Aktuální číslo časopisu Ekonom
Pojem "flexicurity" (hybrid anglických slov "flexibility" a "security"), používaný pro soubor vnějších zásahů do pracovního trhu (s cílem dodat mu pružnost a aktivizovat jeho principy typu easy hiring - easy firing), není nový.
Poprvé se objevil na začátku 90. let minulého století v Dánsku, odkud se rozšířil do ostatních severských zemí. V Dánském království měl úspěch, nezaměstnanost se v průběhu pěti let snížila o polovinu.
Flexicurity jako taková podněcuje sociální dialog, který je jednou z klíčových politik sociálně demokratických vlád. Zapojení sociálních partnerů do dialogu je totiž předpokladem pro vytvoření spravedlivého sociálního prostředí: zajišťuje dlouhodobě zaměstnanost a odlehčuje státním financím.
Jednu z analýz tohoto severského konceptu otiskl týdeník Ekonom (č. 49/2005), další rozbory a názory nabízejí internetové stránky. Z nich patří mezi srozumitelné Working Paper No. 20 Evropského střediska pro politiku (EPC) ze září 2005. Závěr? Přispěvatelé model flexicurity vesměs oceňují, jenže na konci článků často uvádějí alibistická ALE...
Některá čísla, uvedená v Ekonomu, nejsou podle mého názoru objektivní. Jsou sice živnou půdou pro optimismus zastánců tohoto modelu, ale zakrývají poměrně hluboké výchylky v existujícím systému. Statistika pracuje výhradně s průměrnými hodnotami, kdežto jevy, které ohrožují stabilitu ekonomiky, často podceňuje.
I růžově kvetoucí strom statistických údajů může mít kořeny v účelové politice, málo konfrontované s aktuálním vývojem, nebo čerpá z půdy, "zalévané" silným rozpočtovým roztokem. Proto je třeba upozornit na některá slabá místa švédského modelu, od kterého začínají už někteří tamní odvážnější ekonomové odvracet hlavu.
PŘÁNÍ VERSUS REALITA. Severský sociální model je založen na filozofii, že lidé pracují, aby žili. Ne naopak. Ve Švédsku prorostla tato premisa do vzdělávacího systému, sociálních pater ekonomické stavby a koneckonců i do postojů jednotlivých občanů.
Nicméně lákavá představa, že přijdu zadarmo ke vzdělání, dobře zajistím rodinu s dětmi, do a od určitého věku budu mít nárok na bezplatnou nebo jen zčásti placenou zdravotní péči, získám odpovídající zaměstnání, budu pracovat hlavně duševně a že moje postavení bude rok od roku lepší, aby se mi vrátilo vše, co jsem v průběhu aktivního života investoval, se může stát skutečností jen v ideálním a vyváženém prostředí.
A tento stav ve Švédsku, podobně jako v dalších zemích, neexistuje. Aby ho bylo možno teoreticky dosáhnout a udržet, je třeba dalších zdrojů. Sociální model byl vytvořen v době, kdy získal ve stárnoucí švédské populaci bezvýhradnou podporu a byl postaven na propočtu odchodu do důchodu v 65 letech. Posledních pět let přineslo řadu úprav sociálního systému, ale jejich efektivitu "pohltily" další úlevy a nároky. Za 50 let zestárla švédská populace v průměru o 10 let a teprve v roce 2001 se podařilo zastavit pokles porodnosti. Nezapomeňme rovněž, že severský ekonomicko-sociální model má v Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku různé odchylky.
POMALU A DRAHO. Článek v Ekonomu uvádí, že páteří od základu přebudované švédské státní správy je 13 ministerstev. Ve skutečnosti má vláda 22 ministrů s vlastním aparátem. V útrobách budovy Ministerstva průmyslu, zaměstnanosti a spojů pracují tři ministři, ministr průmyslu a obchodu, ministryně spojů a pro regionální politiku a ministr zaměstnanosti. Extenzivní státní správa na centrální i krajské a komunální úrovni představuje dvojí nebezpečí: tlak na rozpočet a "nepozorovatelný" odklon finančních toků k neproduktivním veřejným službám. Typickým příkladem je zdravotnictví.
