Aktuální číslo časopisu Ekonom
Lze považovat zdanění prodeje zboží na výstavách a veletrzích pořádaných ve státě, kde je prodávající registrován k dani z přidané hodnoty, za "klasické" dodání zboží s místem plnění v pořádajícím státě, které je zde i předmětem DPH?
Ano. Při prodeji zboží na výstavě nebo veletrhu osobou registrovanou k dani v pořádajícím státě se bude jednat o poskytnutí plnění, které bude v tomto státě předmětem daně z přidané hodnoty. Pro jednoduchost budeme dále jako pořádající stát uvažovat Českou republiku. Prodávající tedy při prodeji zboží na tuzemské výstavě uplatní českou DPH na výstupu a poskytnuté plnění vykáže ve svém daňovém přiznání v rámci uskutečněných plnění s místem plnění v tuzemsku.
V případě, že by na straně kupujícího byla osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo v zahraničí, přicházela by v úvahu rovněž aplikace osvobození od DPH v tuzemsku. Nezbytným předpokladem tohoto postupu je však splnění podmínky, aby prodané zboží skutečně opustilo území pořádajícího státu (České republiky). Jelikož by prodávajícímu mohly v souvislosti s požadavkem správce daně na prokázání této skutečnosti vzniknout problémy, jeví se tato varianta méně vhodnou, a to zejména v případě, pokud by se jednalo o prodej zboží novému, neznámému klientovi.
V závislosti na druhu zboží vykáže prodávající v těchto případech prodej zboží ve svém daňovém přiznání buď jako uskutečněné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo v rámci osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně při dodání zboží do Evropské unie, respektive při dodání zboží do třetí země. Dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie potom bude rovněž nutné vykázat v souhrnném hlášení a případně také ve statistickém hlášení Intrastatu.
Co se oproti výše uvedenému změní, pokud bude podnikatel prodávat své zboží na výstavě nebo veletrhu uskutečněném v členském státě, ve kterém nebude registrován k dani z přidané hodnoty? Čemu by měl věnovat zvýšenou pozornost?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, vlastní daňové dopady se mohou lišit v závislosti na konkrétní právní úpravě dané oblasti v jednotlivých členských státech. V následujícím textu se pokusíme nastínit nejpodstatnější otázky, které bude nutné pro posouzení daňového režimu uskutečněných plnění posoudit. Pro zjednodušení přitom budeme primárně vycházet ze znění českého zákona o dani z přidané hodnoty (dále také jen "český zákon o DPH"). Současně předesíláme, že jsme si vědomi existence více názorů na tuto problematiku a nevylučujeme možný nesoulad našich názorů s běžným výkladem a aplikací příslušných ustanovení zákona. Nicméně se domníváme, že zde prezentované, možná poněkud extenzivnější výklady zákona, nejsou v rozporu s českým zákonem o DPH.
Nyní použijeme jako příklad německého plátce DPH, který kromě prodeje zboží na veletrhu neuskutečňuje v České republice žádné ekonomické činnosti a není zde dosud k dani z přidané hodnoty registrován.
Obecně platí, že dani z přidané hodnoty podléhá dodání zboží osobou povinnou k dani s místem plnění v tuzemsku, přičemž za osobu povinnou k dani je považován každý subjekt, který samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Skutečnost, zda se bude muset německý plátce daně z EU v tuzemsku v této situaci registrovat, bude záležet tedy zejména na tom, zda bude za místo poskytnutého plnění považována Česká republika či nikoliv a zda zde německému plátci vznikne z titulu prodeje zboží na veletrhu z pohledu českého zákona o DPH provozovna. Relevantní také bude postavení kupujícího (zejména plátce/neplátce DPH) a celková hodnota realizovaého prodeje.
Již při stanovení místa plnění však nastanou první nejasnosti. Ze znění českého zákona o DPH není zřejmé, podle jakých kritérií rozlišit situace, zda se při dodání zboží z jednoho členského státu do jiného členského státu jedná o dodání zboží s odesláním či přepravou přímo kupujícímu nebo o tzv. přemístění zboží. Lze sice dovozovat, že se o první případ jedná v situaci, kdy je osoba kupujícího známa před odesláním, resp. před zahájením přepravy, a za přemístění zboží jsou považována dodání zboží do jiného členského zboží za účelem jeho následného prodeje dosud neznámým kupujícím, nicméně jasná kritéria pro odlišení těchto režimů zákon neobsahuje.
