Spektrum zdravotnických zařízení je velmi široké. Na jedné straně jsou zde velké fakultní nemocnice zaměstnávající tisíce pracovníků. Jejich majetek, výkony i náklady představují mnohamiliardové částky. Řada z nich v minulosti hospodařila s velkými ztrátami a jejich fungování muselo být zajišťováno mimořádnými dotacemi. Zdá se však, že s tímto způsobem řízení je konec. Napjatý státní rozpočet, zpřísňující se rozpočtová pravidla i vznikající konkurence ve zdravotnictví si vynucuje důslednější zavedení moderních manažerských metod.

Na opačné straně spektra jsou soukromí praktičtí i odborní lékaři, kteří mnohdy nemají žádné zaměstnance. Ti (aniž by to vlastně tušili), se rychle stávají nebo se již stali manažery. Vědí, že chtějí-li přežít a vykazovat alespoň rovnovážné ekonomické výsledky, musí zásady řízení zvládnout. Uprostřed mezi těmito skupinami je široká škála krajských, městských a soukromých zdravotnických zařízení poskytujících nejrůznější zdravotní služby, od laboratoří až po lázeňství. Zdravotnická zařízení řízená městy a kraji musela být dosud často dotována. Úroveň jejich řízení často nebyla příliš vysoká. Teprve v poslední době dochází ke zlepšení. Nově zakládané akciové společnosti organizují společný nákup, provozují vlastní lékárny, sjednocují účetnictví.

Naproti tomu soukromá zařízení vesměs dobře prosperují. Proč tomu tak je? Důvodů je více, protože řízení zdravotnických zařízení se vyznačuje řadou specifik (viz článek "Problémy řízení zdravotnictví" v MŘ č. 10/2005, s. 13 - 17). Obvyklým argumentem pracovníků "nesoukromých" zařízení je však to, že soukromá zařízení se specializují na ekonomicky výhodné výkony a "ekonomicky nevýhodné" pacienty neošetřují. V některých tomu tak nepochybně je, ale problematika řízení zdravotnických zařízení zůstává nedořešená. Co tedy dělat? Připomenout si, že dobrý management nikdy nenaříká, že okolnosti jsou proti, ale aktivně dělá vše, aby i v těchto podmínkách firma obstála.

Lze namítnout, že toto doporučení patří mezi tzv. "hraběcí rady", ale podívejme se na jiná odvětví, např. průmysl. I ten pracuje ve složitých podmínkách. Když např. začal výrazně posilovat kurz koruny, někteří představitelé průmyslu se na vládu obraceli s naléhavými žádostmi, aby tento kurz změnila. Samozřejmě bez úspěchu. Manažeři průmyslových firem však provedli řadu výrazných manažerských rozhodnutí. Tvrdě zaútočili na náklady, zlepšili organizaci, zvýšili produktivitu práce, našli nové obchodní partnery, zavedli nové manažerské metody. Situaci zvládli a většinou úspěšně prosperují.

Argument, že tyto metody ve zdravotnických zařízeních nelze aplikovat, neobstojí. Podívejme se na některá (především soukromá) zdravotnická zařízení. Provedla razantní opatření, zbavila se zbytečných aktivit, snížila počet neefektivních pracovníků, zdokonalila organizaci a řízení, provedla reverzní elektronické aukce, vybrala lepší dodavatele, zavedla vícesměnný provoz.

KLÍČOVÝ PROBLÉM

Mnoho problémů ve veřejnoprávních zdravotnických zařízeních je způsobeno nízkou úrovní manažerských znalostí. Rozdíl mezi znalostmi medicínskými (které jsou vesměs velmi dobré a v mnoha případech špičkové) a znalostmi manažerskými, je někdy doslova propastný. Vedoucí pracovníci často zaměňují poptávku s výkony, náklady s výdaji, neuvědomují si dopady nákupu drahých, ale nedostatečně využívaných přístrojů na náklady ani důsledky provádění výkonů nehrazených pojišťovnami. Předvídání poptávky, které je klíčovou podmínkou úspěšné existence jakékoliv instituce, je ve veřejnoprávních zdravotnických zařízeních obvykle něčím zcela neznámým a "zbytečným".

