Trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu patří mezi trestné činy proti hospodářské kázni. Objektem jeho ochrany je zájem státu na řádném výkonu funkce správce konkurzní podstaty, a tím v konečném důsledku na náležitém uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Skutková podstata zahrnuje dva trestné činy. První spočívá v maření nebo hrubém ztížení výkonu funkce správce konkurzní podstaty vedoucí k ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku (paragraf 126 odst. 1 trestního zákona), druhá v nesplnění zákonné povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu (paragraf 126 odst. 2 trestního zákona). V obou případech pachateli hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, zákaz činnosti nebo trest peněžitý.

OCHOTA K SOUČINNOSTI. Prohlášení konkurzu mimo jiné ukládá úpadci povinnost reagovat na výzvu správce konkurzní podstaty nebo soudu spočívající zpravidla v předání dokumentů a účetnictví úpadce. Ten musí neprodleně sestavit a odevzdat seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů a jejich adres, účetnictví a všechny potřebné doklady, a poskytnout nutná vysvětlení. Předložený seznam majetku a závazků musí úpadce podepsat a výslovně o něm prohlásit, že je správný a úplný. Seznam předloží správci bez zbytečného odkladu nejpozději do třiceti dnů od prohlášení konkurzu.

Pokud úpadce tuto základní povinnost nesplní, dopouští se trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 1 trestního zákona. Mezi časté, avšak liché výhrady úpadců patří tvrzení, že není zřejmé, kdy jim vznikla uvedená povinnost, zvláště pokud nepřevzali usnesení o prohlášení konkurzu. Takovou argumentaci je třeba odmítnout, protože účinky prohlášení konkurzu nastávají vyvěšením usnesení na úřední desce soudu, který prohlásil konkurz. Tímto okamžikem se dlužník stává úpadcem a vzniká mu povinnost k součinnosti se správcem konkurzní podstaty a konkurzním soudem v mezích zákona o konkurzu a vyrovnání. Usnesení o prohlášení konkurzu je vykonatelné, jakmile bylo doručeno. Upozorňuji, že okamžik, kdy byl podán návrh na prohlášení konkurzu, nemá právní význam z hlediska spáchání uvedeného trestného činu.

Jako nejvhodnější forma výzvy v praxi jednoznačně převážila písemná (při elektronické komunikaci se vyžaduje digitálně ověřený podpis). Po obsahové stránce stačí uvedení oprávněného subjektu činícího výzvu. Osoby povinné k součinnosti se správcem konkurzní podstaty zpravidla argumentují tím, že chybí konkretizace výzev včetně vymezení časového období, dokdy má být součinnost splněna. Správce konkurzní podstaty by proto měl zevrubně specifikovat, které doklady požaduje. Žádá-li například vydání účetnictví, zákon o účetnictví rozlišuje jako účetní knihy deník, dále hlavní knihu, knihy analytických účtů a knihy podrozvahových účtů.

Jednání spočívající v maření výkonu funkce správce konkurzní podstaty ovšem neznamená, že v konečném důsledku skutečně došlo ke zmaření výkonu této funkce. Pro trestní odpovědnost postačí totiž takové počínání pachatele, které je k tomu způsobilé, třebaže se nakonec správci konkurzní podstaty podařilo, aby byl majetek náležející do konkurzní podstaty zjištěn a zpeněžen.

PACHATELEM JEN ÚPADCE? Nikoli! Porušit povinnosti v řízení o konkurzu může v zásadě kdokoli, tedy nejen úpadce. Tohoto trestného činu se lze dopustit i jednáním, jehož smyslem je znemožnit nebo alespoň podstatné ztížit výkon funkce správce konkurzní podstaty. Vyskytly se případy, kdy byl fyzicky napaden správce konkurzní podstaty nebo osoba jemu blízká, poškozen jeho osobní automobil, aby měl ztíženu možnost výkonu své funkce, či byl založen požár v kanceláři, kde vykonával svoji činnost. Pro trestní odpovědnost však musí být bezpečně zjištěno, že jde o maření nebo ztěžování výkonu funkce správce konkurzní podstaty v souvislosti s výkonem jeho funkce.

Je-li uvedený trestný čin spatřován v tom, že pachatel odmítl předat správci konkurzní podstaty účetní doklady, je nutné specifikovat, o jaké konkrétní doklady podle zákona o účetnictví se jedná a jakým způsobem jejich nepředání správci konkurzní podstaty ohrozilo úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo jeho zpeněžení. Předpokladem trestní odpovědnosti pak je, že pachatel měl takové účetní doklady k dispozici a mohl je vydat správci konkurzní podstaty.

