Nejvyšší soud: Obchodní podíl je společným majetkem manželů

Obchodní podíl a nepřející manžel

Závěry v oficiálně publikovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu se výrazně promítnou do majetkových vztahů mezi manžely zejména tam, kde se jeden z manželů stal za trvání manželství společníkem společnosti s ručením omezeným. Uvedený rozsudek se však do značné míry vztahuje i na majetkové účasti v ostatních obchodních společnostech nabyté za trvání manželství, tedy ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a ve společnosti akciové.

ČLENSTVÍ JEDNOHO, ALE MAJETEK OBOU. Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu (vydaný v řízení pod spisovou značkou 22 Cdo 700/2004 a snadno dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) se vyjadřuje k ustanovení paragrafu 143 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož "stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev".

Praxe advokátů, notářů a soudů se až do vydání uvedeného rozsudku klonila v naprosté většině k závěru, že obchodní podíl nemůže být součástí společného jmění manželů. Takový závěr byl odůvodňován tím, že pouze jeden z manželů uzavírá společenskou smlouvu či k ní při nabytí obchodního podílu přistupuje, a že pouze tento manžel se zapisuje do obchodního rejstříku jako společník společnosti s ručením omezeným. Protože nabytí obchodního podílu jedním z manželů nezakládá účast druhého manžela na společnosti s ručením omezeným, shodovala se ve své většině právní praxe na tom, že druhý manžel nemůže vykonávat práva a povinnosti společníka. Proto se podle uvedeného názoru nestával druhý manžel ani spolumajitelem obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným z titulu společného jmění manželů a nebyl ani oprávněn s obchodním podílem nakládat.

Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela zvrátilo dlouhodobě zažitou praxi. Nejvyšší soud totiž výslovně prohlásil, že "jestliže i jen jeden z manželů nabude za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů".

PŘEVOD OBCHODNÍHO PODÍLU S RIZIKEM. Na první pohled by se mohlo zdát, že překvapivá odpověď Nejvyššího soudu na teoretickou otázku se běžného života nijak nedotkne. Tak tomu však není.

Nejvyšší soud potvrdil, že jen manžel-společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě; tedy pouze tento manžel může vykonávat práva a plnit povinnosti společníka obchodní společnosti. Majetková hodnota obchodního podílu však zůstává manželům společná a stává se součástí jejich společného jmění. Proto je také manžel-společník omezen v nakládání s obchodním podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu, neboť stejnou měrou jako náleží obchodní podíl manželu-společníkovi, náleží i druhému z manželského páru.

Občanský zákoník výslovně stanoví, že v záležitostech, kdy nejde o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, je třeba souhlasu obou manželů. Převody obchodního podílu přitom patrně ve většině případů obvyklou správou majetku nebudou.

Veliké riziko pro nabyvatele obchodních podílů tak představuje převádění obchodních podílů ve společném jmění manželů manželem-společníkem bez souhlasu druhého manžela. V takových případech je totiž příslušný právní úkon relativně neplatný. To v praxi znamená, že převod obchodního podílu ve společném jmění manželů manželem-společníkem bez souhlasu druhého manžela bude považován za platný, pokud se druhý manžel neplatnosti takového převodu nedovolá.

Manžel, jehož souhlas s převodem obchodního podílu nebyl vyžádán, se může účinně domáhat soudního určení relativní neplatnosti převodu obchodního podílu ve lhůtě tří let od uskutečněného převodu, přičemž se lze setkat i s argumentací, že tato promlčecí lhůta bude činit čtyři roky. Marné uplynutí tříleté promlčecí doby má za následek, že se nelze s úspěchem dovolat relativní neplatnosti právního úkonu, jestliže byla vznesena námitka promlčení.

Riziko je o to větší, že smlouva o převodu obchodního podílu je každému dostupná ve sbírce listin obchodního rejstříku. Obchodní zákoník sice nezařazuje dohodu o ceně obchodního podílu či způsobu jejího určení mezi náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z požadavku určitosti právního úkonu však vyplývá nezbytnost takové dohody o určení ceny. Kdokoliv, a tedy i opomenutý manžel, tak může snadno získat povědomí o částce, za kterou byl obchodní podíl převeden.

