Cestu ke globalizaci otevřela druhá světová válka. Pod vlivem vítězných spojenců se utvářely organizační základy poválečného sbližování a sjednocování světa (Organizace spojených národů s Radou bezpečnosti, mezinárodní organizace financí, obchodu, práce atd.). Pětačtyřicet let mohly národy prožít bez světových válek. Postupně se přidávaly poměry podporující formování volného globálního prostoru - mezi nimi zejména dena-cionalizace, deregulace, decentralizace s dříve nemyslitelnými vyhlídkami na mimořádný zisk, akumulaci, bohatství. Jenže také na jejich pravý opak; rozpory se zvedají do dříve nepředstavitelné výše.

Lidé významní pro éru globalizace jsou zatím vzácní, vyhledávaní, mají vysoké příjmy a žijí v přepychu. Ale rozrostly se rovněž degradované práce, jednoduché pomocné, obslužné a poslužné, které mohou vykonávat i lidé bez vzdělání. Nejsou to práce stálé, ani chráněné a mají řadu nevýhod, avšak přece jen umožňují určitý výdělek, například přistěhovalcům.

Zhruba od třicátých let minulého století se pojednává o třetí, terciární sféře ekonomiky, o sféře služeb. Narůstala s ohromující rychlostí a nyní už v předních zemích přesahuje obě předchozí (první - zemědělskou, druhou - průmyslovou). Vyčlenily se z ní její nejdynamičtější složky, jež se mimořádně uplatňují v globalizaci ekonomiky, a sice služby finanční a znalostní/informatické.

Ekonomika se uskutečňuje v dosud "smíšených" poměrech. Nadále působí "národní státy", ale globalizace jejich autoritu postupně omezuje a nabírá svébytný postup svého zrání. Koncem devadesátých let agilní informatici vyhlásili "novou ekonomiku" (new economy) založenou na informační technologii. Začalo překotné investování do informatiky. Do tří let nové podniky z velké části bankrotovaly. Ale nová informační technika (hlavně sítě) už zůstala. Prodávala se za úpadkové ceny a umožnila těm, kdo obstáli, nasadit rychlý růst. Ukázalo se, že pro výnosnost globalizace jsou nejnadějnější ty procesy, které ve velkém prostoru naberou největší "rychlost obratu". To je jednak kapitál ve finanční podobě a ekonomika převoditelná do technologie informatiky (TI). Každý den krouží kolem Země v podobě bitů víc peněz, než je uloženo v depozitech všech bank světa. Co se dá digitalizovat, není nikdy daleko. Informatika kupříkladu umožňuje, že britské banky si nechávají vyřizovat finanční operace a vést účty v indických podnicích jakoby to bylo ve vedlejší místnosti.

ZNALOSTNÍ TRANSFORMACE

"Duchem doby" je znalostní transformace. Globalizace umožňuje zapojit rozsáhlé tvůrčí síly. Neustále se zesiluje intelektuální vklad do ekonomiky. Roku 1970 vydal Peter Senge knihu, v níž definoval "učící se organizaci" jako tu, která akumuluje znalosti a umožňuje seznámit s nimi osazenstvo. Kdo chce kupředu, musí se učit. Už je tomu více než 35 let. Dnes jsou na pořadu "znalostní organizace", podniky, které znalosti nejen akumulují a vstřebávají, ale samy nové znalosti tvoří (a užívají jako konkurenční výhody). Převod od informací ke znalostem dosud není dořešen. Jen část znalostí se dá převádět jako informace, ale k vyšším znalostem je třeba vlastního intelektu. Je to paradox: čím více informační techniky, tím větší nárok na mozek.

Znalosti mají široký rezervoár: zdravý rozum, zobecněná životní zkušenost, nápaditost, školní a další vzdělání, znalost vyvozená z internetu, výzkum a vývoj, vědecké bádání, pokusnictví, testování. Peter Drucker v jedné ze svých posledních prací předvídal význam znalosti a svěřil ji "znalostním pracovníkům", kteří "pracují mozkem". Mnozí to po něm opakují. Ostatně nikdo se při své práci neobejde bez práce mozku. V západní Evropě užívají výrazu "lidé myslící rukama" (obdoba "zlatých českých rukou", které však už přešly do starých pověstí českých). Z intelektuálního obohacení ekonomických aktů není nikdo vyřazen - každý podle svých intelektuálních možností. Vlády celého světa se proto snaží pozvednout školní vzdělání obyvatel a připravit je na novou dobu.