Kromě ministerstva zdravotnictví je na nejvyšší úrovni činná sociální správa a pojišťovna ("sociální pokladna"). Institucionální členění je třístupňové: vládní, krajské a místní. Každý kraj je spravován krajským "parlamentem" (radou), která uskutečňuje zdravotní politiku v příslušném kraji. Zdrojem příjmů je krajská daň. Zjednodušeně řečeno, rozbujelá administrativa více spolyká, daňový odvod je tak vyšší. Ve Stockholmu působí 149členné představenstvo, řízené 23člennou radou. Každý člen představenstva a rady má svého nahradníka. Kromě pevné odměny dostává politik za každou účast na schůzi 310 švédských korun (SEK) za první hodinu a 100 SEK za každou další.
Mezi Švédy koluje vtip, že člověk musí mít pevné zdraví, pokud se octne v nemocnici. Na ortopedickou operaci se čeká měsíce, nadstandardní zákroky se počítají na statisíce švédských korun. Pohotovostní služba znamená čekání i osm hodin na příjem. Výjimkou jsou život ohrožující případy.
Objednání u lékaře znamená "trefit se" do času, kdy je přítomna sestra a ošetřující lékař, který rozhoduje, zda má pacient přijít či nikoli. Stomatologické služby jsou časově a finančně velmi náročné. Před třemi lety byla provedena reforma stomatologických služeb pro pacienty nad 65 let. Podíl pacienta byl stanoven limitem 7700 SEK, vše nad tuto částku hradí pojišťovna.
LÉKAŘ, NEBO ÚŘEDNÍK? Veřejné rozpočty jsou kriticky napjaté, protože ceny stomatologických služeb se vyšplhaly do astronomických výší. Například zubní implantát stojí ve středním Švédsku 50 000 SEK, ve Stockholmu 150 000 SEK a v Göteborgu 120 000 SEK. Pacienti mladší 65 let platí 90 % z vlastní kapsy. Pokud se obrátí na sociální odbor komunálního úřadu s žádostí o finanční podporu, jsou zpravidla neúspěšní. Většina pacientů proto přichází do zubní ordinace v 65 letech a později nebo vyhledává ošetření v jiné zemi. Podle zdroje blízkého zastupitelskému úřadu by mělo být švédské zdravotnictví odpolitizováno a vedeno odborníky.
Ve střediscích se snižuje podíl odborné péče na úkor "všeobecných rad". Dnes se ve Švédsku přednosta kliniky nazývá šéfem divize nebo sekce, takže není jasné, zda jde pacient k lékaři nebo k byrokratovi. Švédové s nostalgií vzpomínají na 70. léta, kdy byla péče vynikající a vztahy pacient - lékař velmi osobní. V 80. letech rozbujela administrativa, přibylo papírů na úkor výkonů a odbory posílily vliv. Vše se rovněž několikanásobně zdražilo.
NEDOSTATEK TECHNIKŮ A INŽENÝRŮ. Analýza v Ekonomu zmiňuje vyšší podíl prostředků na výzkum a rozvoj, který vláda rozhodla vyčlenit v tomto roce. Švédsko vynakládá značné prostředky na výzkum a rozvoj. Již v roce 2002 činil podíl výdajů na R & D k HDP 4,2 %. Podle průzkumu Institute of Management Development (IMD) však země zaostává v efektivním využití výsledků základního výzkumu v ekonomice. Kořeny problému jsou ve vzdělání.
