Aktuální číslo časopisu Ekonom
Co se vlastně skrývá pod pojmem "vracení daně z přidané hodnoty"? Jakým způsobem a z jakého důvodu tento institut funguje?
Konstrukce daně z přidané hodnoty je obecně založena na principu zdaňování vždy jen "přidané hodnoty" vytvořené podnikající osobou v rámci její ekonomické činnosti. Případnému vícenásobnému zdanění v jednotlivých stupních produkce má být potom zamezeno možností uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu. Uplatnění nároku na odpočet daně je však zpravidla možné jen v případě, kdy je daný subjekt v tom kterém státě registrován k dani. Nelze totiž například v daňovém přiznání českého plátce DPH nárokovat odpočet daně zaplacené v Německu za plnění, které přijal tento plátce pro účely své ekonomické činnosti, v českém daňovém přiznání lze přiznat, resp. nárokovat pouze českou DPH.
S ohledem na zmiňovaný požadavek pouze jediného zdanění transakcí podléhajících DPH, a tedy snahu o eliminaci kumulace DPH v cenách vstupů a jejího následného zahrnutí do základu daně, mohou osoby registrované k dani v některém z členských států EU požádat o vrácení daně. Tento institut je tedy určitou analogií uplatňování nároku na odpočet daně, ovšem existují zde i podstatné praktické rozdíly, zejména větší časové zpoždění mezi vynaložením prostředků a získáním daně zpět.
Je vracení daně upraveno ve všech členských státech stejným způsobem, nebo je právní úprava zcela v kompetenci jednotlivých členských států?
Základní postupy a podmínky pro možnost uplatnění nároku na vrácení daně zaplacené v přijatých zdanitelných plněních v členském státě jiném, než ve kterém je podnikající osoba registrována k dani, jsou na úrovni evropského práva obecně definovány v Osmé směrnici Rady (směrnice č. 79/1072/EEC ze dne 6. prosince 1979). Současně však byl jednotlivým členským státům ponechán určitý prostor pro stanovení vlastních pravidel a podmínek pro vracení DPH, a tak je vždy nezbytné prozkoumat, jaká kritéria si ten který stát pro vrácení DPH osobám registrovaným k dani v jiném členském státě stanovil. Hlavní rozdíly budou spočívat zejména v postupu podání žádosti (povinné přílohy, lhůty, počet jednacích jazyků) a v minimální výši vracené daně.
Jaké subjekty tedy mohou uplatnit nárok na vrácení daně?
Nejzajímavější a nejčastější skupinou jsou, jak již bylo uvedeno, osoby registrované k dani v některém z členských států EU, které pořídily zboží nebo přijaly službu od osoby registrované k dani v jiném členském státě EU s tím, že zmiňovaná přijatá plnění podléhala zdanění daní z přidané hodnoty ve státě jejich poskytovatele. Kromě podmínky na postavení žadatele jako osoby registrované k dani (plátce DPH) v některém z členských států EU je dále požadováno, aby žadatel ve státě, jehož DPH požaduje vrátit, neměl sídlo, místo podnikání nebo provozovnu. Žadatel zde současně nesmí v období, za které žádá o vrácení daně, uskutečňovat plnění, s výjimkou některých plnění osvobozených bez nároku na odpočet daně nebo také některých plnění, u nichž je osobou povinnou přiznat a odvést daň příjemce plnění.
Pro úplnost lze uvést, že podle Třinácté směrnice Rady (směrnice č. 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986) může být daň v jednotlivých členských státech vrácena rovněž podnikajícím osobám se sídlem, místem podnikání, provozovnou nebo místem pobytu či místem, kde se obvykle zdržuje, mimo EU (dle českého zákona tzv. zahraničním osobám). Vrácení daně v těchto případech však zpravidla předpokládá vzájemné vracení daně subjektům z obou států (princip vzájemnosti), resp. absolutní absenci vyměřování daně z přidané hodnoty nebo obdobné všeobecné daně ze spotřeby. Česká republika v současné době vrací daň osobám ze Švýcarska, Norska a Makedonie, v těchto státech tedy lze očekávat i možnost vrácení daně zaplacené českými podnikajícími osobami.
Existují nějaká omezení, kdy nelze daň vrátit?
Bohužel ano. Konkrétní druh a rozsah omezení závisí na postavení osoby, která o vrácení daně žádá. Nejméně kritérií, která je nutné pro vrácení daně splnit, je stanoveno pro osoby registrované k dani v jiném členském státě EU, striktnější podmínky platí pro zahraniční osoby povinné k dani.