Není-li u právnických osob statutární orgán úpadce k zastižení, může být vyzván k předložení dokladů likvidátor, je-li úpadce v likvidaci, nebo osoba, která vzhledem k pracovnímu zařazení u úpadce disponuje s takovými doklady - finanční ředitel, účetní a podobně. Tato osoba je pak vyzvána i k sestavení a předložení seznamu majetku a závazků úpadce.

Pro trestní odpovědnost je také podstatné zjištění konkrétního (konečného) vlivu takového počínání na úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo na zpeněžení tohoto majetku. Pokud správce konkurzní podstaty nemohl řádně podávat daňová přiznání a nemohl odporovat řadu smluv, musí být zhodnoceno, jaký konkrétní účinek počínání pachatele mělo, jaká majetková práva konkrétních subjektů byla ohrožena a které smlouvy měl správce konkurzní podstaty v úmyslu (a kvůli počínání pachatele nemohl) odporovat.

MAŘENÍ A HRUBÉ ZTĚŽOVÁNÍ. K naplnění zákonného znaku spočívajícího v "maření výkonu funkce správce konkurzní podstaty" může dojít jak porušením všech povinností úpadce vyplývajících ze zákona o konkurzu a vyrovnání, tak porušením jen některé z nich. Podstatné ovšem je, aby v důsledku takového jednání pachatele došlo k ohrožení úplného a správného zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty, které nelze provést ve stanovené době. Poměrně časté jsou případy, kdy pachatel jako úpadce (podnikatel), na jehož veškerý majetek byl soudem prohlášen konkurz, bez souhlasu správce konkurzní podstaty a soudu pronajme nájemní smlouvou objekt (nemovitost) náležející do konkurzní podstaty.

Stejně tak "hrubé ztěžování výkonu funkce správce konkurzní podstaty" spočívá v jednání pachatele, které vede k tomu, že správce musí ke zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo k jeho zpeněžení vynaložit podstatně více energie, času a prostředků, než by jinak bylo zapotřebí. Správce potom například v řízení před obchodním soudem sám musí prokázat, zda faktura byla fakticky zaplacena či nikoliv.

Způsoby, jakými lze "hrubě ztížit" výkon správce konkurzní podstaty, zákon neuvádí. Může jich být celá řada a každý případ je nutno posoudit individuálně. Je však naprosto jisté, že takové hrubé ztížení výkonu funkce správce musí mít za následek ohrožení úplného a správného zjištění majetku. Jde zejména o situaci, kdy zaměstnanec v podniku úpadce ukryje a nevydá správci doklady týkající se majetku úpadce (třeba technické průkazy k dopravním prostředkům, provozuje-li úpadce dopravu).

NEPODÁNÍ NÁVRHU NA PROHLÁŠENÍ KONKURZU. Drtivá většina případů trestných činů porušení povinnosti v řízení o konkurzu (podle paragrafu 126 odst. 2 trestního zákona) se vztahuje k nesplnění této povinnosti u právnických osob, zpravidla akciových společností a společností s ručením omezeným. Podnikatelem se může stát na základě svého svobodného rozhodnutí každý, kdo splní předepsané zákonné podmínky. Tímto svým rozhodnutím, kterým vstupuje do často složitých právních a ekonomických vztahů upravených řadou zákonů, na sebe přebírá i odpovědnost, že bude řádně plnit povinnosti, které pro něj ze zákona vyplývají, respektive nést i případné trestní následky vyplývající z porušení těchto povinností. Pokud se tedy pachatel nechá zvolit za člena (místopředsedu, předsedu) představenstva akciové společnosti či jednatele společnosti s ručením omezeným, převezme tím na sebe také odpovědnost za plnění svých zákonných povinností z toho vyplývajících. Odpovědnosti se nemůže zbavit tvrzením, že se podáním odstoupení z funkce již nepovažoval za člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo že nebyl schopen řídit společnost pro nedostatek zkušeností. Nezřídka proto stanou před soudem osoby, které se daného trestněprávního jednání dopustí z neznalosti nebo na základě mylného výkladu příslušných norem práva trestního i mimotrestních norem, jichž se trestní zákon dovolává ve svých banketních ustanoveních.

Zákon o konkurzu a vyrovnání stanoví dostatečně přesně, kdo je osoba, která má oznamovací povinnost. Problém však je, jak jí dokázat, že věděla o tom, že je právnická či fyzická osoba skutečně v úpadku a kdy tato skutečnost nastala. Nejobjektivnějším měřítkem pro zjištění okamžiku, kdy měl být podán návrh na prohlášení konkurzu, jsou listinné důkazy, především účetnictví úpadce, a znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování hospodářské činnosti společnosti, zpracovaný příslušným soudním znalcem. Znalec ve svých závěrech vždy jednoznačně určí, zda měl být podán návrh na prohlášení konkurzu a v kladném případě exaktně stanoví konkrétní datum, kdy byl úpadce předlužen a vznikla mu tak dříve zmíněná povinnost.