Pracovníků dokonale zvládajících problémy managementu zdravotnických zařízení je zatím zoufale málo. Ředitel jednoho velkého soukromého zdravotnického zařízení si nedávno v tisku posteskl, že hledá pět (!!!) manažerů, které nikde nenalézá. Zdá se, že zdravotnictví je v tomto směru o krok či několik kroků pozadu za ostatními odvětvími. Zatímco mnoho českých firem dobře prosperuje a prosazuje se i na náročných světových trzích, některá zdravotnická zařízení se zatím nedokážou dobře se svými manažerskými problémy vyrovnat. Na rozdíl od obrovského množství studijních zahraničních cest, stáží i domácích konferencí zaměřených na medicínské problémy, byla manažerskému vzdělávání zdravotnických pracovníků věnována daleko menší pozornost.

Až v poslední době došlo ke zlepšení. Řada top manažerů absolvovala speciální výuku zaměřenou na získání titulu MBA. Hladina jejich manažerských znalostí se tak výrazně zvýšila. Tyto znalosti však dosud obecně nepronikly na úroveň přednostů a primářů, kteří výrazně ovlivňují chod zdravotnických zařízení a disponují obrovskými finančními prostředky. Jedním z klíčových úkolů je tedy zvýšit manažerskou kvalifikaci širokého spektra pracovníků ve zdravotnictví. Vyřeší se tím celá plejáda problémů, s nimiž nyní zdravotnická zařízení bojují.

Co je prvotní příčinou toho, že ve zdravotnických zařízeních je tak málo špičkových manažerů?

Nepochybně zde velmi silně působí skutečnost, že ve všech jiných odvětvích mají manažeři manažerské smlouvy, které jim poskytují podstatně vyšší platy než mají manažeři zdravotnických zařízení. Ti jsou v "nesoukromých" zdravotnických zařízeních zařazeni do tříd technickohospodářských pracovníků, přičemž ředitel nemocnice i největšího zdravotnického zařízení (např. velké fakultní nemocnice) může dosáhnout zařazení maximálně do 14. třídy. Tarif zde činí 20 (ano, opravdu dvacet) tisíc Kč měsíčně, plus maximálně 100 % osobního ohodnocení plus 7 až 10 tisíc příplatku za vedení. Celkový hrubý plat proto činí zhruba 50 tisíc Kč brutto. Ředitel velké nemocnice bývá proto v pořadí podle svého platu až na padesátém nebo i dalším místě za velkou řadou svých podřízených. Přechod lékaře do manažerské funkce je obvykle spojen s poklesem jeho platu. S takovou anomálií se nikde jinde nesetkáváme. Vezmeme-li v úvahu obrovskou odpovědnost ředitele nemocnice a porovnáme plat s manažerskými platy v jiných odvětvích, které se pohybují často ve statisících, nebo dokonce i milionech korun měsíčně, není třeba další komentář.

TRH A KONKURENCE VE ZDRAVOTNICTVÍ

Tyto termíny byly u nás až donedávna ve zdravotnictví pokládány za něco nepatřičného. Je to pochopitelné. Všichni jsme potenciálními nebo dokonce skutečnými pacienty. Zvykli jsme si za dlouhá desetiletí na systém státní zdravotní péče a pronásleduje nás obava, že soukromá zdravotnická zařízení tuto péči nebudou garantovat. Stát pro většinu občanů představuje jistotu, "neviditelná ruka trhu" naopak nejistotu. O trhu a konkurenci ve zdravotnictví a o tom, zda nejsou v rozporu s humánním a solidárním posláním zdravotnictví, existuje mnoho teoretických úvah. Závěry nejsou jednoznačné.

Praxe však předbíhá teorii. Vždyť trh zde již působí. Naše zdravotnictví by se neobešlo bez pracovníků z Východu. A naši zdravotníci vedeni tržními principy odcházejí na Západ. Tržně se samozřejmě chová i řada soukromých zdravotnických zařízení. Vybírají si pojišťovny s nimiž uzavírají smlouvy, nebo je neuzavírají vůbec a pracují pouze pro zahraniční klientelu. Tržní jsou vztahy s dodavateli. Trh proniká do stále dalších oblastí zdravotnictví. Příkladem mohou být lázně. Jejich fungování se za celá desetiletí vyvinulo tak, že v některých (ne ve všech) lázních naprosto převažující podíl zákazníků tvoří pacienti, jejichž pobyt hradí zcela nebo převážně zdravotní pojišťovny. Nároky na management lázní tohoto typu byly proto velmi nízké. Průzkum trhu, marketing, úsilí o získání nebo udržení zákazníků a zlepšení kvality služeb nebyly pro existenci a dosažení dobrých ekonomických výsledků nezbytné. Situace se však začíná měnit. Počet pacientů, jejichž pobyt je hrazen pojišťovnami klesá a pravděpodobně bude klesat i nadále, vzniká boj o získání zákazníků (tzv. samoplátců). Pracovníci lázní najednou zjišťují, že bez manažerských metod obvyklých v jiných odvětvích lázně nemohou existovat. Z dosavadních "úředníků" ("úředník" není hanlivé slovo), jimiž v podstatě pracovníci lázní uvedeného typu byli, se rychle začínají stávat manažeři.