Ze zákona rovněž nevyplývá, zda lze režim zasílání zboží aplikovat ve všech případech, kdy je kupujícím osoba, které v souvislosti s pořízením zboží nevzniká povinnost přiznat a odvést daň na výstupu, a tedy zda se vztahuje i na případy dodání zboží těmto osobám na výstavách a veletrzích. Zákon totiž pouze vyžaduje, aby se jednalo o dodání zboží spojené s přepravou nebo odesláním výše uvedeným osobám plátcem z jiného členského státu. Není zde však opět definováno, zda musí být v okamžiku odeslání, resp. zahájení přepravy, známa osoba kupujícího, tedy zda může být nejprve zboží dopraveno na území státu určení (Česká republika) a potom být dodáno kupujícímu.
Lze na německého plátce DPH, prodávajícího zboží na české výstavě nebo veletrhu, pohlížet jako na osobu povinnou k dani, uskutečňující ekonomickou činnost v České republice prostřednictvím provozovny?
Ani na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. Pro účely českého zákona o DPH postačuje pro existenci provozovny personální a materiální vybavení k uskutečňování ekonomické činnosti, zákon však neobsahuje požadavek na minimální dobu jejího trvání. S ohledem na tuto skutečnost by měla německému plátci v souvislosti s prodejem zboží na stánku na výstavě (veletrhu) vzniknout provozovna, resp. by měla existovat minimálně v okamžiku, kdy budou posuzovány jeho případné daňové povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty.
Správné zodpovězení této otázky je přitom pro stanovení způsobu zdanění prodeje zboží klíčové. Jen rozhodnutí o skutečnosti, zda německému plátci v České republice vznikne za daných podmínek provozovna, bude zásadní pro možnost aplikace některých osvobození od uplatňování daně z přidané hodnoty, které český zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje. Osoby povinné k dani, které mají v tuzemsku provozovnu, jsou totiž obecně od uplatňování DPH osvobozeny, pokud jejich obrat nepřesáhne za nejbližších 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč. Pro tyto osoby také zpravidla není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato částka nebyla překročena ani v předcházejícím kalendářním roce. Existence provozovny německého plátce DPH je tedy pro případný vznik povinnosti registrovat se v tuzemsku k DPH a vznik vlastní daňové povinnosti tohoto subjektu významným kritériem.
Jaké daňové dopady tedy lze očekávat, pokud by německý plátce neměl v České republice provozovnu?
Německý plátce daně by na dodání zboží z Německa do České republiky pohlížel jako na dodání zboží do jiného členského státu, osvobodil by je od německé DPH a daň na výstupu by v tuzemsku přiznal kupující (plátce DPH). Aplikace tohoto postupu by však mohla být správcem daně rozporována a lze očekávat, že by tuto transakci překlasifikoval na uskutečnění tzv. přemístění zboží z Německa do České republiky a jeho následné dodání v tuzemsku. V Německu by dle našeho názoru zůstal daňový režim stejný (osvobození od německé DPH), v České republice by se však německý plátce musel registrovat k dani, a to nejpozději ke dni vzniku povinnosti přiznat a odvést daň z tohoto zboží v tuzemsku. Osvobození do limitu hodnoty pořizovaného zboží ve výši 326 000 Kč by však v situaci, kdy neuvažujeme o existenci provozovny německého plátce v České republice, nebylo možné využít.
Dále, pokud bychom nepředpokládali existenci provozovny a přijali názor, že by při prodeji zboží osobám, kterým v souvislosti s pořízením zboží nevzniká daňová povinnost v oblasti daně z přidané hodnoty, bylo možné použít ustanovení týkající se zasílání zboží, byla by situace o něco příznivější - registrační povinnost by německému plátci v tuzemsku vznikla až překročením hranice takto dodaného zboží do České republiky ve výši 1 140 000 Kč.
V této souvislosti je nutné uvést, že pro zjednodušení jsme nezahrnuli situaci, kdy je dodáváno zboží podléhající spotřební dani nebo nový dopravní prostředek. Pro tyto případy zákon definuje speciální postupy, jejichž vysvětlení by vyžadovalo podstatně hlubší rozbor této oblasti.