REVITALIZACE ÚPADCE. Podnikatel (statutární orgán obchodní společnosti) má již v průběhu podnikání celou řadu zákonných možností, aby zabránil nepříznivé finanční situaci, například tím, že sníží zaměstnancům mzdu na šedesát procent, uzavře s odbory dohodu, že mzda nebude vyplacena v termínu, požádá o překlenovací úvěr u bankovního domu a podobně. Pokud se tedy podnik ocitne v hospodářské situaci, kdy je ohrožena jeho existence, je z pohledu finančního práva v krizi a je nezbytná jeho sanace. Sanací se rozumí souhrn opatření, kterými se podnik z krize vyvede a jejichž cílem je další udržitelná existence podniku. Potřeba sanace ovšem ještě neznamená, že podnik je sanace schopen. Je-li hodnota podniku při likvidaci větší než při jeho sanaci, je nezbytné podnik likvidovat. Před konečným rozhodnutím o likvidaci nebo sanaci podniku je nutné provést kvalifikovanou analýzu životaschopnosti podniku, která má pevně stanovená pravidla. Navíc způsob řízení podniku v krizi (při obnově vitality) je naprosto odlišný od řízení řádně fungujícího podniku. Při posouzení trestní odpovědnosti pachatele pro trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu podle paragrafu 126 odst. 2 trestního zákona je proto potřeba zohlednit, zda se pachatel choval tak, aby podnik v krizi včas sanoval, případně likvidoval v době, aby zisk z jeho prodeje byl maximální a pohledávky naopak minimální.

ZÁNIK NEBEZPEČNOSTI TRESTNÉHO ČINU PRO SPOLEČNOST. Důvodem zániku trestní odpovědnosti podle paragrafu 65 trestního zákona je zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost, který má reálný podklad ve změnách nastalých v době od spáchání trestného činu do rozhodování soudu o vině pachatele. Zánik společenské nebezpečnosti může být důsledkem dvou alternativně stanovených hledisek - změny situace nebo osoby pachatele. Konkurzní řízení je koncipováno tak, že účinky konkurzu nastávají okamžikem vyvěšení usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desku soudu, který takové rozhodnutí vydal, bez ohledu na právní moc takového rozhodnutí. Úpadce a všechny další subjekty jsou tedy již v momentu, kdy nastanou účinky prohlášení konkurzu, povinni respektovat zvláštní právní režim, který tímto nastává, a řídit se zákonnými ustanoveními jej upravující, tj. zejména respektovat osobu správce konkurzní podstaty se všemi jeho právy a povinnostmi, které mu zákon o konkurzu a vyrovnání ukládá. Z ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání nevyplývá žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že pozdější zrušení usnesení o prohlášení konkurzu má zpětné účinky. Naopak platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkurzu tím není dotčena.

Na základě těchto skutečností byl proto praxí přijat názor, že důvodem zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost jsou jen takové okolnosti, které nastávají po spáchání činu a pro něž stíhání dříve spáchaného trestného činu ztrácí své opodstatnění. Dodatečné zrušení usnesení o prohlášení konkurzu na majetek pachatele jako úpadce není možné bez dalšího považovat za takovou změnu situace, která by odůvodňovala zánik nebezpečnosti činu pro společnost, a tím i zánik trestní odpovědnosti obviněného za již spáchaný trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkurzu. To platí zejména tehdy, bylo-li usnesení o prohlášení konkurzu zrušeno jen z procesních důvodů, takže po odstranění nedostatků v řízení mohl být konkurz prohlášen znovu.

Obecně však není vyloučen zánik trestnosti uvedeného trestného činu, jestliže důvodem pro zrušení usnesení o prohlášení konkurzu byla skutečnost, že pro prohlášení konkurzu nebyly vůbec splněny hmotně právní podmínky (například údaje osvědčující úpadek dlužníka byly nepravdivé či hrubě zkreslené).

Stejně by bylo možno posuzovat případ, kdy zjevnou administrativní chybou došlo například k záměně v osobě dlužníka (úpadce) a podobně. Za takových okolností by pak bylo nezbytné důvodně zvažovat, zda nebezpečnost případného dřívějšího jednání pachatele, které by jinak vykazovalo formální znaky trestného činu, v důsledku změny situace, která nastala zrušením usnesení o prohlášení konkurzu, nezanikla.