Nárok na vrácení daně může osoba registrovaná k dani v jiném členském státě obecně uplatnit za obdobných podmínek, za kterých může být plátcem daně uplatněn nárok na odpočet daně. Základním kritériem tedy bude skutečnost, zda budou přijatá plnění, z nichž je požadováno vrácení DPH, použita k uskutečnění plnění, se kterými je spojena možnost nárok na odpočet daně uplatnit. U plnění přijatých osobou povinnou k dani nejsou obecně stanovena žádná omezení co do druhu plnění, nárok na vrácení daně je vázán pouze na účel použití, nikoliv na jeho charakter.
Jinak je tomu u zahraničních osob povinných k dani. Možnost uplatnit nárok na vrácení daně bude u těchto osob záviset i na konkrétním druhu přijatého zdanitelného plnění. V této souvislosti je nutné říci, že se tato omezení mohou na úrovni jednotlivých států lišit. Například podle českého zákona o DPH nelze zahraniční osobě povinné k dani vrátit daň obsaženou v ceně plnění, kterým bylo poskytnutí zboží a služby pro osobní spotřebu, DPH obsaženou v cestovních nákladech, nákladech na ubytování a stravování, u služeb spojených s reprezentací zahraniční osoby povinné k dani, dále potom u DPH obsažené v ceně telefonních poplatků, taxislužby a pohonných hmot s výjimkou nafty. V jiných státech však může být rozsah plnění vyloučených z možnosti uplatnit nárok na vrácení daně vymezen odlišně.
Kdy lze nárok na vrácení daně uplatnit? Existují výjimky?
U osob registrovaných k dani v jiném členském státě i zahraničních osob povinných k dani musí činit období pro uplatnění nároku na odpočet daně minimálně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, avšak ne déle než jeden kalendářní rok. Jedinou výjimkou, kdy uvedené osoby mohou požádat o vrácení daně za období kratší než tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, je situace, kdy je žádáno o vrácení daně za zbývající období kalendářního roku, tj. například jen za listopad a prosinec.
Jednotlivé členské státy navíc ve svých právních předpisech definují také minimální částky zaplacené daně, o jejichž vrácení již lze požádat. Dle českého zákona o DPH lze daň při splnění dalších zákonem stanovených podmínek vrátit, pokud částka vrácené daně činí nejméně 7000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce. Pokud by částka daně obsažená v ceně přijatých plnění činila méně než 7000 Kč, ale činila by minimálně 1000 Kč, byla by osoba registrovaná k dani oprávněna vrácení daně požadovat, avšak až po skončení příslušného kalendářního roku.
Obdobné hodnotové limity jsou definovány i v jiných členských státech. Konkrétní podmínky stanovené v jednotlivých členských státech lze nalézt na internetových stránkách daňové správy těchto států nebo také na internetových stránkách Evropské unie. Pro české plátce daně budou zajímavé zejména podmínky pro vracení daně stanovené v sousedních státech.
V Německu je pro podání žádosti za období trvající minimálně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce stanovena minimální hranice 200 eur, pro uplatnění nároku na vrácení daně za kalendářní rok potom částka daně nejméně 25 eur.
V Rakousku lze nárok na vrácení daně uplatnit čtvrtletně, pokud částka daně obsažené v přijatých zdanitelných plněních činí alespoň 360 eur. Pro uplatnění nároku na vrácení daně za kalendářní rok je požadována minimální částka daně 36 eur.
O daň zaplacenou na Slovensku je možné požádat opět minimálně za období trvající tři kalendářní měsíce, pokud částka požadované daně činí alespoň 8000 SKK, při podání žádosti o vrácení daně za celý kalendářní rok musí daň činit nejméně 1000 SKK.
Pro podání žádosti o vrácení polské daně je nutné, aby částka daně za období trvající minimálně tři měsíce činila nejméně 200 eur. Hranice pro vrácení daně, pokud je žádáno za celý kalendářní rok, potom v Polsku činí 25 eur.
Mají daňové správy jednotlivých států stanoveny lhůty, dokdy nejpozději je nutné o vrácení zaplacené daně z přidané hodnoty zažádat?
Ano. Většina států má stanoveny lhůty, dokdy nejpozději je nutné o vrácení zaplacené daně zažádat, jinak ve většině případů nárok na vrácení DPH nezvratitelně zaniká. Zpravidla se jedná o lhůtu nejpozději do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla předmětná plnění přijata.
