Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jak přesně definuje daňová legislativa vzorek?
Společnosti se snaží v rámci podpory prodeje představit své nové produktové řady či získat nové odběratele tím, že jim poskytnou vzorky svých nabízených produktů. Vzhledem k podmínkám a charakteru jednání je zároveň zřejmé, že předání vzorků obchodním partnerům nebývá obvykle podloženo předávacími protokoly. Pro účely posouzení nákladů spojených s předanými vzorky z hlediska jejich daňové uznatelnosti je nutné především doložit, že tyto náklady byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Obecně by společnost dále měla být schopna v případě požadavku ze strany správce daně prokázat, zda a jak došlo k předání vzorku obchodním partnerům.
Už při samotném zkoumání toho, co může být považováno za vzorek,však narazíme na komplikace. Daňová legislativa nám nenabízí jednoznačnou definici vzorku, a tak nezbývá než se alespoň pokusit nastínit jeho možné základní charakteristiky.
Ze samotné podstaty se musí jednat především o produkt, který je danou společností buď vyráběn, nebo nakupován za účelem jeho následného prodeje. Zároveň by měl vzorek umožnit jeho příjemci seznámit se s vlastnostmi výrobku, a to ať už jeho testováním, rozborem, užíváním či dokonce ochutnáním. Naplní-li produkt výše uvedené vlastnosti, neměla by být pro účely definice vzorku a jeho daňové dopady podstatná podoba jeho balení, tj. skutečnost, zda je vzorek předán v běžném komerčním balení, speciálním testovacím balení či to, že je zcela nezabalen (např. v rámci určitých typů ochutnávkových akcí). Za vzorek zároveň není možné považovat reklamní předměty a dárky, které v rámci kontraktačních jednání plní odlišnou funkci a mají svůj zcela samostatný daňový režim.
Zkuste shrnout argumenty, které správce daně přesvědčí o daňové uznatelnosti vzorků.
Vzhledem k motivům, které vedou společnosti k předání vzorků, lze jako hlavní argumenty obhajující jejich daňovou uznatelnost uvést následující:
- Výrobní a obchodní společnost poskytuje vzorky svých produktů za účelem propagace těchto výrobků, a to ať už v souvislosti s jejich uvedením na trh či při příležitosti získávání nového zákazníka.
- Poskytnutí vzorků produktu je zaměřeno na následné zvýšení objemu jejich prodeje a tedy zvýšení zdanitelných příjmů. Tohoto zvýšení by mělo být dosaženo prostřednictvím buď vyšších objednávek stávajících zákazníků, nebo získáním objednávek výrobků od nově získaných zákazníků.
- Výrobní či obchodní společnost při poskytnutí vzorků očekává protiplnění ve formě následných objednávek zboží či získání nového zákazníka. Předané vzorky zboží by tak neměly být klasifikovány jako dar, jelikož není naplněn hlavní rys daru - absence protiplnění ze strany příjemce.
Jak lze v praxi prokázat předání vzorku v situaci, kdy nelze získat potvrzení druhé strany o jeho převzetí?
Pokud není předání vzorku potvrzeno příjemcem, nezbývá než doložit a prokázat účel použití vzorku nepřímo. Nabízí se možnost prokazovat předání vzorků pomocí přehledů připravených odpovědnými zástupci společnosti, kteří se kontraktačních jednání se zákazníky účastní (např. obchodní zástupci). Takto připravené přehledy by měly obsahovat zejména informace o místu a datu konání kontraktační akce, popis předaných vzorků a jejich počet, v případě, kdy je to možné, i označení osoby, komu byly předány, popřípadě doplněné o poznámky z jednání, připomínky účastníků k předváděných vzorkům, fotodokumentaci z akcí na podporu prodeje apod.
Je dodání vzorku předmětem DPH?
V souladu s příslušnou legislativou upravující oblast daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie by dodání vzorku nemělo být předmětem daně z přidané hodnoty. Přes absenci výslovného ustanovení v českém zákoně o DPH byl tento režim akceptován i zástupci Ministerstva financí ČR v rámci jednání s Komorou daňových poradců.
