V tisku se často objevují články informující čtenáře, že konkurenceschopnost České republiky je na zhruba 35. až 41. místě ze šedesáti hodnocených zemí. Zdrojem těchto informací je obvykle ročenka IMD World Competitivness Yearbook. Podle jejích údajů byla ČR v roce 2004 na 45. místě a v roce 2005 na 36. místě. Tato ročenka je velice podrobná (v roce 2006 obsahuje 535 stran formátu A4), pečlivě zpracovaná a nepochybně poskytuje množství cenných informací. Nicméně závěr, který z ní vyvozují někteří naši autoři, že úroveň českého managementu je nízká, lze pokládat za nesprávný.

OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ

Při objektivním hodnocení je nutné vzít v úvahu některé skutečnosti, které vyplynou teprve z podrobnější analýzy údajů uvedených v ročence.

1. Především nejde o hodnocení šedesáti států, ale o hodnocení šedesáti vybraných oblastí. Tyto oblasti jsou v některých případech tvořeny celými státy, v jiných případech však jde pouze o určitou součást státu. Přitom byly obvykle vybrány nejvyspělejší oblasti z daného státu, nebo minimálně vysoce vyspělé. Je zde např. uvedeno Bavorsko, které patří k nejvyspělejším oblastem Německa. Obdobně např. v Brazílii je hodnocena pouze její nejvyspělejší součást - Sao Paolo, ve Francii Ille de France apod. To samozřejmě znevýhodňuje hodnocení států, které jsou hodnoceny jako celek, tj. i Českou republiku.

2. Hodnocení se ani zdaleka netýká pouze hodnocení konkurenceschopnosti firem, ale má podstatně širší záběr. Z celkového počtu 314 kritérií, podle nichž je konkurenceschopnost států hodnocena, vyjadřují 77 makroekonomická hlediska, 72 výkonnost vlády, 68 podnikatelskou sféru, 95 infrastrukturní faktory.

Celkové hodnocení je proto nejvýrazněji ovlivněno právě těmi faktory, na které má podnikový management malý nebo téměř žádný vliv. Naproti tomu vliv podnikatelské sféry je vyjádřen necelými 20 % s celkového počtu kritérií. Přitom u převážného množství kritérií, na něž má podnikový management malý nebo téměř žádný vliv, je hodnocení ČR poměrně špatné.

3. U některých kritérií ovlivňovaných managementem firem se zdá hodnocení ČR neúměrně nízké. Např. u kritéria "podnikavost" je český management zařazen až na 32. místo (na 3. místě je Kolumbie a i Slovensko má lepší pořadí). Také u "zahraniční image" jsme nejen za Slovenskem, ale i za Jordánskem. Nízké hodnocení jsme obdrželi i u kritéria "adaptabilita". Přitom právě vysoká adaptabilita českých manažerů, jejich schopnost improvizovat, pružně se přizpůsobovat měnícím se podmínkám je zahraničními odborníky hodnocena velmi vysoko.

ZÁSLUHY ČESKÝCH MANAŽERŮ

Vždyť to byl právě management českých firem, který dokázal v roce 1989 velmi pružně reagovat na převratné změny, zajistil relativně plynulý přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice tržní. Není znám případ, kdy by po zrušení dříve všemocných úřadů "řídících" ekonomiku (Státní plánovací komise, řada odvětvových ministerstev, krajské národní výbory a jejich rozsáhlé aparáty) bylo vážně ohroženo zásobování vnitřního trhu, fungování dopravy, spojů atd.

Managementy většiny českých podniků se také poměrně rychle vyrovnaly s obrovským šokem vyplývajícím z rozpadu RVHP a ztrát všech východních trhů. Zajistily náhradní programy, které (i přes často nízkou efektivitu) zamezily vzniku masové nezaměstnanosti. Nyní postupně tyto programy modernizují a převádějí je na sofistikovanější typy. V současné době již reagují na měnící se charakter světových trhů a na vývoj Číny a Indie, přesouvají jednoduché výroby do nízkonákladových zemí, přebírají sofistikované programy těch nejnáročnějších typů.