Jako výjimku z tohoto striktního postupu lze uvést například Německo, kde je sice rovněž obecně nejzazším termínem 30. červen následujícího roku. Nicméně nárok na vrácení daně z přidané hodnoty je možné výjimečně uplatnit i později, pokud žádost poplatníka nebyla podána včas z vážných důvodů.
Kde se žádost o vrácení daně podává?
Žádost o vrácení daně se podává k příslušnému správci daně státu, jehož DPH je nárokováno. Bližší informace lze opět nalézt v příslušných právních předpisech jednotlivých států.
Žádosti o vrácení německé daně vyřizuje Bundeszentralamt für Steuern, Dienstsitz Schwedt, Passower Chaussee 3b, D-16303 Schwedt/Oder. Žádost o vrácení rakouské daně se podává na Finanční úřad Graz-město (Finanzamt Graz-Stadt, Referat für ausländische Unternehmer, Conrad von Hötzendorfstraβe 14-18, A-8018 Graz). Žádost o vrácení slovenské daně je nutné adresovat Finančnímu úřadu Bratislava I (Finanční úřad Bratislava I, Radlinského 37, P. O. Box 89, 817 89 Bratislava 15). Místem pro podání žádostí o vrácení polské daně je potom Naczelnik Drugiego Urz#234#du Skarbowego, ul. Lindleya 14, PL-02-013 Warszawa-#140#ródmieście. Pro úplnost uvádíme, že v České republice náleží agenda vyřízení žádostí o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1.
Jakým způsobem se žádost o vrácení daně podává? Co všechno musí být správci daně doloženo, aby nárok na vrácení daně mohl přiznat?
Žádost o vrácení daně je nutné podat na oficiálním formuláři, přičemž žádost musí být podána v úředním jazyce státu, kde je vrácení daně požadováno. Vyplnění formuláře by sice mělo být žadatelům usnadněno například srovnáním národního formuláře s jeho anglickou, resp. s "domácí" verzí, které mohou alespoň napovědět, jaké údaje je nutné do jednotlivých částí formuláře vyplnit, nicméně vyplnění a podání žádosti na přímo těchto "pomocných" formulářích není správci daně zpravidla akceptováno.
Nedílnou součástí žádosti jsou potom originální dokumenty osvědčující uskutečnění transakce, z jejíž ceny je nárok na vrácení daně uplatňován. Správce daně dále zpravidla požaduje předložení potvrzení o registraci daňového subjektu v jeho státě a dále jeho čestné prohlášení, že v období, za které žádá o vrácení daně, ve státě, na němž vrácení daně požaduje, neuskutečňoval jiné ekonomické činnosti, než jsou v příslušných ustanoveních zákona v těchto případech povoleny.
Stávající procedura podání žádosti o vrácení daně se jeví být poměrně složitou, zejména s ohledem na nutnost podávat žádost v jednotlivých státech a požadavek dokládat nárok na vrácení daně originálními doklady. Mohou plátci daně očekávat v této oblasti nějaké zjednodušení?
Ano, v současné době probíhají na evropské úrovni jednání, která by měla mimo jiné vést ke zjednodušení celého systému vracení daně. Uvažuje se o možnosti podávat žádosti o vrácení daně ze všech členských států EU pouze k jednomu správci daně ve státě registrace plátce daně, navrhováno je rovněž stanovit povinnost dokládat nárok na vrácení daně originálními doklady jen u "dražších" plnění.
Současně je projednáván návrh stanovit závazné lhůty, ve kterých budou členské státy povinny daň žadateli vrátit. Předpokládaná lhůta pro posouzení a vyřízení žádosti je zhruba 4 až 6 měsíců od jejího podání příslušnému správci daně. S touto změnou potom souvisí rovněž myšlenka zakotvit v evropských předpisech sankce za pozdní vrácení daně žadateli v podobě úroku z prodlení.
Kristýna Šimáčková
Monika Diekert
Euro-Trend
Kristýna Šimáčková se specializuje na oblast DPH, spolupracuje s partnerskými společnostmi působícími v Německu. Připomíná: Žádost o vrácení daně za kalendářní rok 2006 lze podat nejpozději do 30. června 2007.
Monika Diekert se specializuje na problematiku daňových dopadů podnikání v Německu.