Daniel Prouza
soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích


Cílem je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů
Právní rámec konkursu je vymezen zákonem číslo 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Cílem je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů zejména z dlužníkova majetku za podmínek stanovených citovaným zákonem. Účelem zákona je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který se dostal do krizové situace (úpadku), formou soudního řízení. Specifickým rysem tohoto řízení je větší počet zásadně dvoustranných obligačních vztahů (charakterizovaných jako dluh - pohledávka), jež jsou řešeny současně a mnohostranně. Uspořádání probíhá mezi subjekty, jejichž zájmy jsou rozporné, a to nejen dlužníka vůči věřitelům, ale i mezi věřiteli navzájem, a proto probíhá podle přesně stanovených pravidel. Konkurs se může týkat zásadně všech právních subjektů bez ohledu na to, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou, či zda jde o podnikatele podle obchodního zákoníku anebo o osobu, která podnikatelem není. 
 Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Fyzická osoba, je-li podnikatelem, a právnická osoba je v úpadku i tehdy, jestliže je předlužena. O předlužení jde tehdy, jestliže tato osoba má více věřitelů a jestliže její splatné závazky jsou vyšší než její majetek; do ocenění dlužníkova majetku se zahrne i očekávaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, lze-li příjem převyšující náklady při pokračování podnikatelské činnosti důvodně předpokládat.
 Požadavek zákona na pluralitu věřitelů nelze posuzovat odděleně od požadavku plurality splatných závazků, které dlužník není schopen plnit. Dlužník musí mít nejméně dva věřitele, z nichž každý má proti němu pohledávku po lhůtě splatnosti; o úpadek tedy nepůjde například tehdy, má-li dlužník jen jediného věřitele s více pohledávkami po lhůtě splatnosti, avšak pohledávky dalších věřitelů dosud splatné nejsou (doba plnění dosud neuplynula). 
 Pro závěr o existenci úpadku pro insolvenci není možné činit rozdíl mezi závazky dlužníka podle jejich výše. O splatný závazek dlužníka ve smyslu zákona jde, a podmínka více věřitelů dlužníka je tedy splněna, i když pohledávka dalšího (druhého) věřitele po lhůtě splatnosti je zanedbatelného rozsahu. Názor, že dlužník nemá více věřitelů jen proto, že splatná pohledávka je jen nepatrného rozsahu, není správný.
 V úpadku je jen takový dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky. U dlužníka objektivně nastala situace, která brání uspokojit pohledávky věřitelů ve stanovené (smluvené či jinak určené) době splatnosti, i kdyby dlužník chtěl. Jestliže disponuje prostředky, které mu umožňují bez zbytečného odkladu splatné pohledávky věřitelů uhradit, avšak není k tomu ochoten (například proto, že tyto pohledávky neuznává, vede například spor o jejich výši nebo proti nim uplatňuje pohledávky vlastní), nejsou splněny podmínky úpadku.
 Z toho vyplývá, že je třeba, aby šlo o závazky na peněžitá plnění. Závazky na věcná plnění nejsou sice z konkursu a vyrovnání vyloučeny, ale z hlediska posouzení, zda jde i insolvenci jako podmínku konkursu či vyrovnání, nemají relevanci.
 Účinky prohlášení konkursu nastanou vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, který konkurs prohlásil. Majetek dlužníka podléhající konkursu (což nemusí být pouze majetek dlužníka samého) se stává konkursní podstatou. Jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas. V průběhu konkursu je potom konkursní podstata sepsána a zpeněžena, aby bylo dosaženo poměrného uspokojení věřitelů. Do konkursní podstaty vždy patří majetek dlužníka samého, tedy majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu, a též majetek, který nabyl za trvání konkursu.
 Prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak příslušejí úpadci, jestliže souvisí s nakládáním majetku patřícího do konkursní podstaty. Správce je především oprávněn a povinen vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, rozhodovat o obchodním tajemství a povinnosti mlčenlivosti, vykonávat práva a plnit povinnosti zaměstnavatele, rozhodovat o obchodních záležitostech podniku, činit za úpadce právní úkony potřebné k provozování podniku včetně uzavírání smluv o úvěru za účelem financování vývozu po předchozím souhlasu věřitelského výboru nebo zajistit vedení účetnictví a plnění povinností podle předpisů o daních. Prohlášením konkursu ztrácí úpadce zejména veškerá dispoziční oprávnění nakládat s majetkem, který podléhá konkursu (aniž by však přišel o své vlastnické právo k věcem patřícím do konkursní podstaty).

DP
Související