Vzhledem k výše uvedeným nejasnostem zkuste pro úplnost uvést, jak je daná problematika řešena v Německu.
Německý zákon o DPH neobsahuje pro podnikající osoby žádný limit, do jehož dosažení by tyto byly osvobozeny od registrace k DPH. Výjimka z tohoto pravidla platí pouze pro podnikatele a společnosti s obratem do 17 500 eur ročně, které však musejí mít sídlo či místo podnikání v Německu. Zmiňované osvobození tedy v Německu nezakládá existence provozovny daňového subjektu, jak je tomu například v ČR. Za této situace se tak v Německu ze zákona stává plátcem DPH každá osoba, která na území Německa uskutečňuje ekonomickou činnost. Daňové dopady německé právní úpravy by potom byly analogické situaci, kdy by německému plátci DPH v ČR nevznikla provozovna. Na prodejce by se nevztahovalo osvobození od DPH ve státě prodeje a ten by byl povinen podat přihlášku k registraci k DPH a přiznat a odvést daň na výstupu nejpozději ke dni uskutečnění prvního takového prodeje. Využití režimu zasílání způsobem a pro případy, jak bylo popsáno výše, není podle našich informací v Německu možné. Dochází tak k případům, kdy jsou čeští podnikatelé při prodeji zboží na výstavách či veletrzích v Německu osloveni úředníkem německého finančního úřadu, který po nich vyžaduje předložení osvědčení o registraci k německé DPH. Pokud ji dosud nemají, zaznamená si na místě příslušné údaje o prodávající osobě, které je následně zaslána výzva k provedení registrace a zaplacení německé DPH.
Kde a jakým způsobem se může český plátce daně registrovat k dani z přidané hodnoty v Německu? Existují nějaké podstatné rozdíly mezi registrací daňového subjektu v České republice a v Německu?
Postup při registraci k dani z přidané hodnoty je v obou státech v podstatě stejný. Jaký finanční úřad je v oblasti daně z přidané hodnoty místně příslušný pro daného konkrétního podnikatele se sídlem nebo místem podnikání mimo území Německa, je potom definováno v samostatném zákoně. Oproti jiným německým daním je místní příslušnost u daně z přidané hodnoty u těchto subjektů stanovena v závislosti na státu, kde je daný podnikatel "usazen". Pro české podnikatele je místně příslušným správcem daně Finanční úřad v Chemnitzu (FA Chemnitz-Süd). Zde je v případě vzniku registrační povinnosti český subjekt povinen podat žádost o registraci k dani a následně k tomuto správci daně podávat veškerá daňová přiznání a další podání, včetně úhrady příslušné výše DPH.
V České republice je v těchto případech místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, a to pro všechny daňové subjekty, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, pokud jim vznikne registrační povinnost k dani z přidané hodnoty. Správu daně v těchto situacích tedy zajišťuje jediný finanční úřad. Pro vlastní registraci daňového subjektu je nutné vyplnit příslušný registrační formulář a podat jej v zákonem stanovené lhůtě místně příslušnému správci daně. Je nutné upozornit na skutečnost, že je zpravidla požadováno, aby byla tato podání vyplněna v národním jazyce.
Jakým způsobem by bylo možné výše uvedená rizika spojená s prodejem na výstavách eliminovat?
Určitým řešením by mohlo být pojetí těchto výstav a veletrhů čistě jako neprodejních akcí, tedy výhradně jako příležitosti k navázání kontaktů a případného uzavření smluv s tím, že požadované produkty by byly prodejcem následně dodány z jeho "domovské" země. Takovýto prodej zboží by potom podléhal zdanění jako "klasické" dodání zboží ze státu prodávajícího, daňový režim by v této situaci opět závisel na osobě (postavení) kupujícího. Toto řešení je s ohledem na existující množství nejasností a reálné riziko vzniku daňové povinnosti v jiných státech, než se nachází sídlo nebo místo podnikání daňového subjektu, velmi často využíváno.
Monika Diekert
Kristýna Šimáčková
Euro-Trend
Monika Diekert se specializuje na problematiku daňových dopadů podnikání v Německu.
Připomíná: Při prodeji zboží na výstavách v Německu je nutné očekávat požadavek německého správce daně na provedení registrace k DPH.
Kristýna Šimáčková se ve společnosti Euro-Trend specializuje na oblast daně z přidané hodnoty.
