Kdo určuje nástup na dovolenou?
Zaměstnavatel je podle zákoníku práce povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. V praxi si ale splnění této povinnosti na zaměstnavateli nemůže jednotlivý zaměstnanec účinně vynutit. Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace (pokud odbory u zaměstnavatele působí), a to tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a zásadně do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací určit také hromadné čerpání dovolené, jestliže je to nutné z provozních důvodů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny. Určení hromadného čerpání dovolené z jiných než provozních důvodů není možné.
Vedle dovolené (naplánované v rozvrhu jejího čerpání) může zaměstnanec kdykoliv zaměstnavatele o poskytnutí dovolené také sám požádat - s čerpáním dovolené ovšem musí zaměstnavatel vždy vyslovit souhlas.
Pracovníkovi nadřízený zaměstnanec (vedoucí pracovník), do jehož pravomoci takový úkon spadá, mu pak dá, anebo nedá souhlas k čerpání dovolené. Tento souhlas lze kvalifikovat jako určení nástupu dovolené. Pokud však zaměstnanec pouze oznámí, že nastupuje dovolenou, a jeho nadřízený mu potřebný souhlas neudělí, případně udělení výslovně odmítne, nemůže být nepřítomnost zaměstnance v práci považována za čerpání dovolené. Nepřísluší mu proto po dobu této nepřítomnosti v práci náhrada mzdy; nadto může být stižen i dalšími sankcemi.
Existují však výjimky z pravidla, že nástup dovolené určuje zaměstnavatel a nemůže jej určit zaměstnanec. Jednu z výjimek upravuje ust. § 217 odst. 5 zákoníku práce: Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení (její) mateřské dovolené, a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení (jeho) rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.

Jak upravuje zákoník práce převádění nevyčerpané dovolené?
Pokud letošní dovolenou letos nenastoupíte, nepřijdete o ni. Můžete si ji převést k čerpání do let příštích. Jestliže však dosud nemáte vyčerpánu ani loňskou dovolenou (tj. za kalendářní rok 2006) a stále vám zbývá, pak na tu už byste 31. prosince 2007 ztratit nárok mohli, a to bez jakékoliv náhrady. Sice vám nikdo nezajistí poskytnutí loňské dovolené třeba právě zrovna v letošním létě, ale i bez souhlasu zaměstnavatele si ji můžete vzít a čerpat od 1. listopadu 2007. Letošní dovolenou (za rok 2007) lze čerpat i v roce 2008 či dokonce až v roce 2009. Při čerpání dovolené a převádění a tzv. proplácení nevyčerpané dovolené se posuzuje odlišně situace, jde-li o dovolenou ve výměře 4 týdnů, a jinak situace, jde-li o dovolenou přesahující 4 týdny.
Letošní dovolená (za rok 2007) v rozsahu 4 týdnů může být převedena a vyčerpána v roce příštím (2008). Nebude-li však vyčerpána do konce příštího roku, nárok na ni zanikne; nemůže být zaměstnanci ani tzv. proplacena. (Letošní dovolená v rozsahu převyšujícím 4 týdny může být převedena a vyčerpána v roce příštím (2008) a nebude-li ani v něm vyčerpána, může být zaměstnanci, pokud s tím vysloví písemný souhlas, převedena k čerpání až do roku dalšího (2009).

Kdy lze dovolenou proplatit?
Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za 4 týdny (nebo část z těchto 4 týdnů) nevyčerpané dovolené (tedy tzv. proplacení) pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhrada mzdy nebo platu za tu část nevyčerpané dovolené, která přesahuje 4 týdny, přísluší zaměstnanci nejen v případě skončení pracovního poměru, ale i v případě, že zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat do konce příštího kalendářního roku, resp. ani do konce dalšího kalendářního roku. Jestliže takto vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.
Uvedená pravidla si osvětlíme na názorném příkladě:
Zaměstnanci v roce 2007 vzniká právo na 5 týdnů dovolené, přičemž do konce roku 2007 vyčerpá jen 3 týdny, zbudou mu tedy 2 týdny, které nevyčerpá. Pokud zaměstnanec nevyčerpá zbývající dovolenou v rozsahu 1 týdne (z dovolené ve výměře 4 týdnů) ani do 31. 12. 2008, nárok na ni zanikne. Jestliže mu však zaměstnavatel do 31. 10. 2008 nenařídí vyčerpání (neurčí termín nástupu) tohoto 1 týdne dovolené nebo jinak neumožní jeho vyčerpání do 31. 12. 2008, pak čerpání dovolené v rozsahu tohoto 1 týdne, může (resp. musí) zaměstnanec, i bez souhlasu zaměstnavatele, nastoupit sám (automaticky ze zákona) 1. 11. 2008, resp. první následující pracovní den po 31. 10. 2008.
Pokud zaměstnanec nevyčerpá zbývající dovolenou v rozsahu 1 týdne (z dovolené nad výměru 4 týdnů) do 31. 12. 2008, může tento 1 týden dovolené vyčerpat ještě do 31. 12. 2009, jestliže k tomu dá písemný souhlas. V případě, že tento 1 týden dovolené nevyčerpá ani do 31. 12. 2009, vznikne mu 1. 1. 2010 nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za tento 1 týden nevyčerpané dovolené. Jestliže však zaměstnanec písemný souhlas s převedením 1 týdne dovolené za rok 2007 k čerpání v roce 2009 neudělí, vznikne mu nárok na vyplacení náhrady již 1. 1. 2009.

Richard W. Fetter

R. W. Fetter se zabývá hlavně pracovním právem.
Připomíná: Nevyčerpaná dovolená v rozsahu 4 týdnů za rok 2007 může být převedena do roku 2008, dovolenou nad 4 týdny lze převést až do roku 2009.

Související