Švédské školství je na vysoké úrovni, zájem o technické obory je však minimální a Švédsko zaujímá místa ve spodní polovině přehledu procentuálního podílu vysokoškolských diplomů získaných na technických univerzitách k celkovému počtu absolventů vysokých škol. Že o technické obory není zájem, to potvrzují profesoři Vysoké školy technické ve Stockholmu, na které studuje řada zahraničních studentů. Alarmující jsou i další ukazatele. Pouze polovina Švédů se domnívá, že věda na školách se vyučuje adekvátně s ohledem na potřeby ekonomiky a společnosti. V ČR se na R & D vydává podstatně méně prostředků (1,28 % HDP v roce 2004), ale zájem o technické obory je podle šetření IMD větší. O kvalitě našich technických oborů jsme se několikrát přesvědčili během veletrhů. Zájem švédských studentů studovat vědu technické obory je zato minimální - podle šetření IMD (formou dotazníku) zaostává Švédsko v tomto směru za Českou republikou o 16 příček. V celkovém pořadí je Švédsko 43., Česko 27., vůbec nejlépe dopadl Singapur. Vlažný zájem o technické obory je také například v Německu, Velké Británii, Norsku a Itálii.
KŘEHKÁ ROVNOVÁHA. Politika zaměstnanosti a snižování míry nezaměstnanosti byly a jsou primárním úkolem jak předchozích, tak nynější švédské vlády. Míra nezaměstnanosti se přesto nesnižuje, podle informací z ministerstva financí od roku 2001 roste a v loňském roce dosáhla 5,7 %.
Podle ekonoma Johnnyho Munkhammara ("think-tank" instituce TIMBRO) je "skrytá" nezaměstnanost ve Švédsku až 15 %. Rozdíl mezi oficiálně vykazovanou a skutečnou tvoří ti, kteří nepracují, ale jsou účastníky různých kurzů a školicích programů. Bez ohledu na míru nezaměstnanosti je škodlivějším jevem nízká motivace. Vychází pravděpodobně z daňového zatížení, které je progresivní v závislosti na výši platu. Dalším důvodem může být kolektivní, konsenzuální rozhodování, které bývá často zdlouhavé. Švédsko má také jeden z největších rozdílů mezi platem vrcholového manažera a průměrného pracovníka.
Průměrný pracovník však požívá řady různých výhod a úlev, které se opírají o kolektivní smlouvy. Je v zásadě správné, že jsou pracovníci chráněni před rozmary zaměstnavatele. Ve švédských podmínkách se v průběhu posilující se pozice odborů vytvořil stav, kdy zaměstnanec nemůže být téměř kritizován - a pokud je, považuje se to za projev asociálního a nadřazeného chování.
Švédsko má potenciál, aby udrželo silný sociální stát, stát blahobytu. Je nadáno výjimečným smyslem pro sociální smír a podporu slabších vrstev obyvatelstva, snahou o spravedlivé rozdělení státních prostředků, vytváří příznivé podmínky pro integraci 12procentního podílu imigrantů a relativně úspěšně naplňuje atributy udržitelného rozvoje (především s ohledem na životní prostředí).
V těchto a dalších směrech může být příkladem reálně prováděného konceptu "flexicurity". Jenže populace bude dále stárnout, přechodně zvýšená porodnost může ustat, až se ekonomice nebude tolik dařit, zahraniční obchod může stagnovat, příchod zahraničních pracovních sil může urychlit erozi pracovního trhu. Globalizační trendy by mohly odsát většinu zdrojů pro sociální polštář a znásobit problémy nahromaděné za desítky let.
Autor je vedoucím OEÚ Zastupitelského úřadu ČR ve Stockholmu
Těžké břímě
ŠVÉDSKÁ DAŇOVÁ ZÁTĚŽ je jedna z nejvyšších v Evropě a dosáhla v loňském roce 50,4 % k HDP. Vládní dluh činí zhruba 50 % HDP, v absolutní hodnotě 1278 mld. SEK. Prohloubení deficitu rozpočtu centrální vlády v roce 2006 o 1,5 procenta v poměru k vytvořenému HDP pravděpodobně zhorší financování starobního důchodového systému (čisté půjčky) v letech 2007 a 2008.