Připomíná: Při prodeji zboží na výstavách a veletrzích vám mohou vzniknout daňové povinnosti i v jiném státě, než kde zpravidla působíte.
Ano. Při prodeji zboží na výstavě nebo veletrhu osobou registrovanou k dani v pořádajícím státě se bude jednat o poskytnutí plnění, které bude v tomto státě předmětem daně z přidané hodnoty. Pro jednoduchost budeme dále jako pořádající stát uvažovat Českou republiku. Prodávající tedy při prodeji zboží na tuzemské výstavě uplatní českou DPH na výstupu a poskytnuté plnění vykáže ve svém daňovém přiznání v rámci uskutečněných plnění s místem plnění v tuzemsku.
V případě, že by na straně kupujícího byla osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo v zahraničí, přicházela by v úvahu rovněž aplikace osvobození od DPH v tuzemsku. Nezbytným předpokladem tohoto postupu je však splnění podmínky, aby prodané zboží skutečně opustilo území pořádajícího státu (České republiky). Jelikož by prodávajícímu mohly v souvislosti s požadavkem správce daně na prokázání této skutečnosti vzniknout problémy, jeví se tato varianta méně vhodnou, a to zejména v případě, pokud by se jednalo o prodej zboží novému, neznámému klientovi.
V závislosti na druhu zboží vykáže prodávající v těchto případech prodej zboží ve svém daňovém přiznání buď jako uskutečněné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo v rámci osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně při dodání zboží do Evropské unie, respektive při dodání zboží do třetí země. Dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie potom bude rovněž nutné vykázat v souhrnném hlášení a případně také ve statistickém hlášení Intrastatu.
Co se oproti výše uvedenému změní, pokud bude podnikatel prodávat své zboží na výstavě nebo veletrhu uskutečněném v členském státě, ve kterém nebude registrován k dani z přidané hodnoty? Čemu by měl věnovat zvýšenou pozornost?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, vlastní daňové dopady se mohou lišit v závislosti na konkrétní právní úpravě dané oblasti v jednotlivých členských státech. V následujícím textu se pokusíme nastínit nejpodstatnější otázky, které bude nutné pro posouzení daňového režimu uskutečněných plnění posoudit. Pro zjednodušení přitom budeme primárně vycházet ze znění českého zákona o dani z přidané hodnoty (dále také jen "český zákon o DPH"). Současně předesíláme, že jsme si vědomi existence více názorů na tuto problematiku a nevylučujeme možný nesoulad našich názorů s běžným výkladem a aplikací příslušných ustanovení zákona. Nicméně se domníváme, že zde prezentované, možná poněkud extenzivnější výklady zákona, nejsou v rozporu s českým zákonem o DPH.
Nyní použijeme jako příklad německého plátce DPH, který kromě prodeje zboží na veletrhu neuskutečňuje v České republice žádné ekonomické činnosti a není zde dosud k dani z přidané hodnoty registrován.
Obecně platí, že dani z přidané hodnoty podléhá dodání zboží osobou povinnou k dani s místem plnění v tuzemsku, přičemž za osobu povinnou k dani je považován každý subjekt, který samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Skutečnost, zda se bude muset německý plátce daně z EU v tuzemsku v této situaci registrovat, bude záležet tedy zejména na tom, zda bude za místo poskytnutého plnění považována Česká republika či nikoliv a zda zde německému plátci vznikne z titulu prodeje zboží na veletrhu z pohledu českého zákona o DPH provozovna. Relevantní také bude postavení kupujícího (zejména plátce/neplátce DPH) a celková hodnota realizovaého prodeje.
Již při stanovení místa plnění však nastanou první nejasnosti. Ze znění českého zákona o DPH není zřejmé, podle jakých kritérií rozlišit situace, zda se při dodání zboží z jednoho členského státu do jiného členského státu jedná o dodání zboží s odesláním či přepravou přímo kupujícímu nebo o tzv. přemístění zboží. Lze sice dovozovat, že se o první případ jedná v situaci, kdy je osoba kupujícího známa před odesláním, resp. před zahájením přepravy, a za přemístění zboží jsou považována dodání zboží do jiného členského zboží za účelem jeho následného prodeje dosud neznámým kupujícím, nicméně jasná kritéria pro odlišení těchto režimů zákon neobsahuje.