Zásluhou českých podnikových manažerů je také to, že neposlechli neuvážené rady některých teoretiků, kteří zaměnili tendence za realitu a doporučovali okamžité prudké omezení či dokonce likvidaci českého průmyslu, který je v současné době tahounem a základním kamenem naší ekonomiky. Pravděpodobně jím zůstane po určitou dobu i nadále.

Podnikový management se vypořádal i s tím, že řadu let někteří naši političtí představitelé z nejrůznějších (často ušlechtilých) důvodů nepodporovali exportní aktivity našich firem a spíše je brzdili. Úspěšně čelí i náporu předpisů EU, dokonce i těch, které řada "starých" členů EU dosud nepřijala.

Naštěstí také neposlechli nostalgické rady k návratu ke staré struktuře průmyslu z první republiky (orientované na obuv, sklo, textil, porcelán) a zachovali alespoň část "těžkého" průmyslu, jímž se nyní naše firmy úspěšně prosazují na světových trzích. Svým manažerským talentem a maximálním nasazením dokážou udržet a rozvíjet své firmy i v odvětvích, která v Evropě masově bankrotují. Typickým příkladem jsou Oděvní podniky Prostějov, které se svými pěti tisíci zaměstnanci dnes patří k největším a stále úspěšným podnikům v ČR. Také svitavská textilka Svitap v roce 1993 zaměstnávala asi pět set zaměstnanců a měla tržby kolem dvou set milionů, zatímco nyní - po výrazné změně struktury výroby - zaměstnává devět set zaměstnanců a tržby činí kolem půl miliardy korun.

A konečně, je přece nesporné, že i když nelze podceňovat některé pozitivní aktivity našich vlád, základní zásluhu na nebývalém tempu rozvoje české ekonomiky, jehož projevem je nebývalý růst HDP, ale i vývoj salda zahraničního obchodu a další pozitivní ukazatelé, má právě podnikový management (dnes již ovšem hodně internacionalizovaný).

České firmy úspěšně pronikají do zahraničí a to nejen prodejem svých produktů, ale i výstavbou nových kapacit nebo nákupem dosavadních konkurentů (PPF, Linet, Brisk, ČEZ, Agroprojekt, Solo Sušice a další).

Manažeři českých firem již ve své většině také zvládli ty činnosti, které před několika lety byly jejich největšími slabinami - marketing a financování, práci s rizikem. Vždyť koneckonců nastoupila nová generace manažerů, která prošla moderními školami, zahraničními stážemi, praxí u zahraničních firem.

Jako dlouholetý partner česko-německé firmy a na základě mnoha zahraničních cest mohu odpovědně potvrdit, že znalosti našich manažerů se nijak podstatně neliší od kvalifikace partnerů z vyspělých zahraničních firem. Potvrzují to i zkušenosti českých účastníků špičkových kurzů na nejprestižnějších zahraničních vysokých školách. Např. Ing. Zdeněk Pelc, CSc., dlouholetý úspěšný generální ředitel firmy GZ Digital Media, Manažer roku 2000, který se zúčastnil na Harvardské univerzitě dlouhodobého kurzu určeného výhradně pro topmanažery z celého světa, o tom říká: "Nemyslím si, že se kvalifikace našich manažerů nějak výrazně odlišuje od jejich zahraničních partnerů". Řada českých manažerů se ostatně úspěšně uplatňuje i na vedoucích pozicích v zahraničí. Je jich více, než si obvykle myslíme.

V ČEM JE "JÁDRO PUDLA"?

Aneb: Co nejvíce snižuje konkurenceschopnost ČR? Nejstručněji řečeno jsou to tyto faktory:

Přebujelá a málo kvalitní legislativa. Podle některých údajů se české firmy musí řídit více než 1400 zákony a podzákonnými předpisy. Může firma alespoň sledovat jejich vydávání a zajistit jejich plnění? Přitom další a další předpisy se valí šíleným tempem a navíc nebývají kvalitní. Některé ještě ani nevstoupí v platnost a již jsou novelizovány, přijímají se k nim stále další a další dodatky a změny, což vede k naprosté nepřehlednosti. Pozice věřitelů je slabší než pozice dlužníků. Jsou otevřeny možnosti podvádět (viz případy s dovozem odpadu a nastrčenými bílými koňmi). Právní nejistota je obrovská. Zákony a předpisy umožňují různý výklad. Jednotlivými úřady jsou různě interpretovány, podnikatelé jsou často šikanováni. Jejich možnost bránit se je slabá.