GLOBÁLNÍ PROSTOR A JEHO NOVÁ CENTRA

S útlumem hranic, navyklých institucí a činností, vystupují nové faktory globalizace. Nová centra globalizace se formují ve velkých městech. Národní státy měly svá hlavní města a význačné regionální městské centrály. Hlavními městy dnešního globálního prostoru jsou i jiná než hlavní města, která se formují podle koncentrace globálních aktivit. Vedle New Yorku, Los Angeles, Londýna, Paříže či Tokia, to jsou další centra, jako Chicago, Brusel, Amsterdam, Lucemburk, Frankfurt n.M., Berlín, Moskva, Bombay, Hong Kong, Singapur, Rio de Janeiro aj. Jsou to města s bankami, pojišťovnami, finančními institucemi, s informačními a znalostními centrálami, a s významnými univerzitami a vědeckými ústavy, se spolky, jež se věnují podporování globality.

Vznikají mezinárodní instituce, které studují a doporučují podporu globalizace. Například OECD v Paříži, Světové ekonomické fórum v Ženevě, IMD v Lausanne, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, ILO v Ženevě atp.

Ve velkých městech býval i významný průmysl. Dnes se za centrální z hlediska globalizace považují střediska financí, informací a jejich transferu, koncentrace vědy, vysoké technologie a vzdělání. Jsou to strategicky volená sídla pro vedoucí ekonomická odvětví a pro vysokou valorizaci kapitálu, jako jsou aktivní vedení korporací, mnohotvárné formy mezinárodního obchodu, rozmanité financování, pojišťování a zajišťování, těžení rozdílů v měnových kurzech, sledování a předjímání konkurence, hodnocení relevantních inovací, příprava fúzí a akvizic, nebo na-opak odprodávání podnikových částí, vypracování a stálé přehodnocování strategií a jiné tomu podobné.

BOHATÍ A CHUDÍ

Globalizace rozevírá platové a mzdové poměry. Činí tak v míře dosud nepoznané. Ti, kdo mají příslušnou kvalifikaci a dokážou přispět k intenzivní globalizaci, získávají mimořádně vysoké platy a stávají se - ovšem spolu s vlastníky velkých kapitálů - nositeli soudobého přepychu. Není jich mnoho, ale jejich pracovní a životní styl se stává přitažlivým pro nastupující generaci. Globální firmy je potřebují, vyhledávají, nabízejí štědré platy a rozmanité výhody, snaží se je udržet.

Na druhé straně se zvětšuje, a to v míře mnohem větší, degradovaná práce lidí málo kvalifikovaných, práce na částečný úvazek, často nijak nezaručená a jen příležitostná, málo placená. Taková pracovní místa vznikají u malých podniků, které berou menší pracovní úkoly a při menším fixním kapitálu podávají jen průměrný výkon. Ale také rostou tou měrou, jakou se utvářejí podnikatelská centra. Tedy například práce při úklidu, čištění, obsluze občerstvením, vedení domácnosti, hlídání dětí, venčení psů, ošetřování trávníků a zahrad, zajišťování bezpečnosti a tak dále apod. Často se u takových prací ani nepožaduje plná znalost národního jazyka a jsou tedy přístupné i čerstvým přistěhovalcům.

Nejvíce se tomuto fenoménu věnují američtí ekonomové a sociologové. Došli k závěrům, že už celá třetina americké práce je přerušovaná, řekli bychom na částečný úvazek. Na 50 miliónů amerických dělníků dostává za svou práci nejvýše 11 000 dolarů, tj. mzda řadové prodavačky v obchodním domě. Těžko nazvat takový jev jinak, než hromadná erose dělnické práce. Přitom průměrný americký dělník má dnes nejdelší pracovní dobu mezi pokročilými zeměmi a nejkratší dovolenou (dva týdny), žádnou mateřskou do-volenou a nejméně svátků. Odpracuje ročně o 300 hodin více než Nor a o 150 hodin více než našinec.

Není zatím jasné jaký je z toho únik. Jisté je jen to, že globalizace nutně vytváří novou elitu a má své oddané podporovatele. Je pochopitelné, že ani odpůrci nemohou chybět.

- jaj -

Související