Ze zákona rovněž nevyplývá, zda lze režim zasílání zboží aplikovat ve všech případech, kdy je kupujícím osoba, které v souvislosti s pořízením zboží nevzniká povinnost přiznat a odvést daň na výstupu, a tedy zda se vztahuje i na případy dodání zboží těmto osobám na výstavách a veletrzích. Zákon totiž pouze vyžaduje, aby se jednalo o dodání zboží spojené s přepravou nebo odesláním výše uvedeným osobám plátcem z jiného členského státu. Není zde však opět definováno, zda musí být v okamžiku odeslání, resp. zahájení přepravy, známa osoba kupujícího, tedy zda může být nejprve zboží dopraveno na území státu určení (Česká republika) a potom být dodáno kupujícímu.
Lze na německého plátce DPH, prodávajícího zboží na české výstavě nebo veletrhu, pohlížet jako na osobu povinnou k dani, uskutečňující ekonomickou činnost v České republice prostřednictvím provozovny?
Ani na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně. Pro účely českého zákona o DPH postačuje pro existenci provozovny personální a materiální vybavení k uskutečňování ekonomické činnosti, zákon však neobsahuje požadavek na minimální dobu jejího trvání. S ohledem na tuto skutečnost by měla německému plátci v souvislosti s prodejem zboží na stánku na výstavě (veletrhu) vzniknout provozovna, resp. by měla existovat minimálně v okamžiku, kdy budou posuzovány jeho případné daňové povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty.
Správné zodpovězení této otázky je přitom pro stanovení způsobu zdanění prodeje zboží klíčové. Jen rozhodnutí o skutečnosti, zda německému plátci v České republice vznikne za daných podmínek provozovna, bude zásadní pro možnost aplikace některých osvobození od uplatňování daně z přidané hodnoty, které český zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje. Osoby povinné k dani, které mají v tuzemsku provozovnu, jsou totiž obecně od uplatňování DPH osvobozeny, pokud jejich obrat nepřesáhne za nejbližších 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč. Pro tyto osoby také zpravidla není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato částka nebyla překročena ani v předcházejícím kalendářním roce. Existence provozovny německého plátce DPH je tedy pro případný vznik povinnosti registrovat se v tuzemsku k DPH a vznik vlastní daňové povinnosti tohoto subjektu významným kritériem.
Jaké daňové dopady tedy lze očekávat, pokud by německý plátce neměl v České republice provozovnu?
Německý plátce daně by na dodání zboží z Německa do České republiky pohlížel jako na dodání zboží do jiného členského státu, osvobodil by je od německé DPH a daň na výstupu by v tuzemsku přiznal kupující (plátce DPH). Aplikace tohoto postupu by však mohla být správcem daně rozporována a lze očekávat, že by tuto transakci překlasifikoval na uskutečnění tzv. přemístění zboží z Německa do České republiky a jeho následné dodání v tuzemsku. V Německu by dle našeho názoru zůstal daňový režim stejný (osvobození od německé DPH), v České republice by se však německý plátce musel registrovat k dani, a to nejpozději ke dni vzniku povinnosti přiznat a odvést daň z tohoto zboží v tuzemsku. Osvobození do limitu hodnoty pořizovaného zboží ve výši 326 000 Kč by však v situaci, kdy neuvažujeme o existenci provozovny německého plátce v České republice, nebylo možné využít.
Dále, pokud bychom nepředpokládali existenci provozovny a přijali názor, že by při prodeji zboží osobám, kterým v souvislosti s pořízením zboží nevzniká daňová povinnost v oblasti daně z přidané hodnoty, bylo možné použít ustanovení týkající se zasílání zboží, byla by situace o něco příznivější - registrační povinnost by německému plátci v tuzemsku vznikla až překročením hranice takto dodaného zboží do České republiky ve výši 1 140 000 Kč.
V této souvislosti je nutné uvést, že pro zjednodušení jsme nezahrnuli situaci, kdy je dodáváno zboží podléhající spotřební dani nebo nový dopravní prostředek. Pro tyto případy zákon definuje speciální postupy, jejichž vysvětlení by vyžadovalo podstatně hlubší rozbor této oblasti.
Vzhledem k výše uvedeným nejasnostem zkuste pro úplnost uvést, jak je daná problematika řešena v Německu.
