Aktuální číslo časopisu Ekonom
Nikdo nemá povinnost na daních zaplatit víc, než je nezbytně nutné. Právě teď je nejvhodnější doba, kdy by se měly realizovat operace, které mají vliv na hospodářský výsledek nebo daňový základ.
Modelové příklady častých chyb a výsledné daňové úspory:
Manka a přebytky versus záměny: Výrobní továrna na automobilové díly s ročním obratem 600 milionů korun. Společnost vyrábí mimo jiné blatníky, kvůli chybě skladníka dojde k záměně počtu kusů levých a pravých blatníků při výdeji ze skladu. Na konci roku se kusy sečtou a je zřejmé, že jedněch fakticky přebývá a druhých se nedostává.
Běžná zbytečná chyba: Zaúčtování na jedné straně jako přebytek, na druhé jako manko - na jedné straně jde o výnos podléhající dani a na druhé straně není manko daňovým nákladem. Takových chyb se samozřejmě za rok sejde více, v praxi pak dosahují až milionových částek. Pokud by rozdíl činil pět milionů korun přebytků a také se objevila manka v hodnotě pěti milionů korun, doplatila by společnost na daních 26 procent z pěti milionů - tedy 1,3 milionu korun.
Praktická úspora: Při vytvoření interního postupu a interní směrnice upravující vyhodnocení záměn a správného zaúčtování výsledků inventury, včetně směrnice o takzvaných přirozených úbytcích, může dojít k daňové úspoře ve výši 1,3 milionu korun.
Podkapitalizace: Vlastní kapitál dceřiné společnosti dosahuje tří milionů korun. Společnost si od mateřské firmy půjčí 1. ledna 10 milionů korun při pětiprocentním úroku. Celková roční výše úroků dosahuje půl milionu korun. Celá částka úroků je daňově odpočitatelná. Druhý rok - opět k 1. lednu - půjčku navýší o dalších deset milionů. V průběhu roku byly splaceny pouze úroky, nikoli jistina, a byla zachována úroveň vlastního kapitálu.
Běžná zbytečná chyba: Společnost si nevšimla, že došlo k podkapitalizaci. Celková výše půjčky převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu. Úroky z částky, o kterou úvěr převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu, nejsou daňově uznatelné. Pokud na to společnost přijde až na konci roku, zbytečně si zvýšila daňový základ. Nestihne udělat žádné kroky zamezující tomuto vyhodnocení.
Praktická úspora: Daňový poradce upozorní v předstihu na nutnost navýšení základního kapitálu dceřiné firmy, přeúvěrování od jiného subjektu nebo částečné splacení a podobně. A celá částka úroků - tedy jeden milion korun - je daňově uznatelná. Firma nemusí na daních zbytečně zaplatit o zhruba 100 tisíc korun více.
Problematika rekonstrukce: Rekonstrukce nemovitostí se časem nevyhnou žádné firmě. Postup bývá standardní: Najme se stavební firma, vytvoří se projekt, následně se podepíše smlouva o dílo a proběhne rekonstrukce prostor. Celková výše rekonstrukce dosahuje například 10 milionů korun. Stavební firma na konci projektu vystaví fakturu s jednoduchým textem: Za provedenou rekonstrukci fakturujeme podle smlouvy o dílo 10 milionů korun.
Běžná zbytečná chyba: Rekonstrukce je vyhodnocena jako technické zhodnocení budovy ve výši 10 milionů korun. Nicméně rekonstrukce se běžně odepisuje 30 let, nejde o jednorázový daňový náklad.
Praktická úspora: Po revizi stavebního projektu a smlouvy o dílo se zjistí, že například polovina provedených prací není technickým zhodnocením budovy, ale pouze opravou, která je daňově uznatelná. Včas budou vytvořeny podklady a zpracovány dostatečné důkazní prostředky, že se částečně jedná o opravu. Daňová úspora dosahuje rozdílu mezi částkou za opravy a za technické zhodnocení. V tomto konkrétním případě jde o zhruba 1,25 milionu korun.
Problematika ztráty daňové výhody o 10 procent reinvestičního odpočtu: Podle zákona o daních z příjmů platného pro zdaňovací období, které započalo v roce 2004, bylo možné odečíst si z nově nakoupených investic, především strojních, 10 procent investičního odpočtu. Odpočet nebyl možný například u osobních automobilů. Odpočet ovšem byl možný i v případě pořízení majetku prostřednictvím leasingových smluv. Podnikatel je pak dále povinen sledovat, zda po dobu tří let splní podmínky reinvestičního odpočtu. Tedy že uvedený majetek vlastní a používá ho.
Běžná zbytečná chyba: Pokud je majetek, na který byly v minulosti uplatněny odpočty, vyřazen, je nutné o dříve uplatněnou 10procentní odpočitatelnou položku základ daně opět zvýšit. Pokud tedy podnikatel v průběhu roku rozhodl, že provede postoupení leasingových smluv, ztratil tímto postoupením nárok na reinvestiční odpočet.
Praktická úspora: Pokud postoupení leasingových smluv podnikatel neprovede, o reinvestiční odpočet nepřijde. Například leasingová smlouva uzavřená na 10 milionů korun při 10procentním odpočtu znamená jeden milion odpočitatelné položky. V tomto konkrétním případě jde o daňovou úsporu ve výši 260 tisíc korun.