Připomíná: Informace lze nalézt například na http://ec.europa.eu, nebo přímo na internetových stránkách daňové správy příslušného státu.
Konstrukce daně z přidané hodnoty je obecně založena na principu zdaňování vždy jen "přidané hodnoty" vytvořené podnikající osobou v rámci její ekonomické činnosti. Případnému vícenásobnému zdanění v jednotlivých stupních produkce má být potom zamezeno možností uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu. Uplatnění nároku na odpočet daně je však zpravidla možné jen v případě, kdy je daný subjekt v tom kterém státě registrován k dani. Nelze totiž například v daňovém přiznání českého plátce DPH nárokovat odpočet daně zaplacené v Německu za plnění, které přijal tento plátce pro účely své ekonomické činnosti, v českém daňovém přiznání lze přiznat, resp. nárokovat pouze českou DPH.
S ohledem na zmiňovaný požadavek pouze jediného zdanění transakcí podléhajících DPH, a tedy snahu o eliminaci kumulace DPH v cenách vstupů a jejího následného zahrnutí do základu daně, mohou osoby registrované k dani v některém z členských států EU požádat o vrácení daně. Tento institut je tedy určitou analogií uplatňování nároku na odpočet daně, ovšem existují zde i podstatné praktické rozdíly, zejména větší časové zpoždění mezi vynaložením prostředků a získáním daně zpět.
Je vracení daně upraveno ve všech členských státech stejným způsobem, nebo je právní úprava zcela v kompetenci jednotlivých členských států?
Základní postupy a podmínky pro možnost uplatnění nároku na vrácení daně zaplacené v přijatých zdanitelných plněních v členském státě jiném, než ve kterém je podnikající osoba registrována k dani, jsou na úrovni evropského práva obecně definovány v Osmé směrnici Rady (směrnice č. 79/1072/EEC ze dne 6. prosince 1979). Současně však byl jednotlivým členským státům ponechán určitý prostor pro stanovení vlastních pravidel a podmínek pro vracení DPH, a tak je vždy nezbytné prozkoumat, jaká kritéria si ten který stát pro vrácení DPH osobám registrovaným k dani v jiném členském státě stanovil. Hlavní rozdíly budou spočívat zejména v postupu podání žádosti (povinné přílohy, lhůty, počet jednacích jazyků) a v minimální výši vracené daně.
Jaké subjekty tedy mohou uplatnit nárok na vrácení daně?
Nejzajímavější a nejčastější skupinou jsou, jak již bylo uvedeno, osoby registrované k dani v některém z členských států EU, které pořídily zboží nebo přijaly službu od osoby registrované k dani v jiném členském státě EU s tím, že zmiňovaná přijatá plnění podléhala zdanění daní z přidané hodnoty ve státě jejich poskytovatele. Kromě podmínky na postavení žadatele jako osoby registrované k dani (plátce DPH) v některém z členských států EU je dále požadováno, aby žadatel ve státě, jehož DPH požaduje vrátit, neměl sídlo, místo podnikání nebo provozovnu. Žadatel zde současně nesmí v období, za které žádá o vrácení daně, uskutečňovat plnění, s výjimkou některých plnění osvobozených bez nároku na odpočet daně nebo také některých plnění, u nichž je osobou povinnou přiznat a odvést daň příjemce plnění.
Pro úplnost lze uvést, že podle Třinácté směrnice Rady (směrnice č. 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986) může být daň v jednotlivých členských státech vrácena rovněž podnikajícím osobám se sídlem, místem podnikání, provozovnou nebo místem pobytu či místem, kde se obvykle zdržuje, mimo EU (dle českého zákona tzv. zahraničním osobám). Vrácení daně v těchto případech však zpravidla předpokládá vzájemné vracení daně subjektům z obou států (princip vzájemnosti), resp. absolutní absenci vyměřování daně z přidané hodnoty nebo obdobné všeobecné daně ze spotřeby. Česká republika v současné době vrací daň osobám ze Švýcarska, Norska a Makedonie, v těchto státech tedy lze očekávat i možnost vrácení daně zaplacené českými podnikajícími osobami.
Existují nějaká omezení, kdy nelze daň vrátit?
Bohužel ano. Konkrétní druh a rozsah omezení závisí na postavení osoby, která o vrácení daně žádá. Nejméně kritérií, která je nutné pro vrácení daně splnit, je stanoveno pro osoby registrované k dani v jiném členském státě EU, striktnější podmínky platí pro zahraniční osoby povinné k dani.