Poprvé se objevil na začátku 90. let minulého století v Dánsku, odkud se rozšířil do ostatních severských zemí. V Dánském království měl úspěch, nezaměstnanost se v průběhu pěti let snížila o polovinu.
Flexicurity jako taková podněcuje sociální dialog, který je jednou z klíčových politik sociálně demokratických vlád. Zapojení sociálních partnerů do dialogu je totiž předpokladem pro vytvoření spravedlivého sociálního prostředí: zajišťuje dlouhodobě zaměstnanost a odlehčuje státním financím.
Jednu z analýz tohoto severského konceptu otiskl týdeník Ekonom (č. 49/2005), další rozbory a názory nabízejí internetové stránky. Z nich patří mezi srozumitelné Working Paper No. 20 Evropského střediska pro politiku (EPC) ze září 2005. Závěr? Přispěvatelé model flexicurity vesměs oceňují, jenže na konci článků často uvádějí alibistická ALE...
Některá čísla, uvedená v Ekonomu, nejsou podle mého názoru objektivní. Jsou sice živnou půdou pro optimismus zastánců tohoto modelu, ale zakrývají poměrně hluboké výchylky v existujícím systému. Statistika pracuje výhradně s průměrnými hodnotami, kdežto jevy, které ohrožují stabilitu ekonomiky, často podceňuje.
I růžově kvetoucí strom statistických údajů může mít kořeny v účelové politice, málo konfrontované s aktuálním vývojem, nebo čerpá z půdy, "zalévané" silným rozpočtovým roztokem. Proto je třeba upozornit na některá slabá místa švédského modelu, od kterého začínají už někteří tamní odvážnější ekonomové odvracet hlavu.
PŘÁNÍ VERSUS REALITA. Severský sociální model je založen na filozofii, že lidé pracují, aby žili. Ne naopak. Ve Švédsku prorostla tato premisa do vzdělávacího systému, sociálních pater ekonomické stavby a koneckonců i do postojů jednotlivých občanů.
Nicméně lákavá představa, že přijdu zadarmo ke vzdělání, dobře zajistím rodinu s dětmi, do a od určitého věku budu mít nárok na bezplatnou nebo jen zčásti placenou zdravotní péči, získám odpovídající zaměstnání, budu pracovat hlavně duševně a že moje postavení bude rok od roku lepší, aby se mi vrátilo vše, co jsem v průběhu aktivního života investoval, se může stát skutečností jen v ideálním a vyváženém prostředí.
A tento stav ve Švédsku, podobně jako v dalších zemích, neexistuje. Aby ho bylo možno teoreticky dosáhnout a udržet, je třeba dalších zdrojů. Sociální model byl vytvořen v době, kdy získal ve stárnoucí švédské populaci bezvýhradnou podporu a byl postaven na propočtu odchodu do důchodu v 65 letech. Posledních pět let přineslo řadu úprav sociálního systému, ale jejich efektivitu "pohltily" další úlevy a nároky. Za 50 let zestárla švédská populace v průměru o 10 let a teprve v roce 2001 se podařilo zastavit pokles porodnosti. Nezapomeňme rovněž, že severský ekonomicko-sociální model má v Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku různé odchylky.
POMALU A DRAHO. Článek v Ekonomu uvádí, že páteří od základu přebudované švédské státní správy je 13 ministerstev. Ve skutečnosti má vláda 22 ministrů s vlastním aparátem. V útrobách budovy Ministerstva průmyslu, zaměstnanosti a spojů pracují tři ministři, ministr průmyslu a obchodu, ministryně spojů a pro regionální politiku a ministr zaměstnanosti. Extenzivní státní správa na centrální i krajské a komunální úrovni představuje dvojí nebezpečí: tlak na rozpočet a "nepozorovatelný" odklon finančních toků k neproduktivním veřejným službám. Typickým příkladem je zdravotnictví.
