Čína je zvláštní země. Pro Evropany po staletí vzdálená, s jiným způsobem myšlení, s osobitou kulturou s nesrozumitelným jazykem. Dnes se však vztah k Číně stává strategickou úlohou pro vyspělý svět a tudíž i pro nás.

Naše obecná vzdělanost nám čínské reálie málo přibližuje. Jako většina Evropanů (i Američanů) přikládáme na čínskou skutečnost naše pojmy, představy, vysvětlení i vize. Představujeme si Čínu podle svých zvyků, ale to není skutečná Čína.

Je třeba brát v úvahu, že je to velká země, čtyřikrát až pětkrát větší než Spojené státy, navíc se svou 1,3 miliardou obyvatel nejlidnatější (kolem pětiny světového obyvatelstva), dnes už téměř bez negramotnosti a s přibývajícími mohutnými středisky vzdělanosti a vědy. Setkáte se tam s dvěma až třemi politickými režimy - komunistickým vedením, kapitalistickým Hongkongem a Macaem, ale i s ostrůvky přežívajících starších řádů, s kypícími velkoměsty, avšak nadále skoro s 800 miliony převážně chudého vesnického obyvatelstva atd.

Jako celek se dá tato velká země rozdělit na Východ, který je v procesu hlubokých přeměn, a Západ, kam se teprve soustřeďuje přetvářecí energie společnosti (a také největší výhody pro investory). Je "mnoho Čín", její početné provincie se řadí od bohatých až k dosud velmi chudým v nichž žije 30 milionů lidí.

CO NÁS ZAJÍMÁ

To, co dnes zajímá západní svět, jsou odpovědi na otázky typu:

Kdy stane Čína vedle jiných světových výkonných velmocí?

Čínské vedení zastává střízlivý názor, že kolem roku 2050 by měla země dosáhnout jako celek středně rozvinuté úrovně. K tomu musí být některé části Číny špičkové. Bude-li vývoj příznivý, dosáhne ji i dřív. Bude však třeba urbanizovat, industrializovat a učit se!

Chuť učit se a poznávat nové je úžasná. Kdysi převažující negramotnost klesla ke 3 % (to je méně než v USA a v Evropě, například ve Španělsku). Státní dotace na vzdělání patří k nejvyšším na světě. Všechny děti chodí do školy. Vedle státních působí i soukromé školy. Jako houby po dešti rostou nové univerzity, vědecké ústavy, inovační centra. Počet studentů na zahraničních vysokých školách je největší na světě. Třetina jich zůstane na léta v cizině. Jak se zdá, bude Čína schopna prolnout nutnou urbanizaci a industrializaci s nastupující znalostní společností (viz též článek Viděl jsem budoucnost Číny v MŘ č. 4/20005, s. 6 - 9).

Jak dlouho vydrží čínská levná práce?

Vezmou-li se americké práce z poslední doby, skoro všechny čekají, že se čínská ekonomika stane kapitalistickou, ztratí růstovou dynamiku a bude podřízena cyklickému vývoji. Tak to opakují už dvě desítky let. Je však možné očekávat, že výhoda kvalifikované a levné práce vydrží dlouho a v jisté míře navždycky. Čínské vedení zřejmě "vynalezlo" nový výrobní způsob. Rozumem plánují infrastrukturu, jako energii, vodu, dopravu, těžká odvětví, velké banky, vzdělání a vědu, demografii, správu státu. Spontánním tržním postupům svěřují to ostatní, zemědělství, lehký průmysl, mnohé služby. Komunistická strana "hlídá mantinely", kam až lze samovolné procesy pustit.

V sedmdesátých letech japonský průmysl naučil celý svět "štíhlosti"; čínský způsob jde ještě dál. Náklady na práci se zvýší, Číňané budou vydělávat na dobré bydlení, auta, dovolené. Ale mohou se uvarovat tříštění výroby a služeb, nadměrného aparátu, rozptýlení prostředků a zachovat si jistou výhodu nízkých nákladů donekonečna.

Obstojí americká a evropská ekonomika pod čínským náporem?

Zatím není připravena, ani ochotna. Někteří říkají, že už zapomenula být pilná, skromná, šetřit, chránit atd. S oblibou se vyslovuje, že to či ono má před sebou "udržitelný rozvoj", jenže ekonomika je seřízena na "neudržitelný rozvoj", vyprovokovanou spotřebu a maximum zisku. Textil v Americe a v Evropě už pod čínským vlivem notně prořídl, zčásti přímo zmizel. Nyní přicházejí stroje a auta. Budeme o nich možná přezíravě hovořit jako kdysi o japonských. Pak uplyne pět let, jakost bude dokonalá, ceny výhodné, obchodní umění pokročilé. (Od roku 1976 Amerika víc vozů dováží než vyváží!) Čínský nápor by se už měl stát součástí naší ekonomické strategie.

Nemůže se vývoj přece jen zvrátit?

Kdo to dokáže předvídat? V Číně působí mnoho západních profesorů, čínští studenti chodí do západních škol. Učí je tomu, čemu sami rozumějí. Je zde nápor západní ideologie. Tržní ekonomika oživuje instinkty sobectví a ziskuchtivosti, které pronikají do společenských vztahů. Ale mohou nastat i jiné pohyby. Co když se Čína, Indie a Rusko dohodnou? Když přistoupí Japonsko a Vietnam? A také Kazachstán a Singapur atd. Najdou pro Tchaj-wan zvláštní statut jako pro Hongkong. To potom více než třetina lidstva bude pod podobným vlivem a slunce světa bude vycházet skutečně na Východě.

Je čínský maoismus dosud vlivný?

Mao Ce Tung se svými společníky vyvedl Čínu na cestu, po níž může dnes kráčet. Nad vchodem do dříve "zakázaného města", císařské rezidence v Pekinu, visí Maův obraz. Největší soudobý revolucionář Xeng Tiao Ping o Maovi řekl: z jedné třetiny byla jeho rozhodnutí chybná, ze dvou třetin správná; byl to tedy velký vůdce.

A CO ŘÍCI ZÁVĚREM?

Mívali jsme s Čínou dobré vztahy, ale kdo se podívá na náš dnešní obchod s Čínou, žasne. Rostoucí dovoz a téměř žádný vývoz. To není obraz reálných podnikatelských možností, ale náš křivý politický pohled. V minulých letech jezdili do Číny prezidenti, předsedové vlád, kancléři z řady zemí, obvykle s nabídkou investic, úvěrů a hlavně obchodu. Potrvá léta, než náš postoj k Číně nabude reálné podoby. Politické, ekonomické, sociální, ekologické, kulturní... Patnáct let je ztraceno. Ale ve vzájemných vztazích začíná svítat.
Související