Slabá vykonatelnost práva. Soudní spory se protahují celé léta. Malí podnikatelé nemají možnost financovat ani obhajobu svých zájmů a raději ustoupí, nebo se podnikání vzdají.

Nadměrná byrokracie. Studie zpracovaná Úřadem vlády ukazuje, že státní úřady chtějí po podnikatelích 2168 (!) různých informačních povinností a náklady firem na povinné informování různých úřadů činí ročně minimálně 86 miliard Kč (dle odhadu však spíše až 100 miliard Kč ročně).

Zkorumpovanost části subjektů ovlivňujících závažná rozhodnutí. S konkrétními případy se v tisku setkáváme denně. Počet zjištěných hospodářských deliktů, který v roce 2005 činil téměř 44 tisíc a způsobil škody za více než 32 miliard Kč je jistě děsivý.

Ilustrativní je tento příklad. Podle zprávy publikované Hospodářskými novinami Newyorská policie za období od listopadu 1997 do listopadu 2002 evidovala v průměru 18,9 nezaplacených pokut za nedovolené parkování na jednoho českého diplomata. Jsme suverénně nejhorší mezi pětadvacítkou zemí EU. A diplomaté by přece měli být elitou mezi úředníky. Ukazuje to neúctu k právu, které u nás prolíná celou společností.

Slabá podpora vědy a školství. Zruinování učňovského školství, kampaně znechucující mladým lidem studium technických oborů jako neperspektivních, nadměrně silný vliv tržního mechanismu ve školství způsobily, že firmy nemají dostatek kvalifikovaných pracovníků technického a informačního zaměření a nemohou v dostatečné míře nahrazovat dosavadní aktivity sofistikovanějšími programy.

Nesnažme se ale vidět situaci černobíle. Ani podnikový management nemá své svědomí úplně čisté (viz též článek Jak jsme chybovali v MŘ č.12/2005, s. 10 - 14). Stále ještě se málo lidí věnuje aktualizování svých odborných znalostí. A společnost nevyvrhla ze svého středu ty, kteří pohrdají zákony a principy etiky. Manažeři by měli více respektovat moudrá slova jednoho z nejbohatších lidí naší planety W. Buffeta, který říká: "Čestnost musí být první vizitkou každého podnikatele, protože podvod z něj zákonitě dříve nebo později udělá zoufalého jezdce na kluzké šikmé ploše". Podnikoví manažeři také málo ovlivňují zákonodárnou činnost a činnost státních orgánů ve prospěch efektivnějšího fungování podnikání.

ZÁVĚR

Poměrně špatné hodnocení konkurenceschopnosti ČR nás jistě netěší. Snižuje také přitažlivost naší republiky pro zahraniční investory, zhoršuje vyjednávací pozici našich podnikatelů a podlamuje sebedůvěru našich manažerů. Povrchní interpretace údajů ze seriozně zpracované ročenky směšuje konkurenceschopnost státu se schopnostmi podnikového managementu. Schopnosti managementu českých firem jsou vyšší než ukazuje povrchní interpretace některých globálních ukazatelů.

Úspěšní a čestní manažeři mají být oslavováni. To oni vytvářejí pracovní místa, poskytují vládě příjmy a jsou jedním z pilířů demokratické společnosti. Nepodceňujme proto zdravé sebevědomí, není na škodu. Ale stále přitom sledujme a vyhodnocujme své nedostatky a vyvozujme z nich praktické závěry. Vždyť svět jde stále dál a jak říká čínské přísloví "Kdo stojí - bude zastřelen".

Prof. Dr. Zdeněk Souček, DrSc.
Související