Nárok na vrácení daně může osoba registrovaná k dani v jiném členském státě obecně uplatnit za obdobných podmínek, za kterých může být plátcem daně uplatněn nárok na odpočet daně. Základním kritériem tedy bude skutečnost, zda budou přijatá plnění, z nichž je požadováno vrácení DPH, použita k uskutečnění plnění, se kterými je spojena možnost nárok na odpočet daně uplatnit. U plnění přijatých osobou povinnou k dani nejsou obecně stanovena žádná omezení co do druhu plnění, nárok na vrácení daně je vázán pouze na účel použití, nikoliv na jeho charakter.
Jinak je tomu u zahraničních osob povinných k dani. Možnost uplatnit nárok na vrácení daně bude u těchto osob záviset i na konkrétním druhu přijatého zdanitelného plnění. V této souvislosti je nutné říci, že se tato omezení mohou na úrovni jednotlivých států lišit. Například podle českého zákona o DPH nelze zahraniční osobě povinné k dani vrátit daň obsaženou v ceně plnění, kterým bylo poskytnutí zboží a služby pro osobní spotřebu, DPH obsaženou v cestovních nákladech, nákladech na ubytování a stravování, u služeb spojených s reprezentací zahraniční osoby povinné k dani, dále potom u DPH obsažené v ceně telefonních poplatků, taxislužby a pohonných hmot s výjimkou nafty. V jiných státech však může být rozsah plnění vyloučených z možnosti uplatnit nárok na vrácení daně vymezen odlišně.
Kdy lze nárok na vrácení daně uplatnit? Existují výjimky?
U osob registrovaných k dani v jiném členském státě i zahraničních osob povinných k dani musí činit období pro uplatnění nároku na odpočet daně minimálně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, avšak ne déle než jeden kalendářní rok. Jedinou výjimkou, kdy uvedené osoby mohou požádat o vrácení daně za období kratší než tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, je situace, kdy je žádáno o vrácení daně za zbývající období kalendářního roku, tj. například jen za listopad a prosinec.
Jednotlivé členské státy navíc ve svých právních předpisech definují také minimální částky zaplacené daně, o jejichž vrácení již lze požádat. Dle českého zákona o DPH lze daň při splnění dalších zákonem stanovených podmínek vrátit, pokud částka vrácené daně činí nejméně 7000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce. Pokud by částka daně obsažená v ceně přijatých plnění činila méně než 7000 Kč, ale činila by minimálně 1000 Kč, byla by osoba registrovaná k dani oprávněna vrácení daně požadovat, avšak až po skončení příslušného kalendářního roku.
Obdobné hodnotové limity jsou definovány i v jiných členských státech. Konkrétní podmínky stanovené v jednotlivých členských státech lze nalézt na internetových stránkách daňové správy těchto států nebo také na internetových stránkách Evropské unie. Pro české plátce daně budou zajímavé zejména podmínky pro vracení daně stanovené v sousedních státech.
V Německu je pro podání žádosti za období trvající minimálně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce stanovena minimální hranice 200 eur, pro uplatnění nároku na vrácení daně za kalendářní rok potom částka daně nejméně 25 eur.
V Rakousku lze nárok na vrácení daně uplatnit čtvrtletně, pokud částka daně obsažené v přijatých zdanitelných plněních činí alespoň 360 eur. Pro uplatnění nároku na vrácení daně za kalendářní rok je požadována minimální částka daně 36 eur.
O daň zaplacenou na Slovensku je možné požádat opět minimálně za období trvající tři kalendářní měsíce, pokud částka požadované daně činí alespoň 8000 SKK, při podání žádosti o vrácení daně za celý kalendářní rok musí daň činit nejméně 1000 SKK.
Pro podání žádosti o vrácení polské daně je nutné, aby částka daně za období trvající minimálně tři měsíce činila nejméně 200 eur. Hranice pro vrácení daně, pokud je žádáno za celý kalendářní rok, potom v Polsku činí 25 eur.
Mají daňové správy jednotlivých států stanoveny lhůty, dokdy nejpozději je nutné o vrácení zaplacené daně z přidané hodnoty zažádat?
Ano. Většina států má stanoveny lhůty, dokdy nejpozději je nutné o vrácení zaplacené daně zažádat, jinak ve většině případů nárok na vrácení DPH nezvratitelně zaniká. Zpravidla se jedná o lhůtu nejpozději do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla předmětná plnění přijata.