Obdobný proces probíhá i ve zdravotnických zařízeních řízených kraji a městy. Tlak na jejich efektivitu a přechod od často dlouhodobě ztrátových institucí k prosperujícím zařízením sílí a někde již začíná přinášet pozitivní výsledky. Regulérní fungování trhu ve zdravotnictví by nepochybně také přispělo k likvidaci nebo alespoň omezení šedé ekonomiky, která spolu s korupcí je dle provedených výzkumů ve zdravotnictví značná.

Fungování trhu proto může ve zdravotnictví přinést řadu pozitivních efektů. "Neviditelné ruce trhu" se ovšem nesmí poskytnout naprostá volnost. Trh musí být v odpovídající míře regulován, aby neohrozil samotnou podstatu vyspělého zdravotnictví. Dostupnost lékařské péče pro každého a princip solidarity musí být bezpodmínečně zachován, tak jako je tomu ve vyspělých státech.

JE ZDRAVOTNICKÉ ZAŘÍZENÍ FIRMOU?

Samozřejmě je. Má všechny její podstatné atributy. Liší se od ostatních firem předmětem své činnosti a někdy svými cíli. Soukromá zařízení chtějí vytvářet zisk, "nesoukromá" musí s disponibilními prostředky poskytnout optimální péči pacientům a tvorba zisku nepatří mezi jejich cíle.

Někteří pracovníci zdravotnických zařízení reagují na tato tvrzení podrážděně. Domnívají se, že "firma" je něčím negativním, institucí, která se snaží okrádat své klienty, nepoctivým způsobem vytvářet zisk. Nepostřehli, že základním úkolem moderní firmy je poskytovat svým zákazníkům co nejlepší služby a že všechny své aktivity orientují na uspokojování rostoucích potřeb zákazníků. A právě to je i úkolem zdravotnických zařízení.

Skutečnost, že zdravotnické zařízení je také "firmou" mu naprosto nic neubírá z jeho prestižního postavení ve společnosti, jeho vysoce humanitního charakteru, na úctě k jeho pracovníkům. Přístup manažerů k řízení svých zdravotnických zařízení jako k "firmě" by zcela určitě prospěl jak pacientům, tak její efektivitě.

ČESKÁ REPUBLIKA JAKO ZDRAVOTNICKÁ VELMOC?

Hodně se mluví o znalostní ekonomice. Je to vysoce aktuální problém. Část našeho průmyslu bude s vysokou pravděpodobností v horizontu 10 až 15 let přesunuta do asijských zemí. Tomu asi nelze zabránit. Pokles významu zemědělství je také téměř jistý. Čím tyto výpadky nahradíme? Finančními službami? Sotva. Nemáme dostatek kapitálu ani desítky let vytvářenou kreditabilitu. Pro velký rozvoj cestovního ruchu nemáme moře, ani velehory, pralesy nebo divoké veletoky. Jistě rozvineme informační technologie a některé specializované obory vědy. To vše však nebude stačit k rozvoji desetimilionového národa.

Proč bychom se však nemohli stát celosvětovou nebo alespoň celoevropskou zdravotnickou velmocí? Máme obrovskou tradici, výborný image a hlavně špičkové pracovníky. O tom, že poptávka po zdravotnických službách stále poroste nelze na rozdíl od jiných oborů téměř vůbec pochybovat. Co nám tedy brání mnohonásobně zvýšit počet postgraduálních studentů medicíny, vytvořit ideální podmínky pro zahraniční pacienty (spoje, ubytování, všestranný celoživotní servis)? Že chybí peníze? Zabraňme úniku stovek miliard, o které stát trvale přichází, zabraňme neefektivnímu vynakládání mnohamiliardových částek a budeme mít zdrojů nadbytek. Není to krásná idea?

prof. Dr. Zdeněk Souček, DrSc.
Management Focus

Související