Kromě ministerstva zdravotnictví je na nejvyšší úrovni činná sociální správa a pojišťovna ("sociální pokladna"). Institucionální členění je třístupňové: vládní, krajské a místní. Každý kraj je spravován krajským "parlamentem" (radou), která uskutečňuje zdravotní politiku v příslušném kraji. Zdrojem příjmů je krajská daň. Zjednodušeně řečeno, rozbujelá administrativa více spolyká, daňový odvod je tak vyšší. Ve Stockholmu působí 149členné představenstvo, řízené 23člennou radou. Každý člen představenstva a rady má svého nahradníka. Kromě pevné odměny dostává politik za každou účast na schůzi 310 švédských korun (SEK) za první hodinu a 100 SEK za každou další.
Mezi Švédy koluje vtip, že člověk musí mít pevné zdraví, pokud se octne v nemocnici. Na ortopedickou operaci se čeká měsíce, nadstandardní zákroky se počítají na statisíce švédských korun. Pohotovostní služba znamená čekání i osm hodin na příjem. Výjimkou jsou život ohrožující případy.
Objednání u lékaře znamená "trefit se" do času, kdy je přítomna sestra a ošetřující lékař, který rozhoduje, zda má pacient přijít či nikoli. Stomatologické služby jsou časově a finančně velmi náročné. Před třemi lety byla provedena reforma stomatologických služeb pro pacienty nad 65 let. Podíl pacienta byl stanoven limitem 7700 SEK, vše nad tuto částku hradí pojišťovna.
LÉKAŘ, NEBO ÚŘEDNÍK? Veřejné rozpočty jsou kriticky napjaté, protože ceny stomatologických služeb se vyšplhaly do astronomických výší. Například zubní implantát stojí ve středním Švédsku 50 000 SEK, ve Stockholmu 150 000 SEK a v Göteborgu 120 000 SEK. Pacienti mladší 65 let platí 90 % z vlastní kapsy. Pokud se obrátí na sociální odbor komunálního úřadu s žádostí o finanční podporu, jsou zpravidla neúspěšní. Většina pacientů proto přichází do zubní ordinace v 65 letech a později nebo vyhledává ošetření v jiné zemi. Podle zdroje blízkého zastupitelskému úřadu by mělo být švédské zdravotnictví odpolitizováno a vedeno odborníky.
Ve střediscích se snižuje podíl odborné péče na úkor "všeobecných rad". Dnes se ve Švédsku přednosta kliniky nazývá šéfem divize nebo sekce, takže není jasné, zda jde pacient k lékaři nebo k byrokratovi. Švédové s nostalgií vzpomínají na 70. léta, kdy byla péče vynikající a vztahy pacient - lékař velmi osobní. V 80. letech rozbujela administrativa, přibylo papírů na úkor výkonů a odbory posílily vliv. Vše se rovněž několikanásobně zdražilo.
NEDOSTATEK TECHNIKŮ A INŽENÝRŮ. Analýza v Ekonomu zmiňuje vyšší podíl prostředků na výzkum a rozvoj, který vláda rozhodla vyčlenit v tomto roce. Švédsko vynakládá značné prostředky na výzkum a rozvoj. Již v roce 2002 činil podíl výdajů na R & D k HDP 4,2 %. Podle průzkumu Institute of Management Development (IMD) však země zaostává v efektivním využití výsledků základního výzkumu v ekonomice. Kořeny problému jsou ve vzdělání.
