Dvojí metr soudů



Současná judikatura (například rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 36 Cm 284/97 ze dne 15. 12. 2006) při osvobození podnikatelů od soudního poplatku vychází z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, podle něhož "nevýhody podnikatelského rizika nelze přenášet na stát formou osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Poměry podnikatele by odůvodňovaly osvobození či částečné osvobození od soudního poplatku (ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu) jen v případě, kdyby se dostal do tíživé finanční situace z důvodu tzv. vyšší moci či nepředvídaných okolností, které nemají svůj původ v podnikání (například živelní pohroma nebo odcizení podnikatelova majetku)".
Zmíněná judikatura však přináší hned několik otazníků či spíše "pořádných" vykřičníků:

Podnikatel nese v rámci své podnikatelské činnosti tzv. podnikatelské riziko. Když se mu v podnikání nedaří, přirozeně nese majetkové ztráty s tím spojené. Za nepřípustný je však podle mého názoru nutné považovat takový výklad podnikatelského rizika, podle něhož platí, že když se podnikateli v jeho podnikatelské činnosti "nedaří" a nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, ztrácí právo na soudní ochranu (na projednání žaloby, popřípadě na přezkum soudního rozhodnutí). Podnikatel, který důvodně žádá o osvobození od soudního poplatku, neboť nemá finanční prostředky na jeho zaplacení, nepřenáší na stát svá podnikatelská rizika, neboť v případě osvobození od soudního poplatku stát za podnikatele nenese žádné ztráty a nic za něj neplatí. Jen nechá proběhnout soudní řízení, popřípadě jeho přezkumnou část bez úhrady soudního poplatku.

PODSTATA OSVOBOZENÍ od soudního poplatku nespočívá v tom, že by stát platil soudní poplatek za účastníka řízení, který je od soudního poplatku osvobozen. Důsledkem osvobození od soudního poplatku je skutečnost, že stát nezinkasuje soudní poplatek. Pokud je žadatel o osvobození od soudního poplatku v řízení ve věci samé úspěšný, stát soudní poplatek nakonec zinkasuje, neboť soudní poplatek zaplatí protistrana.

Náklady, které stát vynakládá na soudnictví, mají výlučně fixní charakter, takže stát v žádném případě nebude nucen vynaložit víc peněžních prostředků na soudnictví v případě, že nechá proběhnout příslušné soudní řízení bez úhrady soudního poplatku.

Postoj soudů spočívající ve výše uvedené argumentaci o přenášení podnikatelského rizika žadatele o osvobození od soudního poplatku na stát je tedy jen hledáním zástupného důvodu prezentovaného namísto důvodu skutečného, kterým je zjevná neochota vyhovět návrhu na osvobození od soudního poplatku, je-li žadatelem podnikatel.

Soudy přiznávají fyzickým osobám-nepodnikatelům osvobození od soudních poplatků nejen v případě tzv. vyšší moci, ale také v jiných případech finanční tísně, avšak podnikatelům toto osvobození od soudních poplatků přiznávají pouze v případě existence tzv. vyšší moci. Takový selektivní přístup soudů k podnikatelům a nepodnikatelům při přiznávání osvobození od soudních poplatků je značně diskriminační.

Soudy jsou povinny aplikovat právní pravidla týkající se osvobození od soudních poplatků s působností na všechny osoby, pro něž tak stanoví zákon, tedy na všechny osoby, jež nemají peněžní ani jiné prostředky na zaplacení soudního poplatku, bez rozdílu a za stejných podmínek. Nemohou samy vytvářet právo v podobě vlastních právních pravidel a norem odlišných od pravidel, jež jsou součástí právního řádu, ale musí vycházet z platného právního stavu. V opačném případě by moc zákonodárná mohla být nahrazena mocí soudní.

PRÁVO NA PŘEZKUM ROZHODNUTÍ nezávislým soudem je zakotveno přímo v Listině základních práv a svobod - konkrétně v článku 36, který výslovně vymezuje právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a současně v ustanovení paragrafu 3 občanského soudního řádu, podle něhož svědčí právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno, každému, nikoli pouze tomu, kdo je nepodnikatelem, či pouze tomu, kdo má finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Účastníkovi řízení, který není z důvodu nedostatku majetku způsobilý dostát své poplatkové povinnosti, ať už se jedná o podnikatele či nepodnikatele, nemůže být odňata možnost, aby se domáhal svého práva u soudu.

Ani jeden z uvedených právních předpisů nerozlišuje mezi podnikateli a nepodnikateli. Případy tzv. vyšší moci nemohou pokrýt všechny případy, kdy se určité osobě nedostává finančních prostředků na zaplacení vyměřeného soudního poplatku. Současnou judikaturu ve věci osvobození podnikatelů od soudních poplatků je tak ze své podstaty nutno vnímat jako diskriminační. Přikláním se tak k následování rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 12 Co 783/99, podle něhož "osvobození od soudních poplatků dle § 138 občanského soudního řádu lze připustit také u právnické osoby; u podnikatelského subjektu nelze a priori vyloučit aplikaci ustanovení § 138 občanského soudního řádu s odkazem na to, že platební neschopnost podnikatele vyplývá z jeho podnikatelského rizika; je nutné "zkoumat poměry", přičemž zkoumání poměrů směřuje do celé majetkové sféry obchodní společnosti a nikoli do sociální sféry jako v případě fyzické osoby".

Dana Ondrejová
Právnická fakulta Masarykovy univerzity,
VŠ Newton College

Související