Německý zákon o DPH neobsahuje pro podnikající osoby žádný limit, do jehož dosažení by tyto byly osvobozeny od registrace k DPH. Výjimka z tohoto pravidla platí pouze pro podnikatele a společnosti s obratem do 17 500 eur ročně, které však musejí mít sídlo či místo podnikání v Německu. Zmiňované osvobození tedy v Německu nezakládá existence provozovny daňového subjektu, jak je tomu například v ČR. Za této situace se tak v Německu ze zákona stává plátcem DPH každá osoba, která na území Německa uskutečňuje ekonomickou činnost. Daňové dopady německé právní úpravy by potom byly analogické situaci, kdy by německému plátci DPH v ČR nevznikla provozovna. Na prodejce by se nevztahovalo osvobození od DPH ve státě prodeje a ten by byl povinen podat přihlášku k registraci k DPH a přiznat a odvést daň na výstupu nejpozději ke dni uskutečnění prvního takového prodeje. Využití režimu zasílání způsobem a pro případy, jak bylo popsáno výše, není podle našich informací v Německu možné. Dochází tak k případům, kdy jsou čeští podnikatelé při prodeji zboží na výstavách či veletrzích v Německu osloveni úředníkem německého finančního úřadu, který po nich vyžaduje předložení osvědčení o registraci k německé DPH. Pokud ji dosud nemají, zaznamená si na místě příslušné údaje o prodávající osobě, které je následně zaslána výzva k provedení registrace a zaplacení německé DPH.
Kde a jakým způsobem se může český plátce daně registrovat k dani z přidané hodnoty v Německu? Existují nějaké podstatné rozdíly mezi registrací daňového subjektu v České republice a v Německu?
Postup při registraci k dani z přidané hodnoty je v obou státech v podstatě stejný. Jaký finanční úřad je v oblasti daně z přidané hodnoty místně příslušný pro daného konkrétního podnikatele se sídlem nebo místem podnikání mimo území Německa, je potom definováno v samostatném zákoně. Oproti jiným německým daním je místní příslušnost u daně z přidané hodnoty u těchto subjektů stanovena v závislosti na státu, kde je daný podnikatel "usazen". Pro české podnikatele je místně příslušným správcem daně Finanční úřad v Chemnitzu (FA Chemnitz-Süd). Zde je v případě vzniku registrační povinnosti český subjekt povinen podat žádost o registraci k dani a následně k tomuto správci daně podávat veškerá daňová přiznání a další podání, včetně úhrady příslušné výše DPH.
V České republice je v těchto případech místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, a to pro všechny daňové subjekty, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, pokud jim vznikne registrační povinnost k dani z přidané hodnoty. Správu daně v těchto situacích tedy zajišťuje jediný finanční úřad. Pro vlastní registraci daňového subjektu je nutné vyplnit příslušný registrační formulář a podat jej v zákonem stanovené lhůtě místně příslušnému správci daně. Je nutné upozornit na skutečnost, že je zpravidla požadováno, aby byla tato podání vyplněna v národním jazyce.
Jakým způsobem by bylo možné výše uvedená rizika spojená s prodejem na výstavách eliminovat?
Určitým řešením by mohlo být pojetí těchto výstav a veletrhů čistě jako neprodejních akcí, tedy výhradně jako příležitosti k navázání kontaktů a případného uzavření smluv s tím, že požadované produkty by byly prodejcem následně dodány z jeho "domovské" země. Takovýto prodej zboží by potom podléhal zdanění jako "klasické" dodání zboží ze státu prodávajícího, daňový režim by v této situaci opět závisel na osobě (postavení) kupujícího. Toto řešení je s ohledem na existující množství nejasností a reálné riziko vzniku daňové povinnosti v jiných státech, než se nachází sídlo nebo místo podnikání daňového subjektu, velmi často využíváno.
Monika Diekert
Kristýna Šimáčková
Euro-Trend
Monika Diekert se specializuje na problematiku daňových dopadů podnikání v Německu.
Připomíná: Při prodeji zboží na výstavách v Německu je nutné očekávat požadavek německého správce daně na provedení registrace k DPH.
Kristýna Šimáčková se ve společnosti Euro-Trend specializuje na oblast daně z přidané hodnoty.
Připomíná: Při prodeji zboží na výstavách a veletrzích vám mohou vzniknout daňové povinnosti i v jiném státě, než kde zpravidla působíte.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