Nicméně i přesto lze v praxi identifikovat situace, kdy společnost předávající vzorky DPH u těchto vzorků na výstupu přiznala a správci daně uhradila.
Odpověď na otázku, zda je možno u takto přiznané DPH uplatnit shodný daňový režim a DPH považovat za daňově uznatelný náklad, by obecně měla znít ano. DPH je v návaznosti na ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů možné považovat za daňově uznatelný náklad za předpokladu, že souvisí s daňově uznatelným nákladem/výdajem a že současně ustanovení § 25 odst. 1 písm r) nestanoví jinak. S účinností od 1. května 2004 ustanovení § 108 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty definuje, že přiznat a zaplatit daň správci daně je povinen plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, tedy nikoliv osoba, pro kterou se dané zdanitelné plnění uskutečňuje (příjemce vzorku). Ustanovení § 25 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů by tak nemělo být v případě DPH přiznané z předaných vzorků výrobků aplikovatelné.
Případně přiznaná daň by tedy následovala daňový režim těchto vzorků a byla by také daňově uznatelným nákladem.
Hodnota vzorků poskytnutých v rámci kontraktačních jednání může v řadě případů dosahovat významných částek. Nezapomeňte: Abyste dosáhli daňové uznatelnosti těchto nákladů, je nezbytné v případě zkoumání ze strany správce daně doložit a prokázat, že předané předměty skutečně naplnily charakteristiky vzorků. Dále je nutné vhodně nastavit podmínky jejich předávání a připravit související podpůrnou dokumentaci. V opačném případě hrozí, že může v praxi docházet k překlasifikaci těchto nákladů na daňově neuznatelné se všemi souvisejícími dopady.
Petr Potomský
KPMG Česká republika
Petr Potomský pracuje jako daňový manažer v KPMG ČR. Specializuje se na oblast a nepřímých přímých daní.
Připomíná: Nepleťte si vzorek s reklamními předměty a dárky, které mají svůj zcela samostatný daňový režim.
Společnosti se snaží v rámci podpory prodeje představit své nové produktové řady či získat nové odběratele tím, že jim poskytnou vzorky svých nabízených produktů. Vzhledem k podmínkám a charakteru jednání je zároveň zřejmé, že předání vzorků obchodním partnerům nebývá obvykle podloženo předávacími protokoly. Pro účely posouzení nákladů spojených s předanými vzorky z hlediska jejich daňové uznatelnosti je nutné především doložit, že tyto náklady byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Obecně by společnost dále měla být schopna v případě požadavku ze strany správce daně prokázat, zda a jak došlo k předání vzorku obchodním partnerům.
Už při samotném zkoumání toho, co může být považováno za vzorek,však narazíme na komplikace. Daňová legislativa nám nenabízí jednoznačnou definici vzorku, a tak nezbývá než se alespoň pokusit nastínit jeho možné základní charakteristiky.
Ze samotné podstaty se musí jednat především o produkt, který je danou společností buď vyráběn, nebo nakupován za účelem jeho následného prodeje. Zároveň by měl vzorek umožnit jeho příjemci seznámit se s vlastnostmi výrobku, a to ať už jeho testováním, rozborem, užíváním či dokonce ochutnáním. Naplní-li produkt výše uvedené vlastnosti, neměla by být pro účely definice vzorku a jeho daňové dopady podstatná podoba jeho balení, tj. skutečnost, zda je vzorek předán v běžném komerčním balení, speciálním testovacím balení či to, že je zcela nezabalen (např. v rámci určitých typů ochutnávkových akcí). Za vzorek zároveň není možné považovat reklamní předměty a dárky, které v rámci kontraktačních jednání plní odlišnou funkci a mají svůj zcela samostatný daňový režim.
Zkuste shrnout argumenty, které správce daně přesvědčí o daňové uznatelnosti vzorků.