VĚŘITELÉ V OHROŽENÍ. Zahrnutí obchodního podílu do společného jmění manželů nese s sebou velké riziko i pro věřitele, kteří spoléhají na zajištění své pohledávky zástavním právem k obchodnímu podílu. Zastavení obchodního podílu, které tvoří společné jmění manželů, nelze považovat za obvyklou správu majetku patřícího do společného jmění, kterou by mohl vykonávat každý z manželů. Zástavní smlouva, kterou byl dán do zástavy společný obchodní podíl, je relativně neplatná, byla-li uzavřena jen jedním z manželů bez souhlasu druhého. Byl-li dán do zástavy obchodní podíl na základě neplatné zástavní smlouvy, zástavní právo k obchodnímu podílu nevznikne, i kdyby zástavní právo bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Proto také v případě, bude-li postižen v rámci soudního výkonu rozhodnutí či exekuce prodejem zástavy společný obchodní podíl a prokáže-li se neplatnost zástavní smlouvy, může se manžel, jehož souhlas se zastavením obchodního podílu nebyl dán, úspěšně domáhat vyloučení společného obchodního podílu z výkonu rozhodnutí či z exekuce. Věřitelé pohledávek nezajištěných zástavním právem mají navíc podstatně ztíženější postavení v případě prohlášení konkurzu.

OPATRNOST NA MÍSTĚ. Závěr nejvyššího soudu je sice na jedné straně spravedlivý ve vztahu k vzájemným majetkovým poměrům manželů, představuje však značné potenciální riziko pro každého nabyvatele obchodního podílu či věřitele, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem k obchodnímu podílu. Oběma tak lze doporučit, aby při uzavírání smluv o převodu obchodního podílu či smluv o zastavení obchodního podílu důsledně vyžadovali předchozí písemný souhlas manžela, který není společníkem. Nedostatek příslušného souhlasu totiž může pro nabyvatele či zástavního věřitele znamenat tři až čtyři roky neklidného spánku. V případě vzniku neshod mezi manžely totiž právě nabyvatel obchodního podílu či zástavní věřitel na takové neshody může velice doplatit, pokud se rozhněvaný manžel bude domáhat neplatnosti převodu obchodního podílu či neplatnosti zastavení obchodního podílu.

ROZVODOVÉ VYPOŘÁDÁNÍ. Skutečnost, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných prostředků, se stává součástí společného jmění manželů, může zamíchat kartami a změnit výrazně "poměr sil" při vypořádávání společného jmění manželů.

Preferovaným způsobem vypořádání společného jmění manželů je dohoda. Občanský zákoník přitom stanoví, že příslušná dohoda musí mít písemnou formu. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Soud rozhodující o vypořádání společného jmění manželů nepřikazuje hodnotu obchodního podílu, ale obchodní podíl.

OCENĚNÍ OBCHODNÍHO PODÍLU. Obchodní podíl může být při soudním vypořádání společného jmění manželů přikázán jen manželu-společníku obchodní společnosti. Hodnota takového obchodního podílu však musí být v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi manžely vypořádána.

Velice častou chybou soudů přitom je, že obchodní podíly nejsou oceňovány správně. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom dlouhodobě a konstantně dovozuje, že při stanovení ceny obchodního podílu pro účely vypořádání společného jmění manželů se vychází z ceny obchodního podílu v době vypořádání, avšak ze stavu obchodního podílu (jenž je určen jeho kvantitou a kvalitou v daném čase) v době zániku společného jmění manželů, tedy k právní moci rozvodu manželství. Jinými slovy, vychází ze stavu obchodního podílu v době zániku manželství rozvedených manželů, avšak z ceny odpovídající době, kdy se obchodní podíl vypořádává.

ZE SPOLEČNÉHO JMĚNÍ DO PODÍLOVÉHO SPOLUVLASTNICTVÍ. Nedojde-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo není-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných, tedy i o obchodním podílu.

Obchodní podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Jeden obchodní podíl může náležet více osobám. Svá práva z tohoto obchodního podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splacení vkladu jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží obchodní podíl, se přitom použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví.

ZÚŽENÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ. Pokud se chtějí manželé do budoucna vyhnout problémům spojeným se zahrnutím obchodních podílů do společného jmění manželů, lze jim doporučit uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů.

Manželé totiž mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Právě z hlediska nabývání obchodních podílů je pak důležité, že předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky.

Václav Beneš
Advokátní kancelář Konečná & Šafář

Manžel, jehož souhlas s převodem obchodního podílu nebyl vyžádán, se může účinně domáhat soudního určení relativní neplatnosti převodu obchodního podílu, a to ve lhůtě tří let od uskutečněného převodu. Lze se setkat i s argumentací, že tato promlčecí lhůta bude činit čtyři roky.