Švédské školství je na vysoké úrovni, zájem o technické obory je však minimální a Švédsko zaujímá místa ve spodní polovině přehledu procentuálního podílu vysokoškolských diplomů získaných na technických univerzitách k celkovému počtu absolventů vysokých škol. Že o technické obory není zájem, to potvrzují profesoři Vysoké školy technické ve Stockholmu, na které studuje řada zahraničních studentů. Alarmující jsou i další ukazatele. Pouze polovina Švédů se domnívá, že věda na školách se vyučuje adekvátně s ohledem na potřeby ekonomiky a společnosti. V ČR se na R & D vydává podstatně méně prostředků (1,28 % HDP v roce 2004), ale zájem o technické obory je podle šetření IMD větší. O kvalitě našich technických oborů jsme se několikrát přesvědčili během veletrhů. Zájem švédských studentů studovat vědu technické obory je zato minimální - podle šetření IMD (formou dotazníku) zaostává Švédsko v tomto směru za Českou republikou o 16 příček. V celkovém pořadí je Švédsko 43., Česko 27., vůbec nejlépe dopadl Singapur. Vlažný zájem o technické obory je také například v Německu, Velké Británii, Norsku a Itálii.
KŘEHKÁ ROVNOVÁHA. Politika zaměstnanosti a snižování míry nezaměstnanosti byly a jsou primárním úkolem jak předchozích, tak nynější švédské vlády. Míra nezaměstnanosti se přesto nesnižuje, podle informací z ministerstva financí od roku 2001 roste a v loňském roce dosáhla 5,7 %.
Podle ekonoma Johnnyho Munkhammara ("think-tank" instituce TIMBRO) je "skrytá" nezaměstnanost ve Švédsku až 15 %. Rozdíl mezi oficiálně vykazovanou a skutečnou tvoří ti, kteří nepracují, ale jsou účastníky různých kurzů a školicích programů. Bez ohledu na míru nezaměstnanosti je škodlivějším jevem nízká motivace. Vychází pravděpodobně z daňového zatížení, které je progresivní v závislosti na výši platu. Dalším důvodem může být kolektivní, konsenzuální rozhodování, které bývá často zdlouhavé. Švédsko má také jeden z největších rozdílů mezi platem vrcholového manažera a průměrného pracovníka.
Průměrný pracovník však požívá řady různých výhod a úlev, které se opírají o kolektivní smlouvy. Je v zásadě správné, že jsou pracovníci chráněni před rozmary zaměstnavatele. Ve švédských podmínkách se v průběhu posilující se pozice odborů vytvořil stav, kdy zaměstnanec nemůže být téměř kritizován - a pokud je, považuje se to za projev asociálního a nadřazeného chování.
Švédsko má potenciál, aby udrželo silný sociální stát, stát blahobytu. Je nadáno výjimečným smyslem pro sociální smír a podporu slabších vrstev obyvatelstva, snahou o spravedlivé rozdělení státních prostředků, vytváří příznivé podmínky pro integraci 12procentního podílu imigrantů a relativně úspěšně naplňuje atributy udržitelného rozvoje (především s ohledem na životní prostředí).
V těchto a dalších směrech může být příkladem reálně prováděného konceptu "flexicurity". Jenže populace bude dále stárnout, přechodně zvýšená porodnost může ustat, až se ekonomice nebude tolik dařit, zahraniční obchod může stagnovat, příchod zahraničních pracovních sil může urychlit erozi pracovního trhu. Globalizační trendy by mohly odsát většinu zdrojů pro sociální polštář a znásobit problémy nahromaděné za desítky let.
Autor je vedoucím OEÚ Zastupitelského úřadu ČR ve Stockholmu
Těžké břímě
ŠVÉDSKÁ DAŇOVÁ ZÁTĚŽ je jedna z nejvyšších v Evropě a dosáhla v loňském roce 50,4 % k HDP. Vládní dluh činí zhruba 50 % HDP, v absolutní hodnotě 1278 mld. SEK. Prohloubení deficitu rozpočtu centrální vlády v roce 2006 o 1,5 procenta v poměru k vytvořenému HDP pravděpodobně zhorší financování starobního důchodového systému (čisté půjčky) v letech 2007 a 2008.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