Modelové příklady častých chyb a výsledné daňové úspory:
Manka a přebytky versus záměny: Výrobní továrna na automobilové díly s ročním obratem 600 milionů korun. Společnost vyrábí mimo jiné blatníky, kvůli chybě skladníka dojde k záměně počtu kusů levých a pravých blatníků při výdeji ze skladu. Na konci roku se kusy sečtou a je zřejmé, že jedněch fakticky přebývá a druhých se nedostává.
Běžná zbytečná chyba: Zaúčtování na jedné straně jako přebytek, na druhé jako manko - na jedné straně jde o výnos podléhající dani a na druhé straně není manko daňovým nákladem. Takových chyb se samozřejmě za rok sejde více, v praxi pak dosahují až milionových částek. Pokud by rozdíl činil pět milionů korun přebytků a také se objevila manka v hodnotě pěti milionů korun, doplatila by společnost na daních 26 procent z pěti milionů - tedy 1,3 milionu korun.
Praktická úspora: Při vytvoření interního postupu a interní směrnice upravující vyhodnocení záměn a správného zaúčtování výsledků inventury, včetně směrnice o takzvaných přirozených úbytcích, může dojít k daňové úspoře ve výši 1,3 milionu korun.
Podkapitalizace: Vlastní kapitál dceřiné společnosti dosahuje tří milionů korun. Společnost si od mateřské firmy půjčí 1. ledna 10 milionů korun při pětiprocentním úroku. Celková roční výše úroků dosahuje půl milionu korun. Celá částka úroků je daňově odpočitatelná. Druhý rok - opět k 1. lednu - půjčku navýší o dalších deset milionů. V průběhu roku byly splaceny pouze úroky, nikoli jistina, a byla zachována úroveň vlastního kapitálu.
Běžná zbytečná chyba: Společnost si nevšimla, že došlo k podkapitalizaci. Celková výše půjčky převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu. Úroky z částky, o kterou úvěr převyšuje čtyřnásobek vlastního kapitálu, nejsou daňově uznatelné. Pokud na to společnost přijde až na konci roku, zbytečně si zvýšila daňový základ. Nestihne udělat žádné kroky zamezující tomuto vyhodnocení.
Praktická úspora: Daňový poradce upozorní v předstihu na nutnost navýšení základního kapitálu dceřiné firmy, přeúvěrování od jiného subjektu nebo částečné splacení a podobně. A celá částka úroků - tedy jeden milion korun - je daňově uznatelná. Firma nemusí na daních zbytečně zaplatit o zhruba 100 tisíc korun více.
Problematika rekonstrukce: Rekonstrukce nemovitostí se časem nevyhnou žádné firmě. Postup bývá standardní: Najme se stavební firma, vytvoří se projekt, následně se podepíše smlouva o dílo a proběhne rekonstrukce prostor. Celková výše rekonstrukce dosahuje například 10 milionů korun. Stavební firma na konci projektu vystaví fakturu s jednoduchým textem: Za provedenou rekonstrukci fakturujeme podle smlouvy o dílo 10 milionů korun.
Běžná zbytečná chyba: Rekonstrukce je vyhodnocena jako technické zhodnocení budovy ve výši 10 milionů korun. Nicméně rekonstrukce se běžně odepisuje 30 let, nejde o jednorázový daňový náklad.
Praktická úspora: Po revizi stavebního projektu a smlouvy o dílo se zjistí, že například polovina provedených prací není technickým zhodnocením budovy, ale pouze opravou, která je daňově uznatelná. Včas budou vytvořeny podklady a zpracovány dostatečné důkazní prostředky, že se částečně jedná o opravu. Daňová úspora dosahuje rozdílu mezi částkou za opravy a za technické zhodnocení. V tomto konkrétním případě jde o zhruba 1,25 milionu korun.
Problematika ztráty daňové výhody o 10 procent reinvestičního odpočtu: Podle zákona o daních z příjmů platného pro zdaňovací období, které započalo v roce 2004, bylo možné odečíst si z nově nakoupených investic, především strojních, 10 procent investičního odpočtu. Odpočet nebyl možný například u osobních automobilů. Odpočet ovšem byl možný i v případě pořízení majetku prostřednictvím leasingových smluv. Podnikatel je pak dále povinen sledovat, zda po dobu tří let splní podmínky reinvestičního odpočtu. Tedy že uvedený majetek vlastní a používá ho.
Běžná zbytečná chyba: Pokud je majetek, na který byly v minulosti uplatněny odpočty, vyřazen, je nutné o dříve uplatněnou 10procentní odpočitatelnou položku základ daně opět zvýšit. Pokud tedy podnikatel v průběhu roku rozhodl, že provede postoupení leasingových smluv, ztratil tímto postoupením nárok na reinvestiční odpočet.
Praktická úspora: Pokud postoupení leasingových smluv podnikatel neprovede, o reinvestiční odpočet nepřijde. Například leasingová smlouva uzavřená na 10 milionů korun při 10procentním odpočtu znamená jeden milion odpočitatelné položky. V tomto konkrétním případě jde o daňovou úsporu ve výši 260 tisíc korun.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každou středu vám představíme nejzajímavější texty aktuálního vydání, které si můžete přečíst na webu ekonom.cz. Týdeník Ekonom vám už 33 let přináší zajímavý obsah, bez kterého nemůžete být, který vás rozvíjí a baví!
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