Vzhledem k motivům, které vedou společnosti k předání vzorků, lze jako hlavní argumenty obhajující jejich daňovou uznatelnost uvést následující:
- Výrobní a obchodní společnost poskytuje vzorky svých produktů za účelem propagace těchto výrobků, a to ať už v souvislosti s jejich uvedením na trh či při příležitosti získávání nového zákazníka.
- Poskytnutí vzorků produktu je zaměřeno na následné zvýšení objemu jejich prodeje a tedy zvýšení zdanitelných příjmů. Tohoto zvýšení by mělo být dosaženo prostřednictvím buď vyšších objednávek stávajících zákazníků, nebo získáním objednávek výrobků od nově získaných zákazníků.
- Výrobní či obchodní společnost při poskytnutí vzorků očekává protiplnění ve formě následných objednávek zboží či získání nového zákazníka. Předané vzorky zboží by tak neměly být klasifikovány jako dar, jelikož není naplněn hlavní rys daru - absence protiplnění ze strany příjemce.
Jak lze v praxi prokázat předání vzorku v situaci, kdy nelze získat potvrzení druhé strany o jeho převzetí?
Pokud není předání vzorku potvrzeno příjemcem, nezbývá než doložit a prokázat účel použití vzorku nepřímo. Nabízí se možnost prokazovat předání vzorků pomocí přehledů připravených odpovědnými zástupci společnosti, kteří se kontraktačních jednání se zákazníky účastní (např. obchodní zástupci). Takto připravené přehledy by měly obsahovat zejména informace o místu a datu konání kontraktační akce, popis předaných vzorků a jejich počet, v případě, kdy je to možné, i označení osoby, komu byly předány, popřípadě doplněné o poznámky z jednání, připomínky účastníků k předváděných vzorkům, fotodokumentaci z akcí na podporu prodeje apod.
Je dodání vzorku předmětem DPH?
V souladu s příslušnou legislativou upravující oblast daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie by dodání vzorku nemělo být předmětem daně z přidané hodnoty. Přes absenci výslovného ustanovení v českém zákoně o DPH byl tento režim akceptován i zástupci Ministerstva financí ČR v rámci jednání s Komorou daňových poradců.
Nicméně i přesto lze v praxi identifikovat situace, kdy společnost předávající vzorky DPH u těchto vzorků na výstupu přiznala a správci daně uhradila.
Odpověď na otázku, zda je možno u takto přiznané DPH uplatnit shodný daňový režim a DPH považovat za daňově uznatelný náklad, by obecně měla znít ano. DPH je v návaznosti na ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů možné považovat za daňově uznatelný náklad za předpokladu, že souvisí s daňově uznatelným nákladem/výdajem a že současně ustanovení § 25 odst. 1 písm r) nestanoví jinak. S účinností od 1. května 2004 ustanovení § 108 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty definuje, že přiznat a zaplatit daň správci daně je povinen plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, tedy nikoliv osoba, pro kterou se dané zdanitelné plnění uskutečňuje (příjemce vzorku). Ustanovení § 25 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů by tak nemělo být v případě DPH přiznané z předaných vzorků výrobků aplikovatelné.
Případně přiznaná daň by tedy následovala daňový režim těchto vzorků a byla by také daňově uznatelným nákladem.
Hodnota vzorků poskytnutých v rámci kontraktačních jednání může v řadě případů dosahovat významných částek. Nezapomeňte: Abyste dosáhli daňové uznatelnosti těchto nákladů, je nezbytné v případě zkoumání ze strany správce daně doložit a prokázat, že předané předměty skutečně naplnily charakteristiky vzorků. Dále je nutné vhodně nastavit podmínky jejich předávání a připravit související podpůrnou dokumentaci. V opačném případě hrozí, že může v praxi docházet k překlasifikaci těchto nákladů na daňově neuznatelné se všemi souvisejícími dopady.
Petr Potomský
KPMG Česká republika
Petr Potomský pracuje jako daňový manažer v KPMG ČR. Specializuje se na oblast a nepřímých přímých daní.
Připomíná: Nepleťte si vzorek s reklamními předměty a dárky, které mají svůj zcela samostatný daňový režim.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
