 92/12/EHS o obecné úpravě, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, směrnice 92/81/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů a směrnice 92/82/EHS o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů, směrnice Rady 96/99/ES ze dne 30. prosince 1996, kterou se mění směrnice 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani, směrnice Rady 2000/44/ES ze dne 30. června 2000, kterou se mění směrnice 92/12/EHS, pokud jde o dočasná množstevní omezení u výrobků podléhajících spotřební dani, které se dovážejí do Švédska z jiných členských států, směrnice Rady 2000/47/ES ze dne 20. července 2000, kterou se mění směrnice 69/169/EHS a 92/12/EHS, pokud jde o dočasná množstevní omezení při dovozu piva do Finska, nařízení Rady (ES) č. 807/2003 ze dne 14. dubna 2003 o přizpůsobení ustanovení týkajících se výborů, které jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích prováděcích pravomocí, stanovených v právních aktech Rady přijatých konzultačním postupem (jednomyslnost), ustanovením rozhodnutí 1999/468/ES a směrnice Rady 2004/106/ES ze dne 16. listopadu 2004, kterou se mění směrnice 77/799/EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní, některých spotřebních daní a daní z pojistného a 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani
²⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 11 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
³⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 28 zákona č. 458/2000 Sb.
⁴⁾ § 27 zákona č. 458/2000 Sb.
⁵⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 20 zákona č. 458/2000 Sb.
⁶⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 21 zákona č. 458/2000 Sb.
⁷⁾ § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).
⁸⁾ Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2031/2001 ze dne 6. srpna 2001.
⁹⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 7 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění zákona č. 670/2004 Sb.
¹⁰⁾ § 2 odst. 2 písm. a) bod 14 zákona č. 458/2000 Sb.
¹¹⁾ § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona, ve znění vyhlášky č. 552/2006 Sb.
¹²⁾ § 10 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
¹³⁾ § 57 a 58 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
¹⁴⁾ § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 440/2004 Sb.
¹⁵⁾ § 2 písm. c) zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 440/2004 Sb.
¹⁶⁾ Například vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb.m.s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.
¹⁷⁾ Vyhláška č. 541/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 552/2006 Sb.