Jako výjimku z tohoto striktního postupu lze uvést například Německo, kde je sice rovněž obecně nejzazším termínem 30. červen následujícího roku. Nicméně nárok na vrácení daně z přidané hodnoty je možné výjimečně uplatnit i později, pokud žádost poplatníka nebyla podána včas z vážných důvodů.
Kde se žádost o vrácení daně podává?
Žádost o vrácení daně se podává k příslušnému správci daně státu, jehož DPH je nárokováno. Bližší informace lze opět nalézt v příslušných právních předpisech jednotlivých států.
Žádosti o vrácení německé daně vyřizuje Bundeszentralamt für Steuern, Dienstsitz Schwedt, Passower Chaussee 3b, D-16303 Schwedt/Oder. Žádost o vrácení rakouské daně se podává na Finanční úřad Graz-město (Finanzamt Graz-Stadt, Referat für ausländische Unternehmer, Conrad von Hötzendorfstraβe 14-18, A-8018 Graz). Žádost o vrácení slovenské daně je nutné adresovat Finančnímu úřadu Bratislava I (Finanční úřad Bratislava I, Radlinského 37, P. O. Box 89, 817 89 Bratislava 15). Místem pro podání žádostí o vrácení polské daně je potom Naczelnik Drugiego Urz#234#du Skarbowego, ul. Lindleya 14, PL-02-013 Warszawa-#140#ródmieście. Pro úplnost uvádíme, že v České republice náleží agenda vyřízení žádostí o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1.
Jakým způsobem se žádost o vrácení daně podává? Co všechno musí být správci daně doloženo, aby nárok na vrácení daně mohl přiznat?
Žádost o vrácení daně je nutné podat na oficiálním formuláři, přičemž žádost musí být podána v úředním jazyce státu, kde je vrácení daně požadováno. Vyplnění formuláře by sice mělo být žadatelům usnadněno například srovnáním národního formuláře s jeho anglickou, resp. s "domácí" verzí, které mohou alespoň napovědět, jaké údaje je nutné do jednotlivých částí formuláře vyplnit, nicméně vyplnění a podání žádosti na přímo těchto "pomocných" formulářích není správci daně zpravidla akceptováno.
Nedílnou součástí žádosti jsou potom originální dokumenty osvědčující uskutečnění transakce, z jejíž ceny je nárok na vrácení daně uplatňován. Správce daně dále zpravidla požaduje předložení potvrzení o registraci daňového subjektu v jeho státě a dále jeho čestné prohlášení, že v období, za které žádá o vrácení daně, ve státě, na němž vrácení daně požaduje, neuskutečňoval jiné ekonomické činnosti, než jsou v příslušných ustanoveních zákona v těchto případech povoleny.
Stávající procedura podání žádosti o vrácení daně se jeví být poměrně složitou, zejména s ohledem na nutnost podávat žádost v jednotlivých státech a požadavek dokládat nárok na vrácení daně originálními doklady. Mohou plátci daně očekávat v této oblasti nějaké zjednodušení?
Ano, v současné době probíhají na evropské úrovni jednání, která by měla mimo jiné vést ke zjednodušení celého systému vracení daně. Uvažuje se o možnosti podávat žádosti o vrácení daně ze všech členských států EU pouze k jednomu správci daně ve státě registrace plátce daně, navrhováno je rovněž stanovit povinnost dokládat nárok na vrácení daně originálními doklady jen u "dražších" plnění.
Současně je projednáván návrh stanovit závazné lhůty, ve kterých budou členské státy povinny daň žadateli vrátit. Předpokládaná lhůta pro posouzení a vyřízení žádosti je zhruba 4 až 6 měsíců od jejího podání příslušnému správci daně. S touto změnou potom souvisí rovněž myšlenka zakotvit v evropských předpisech sankce za pozdní vrácení daně žadateli v podobě úroku z prodlení.
Kristýna Šimáčková
Monika Diekert
Euro-Trend
Kristýna Šimáčková se specializuje na oblast DPH, spolupracuje s partnerskými společnostmi působícími v Německu. Připomíná: Žádost o vrácení daně za kalendářní rok 2006 lze podat nejpozději do 30. června 2007.
Monika Diekert se specializuje na problematiku daňových dopadů podnikání v Německu.
Připomíná: Informace lze nalézt například na http://ec.europa.eu, nebo přímo na internetových stránkách daňové správy příslušného státu.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
