Vstupem do EU na sebe Česká republika přejala mimo jiné závazek implementovat do své národní legislativy ustanovení Šesté směrnice EU, upravující daň z přidané hodnoty. Některá jsou povinná a jiná volitelná. Mezi dobrovolná ustanovení, jejichž zavedení do národní legislativy záleží na rozhodnutí jednotlivých států, patří i možnost tzv. skupinové registrace k DPH.

Jinak řečeno: Více samostatných subjektů je považováno za jediného plátce daně. Přestože skupinová registrace není v současnosti českým zákonem o DPH umožněna, představuje jak mezi daňovými odborníky, tak samotnými firmami velice diskutované téma. Její zavedení v Česku může přinést mnoha společnostem řadu výhod, ale na druhou stranu je i zdrojem obav správců daně.

TŘI PODMÍNKY. Základem pro skupinovou registraci k DPH je ustanovení článku 4 Šesté směrnice, podle kterého mají členské státy možnost považovat více právně samostatných osob za jedinou osobu povinnou k dani. Šestá směrnice konkrétně uvádí tři základní podmínky: musí se jednat o osoby právně nezávislé, založené na území daného státu a vzájemně propojené ekonomickými, finančními a organizačními vazbami.

Tyto obecné podmínky jsou členskými státy vykládány často rozdílně. Mezi jedenácti členskými státy, které ze současné EU skupinovou registraci k DPH zavedly, tak nelze najít dva státy, jejichž úprava skupinové registrace by byla zcela totožná. Odlišnosti můžeme najít jak ve vymezení rozsahu osob, které mohou skupinovou registraci k DPH vytvořit (plátci/neplátci DPH, požadavky na vzájemné propojení či vykonávané činnosti), tak v administrativních povinnostech jejích členů (způsob podávání přiznání k DPH a souhrnného hlášení, používání DIČ či vystavování daňových dokladů). Přes velké množství odlišností mezi členskými státy přináší skupinová registrace k DPH společnostem, které ji vytvoří, zejména následující důsledky:

celá skupina podává jediné přiznání k DPH a souhrnné hlášení (včetně jednotného vedení daňové evidence),

daňová povinnost skupiny je placena souhrnně, všichni členové jsou zároveň společně odpovědni za její placení,

dodání zboží a služeb mezi členy skupinové registrace není předmětem DPH.

Tyto důsledky jsou zpravidla pro jednotlivé členy skupinové registrace výhodné, protože vedou ke značnému zjednodušení administrativy DPH (i když počáteční etapa zavádění může přinést i jednorázově vyšší náklady). Výhodou, která je ovšem s ohledem na skupinovou registraci k DPH nejvíce diskutována, je možné dosažení úspory na DPH vyplývající z posledního uvedeného důsledku - skutečnosti, že plnění mezi členy skupinové registrace není předmětem DPH. Tato skutečnost ovšem také ovlivňuje uplatnění nároku na odpočet a výpočtu koeficientu, který je zpravidla stanovován souhrnně pro celou skupinu.

PŘÍKLAD VYUŽITÍ: OUTSOURSING. Velice zjednodušeným příkladem pro využití skupinové registrace k DPH, který je poměrně častý v zahraničí, může být skupina obsahující banku a s ní propojené výhradní dodavatele služeb, např. účetních, poradenských nebo právních. Bez využití skupinové registrace k DPH tito dodavatelé poskytují své služby bance a uplatňují u nich DPH (základní sazbou). Banka jakožto finanční instituce nemá vůbec nebo z velké části nárok na odpočet této DPH, která se tak pro ni stává nákladem.

S využitím skupinové registrace k DPH tvořené bankou a jejími dodavateli nejsou tyto služby předmětem daně a uvedený náklad v podobě nenárokovatelné daně z přidané hodnoty na vstupu nevzniká - představuje tedy pro banku úsporu. Naopak dodavatelům služeb vzniká dodatečný náklad, protože skupinová registrace spolu s bankou bude mít negativní vliv na výši nároku na odpočet u těchto subjektů. Úspory by tedy mohlo být dosaženo, pokud snížení nákladů na straně banky převýší negativní dopad zavedení skupinové registrace na její dodavatele - členy skupiny.

I bez dosažení úspory na DPH ovšem dojde ke značnému zjednodušení uplatňování a vykazování DPH u všech zúčastněných společností. Tento příklad ukazuje také na hlavní oblasti využití skupinové registrace: outsourcing služeb nebo tvorba center sdílených služeb pro finanční instituce, resp. jiné subjekty, které nemají plný nárok na odpočet DPH.

BUDE ZAVEDENA V ČESKU? S ohledem na zavedení skupinové registrace do českého zákona o DPH jsou českými správci daně i tvůrci legislativy řešeny dvě otázky - rozsah úspor na DPH, ke kterým by zavedení skupinové registrace mohlo vést, a přístup, jaký pro právní úpravu skupinové registrace přijmout.

Důležitost první otázky je dána skutečností, že rozsah daňových úspor, které by využívaly skupinovou registraci, zřejmě nelze jednoduše a zároveň dostatečně přesně odhadnout. Přesto bychom mohli oponovat, že některým způsobům dosažení daňové úspory lze zamezit příslušnou legislativní úpravou. Skupinová registrace na druhou stranu zjednoduší provádění daňových kontrol (kontrola může být prováděna pouze u jediného, tzv. zastupujícího člena skupiny) i výběr DPH (členové jsou společně odpovědni za placení DPH).

Štěpán Karas, Deloitte

Související