Investujeme už jako Němci?

Desítky procent ročně, které donedávna vydělávaly českým investorům akcie a zejména akciové fondy, včetně nejoblíbenějších korunových, investujících ve střední Evropě, jsou zřejmě minulostí. Středoevropské akciové trhy sice po celosvětovém květnovém propadu výrazně posílily, jejich další vývoj je však nejistý. Na rozdíl od předchozích let provázejí totiž dění na těchto trzích nemalé výkyvy. To zvyšuje zájem o strategie, které dlouhodobě vynášejí a nejsou tolik ovlivňovány vývojem trhů. Nakolik se lze inspirovat v sousedním Německu?

PODOBNĚ JAKO ČEŠI a Rakušané také mnozí Němci přišli v minulém století o úspory. Někteří dokonce vícekrát.
Růst akciových trhů v 90. letech nicméně přispěl k tomu, že v Německu výrazně vzrostl zájem o rizikovější investice, jako jsou akcie nebo akciové, případně hedgeové fondy. "Po dlouhodobém poklesu akciových trhů v letech 2000-2003 se ovšem řada Němců akciím vyhýbá," uvedl ředitel marketingu investiční společnosti Union Investment Privatfonds Wolfgang H. Sander. Příliš na tom nezměnil ani růst akciových trhů od roku 2003. Středem pozornosti jsou naopak zajištěné produkty a investiční certifikáty.
Doba, kdy řada německých občanů držela lucemburské dluhopisy a jednou ročně v Lucembursku inkasovala výnosy z jejich nezdaněných kuponů, je přitom zjevně pryč. Příčinou je evropská směrnice o zdanění úrokových výnosů. Úspory, které mají Němci v Lucembursku, jsou tedy zdaňovány a jejich atraktivita tak výrazně klesla. Jak ale připouští Sander, mohou mít část peněz v rakouských fondech. Zatímco v Německu se platí 30% srážková daň, Rakousko uplatňuje paušální zdanění. Není také třeba hlásit výši investice.
Porovnáváme-li úspory domácností v České republice a v Německu (viz tabulku) a vezmeme v úvahu daleko menší rozsah české ekonomiky a nižší životní úroveň v ČR, nenajdeme mezi nimi podstatnější rozdíly. Češi mají nadále daleko víc peněz na bankovních účtech. A možná překvapivě (jako důsledek kuponové privatizace) i v akciích. Mnohem menší jsou naopak jejich úložky v životním pojištění a penzijních i podílových fondech. Předpokládá se, že jejich podíl poroste - především na úkor méně výnosných bankovních depozit.

Na rozdíl od minulosti kladou Němci větší důraz na diverzifikaci investic. Dílčí představu o tom, kam investují, nabízí právě zmíněná Union Investment (UI). Třetí největší německá investiční společnost spravuje aktiva za 142,8 mld. eur, z toho 60,6 mld. eur institucionálním a zbytek privátním investorům. Téměř 94 miliard vložili její klienti do standardních fondů, jejichž zaměření odpovídá evropské směrnici UCITS (jde o obdobu našich podílových fondů) a lze je prodávat v celé EU, 38,1 mld. eur pak připadá na speciální fondy, jejichž záběr směrnici neodpovídá. Objem individuálně spravovaného majetku s poradenským mandátem činí 10,9 mld. eur.
Zhruba třetinu majetku Union Investment představují zajištěné produkty. Pravda, klienti UI, kterou vlastní družstevní DZ banka a WGZ Bank, patří spíše mezi konzervativní. Podobně je tomu ale podle Sandera v celém Německu.

MÝTY A SKUTEČNOST. Objem alternativních investic, které spravuje klientům UI, je nečekaně nízký. Asi 900 mil. eur připadá na fondy investující do tzv. sekuritizovaných cenných papírů (asset-backed securities - ABS), tedy dluhopisy, jejichž splácení je vázáno na vývoj jiných aktiv nebo se jejich výnos odvíjí od výnosu podkladových aktiv, například dluhopisů, úvěrů, hypotečních úvěrů, kreditních karet, leasingu či kreditních swapů. Majetek hedgeových fondů činí 427 mil. eur, komoditních 202 mil. eur, privátního kapitálu 141 mil. eur a fondů REITS, které investují do akcií společností, působících na realitním trhu, 106 mil. eur.
Příliš populární nejsou ani fondy hedgeových fondů, které umožňují podílet se při relativně nízké investici na výnosech hedgeových fondů. Protože tyto fondy fondů investují do řady subjektů často s velmi zajímavou strategií a potenciálně vysokým výnosem, měly by díky této strategii snižovat riziko investice. Přesto o ně není příliš velký zájem. Ten bylo možné registrovat podle Sanderových slov před třemi roky, nikoliv však v současnosti.

