V roce 2006 Světová banka řadila Českou republiku na překvapivé čtvrté místo v EU, pokud jde o kvalitu podmínek pro zaměstnávání. Je ovšem faktem, že mezinárodní srovnání Světové banky neobsahuje některé aspekty, které jsou pro české zaměstnavatele důležité.

Obrázek podmínek zaměstnávání v České republice, který podává Světová banka, se však zdá být v rozporu s hodnocením Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta Českou republiku opakovaně kritizuje za nadměrné náklady propouštění pracovníků, pokud jde o pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Podobnou kritiku přinesla zpráva České národní banky o připravenosti ekonomiky na přijetí společné evropské měny, a to za roky 2005 i 2006 (obě jsou veřejně přístupné na internetu). Zpráva ČNB z roku 2006 zároveň obsahuje analýzu nového zákoníku práce z hlediska obtížnosti propouštění zaměstnanců.

METODOLOGIE Světové banky porovnává zákonná ustanovení, případně měřitelné náklady, na jejichž základě počítá tzv. indexy (obtížnosti zaměstnávání, obtížnosti propouštění, rigidity pracovní doby) a náklady (najímání a propouštění zaměstnance) podle platné pracovněprávní legislativy. OECD se naopak zaměřuje při konstrukci tzv. indexu ochrany zaměstnanosti (Employment Protection Legislation Index, EPL) jen na oblast podmínek pro propouštění. Index EPL se sestavuje z analýzy odpovídající zákonné úpravy. Obsahuje také subindexy, které se pak seskupují do kategorií stálá a dočasná zaměstnání (pracovní smlouvy na dobu neurčitou, resp. určitou) a na podmínky hromadných propouštění, které jdou nad rámec nákladů na individuální propouštění v případě stálých zaměstnání.

Hlavní rozdíl v obou metodologiích spočívá v tom, že Světová banka porovnává hodnotu ukazatelů pro pracovní poměr trvající 20 let, zatímco OECD zohledňuje i pracovní smlouvy, které trvají kratší dobu. Zatímco v případě pracovních poměrů trvajících 20 let si Česká republika v mezinárodním srovnání opravdu vede poměrně dobře, zejména proto, že české pracovní právo nerozlišuje ochranu zaměstnanosti podle délky trvání pracovního poměru, v případě krátkodobých pracovních kontraktů je tomu naopak. Podle indexu EPL zaujímala Česká republika mezi všemi zeměmi OECD v roce 2003 druhé místo v míře obtížnosti propouštění pracovníků ve stálých zaměstnáních, prvenství patřilo Portugalsku. Nový zákoník práce sice index EPL v oblasti stálých zaměstnání oproti roku 2003 mírně vylepšuje, o zásadním zlepšení však mluvit nelze.

VYSOKÉ NÁKLADY NA PROPOUŠTĚNÍ zaměstnanců snižují toky na trhu práce (počty nově nezaměstnaných a počty nezaměstnaných, kteří nalezli práci), a tím zvyšují dlouhodobou nezaměstnanost. Vysoké náklady na individuální propouštění zaměstnanců, zejména v období relativně krátce po uzavření pracovní smlouvy a po uplynutí zkušební doby, mají za následek nižší tvorbu pracovních míst, především pro absolventy a mladistvé. Kombinace vysokých nákladů na propouštění zaměstnanců ve stálých zaměstnáních a nízké regulace dočasných zaměstnání posiluje pozici zaměstnanců ve stálých zaměstnáních vůči pracovníkům v dočasných zaměstnáních - snižuje jim šance získat stálá zaměstnání (tzv. dualita trhu práce).

V ROCE 2003, pro který byly publikovány podrobné údaje OECD o ochraně zaměstnanosti v mezinárodním srovnání, byly v České republice přísnější podmínky pro individuální propouštění zaměstnanců než ve všech ostatních zemích OECD s výjimkou Portugalska. Náklady na propouštění zaměstnanců byly v České republice relativně vysoké zejména u kontraktů, které trvají krátce. Tyto náklady spočívají zejména v podstatně delší výpovědní době a vyšším odstupném oproti průměru zemí OECD u pracovních poměrů trvajících do čtyř let a v obtížnějších podmínkách podání výpovědi.

Takové institucionální nastavení může omezit pružnou reakci zaměstnavatelů na ekonomické podněty a negativně ovlivnit tvorbu pracovních míst. To se pak promítá do vývoje dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR. Ochrana zaměstnanosti dočasných zaměstnání byla v roce 2003 naopak spíše nízká, což při vysoké ochraně stálých zaměstnání v České republice zvyšovalo riziko duality trhu práce.

Pokud jde o kolektivní propouštění zaměstnanců (nad rámec individuálního propouštění), Česká republika uplatňovala v mezinárodním srovnání nízká omezení. Z pohledu souhrnného indexu ochrany zaměstnanosti, který je váženým průměrem uvedených tří složek, tak Česká republika v roce 2003 v OECD patřila k zemím s přibližně průměrnou regulací trhu práce.

Po roce 2003 nastaly v české pracovněprávní legislativě změny, které ovlivnily hodnoty indexu EPL především v oblasti dočasných zaměstnání. Od října 2004 byla omezena kumulovaná doba platnosti smluv na dobu určitou u jednoho zaměstnavatele na dva roky. Podobně byl uzákoněn limit doby zaměstnání, které je zprostředkováno agenturou práce, u jednoho zaměstnavatele na 12 měsíců. Na druhou stranu lze od března 2004 nabízet absolventům smlouvy na dobu určitou. Hodnota indexu pro dočasná zaměstnání se v roce 2004 v souhrnu zvýšila z 0,5 na 1,1.

Podle nového zákoníku práce, který vstoupil v platnost v lednu 2007, se mění podmínky pro propouštění zaměstnanců pouze mírně. Výpovědní doba v případě propouštění z důvodu nadbytečnosti se snižuje ze 3 na 2 měsíce, tento posun je však kompenzován zvýšením odstupného ze 2 na 3 měsíční platy. Obtížnost propouštění zaměstnanců se nepatrně sníží od ledna 2007 díky skutečnosti, že v případě propouštění z důvodu nadbytečnosti zaměstnavatelé nebudou mít povinnost zvážit možnost přeložení zaměstnance na jinou práci nebo přeškolení.

Z analýzy těchto a dalších faktorů v novém zákoníku práce podle našich propočtů vyplývá, že index ochrany stálých zaměstnání se snížil z hodnoty 3,3 v roce 2006 jen nepatrně na hodnotu 3,2. Indexy dočasných zaměstnání a podmínek pro kolektivní propouštění se ve srovnání se stavem let 2004 a 2005 nezměnily.

Negativní dopad ochrany stálých zaměstnání na tvorbu pracovních míst a na dlouhodobou nezaměstnanost tak je - a zřejmě i nadále bude - vyšší než ve srovnávaných zemích OECD, s výjimkou Portugalska.

Kamil Galuščák
Dana Hájková
ČNB

Související