FONDY VERSUS INVESTIČNÍ CERTIFIKÁTY. Stále atraktivnější jsou naopak investiční certifikáty (IC). Jde vlastně o dlužní úpisy, jimiž se emitent zavazuje, že za stanovených pravidel splní podmínky spojené s koupí certifikátu. Na německém trhu existuje podle odhadu přes 20 tisíc investičních certifikátů, které vydávají hlavně finanční instituce. Mohou daleko pružněji reagovat na dění na trhu, například v době, kdy stagnuje nebo klesá. Díky tomu nabízejí daleko více strategií než podílové fondy.
Certifikát je možné vydat během několika dnů, zatímco fond někdy v Německu čeká na povolení k činnosti (obdobně je tomu občas také v ČR) i několik měsíců. Investor by si ale měl uvědomit, že IC je vlastně dluhopis. Jeho koupě je tedy spojena s rizikem, že emitent zkrachuje a nesplní svůj závazek. Tím spíše, že některé certifikáty nemají omezenu dobu splatnosti. Dosud ovšem k ničemu takovému nedošlo.
Jak tvrdí šéf odbytu UI Frank Steinhagen, investor často nezná skutečné náklady a neví tedy, na kolik ho investice do certifikátů skutečně přijde. Jejich výnosy mohou být navíc nižší, než slibuje emitent. Na rozdíl od fondů neumožňují IC ani pravidelně opakovanou investici.

Navzdory tomu zájem o IC v Německu roste a Němci v nich již mají asi desetinu majetku, který jim spravují fondy. Představa, že by v budoucnu certifikáty fondy zcela vytlačily, ovšem není zřejmě příliš reálná. Hlavně kvůli rozdílnému apetitu investorů, kteří je kupují.
Obdobně jako v Česku také v Německu jsou velmi populární zajištěné fondy pro individuální investory, založené na tzv. opčním principu. Spočívá v tom, že správce fondu za získané peníze nakoupí dluhopisy a získá tak nárok na výplatu kuponů těchto cenných papírů. Toto právo ale prodá a za získané peníze koupí akciové opce. Kolik zajištěný fond investorovi skutečně vynese, závisí na vývoji vybraného akciového (případně jiného) trhu, na který jsou opce vázány.

UNION INVESTMENT se ovšem snaží garantovat institucionálním a privátním investorům výnos v době kolísání trhů také jiným způsobem. Jde o systém Immuno, který prověřila krize na akciových trzích počátkem tohoto století. Investorům dlouhodoběji garantuje kladné výnosy.
Fondy, které jsou podle tohoto konceptu spravovány, se neřídí vybraným ukazatelem (benchmarkem). Jsou zaměřeny na absolutní výnos (total return) a vybírají si tedy investiční příležitosti napříč různými trhy. Cílem je zaručit investorovi minimální výnos, resp. omezit ztráty na minimum. K tomu slouží stanovený rizikový rozpočet fondu, určený na riskantnější investice. Zbytek peněz správce investuje do bezpečnějších instrumentů, k nimž řadí Georg Kainhuber, manažer fondů UI, založených na podobném principu, hlavně hotovost, instrumenty peněžního trhu v eurech a krátkodobá eurová depozita. Výše zmíněného rizikového rozpočtu se může v závislosti na vývoji jednotlivých trhů (a výsledcích fondu) měnit.

Jde tedy vlastně hlavně o smíšené fondy, které kupují především dluhopisy a kromě nich vybrané akcie či jiná riziková aktiva. Může jít ale také třeba o dluhopisové fondy, které investují část majetku do riskantnějších obligací s vysokým výnosem (high yield), případně podobných instrumentů.
Indexovaný výnos Immuno fondů pomáhá snáze překonat divoký vývoj na trzích. Může také brzdit pokles akciových trhů, podobný tomu, jaký jsme zažili v letech 2000-2003. Investor musí na druhé straně počítat s omezeným výnosem. Pokud se akciím nedaří a doba příliš nepřeje (jako v současnosti, tedy v období očekávaného růstu úrokových sazeb) ani dluhopisům, může výnos fondu dočasně sklouznout do minusu. Jeho celkový roční výnos by ale neměl být záporný.

Příklad představuje fond UniEuroRentaAbsolute Return denominovaný v eurech, který byl uveden na trh v květnu 2003. V tomto roce dosáhl jeho výnos 0,10 %, v dalších dvou letech pak činil 2,6 %. Jeho letošní zhodnocení zatím dosahuje -0,5 %, koncem roku se ale má podle Kainhubera pohybovat kolem nuly.

USPOKOJIL BY TENTO VÝNOS české investory, zejména ty agresivnější? Němci jsou zřejmě trpělivější. Jde přece hlavně o dlouhodobý výnos beze ztrát. Jak upozorňuje Steinhagen, tzv. Nová Evropa, k níž patří také ČR, se učí daleko rychleji než západní Evropa. U části českých investorů vede ovšem rychlejší životní tempo ke snaze dosahovat velmi vysoké zisky za velmi krátké období. Volí proto někdy strategie, které jim mohou přinést nemalé ztráty. Je tedy důležité, aby jim poradci podobné investice, jdoucí někdy proti vývoji trhu, rozmluvili.
Pokud je možné, podobně jako tomu bylo v několika posledních letech, na akciových trzích dlouhodobě dosahovat vysokých výnosů, averze vůči riziku postupně klesá a podobně koncipované fondy nemusí být díky nižším ziskům pro řadu investorů tak atraktivní. Vždy je ale třeba myslet i na zadní kolečka. Investoři, kteří v minulosti příliš sázeli na akcie a spálili se, o tom vědí určitě své.

FRANTIŠEK MAŠEK